Proč jsou kytaristé tak erotičtí? Skrytá reklama pro mladé kluky, aby začali také hrát

10. 09. 2017 0:35:15
Kytarový festival v Praze byl moc hezký. Užívala jsem si nejen hudebníky, ale zkusila si zahrát i na kytaru za 150 000 Kč. Sledovala jsem i lidi. Co zajímavého jsem zjistila?

Když jsem přišla na festival, zrovna hrál zajímavý kytarista Alex Hutchings (ukázka z jiného koncertu)

https://www.youtube.com/watch?v=19zfs3-5GrE

Měl šťávu, sebevědomé vystupování, přirozené improvizování a klukovské příjemně frajerské vystupování.Stihla jsem bohužel jen jednu jeho skladbu, ale věděla jsem, že jsem neprohloupila. Bylo zřejmé, že i když budou hrát elektrické kytary,nebude to monotónní mečení elektrického nástroje, ale skutečná muzika.Již patnáct let jsem neviděla a neslyšela virtuózní hraní na elektrické kytary a tak jsem s odstupem času mohla kouzlo těchto muzikantů nahlédnout z většího odstupu a zároveň z větší blízkosti: Tito muzikanti jsou chlapíci s určitým vnitřním nábojem nebo přetlakem, který jde ven skrze hudbu. Je to přetlak osobnostní, tvořivý i erotický. Prochází hlavně skrze první tři čakry a vytváří onu přitažlivou erotickou (někdo se i zamiluje) energii. Pokud by jen toto a elektrické zvuky byla hudba, bylo by to hodně málo. Ale když je to jedna z variantu hudby a pozitivního tvořivého muzikantského bytí na světě, nejen, že je to zcela v pořádku, ale je to zajímavé i pro posluchače klasičtější a lidovější hudby a také jazzu.

Známý profesor estetiky Roger Scruton zdvihá prst, když mladí lidé adorují populární hvězdy, ztotožňují se s nimi a tím nabývají vlastní hodnoty. Pro puberťáka 13-15 je to v pořádku, později to může být varování, aby člověk neusnul na vavřínech a přinášel sám něco světu. Atmosféra na tomto festivale ale byla jiná. Byla nás tam 3/4 kytaristů (smím-li se jako naprostý amatér mezi ně počítat) a tak jsme sledovali výborné kytaristy jako výborné hudebníky a ne jako identifikace s idolem (někdo možná ano, ale nebylo to znát). Zároveň na virtuózních kytaristech bylo vidět, že jsou to vytvarované osobnosti (i když třeba zápasící), které pravidelně cvičí na kytaru a dávají tomu pozornost i úsilí. Už to samo o sobě a hudební talent člověka formuje. Pak je do určité míry jedno, jestli hraje na elektrickou kytaru nebo na pozoun či klavír.

Měla jsem při soustředění se na kytary ještě hlouběji - a snad správně? - možnost pochopit vynález elektrické kytary: Španělka umožňuje rytmy, krásný zvuk dřeva a vyhrávky, vyťukané melodie. Aktustická kytara více drivu přes struny a i některé perkusionistické kroky. Elektrická kytara propojuje kvality kytary a houslí: Může být totiž i výrazně melodická. Zároveň přichází v době otevírání erotických témat a otevírání stínů - a tak může být "mečivým" i "bouřkovým" nástrojem rozvíjení práce na sobě v těchto oblastech (někdy i v rámci zamotaných myšlenek u intelektuálních hráčů). Opět - pokud by jen toto měla být hudba, tak bychom vynechali celý vršek těla a to, co přinesla všechna století hudby za poklady: Určitý způsob kultivace a přesahu za to, co právě žijeme. Ale jako určitý díl hudebních žánrů má rocková a metalová kytara své podstatné postavení v bytí člověka. Zajímavé je také občasné (ne vytvoření nového žánru) spojení klasické hudby s elektrickou kytarou (např. Michal Pavlíček), podobně jako Jan Garbarek na saxofon se starými chorály Hillard Ensemble.

