Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč jsou kytaristé tak erotičtí? Skrytá reklama pro mladé kluky, aby začali také hrát

10. 09. 2017 0:35:15
Kytarový festival v Praze byl moc hezký. Užívala jsem si nejen hudebníky, ale zkusila si zahrát i na kytaru za 150 000 Kč. Sledovala jsem i lidi. Co zajímavého jsem zjistila?

Když jsem přišla na festival, zrovna hrál zajímavý kytarista Alex Hutchings (ukázka z jiného koncertu)

https://www.youtube.com/watch?v=19zfs3-5GrE

Měl šťávu, sebevědomé vystupování, přirozené improvizování a klukovské příjemně frajerské vystupování.Stihla jsem bohužel jen jednu jeho skladbu, ale věděla jsem, že jsem neprohloupila. Bylo zřejmé, že i když budou hrát elektrické kytary,nebude to monotónní mečení elektrického nástroje, ale skutečná muzika.Již patnáct let jsem neviděla a neslyšela virtuózní hraní na elektrické kytary a tak jsem s odstupem času mohla kouzlo těchto muzikantů nahlédnout z většího odstupu a zároveň z větší blízkosti: Tito muzikanti jsou chlapíci s určitým vnitřním nábojem nebo přetlakem, který jde ven skrze hudbu. Je to přetlak osobnostní, tvořivý i erotický. Prochází hlavně skrze první tři čakry a vytváří onu přitažlivou erotickou (někdo se i zamiluje) energii. Pokud by jen toto a elektrické zvuky byla hudba, bylo by to hodně málo. Ale když je to jedna z variantu hudby a pozitivního tvořivého muzikantského bytí na světě, nejen, že je to zcela v pořádku, ale je to zajímavé i pro posluchače klasičtější a lidovější hudby a také jazzu.

Známý profesor estetiky Roger Scruton zdvihá prst, když mladí lidé adorují populární hvězdy, ztotožňují se s nimi a tím nabývají vlastní hodnoty. Pro puberťáka 13-15 je to v pořádku, později to může být varování, aby člověk neusnul na vavřínech a přinášel sám něco světu. Atmosféra na tomto festivale ale byla jiná. Byla nás tam 3/4 kytaristů (smím-li se jako naprostý amatér mezi ně počítat) a tak jsme sledovali výborné kytaristy jako výborné hudebníky a ne jako identifikace s idolem (někdo možná ano, ale nebylo to znát). Zároveň na virtuózních kytaristech bylo vidět, že jsou to vytvarované osobnosti (i když třeba zápasící), které pravidelně cvičí na kytaru a dávají tomu pozornost i úsilí. Už to samo o sobě a hudební talent člověka formuje. Pak je do určité míry jedno, jestli hraje na elektrickou kytaru nebo na pozoun či klavír.

Měla jsem při soustředění se na kytary ještě hlouběji - a snad správně? - možnost pochopit vynález elektrické kytary: Španělka umožňuje rytmy, krásný zvuk dřeva a vyhrávky, vyťukané melodie. Aktustická kytara více drivu přes struny a i některé perkusionistické kroky. Elektrická kytara propojuje kvality kytary a houslí: Může být totiž i výrazně melodická. Zároveň přichází v době otevírání erotických témat a otevírání stínů - a tak může být "mečivým" i "bouřkovým" nástrojem rozvíjení práce na sobě v těchto oblastech (někdy i v rámci zamotaných myšlenek u intelektuálních hráčů). Opět - pokud by jen toto měla být hudba, tak bychom vynechali celý vršek těla a to, co přinesla všechna století hudby za poklady: Určitý způsob kultivace a přesahu za to, co právě žijeme. Ale jako určitý díl hudebních žánrů má rocková a metalová kytara své podstatné postavení v bytí člověka. Zajímavé je také občasné (ne vytvoření nového žánru) spojení klasické hudby s elektrickou kytarou (např. Michal Pavlíček), podobně jako Jan Garbarek na saxofon se starými chorály Hillard Ensemble.

