Prázdninovým vyprávěním vás chci inspirovat k podzimnímu setkání s Matkou Přírodou

Na začátku července jsem se rozplývala nad tím, jak je krásné chodit krajinou sám a co všechno člověk zažije.Článek měl i dramatičtější část.Svými dalšími krásnými zkušenostmi z prázdnin bych vás chtěla pozvat do podzimní krajiny.

V červenci jsem na svém putování zažila:

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615418

Na další putování jsem tedy vyrážela ráno z Prahy a vracela se vlakem ve 22h tak, abych si užila ještě i večerní krajinu Brd. Po té jsem jela do Ritten a v posledním týdnu se kochala v Krkonoších.

Cestou jsem potkávala neuvěřitelné krásky: Velké zvonečky blízko Berounky, kdy některé měly i krásné chloupky s ranní rosou, v Krkonoších záplavy krásných hořců tolitovitých, na kterých nebylo možné dohlédnou hloubky květu a jeden krásný odstín modré přecházel ve druhý. Neuvěřitelně krásný byl vřes na hřebenech Krkonoš, který při východu slunce byl plný rosy. Růžové pohlazení po duši. Pokud neznáte suchopýr, stojí za to si ho všimnout na horských loukách - vypadají jak malé bavlníčky a když zafouká vítr, začnou krásně tančit...

Kromě jednotlivých rostlin jsem se nechala dojímat "zahradnickými" kompozicemi Matky přírody: Sesazené různé druhy stromů (včetně břízy) s krásnými travinami a mechy, na skále sleziníky a osladiče (zajímavé kapradiny) s dalšími květinami. V Krkonoších okolo cest vyloženě parkové kompozice kamenů, kapradin: kapraď samec, papratka samičí, žebrovice a bukovince (doporučuji si dohledat obrázky).

Vzhledem k tomu, že jsem v Krkonoších chodila tiše a splynula s přírodou, měla jsem možnost zahlédnout i našeho nejmenšího ptáčka - králíčka. Vyfotit jsem ho nestihla, ale jeho žlutý proužek na hlavičce na mě zářil stejně krásně, jako na této přidané fotografii ke článku. Hopkala lítal jak malé klubíčko vlny na klečích. Měla jsem ale štěstí také na velké ptáky: Na Ptačích kamenech jsem pohádkově vyplašila devět krkavců - byl to až mystický pohled, jak potom nade mnou kroužili. Zcela z blízka jsem jednoho velkého krkavce (je to dost velký modro-černo-lesklý pták) vyplašila na Růženčiných zahrádkách: Vzlétnul z lavičky dva metry ode mě a měla jsem možnost slyšet ve vzduchu tuhost jeho per. Svistot křídel, kdy vzduch procházel mezi letkami, byl slyšet i v jiné dny. Poprvé jsem viděla krkavce si tak hrát s větrech: Pozdní odpolední sluníčko a krkavci si hráli se stoupajícími proudy vzduchu. Hodně riskovali - když se střemhlav propadali a jako torpéda i šikmo vrhali do hlubin nižších vrstev vzduchu s důvěrou, že je teplé proudy zase vynesou nahoru.

Ptáčků jsem viděla celou řadu: různé druhy sýkorek, dravců, červenku, křivku, která vyžírala svým křivým zobákem šišky atd.

Když je člověk klidný, i motýli se chovají jinak: Usednou na člověka a může se jimi kochat docela dlouho.

Někteří lidé se bojí ryb, ale malé rybky jsou tak přátelské: Po každé, když jsem vlezla do Berounky, procházela jsem "rybím královstvím" malého potěru, mohla ty očíčkaté rybičky sledovat zcela z blízka. Mezitím mě ty větší (asi 8cm dlouhé) pusinkovali na nohách.

Kromě žab, zajíce i na hřebenech Krkonoš, srnek a laní zblízka jsem pozorovala netopýry a krásnou podívanou mi připravil i veselý kůň nedaleko Srbska u Berounky: Skotačil ve vodě - vyloženě cákal jak malé dítě. Potom vylezl na svah a nevěřila bych co udělá: Natáhl se a válel sudy dolů do vody jak radostný předškolák. Zopakoval si to několikrát.

V Itálii v Ritten se za chalupou procházel v ten čas, kdy jsem tam byla medvěd, ale toho jsem neviděla. Chtěli jsme ho s kamarádem potkat, ale raději na větší vzdálenost, protože jeho kolega v Trentu rozsápal ve dne nějakého člověka a po tom jsme netoužili.

Letos jsem si užívala i veverky, jak kousek ode mě jedna vydávala hlasité zvuky a jiné jinde zase těsně vedle mě louskala oříšek.

Výjimečnou podívanou mi poskytlo i počasí: Zažila jsem neuvěřitelně rychlé mraky na hřebenech Krkonoš, kdy chvíli vidí člověk průzorem pod mraky 200 km do dálky a najednou se o něco nižší mrak přiřítí až na člověka a je skropen mlhou a posléze i deštíkem. Když sejde ze spodní hladiny mraku o několik desítek metrů níže, zase se nachází v meziprostoru, kde neprší a je vidět až na obzor.

Vstala jsem v Krkonoších jeden den dříve a vyšla si na hřebeny Krkonoš na šestou hodinu ranní na východ slunce. Přišla jsem o pár minut později a sluníčko mě již vítalo svými paprsky. Přesto byla i v srpnu zima - byla nula stupňů celsia a tak jsem se ve větrovce zahřívala poskoky na místě a kochala se krásným rozhledem.

Když jsem se někde těšila rostlinami nebo zvířaty, často se někdo u mě zastavil a začal se těšit také. Trénovat se dá všude, ale když jsou okolo krásy, stojí za to se i zastavit. Když jsem uviděla vnímavější človíčky, tak jsem se jich i na něco zeptala, zda vědí....učitelka se nezapřela. Rádi byli jak děti, tak rodiče, protože nejvíce člověk do hloubky duše pochytí právě ze života samotného, ne z internetových prezentací. Např. Kotelní jámy jsou naším tak velkým pokladem...

V Krkonoších jsem měla možnost také rozeznávat různé druhy turistů: Velmi srdeční byli staří lidé a to i ti odvážní s hůlkami, kteří by již bez hůlek do kopců vyjít nemohli. Potkala jsem řadu krásných rodin s malými a o něco většími dětmi. V dnešní době už to, že vezmou děti do hor a děti neremcají, vypovídá o určitém vnitřním naladění. S takovými lidmi jsme se i na úzkých cestách zcela přirozeně navzájem pouštěli a zdravili se. Horší to bylo paradoxně s mladými muži: Pokud běželi, také jsem jim uhnula, ale někteří i v chůzi nepochopili zřejmě dříve ve svém životě, co to znamená být galantní vůči ženám. Občas se i tvářili jako kakabusi a ne jako na dovolené. Není možné ale takové lidi soudit, protože i ti mohou mít v jádru dobré srdce: Potvrdilo se mi to s jedním pánem, který se se mnou dal na zpáteční cestě do přátelského rozhovoru, i když mě cestou tam nekoukaje na nic málem smetl z cesty. Píši to zde tedy spíše jako výzvu pro muže, aby i na to u žen mysleli, oceníme to :)
Přeji vám tímto tedy krásné následující dny a mnoho zážitků o samotě, s partnerem nebo s celou rodinou v přírodě, která začíná vonět podzimem.

V diskusi můžete sdílet, co krásného jste letos o prázdninách nebo i teď na podzim zažili vy.

Srdečně Alena Kulhavá