V pro mě mezičase vystupovala nějaká amatérská skupina a já si uvědomila, že i tento projev má své místo na slunci. Nebyl pro mě již skoro hudebním projevem, ale vyjádřením vlastní rozervanosti skrze instrumenty a řvavý zpěv. Přestože bych toto nemohla ani doma a snad ani ve vsi poslouchat, jako uvolnění emocí to není špatný ventil. Na klucích bylo vidět, že právě potom jsou to vlastně fajn chlapíci, kteří asi nemají chuť nikomu ani ubližovat, ani si hojit sebevědomí nějakými intrikami. To je přednost jakéhokoliv muzikanta.

V prostoru obchodu s kytarami jsem si zkusila na některé zahrát a zároveň měla možnost se zaposlouchat najednou snad do deseti koncertů: Všude totiž seděli muzikanti a zkoušeli kytary: Někteří osamotě a někteří utvořili dvojice či trojice a jammovali. Nejvíce mě potěšili velmi mladí kluci.

Na dalším pódiu se zjevil charismatický tmavovlasý chlapík mého věku celý v černém a se zajímavou černou hvězdicovou kytarou. Kromě hraní také zodpovídal dotazy posluchačů ke kytarám, hraní apod. Nebyl to nikdo jiný, než dvorní kytarista Ozy Ozbourna Gus G (ukázka z jiného koncertu)

https://www.youtube.com/watch?v=G-EIDTPg9xs

Přestože hrál ostřejší metalové styly, jeho hraní bylo také virtuózní. Okouzloval mě svými nenuceným nepředvádivým vystupováním a koncentrací na hru. V rámci vlastní hry mu ruce velmi hbitě klouzaly po kytaře a hrály si s jednotlivými pražci...a já se musela začít vnitřně smát: Skutečně hra na elektrickou kytaru připomíná jak v energii, tak ve vlastních pohybech milování, někdy kohoutí předvádění se a tak se nedivím mladým kočičkám, že po takových týpcích šílí. I já jako starší jsem si užívala, jak umí být svět barevný - zažíváme i tento typ energií v nás samotných i v muzikantech před námi. Černá barva Gus G ladila s jeho štírovskou duší. Jeho hra nebylo řádění mladíka, ale konkrétní muzikantské vyjádření určitých temnějších témat, která zná nejlépe on sám, ale skrze hudbu se dostávají i k posluchačům. Vyjádření bez předvádění (na koncertech je to někdy jiné), vyjádření hudební...a energetické. V jeden okamžik měl možná pocit, že jsme příliš akademičtí a zaujati hrou? a tak nás zvláštním metalovým způsobem vyzval ke znovuspojení? i v energetice? určitým gestem našich rukou. Možná. Jsou to pouze mé domněnky laika, nechodím na metalové koncerty. V odpovědích se snažil směřovat také k tomu, že nejde jen o techniku hraní, ale i radost ze hraní - tj. i pár akordů u vody může být pro někoho krásné a je třeba hrát s chutí a ne z potřeby ega si něco dokazovat.Sám cvičí někdy chvíli, někdy pár dní ne a pak některé dny řadu hodin. Když více dní nehraje, kytara mu začne chybět a samo mu to naběhne.

Další koncert patřil virtuóznímu italskému akustickému kytaristovi Peppinovi d ́Agostinovi