V pro mě mezičase vystupovala nějaká amatérská skupina a já si uvědomila, že i tento projev má své místo na slunci. Nebyl pro mě již skoro hudebním projevem, ale vyjádřením vlastní rozervanosti skrze instrumenty a řvavý zpěv. Přestože bych toto nemohla ani doma a snad ani ve vsi poslouchat, jako uvolnění emocí to není špatný ventil. Na klucích bylo vidět, že právě potom jsou to vlastně fajn chlapíci, kteří asi nemají chuť nikomu ani ubližovat, ani si hojit sebevědomí nějakými intrikami. To je přednost jakéhokoliv muzikanta.

V prostoru obchodu s kytarami jsem si zkusila na některé zahrát a zároveň měla možnost se zaposlouchat najednou snad do deseti koncertů: Všude totiž seděli muzikanti a zkoušeli kytary: Někteří osamotě a někteří utvořili dvojice či trojice a jammovali. Nejvíce mě potěšili velmi mladí kluci.

Na dalším pódiu se zjevil charismatický tmavovlasý chlapík mého věku celý v černém a se zajímavou černou hvězdicovou kytarou. Kromě hraní také zodpovídal dotazy posluchačů ke kytarám, hraní apod. Nebyl to nikdo jiný, než dvorní kytarista Ozy Ozbourna Gus G (ukázka z jiného koncertu)

https://www.youtube.com/watch?v=G-EIDTPg9xs

Přestože hrál ostřejší metalové styly, jeho hraní bylo také virtuózní. Okouzloval mě svými nenuceným nepředvádivým vystupováním a koncentrací na hru. V rámci vlastní hry mu ruce velmi hbitě klouzaly po kytaře a hrály si s jednotlivými pražci...a já se musela začít vnitřně smát: Skutečně hra na elektrickou kytaru připomíná jak v energii, tak ve vlastních pohybech milování, někdy kohoutí předvádění se a tak se nedivím mladým kočičkám, že po takových týpcích šílí. I já jako starší jsem si užívala, jak umí být svět barevný - zažíváme i tento typ energií v nás samotných i v muzikantech před námi. Černá barva Gus G ladila s jeho štírovskou duší. Jeho hra nebylo řádění mladíka, ale konkrétní muzikantské vyjádření určitých temnějších témat, která zná nejlépe on sám, ale skrze hudbu se dostávají i k posluchačům. Vyjádření bez předvádění (na koncertech je to někdy jiné), vyjádření hudební...a energetické. V jeden okamžik měl možná pocit, že jsme příliš akademičtí a zaujati hrou? a tak nás zvláštním metalovým způsobem vyzval ke znovuspojení? i v energetice? určitým gestem našich rukou. Možná. Jsou to pouze mé domněnky laika, nechodím na metalové koncerty. V odpovědích se snažil směřovat také k tomu, že nejde jen o techniku hraní, ale i radost ze hraní - tj. i pár akordů u vody může být pro někoho krásné a je třeba hrát s chutí a ne z potřeby ega si něco dokazovat.Sám cvičí někdy chvíli, někdy pár dní ne a pak některé dny řadu hodin. Když více dní nehraje, kytara mu začne chybět a samo mu to naběhne.

Další koncert patřil virtuóznímu italskému akustickému kytaristovi Peppinovi d ́Agostinovi

ukázka z jiného koncertu https://www.youtube.com/watch?v=wqL3QMgm0PQ

, který vynikal jak rytmikou, vlastními skladbami, tak nás na konci dojal krásnou melodickou skladbou. Získal si mě i tím, že jeho cílem je hudba a ne předvádění technik. Když hrál se svým kamarádem z Čech v duetu, bylo kromě hudebního užívání si cítit mezi nimi i lidské pouto a to je také něco, co letí světem z pódia na posluchače a do dálky. Litovala jsem, že tu nejsou mí žáci, aby viděli, co vše se dá na kytaru zahrát. A zároveň si uvědomovala, jak mají Italové k hudbě tak blízko. A vzpomněla jsem si na svého bývalého partnera - dnes přítele, který uměl také nádherně hrát na kytaru. Vzpomněla jsem si na naše pravidelná hraní s bratránkem a partou v hospůdce v Praze... Vzpomněla jsem si na svého bývalého studenta, který mě učil zajímavé vyhrávky a složitější cikánské postupy...tehdy byl ještě mým studentem a jeho tatínek je hudební režisér, on sám se stal hudebním skladatelem a vyhrál dokonce už i nějakou cenu...Vzpomněla jsem na všechny kluky, kteří právě tím, že umí držet rytmus (důležitá mužská vlastnost) a střídat akordy ve vyhrávkách, okouzlují dívčí srdce.

