Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Výzva Pavla Kohouta: Pokud se děti nerozhodnou studovat matematiku a technické obory, čeká

10. 09. 2017 19:02:14
nás možná osud otroků. Osud otroků nás také může čekat, když neomezíme náš celkový solidární sociální systém. Takto to formuloval ve své výzvě na dvtv. Jak se na tento problém dívám já jako učitelka a společensky aktivní člověk?

Pavel Kohout upozorňuje na to, že tak velké sociální dávky a složité zákony, které v Evropě máme, brzdí Evropskou ekonomiku a tak můžeme začít pokulhávat za ekonomikou čínskou atd. až do té míry, že se ocitneme na vedlejší koleji jako manuální síly pro čínské atd. firmy. Radostný výhled to není, ale vyloučit se to bohužel nedá. Nejde zdaleka jen o sociální dávky v nezaměstnanosti a solidární zdravotnictví. Jde i o přísný zákoník práce a nastavení určitých pravidel a volného času.

Problém ale je, že my nejsme mocnost a nemáme chuť rezignovat na samotný život v rámci dravé soutěživosti na ekonomickém globálním poli.

Když totiž rezignujeme na život a budeme jen vydělávat, tak

a) neprožijeme duševní a duchovní růst v dalších oblastech

b) nutně to odnese rodinný život (už v řadě případů odnáší a je to velký společenský problém)

c) dobrovolně bychom se posunuli do role zvířátek, kde jde jen o boj o přežití

d) lidstvo může vyčerpat přírodní zdroje a zahltit Zemi převšelijakými věcmi a věcičkami, odpadem apod. a naše smrt je potom jistá.

V tom jsem příznivcem politiky středu, kde je kladen důraz na vlastní pracovitost, ale i na důležitost rodiny, solidarity a společenský život. Nemohu jako Člověk žít extrémnější pravicový program. V rámci důchodu a dávek jsem opět příznivcem střední cesty, tj. aby pravidla silně motivovala lidi k vlastní odpovědnosti, proaktivnosti a schopnosti najít si místo na trhu práce a zároveň aby lidé, kteří z nějakého důvodu nemohou (byť se velmi snaží) sehnat práci, neskončili ani na ulici, ani s velkými dluhy.

Pokud by se svět zvrhl ještě více v ekonomickou soutěž a v rámci globalizace byli Číňané ochotni rezignovat v rovnici maximálního výdělku na osobní život, tak bych nechtěla tomuto trendu zbytečně dopředu podléhat a stála bych o to udržet smysluplný život Evropanů, kam patří i možnost odejít do důchodu a věnovat se v nové funkci rodině jako mentor, duchovně praktikovat apod.

Prognózy Pavla Kohouta jsou sice velmi pesimistické, ale na druhou stranu je třeba vzít v potaz jeden faktor: Je velkým otazníkem, jak moc se budou chtít v rámci globálního světa lidé následné generace vyšťavit v práci a moc nežít. Myslím si po návštěvě Japonska v roce 2012 a při kontaktu s Číňany, že ne. Ale nikdo to neví a nemůže vědět. V současné době se ale povahy a potřeby dálného východu v mladé generaci přibližují západní Evropě. V něčem je to pozitivní a v něčem pro mě bolavé: mizí tím bohužel i tradiční japonská a čínská kultura. V Číně se také mění vztah k ekologii a i další faktory mohou se světovou ekonomikou zahýbat, takže si moc ekonomů netroufá cokoliv předpovídat.

Druhým problémem je struktura práce.Všechny progresivní politické strany hovoří o tom, že bychom se již konečně měli vyvázat z našeho zaostání v době komunismu a opět se dostat na čelo moderní Evropy v průmyslu: Podporují inovativní průmysl, vynálezy a s tím spojené školství a starupy. Pavel Bělobrádek je první vlaštovkou už v této vládě na úřadu, který propojuje výzkum a průmysl. Je to směr z mého pohledu velmi dobrý a nutný, ale naráží zároveň na jeden problém:

Děti v rámci multitaskingu na mobilu a počítači mají rok od roku sníženou schopnost koncentrace na jednu věc do hloubky a schopnost se soustředit na zapeklité problémy. Komunikabilita se sice zvětšuje, ale povrchnost a neschopnost zformulovat větu také. Tento trend pozorujeme s kolegy již od roku 2007, někde se začal projevovat již dříve. V té době jsem navrhovala komplexní řešení pro školy (metodiku práce ve škole v souvislosti s tímto trendem - vycházející z Waldorfských škol, ale i přírody a praxe). Nikdo na to tehdy neslyšel a neviděl v novém trendu problém. A koncentrační cvičení vnímali tehdy lidé ve spojení s nějakými duchovními nebo esoterickými oblastmi, ani eurytmie není zatím všeobecně známá.