ukázka z jiného koncertu https://www.youtube.com/watch?v=wqL3QMgm0PQ

, který vynikal jak rytmikou, vlastními skladbami, tak nás na konci dojal krásnou melodickou skladbou. Získal si mě i tím, že jeho cílem je hudba a ne předvádění technik. Když hrál se svým kamarádem z Čech v duetu, bylo kromě hudebního užívání si cítit mezi nimi i lidské pouto a to je také něco, co letí světem z pódia na posluchače a do dálky. Litovala jsem, že tu nejsou mí žáci, aby viděli, co vše se dá na kytaru zahrát. A zároveň si uvědomovala, jak mají Italové k hudbě tak blízko. A vzpomněla jsem si na svého bývalého partnera - dnes přítele, který uměl také nádherně hrát na kytaru. Vzpomněla jsem si na naše pravidelná hraní s bratránkem a partou v hospůdce v Praze... Vzpomněla jsem si na svého bývalého studenta, který mě učil zajímavé vyhrávky a složitější cikánské postupy...tehdy byl ještě mým studentem a jeho tatínek je hudební režisér, on sám se stal hudebním skladatelem a vyhrál dokonce už i nějakou cenu...Vzpomněla jsem na všechny kluky, kteří právě tím, že umí držet rytmus (důležitá mužská vlastnost) a střídat akordy ve vyhrávkách, okouzlují dívčí srdce.

Závěrečný koncert byl pro mě a strhující: Větší plac se celý zaplnil a tak jsem byla ráda, že jsem mohla stát hned ve čtvrté řadě a koncert si užívat zblízka. Vystoupil totiž vynikající Michal Pavlíček napřed sám (přidávám ukázku z jiného koncertu pro neznalé)

https://www.youtube.com/watch?v=uaBD22cQJ_s

a potom s Alexem Hutchingsem a Simonem Mc Bridem - kytaristou snad číslo jedna z Irska https://www.youtube.com/watch?v=ubUvq6XmJ6A. Michal Pavlíček v sáčku (které pak odložil) s virtuózním, trochu do moderního jazzu hozeným stylem rockového hraní hrál své skladby. Byl zároveň starou vykopávkou a zároveň naprosto stačil a ve složitosti "inťouškého?" stylu i převyšoval. Alex Hutchings byl potom v pohybech trochu showman, ale nestrhával na sebe pozornost příliš. Simon Mc Bride byl naopak ležérní s dlouhými protahovanými tóny, povoleným postojem a otáčením kolem vlastní osy. Byl také vynikající a i příjemně a zároveň s výrazem zpíval v některých skladbách. Na tomto triu bylo vidět, jak jejich povaha, pohyby a způsob hry na kytaru naprosto korespondují. Všichni tři v základu podobní (rockoví hráči) a zároveň jiní. Opět bylo krásné, když si hru navzájem podávali a nebo hráli dohromady.Muzikantské souznění nastává i když hraní na pódiu spolu poprvé (jako tito tři). Musí to být ale skutečně muzikanti schopní spoluhráčství. Pak si to užívají nejen posluchači, ale i oni sami. Kromě rodiny je to další intenzivní sounáležitost, kterou může člověk v životě zažít (podobně jako v orchestru či ve sboru).

Někdo může namítnout: "Hráči na elektrické kytary jsou jak kohouti, kteří se předvádějí, jako by si poměřovali penisy." A bude mít pravdu. Jenže to je podstata mužů (na rozdíl od ženy, která má "jen být sama sebou a to samo o sobě stačí"). Podstatou mužů je vnější činnost (která je faktickým poměřováním si penisů). A je z mého pohledu mnohem lepší, když se takto muži čepýří na jevišti, kdy ale museli strávit řadu hodin cvičením běhů a rifů na kytaře, než když si nadávají na fotbale nebo ve sněmovně (tím nechci politiky shodit, naopak - mají těžší prostředí pro čisté soutěžení). O to krásnější je, když muži pochopí, že se mohou čepýřit i dohromady a jeden druhého podpořit i na pódiu a tím být všichni za krále - tak jako na koncertě těchto tří kytaristů a tak jak je to i u jiných hudebníků, výjimečně i sbormistrů. Když pochopí, že ve chvíli, kdy neloví "tu svoji ženu", může být posluchačka okouzlena všemi třemi zároveň.