Závěrečný koncert byl pro mě a strhující: Větší plac se celý zaplnil a tak jsem byla ráda, že jsem mohla stát hned ve čtvrté řadě a koncert si užívat zblízka. Vystoupil totiž vynikající Michal Pavlíček napřed sám (přidávám ukázku z jiného koncertu pro neznalé)

https://www.youtube.com/watch?v=uaBD22cQJ_s

a potom s Alexem Hutchingsem a Simonem Mc Bridem - kytaristou snad číslo jedna z Irska https://www.youtube.com/watch?v=ubUvq6XmJ6A. Michal Pavlíček v sáčku (které pak odložil) s virtuózním, trochu do moderního jazzu hozeným stylem rockového hraní hrál své skladby. Byl zároveň starou vykopávkou a zároveň naprosto stačil a ve složitosti "inťouškého?" stylu i převyšoval. Alex Hutchings byl potom v pohybech trochu showman, ale nestrhával na sebe pozornost příliš. Simon Mc Bride byl naopak ležérní s dlouhými protahovanými tóny, povoleným postojem a otáčením kolem vlastní osy. Byl také vynikající a i příjemně a zároveň s výrazem zpíval v některých skladbách. Na tomto triu bylo vidět, jak jejich povaha, pohyby a způsob hry na kytaru naprosto korespondují. Všichni tři v základu podobní (rockoví hráči) a zároveň jiní. Opět bylo krásné, když si hru navzájem podávali a nebo hráli dohromady.Muzikantské souznění nastává i když hraní na pódiu spolu poprvé (jako tito tři). Musí to být ale skutečně muzikanti schopní spoluhráčství. Pak si to užívají nejen posluchači, ale i oni sami. Kromě rodiny je to další intenzivní sounáležitost, kterou může člověk v životě zažít (podobně jako v orchestru či ve sboru).

Někdo může namítnout: "Hráči na elektrické kytary jsou jak kohouti, kteří se předvádějí, jako by si poměřovali penisy." A bude mít pravdu. Jenže to je podstata mužů (na rozdíl od ženy, která má "jen být sama sebou a to samo o sobě stačí"). Podstatou mužů je vnější činnost (která je faktickým poměřováním si penisů). A je z mého pohledu mnohem lepší, když se takto muži čepýří na jevišti, kdy ale museli strávit řadu hodin cvičením běhů a rifů na kytaře, než když si nadávají na fotbale nebo ve sněmovně (tím nechci politiky shodit, naopak - mají těžší prostředí pro čisté soutěžení). O to krásnější je, když muži pochopí, že se mohou čepýřit i dohromady a jeden druhého podpořit i na pódiu a tím být všichni za krále - tak jako na koncertě těchto tří kytaristů a tak jak je to i u jiných hudebníků, výjimečně i sbormistrů. Když pochopí, že ve chvíli, kdy neloví "tu svoji ženu", může být posluchačka okouzlena všemi třemi zároveň.

Může se vám zdát toto rockové prostředí pro samotnou ženu jako návštěvníka nebezpečné nebo přinejmenším nevhodné. Pravda, v květované sukni jsem mezi tmavě oblečenými kytaristy (větší část návštěvníků kromě posledního koncertu byli muži) působila trochu jako exot, ale byla jsem mile překvapena chováním všech zúčastněných: Ač rocková a metalová hudba více než akustická, tak kytaristé - hosté byli namíchaní a někteří hráli na obojí typ kytary. Žádné výtržnosti, žádné vulgarity a jen hezké chování.Teprve na poslední koncert došli i lidé, kteří využili možnosti slyšet výjimečné trio a mezi nimi už bylo (ale velmi málo) několik vymaštěných hlaviček (nemyslím to zle). I tak bych si na celém festivalu dokázala představit, že tam vezmu své deváťáky. Nebylo žádné tlačení se v davech, naopak muži se mě ptali, zda dobře vidím...

