Je to jen můj názor:

Problém islámu je v tom, že je o cca šest století mladší než křesťanství. Zkusme se o těch šest staletí vrátit zpátky, a podívejme se na trehdejší křesťanství. Není nějak nápadně podobné dnešními uislámu?

Je to tak a článek si klade otázku, zda se mohou oba světy něčím navzájem inspirovat, resp. zda připomínka toho pozitivního staršího (ne bitky) nám může pomoci v cestě dál i když "do jedné řeky dvakrát nevstoupíš".

Mojžíš byl terorista, který vraždil civilisty, kteří uctívali zlaté tele.

Článek je poněkud nepřehledně dlouhý a točí se víceméně dokola. Tedy jen stručně.

Duchovnost je vlastnost jedince, hledat ji ve společnosti jako celku nelze.

Křesťanská duchovnost se velmi dynamicky vyvíjí už dva tisíce let a postupně zakořenila v naší společnosti tak hluboko, že už si její původ ani neuvědomujeme. V křesťanství kotví /Vám jako pedagožce blízká/ celá pedagogická věda se vší výchovou dětí k přírodě, k živočichům, k rostlinstvu, ale i k ostatním náboženstvím, rasám atd.. Z křesťanských kořenů pochází ekologie, psychologie a prakticky každá moderní věda jejíž prazáklad je etický.

Křesťanská duchovnost, sahající od sv. Augustina přes sv. Františka až, dejme tomu, k Matce Tereze je jen kostrou, živnou půdou, která se rozvinula do dnešní neobyčejně sofistikované podoby a detailů, které mnohdy ani nevnímáme. Problém muslimů, přicházejících do Evropy je přesně opačný, než píšete: z hlediska duchovnosti nám nemají, co nabídnout. Vše, co vyznávají, už Evropa v minulosti poznala, přijala, vyzkoušela, zpracovala, zhodnotila a zařadila do nepředstavitelně gigantického arzenálu svých zkušeností.

A duchovnosti máme dosytosti každý tolik, kolik potřebujeme - někdo cvičí pět Tibeťanů, někdo bojuje o žižkovskou kliniku, někdo obdivuje elegantní linie svého Ferrari. I to je výsledek křesťanské tolerance.

Pane Konáši, zcela s Vámi souhlasím a pro jistotu dopřesním vzhledem k Vašemu komentáři v článku, neboť jsem křesťan a vnímám to také tak. To, o čem článek píše je ta druhá strana mince. To, co nevzešlo z křesťanství, ale osvícenství a později postmoderny. To se s tím křesťanským zajímavě mísí a někde to začíná narážet na nové výzvy. Ohledně svobody duchovnosti máte také pravdu, jen je otázka, kde je to ještě tolerance (pro tu jsem každopádně) a kde už je to jen tolerance a vyprázdnění - právě i u těch lidí, kteří nejen, že ani neobdivují, nebo to nemají usazené do širšího kontextu a něco prostě chybí...neumím to asi lépe popsat. Je prostě otázka, zda člověk jde vůbec za nějakými hodnotami, nebo řeší čistě konzum. A to není kritika křesťanství, to je přirozený vývoj společnosti, který se také nedá teď nějak uměle posunout dále, proto píši i na konci...všechno jsou lekce, všechno je vývoj člověka, jak to každý potřebuje...a jako učitelé zde máme svoji roli, ale také ne všespásnou. Článek hovoří o tom, co muslimové, nebo i ti, co jsou napůl Češi a napůl blízkovýchodní vnímají jako rozdíl.

Zajímavé téma, islám nelze porazit Hollywoodem a Coca colou, jako "komunismus" v Čechách. Ale proboha - jak může učitelka psát "kolabs"?

Nedejte se mýlit, Hollywood a Coca cola jsou bez vlastního přičinění výbušnou "ideologickou diverzí" a páchají v hlavách mladých muslimů větší škody, než křesťanští misionáři.

Školy by měly učit své žáky především k objektivitě a tak by se zde nemělo probírat jakékoli náboženství, pouze v rámci nepovinné výuky dějin náboženství. Sekularita ve školství je nutná. Zamezuje indoktrinaci malých dětí, často proti vůli rodičů už od raného dětství. Pokud se rodiče rozhodnout dát dítě do náboženstvi, je už to jejich zodpovědnost. Také jsem měla na základce pocit, že hodně mých spolužáků občas klouže v rozhovorech po povrchu. Ale je to dáno i tím, že nevědí, jaká témata navodit, aby se spolu vůbec mohli dorozumět. A tak se bavili o hudebních skupinách. To, že někdo je proti sekularizaci a prosazuje přísný náboženský řád, ještě neznamená, že sám není plytký, že je automaticky oduševněšlý atp.

To není možné, nelze bez základního poučení o náboženství vyučovat např. dějepis nebo vlastivědu /kostely, kláštery/

Muslimove by se meli predevsim zamyslet nad tim, proc to v jejich zemich tak spatne funguje. V zadnem pripade od islamu v Evrope neocekavam zadny pozitivni prinos.A utek te divky ze Saudske Arabie, ktery tento tyden zaujal cely svet, je jen mikroskopicka spicka ledovce. SA se zacina rozkladat zevnitr protoze jeji mladez ma islamu az po krk. Ne kazdy odpadlik od islamu je schopny se stat ateistou - na to je treba opravdu silna povaha - takze krestanstvi nebo budhismus a i jine nahrazky viry pokvetou. Sharia, aspon v to doufam, skonci v kosi dejin.

Nevím, kam se budou dějiny ubírat. Jen mohu pozorovat, že ať se podívám kam se podívám, stavíme se v Čechách k praktikujícím křesťanům jako k nějaké zajímavé nepochopitelné anomálii. Někdy s neutrálním pocitem, někdy s despektem. To na blízkém východě nemají. Saudská Arábie je zvrhlost do extrému a proto jsem ji v článku speciálně vypíchla, že o té není řeč! Je řeč o zemích, kde je žit islám ne extrémní. A článek si klade otázku, zda si můžeme nechat odzrcadlit něco z vnímání muslimů u nás v Evropě - zda můžeme díky nim nahlédnout svá slepá místa. Ta dobrá v rámci židovsko-křesťanské tradice víme. Ale zkontrolovat, až kam došla a) postmoderna a dekonstruktivismus b) konzum (což je problém pro islám stejný jako pro nás v delším časovém horizontu a někdy i v krátkém, podobně dopadlo Japonsko, jakákoliv země...).

Protože je to jejich. Oni se necítí být námi, oni se cítí být odlišní. A pokud nám vnutí svou představu o světě, budou mít pocit moci.

Ano, to máte také pravdu a v článku jsem to nechtěla zmiňovat, chtěla se držet jednoho tématu a to je rovina náboženská - postmoderní dekonstruktivistická. Každé náboženství má pocit, že ono je to nejlepší. Je to tak přirozené, protože kdyby se necítili nejlepší (stejně to mají křesťané), narušilo by to do jisté míry základy toho náboženství. Resp. fungování v lidské přirozenosti.

Nad všechna náboženství je "Všeobecná deklarace lidských práv".

A to je to neštěstí.