Může se vám zdát toto rockové prostředí pro samotnou ženu jako návštěvníka nebezpečné nebo přinejmenším nevhodné. Pravda, v květované sukni jsem mezi tmavě oblečenými kytaristy (větší část návštěvníků kromě posledního koncertu byli muži) působila trochu jako exot, ale byla jsem mile překvapena chováním všech zúčastněných: Ač rocková a metalová hudba více než akustická, tak kytaristé - hosté byli namíchaní a někteří hráli na obojí typ kytary. Žádné výtržnosti, žádné vulgarity a jen hezké chování.Teprve na poslední koncert došli i lidé, kteří využili možnosti slyšet výjimečné trio a mezi nimi už bylo (ale velmi málo) několik vymaštěných hlaviček (nemyslím to zle). I tak bych si na celém festivalu dokázala představit, že tam vezmu své deváťáky. Nebylo žádné tlačení se v davech, naopak muži se mě ptali, zda dobře vidím...

Michal Pavlíček zavzpomínal na mladá léta a vzkazuje i všem klukům, kteří na festivale nebyli a nemohli nasát atmosféru hraní na kytaru, aby - pokud pocítí jen trochu chuť - nebyli líní a sáhli po kytaře - člověka i druhé to obohatí.

S tímto přáním článek ukončím, protože k tomu již není co dodat.

Alena Kulhavá

Autor: Alena Kulhavá | neděle 10.9.2017 0:35 | karma článku: 15.36 | přečteno: 816x

Další články blogera

Alena Kulhavá

Uvedení na pravou míru fake news pana ministra Beka a návrhy řešení situace ve školství

Pan ministr Bek (ale i další min.před ním) zveřejňovali falešné informace o platech učitelů, pan min. Bek k tomu přidává další výrazně zkreslené info. tom, jak jeho návrhy opatření nepostihnou výuku dětí. Řešení i prostor pro vás.

25.11.2023 v 18:31 | Karma článku: 24.29 | Přečteno: 610 |

Alena Kulhavá

17. listopadu 2023 s tématem "Den studentů"

Den studentů...oslava statečnosti a svobody...akcent na rozvoj člověka... proč učitelé nestávkovali za svoje platy, ale stávkujeme 27.11. v rámci nepochopení, co je dnes realita základních škol, v jaké jsme situaci? Desatero

17.11.2023 v 23:21 | Karma článku: 38.89 | Přečteno: 4714 |

Alena Kulhavá

Výzvy prezidenta směrem k vládě,možnosti a výzvy občanů: Nová situace, realita ze zákulisí

Co bude dál? Voliči Petra Pavla i Andreje Babiše mají nové možnosti. Jak to? Jaké? Využijeme toho? Umíme se podívat i na vlastní Stín? Umíme využít i toho pro sebe i ve společnosti?

29.1.2023 v 20:29 | Karma článku: 13.33 | Přečteno: 428 |

Alena Kulhavá

Proč je současná vláda "tak mimo realitu" i když jsme do ní vkládali tolik nadějí?

Situace je z mého pohledu horší v tom, že nejde o "zkorumpovanou vládu" "vládu odtrženou úplně od reality" "populistickou vládu". Vnímám spíše problémy hlubší, které by se projevily, ať by se do vlády dostala ta či ona politická

23.10.2022 v 16:02 | Karma článku: 37.29 | Přečteno: 15309 |

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 7.12 | Přečteno: 220 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.28 | Přečteno: 310 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 345 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 234 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1184

Učím biologii, chemii, zeměpis, výchovu ke zdravÍ, hudební výchovu, letos i kroužek doprovodné kytary. Zároveň jsem (již jen okrajově) poradcem ve zdravém životním stylu a pro léčbu chronických onemocnění. Zpívám, zajdu občas na mši, zatancovat, miluji hudbu, přírodu, příležitostně medituji, maluji, praktikuji jógu a "vím, že nic nevím". Jsem vděčná za život na Zemi. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...