Michal Pavlíček zavzpomínal na mladá léta a vzkazuje i všem klukům, kteří na festivale nebyli a nemohli nasát atmosféru hraní na kytaru, aby - pokud pocítí jen trochu chuť - nebyli líní a sáhli po kytaře - člověka i druhé to obohatí.

S tímto přáním článek ukončím, protože k tomu již není co dodat.

Alena Kulhavá

Autor: Alena Kulhavá | neděle 10.9.2017 0:35 | karma článku: 14.21 | přečteno: 695x

Další články blogera

Alena Kulhavá

Má smysl v době youtube slavit venku v mrholení svátek svatého Martina?

Jak probíhá takový svátek svatého Martina, resp. co jsem dnes zažila na Vyšehradě? Co si z toho odnáším?

12.11.2017 v 8:11 | Karma článku: 16.14 | Přečteno: 301 |

Alena Kulhavá

Snažíme se politické strany přitlačit ze dvou stran k neexistujícímu řešení

Dělají to občané nestraníci, občané straníci i média. Jaké to má důsledky v dnešních dnech pro politiku i společnost?

11.11.2017 v 19:50 | Karma článku: 13.00 | Přečteno: 400 |

Alena Kulhavá

Proč se nemůžou někdy domluvit různé politické strany? Proč se napadají? Jak to souvisí s

typologií osobnosti MBTI? Proč jedna skupina dokonce někdy pohrdá tou druhou? Jak potom na to reagují občané? Jak je tato situace ještě zkomplikovaná bulvárním tiskem? Co s tím?

11.11.2017 v 11:33 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 451 |

Alena Kulhavá

Proč hrozí klasickým politickým stranám v příštích parlamentních volbách smazání z

politické mapy? Co by měly dělat? Není to zdaleka jen téma současné situace, jsou to témata i právě těchto politických stran.

9.11.2017 v 17:13 | Karma článku: 15.38 | Přečteno: 843 |

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Vladimír Kubáč – Úvod do hebrejského textu Starého zákona

Není to tak dávno, co Starý zákon byl pro mnohé knihou zavřenou a zapečetěnou. Dnes, kdy Starý zákon se začíná znovu otevírat díky i novému ekumenickému překladu Písma a začíná hovořit srozumitelnějším jazykem k naší generaci.

19.11.2017 v 7:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 78 |

Zdeněk Sotolář

Maturitní písemka aneb Rukou, nebo strojem?

Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

18.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 288 | Diskuse

Vladimír Koliandr

Colostrum – dar přírody pro zdravý život

Setkal se s ním již každý hned když opustil matčino lůno a přisál se k jejímu prsu. Dříve než mléko sál látku obsahující imunoglobuliny, imunitní regulátory, růstové faktory, vitaminy, minerály, stopové prvky a aminokyseliny.

18.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 310 | Diskuse

Karel Sýkora

Předpoklady odborně udělané exegeze

Exegeze je kritické zkoumání jakéhokoli textu, zvláště ale náboženského, jako např. Bible. Samotné slovo exegeze znamená vytažení významu daného textu. A exegeta je pak odborník na exegezi.

18.11.2017 v 7:41 | Karma článku: 5.27 | Přečteno: 88 |

Ladislav Kolačkovský

Dětští vojáci ve službách Našeho císaře pána

V době první světové války se na všech stranách bojišť začaly objevovat zprávy o dětských vojácích. I v Rakousku-Uhersku. Skutečně za císařství bojovaly děti?

17.11.2017 v 20:36 | Karma článku: 20.09 | Přečteno: 630 | Diskuse
Počet článků 118 Celková karma 17.28 Průměrná čtenost 910

Učím biologii, chemii, zeměpis, tvořivé činnosti, výchovu ke zdraví, hudební výchovu a vedu sboreček. Zároveň jsem poradcem ve zdravém životním stylu. Pomáhám lidem s redukcí váhy, chronickými onemocněními. Řešíme stravu, pohyb, relaxaci, psychosomatiku atd. Pořádám přednášky pro veřejnost a pracuji i v kontextu ekologie a udržitelného rozvoje. Zpívám, maluji, miluji hudbu, přírodu, medituji, začala jsem cvičit jógu, qigong. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.