Pokud se zeptáte matematiků, ale i hudebníků, pro úspěch v daném oboru je naprosto klíčová koncentrace "tady a teď" na to, co dělám. A to do co největší hloubky a někdy i na hranici možností pozornosti. A to je to, co dnes dětem chybí (mají to v době multitaskingu těžší a mají k tomu menší chuť) a žádný suprový učitel matematiky to nemůže podle mě zcela na druhém stupni dohnat - vykompenzovat. Rozdíl oproti lidem, kteří nejsou vrženi do vírů mysli multitaskingu, klikání atd. zde bude podle mě vždy do určité míry přítomný. Znám učitele matematiky, kteří jsou vyhořelí a kterým by penze prospěla. Ale jsou učitelé (různého věku), kteří jsou úžasní a daří se jim z dětí dostat maximum a být s nimi i v dobrém vztahu. Ale i ti rozdíly rok od roku pozorují. Proto si myslím, že špičkoví učitelé řeší problém podle mého jen částečně.Ale nutnost dostat do škol výborné matematiky (navíc řada učitelů bude odcházet) je důležité také. Problém je samozřejmě i finanční (ale nejen).V tom je program KDU-ČSL, topky, Starostů a dalších politických stran naprosto při věci. Také se připravuje restrukturalizace vysokých škol tak, aby v některých oborech nezůstávali věkově zasloužilí učitelé, ale fakulty skutečně fungovaly jako místa maximálního výzkumu a kde jde, tak i propojení s praxí. Výzvou pro naše odborníky potom je, aby pokud možno neodcházeli do zahraničí(pokud to vyloženě situace nevyžaduje) a měli radost z budování naší země. Je to jen výzva, každý musí dělat to, co cítí jako pro sebe správné. (Na fotografii u článku je jeden z našich významných matematiů-fyziků).

Svoji pravdu má i senátor Jiří Růžička - ředitel gymnázia Jana Keplera, který říká, že člověka, který je vyloženě humanitně orientovaný, na matematiku prostě nezlanaříte ani při slibu 50 000 Kč měsíčně. Jenže čím dál více studentů gymnázia neví, čím by se v životě chtěli zabývat a dneska to neví v nemálo případech ani po ukončení gymnázia.Tito lidé se posléze nerozhodují pro technické obory, ale tak nějak to "zkusí" na nějakém humanitním oboru (nejlépe nějakém nenáročném) a uvidí, co to dá.Vysoká škola pro ně vlastně není studium, ale hledání sebe sama (v horším případě státem placené roky zábavy).Problém se zvýrazňuje a tak dokonce Masarykova univerzita uvažuje o tom uspořádat bakalářské studium jako nástavbu gymnázia tak, aby si základní studijní obory volili lidé až ve 21 -22 letech a ten pak začali skutečně do hloubky studovat. Rozumím tomuto trendu, ale je to obrázek KRIZE SOUSTŘEDĚNÉ A HLUBOCE INICIATIVNÍ MYSLI SCHOPNÉ "OBĚTI" ENERGIE A ZÁBAVY ve prospěch tvorby něčeho konkrétního. Je také možné, že mladí procházejí hledajícími-se procesy, kterým nerozumíme a které časem ponesou ovoce, ale to nikdo nezkoumá a je velmi snadné to nerozeznat od beztvarosti a pasivity.

Novým jevem je, že řada mladých lidi se chce kreativně uplatnit ve virtuálním světě a těžko jim to můžeme mít za zlé, pokud se jedná o skutečný nápad: Vznikly top recepty, dcera mého známého maluje v přímém přenosu na internetu a tak učí další malovat (je to ale i virtuální místo setkávání, kde se i diskutují životní problémy a lidé za vysílací čas platí), máme generaci youtuberů apod. Opět není jednoduché pro mladé rozpoznat, zda mohou světu přinést něco skutečně hodnotného nebo je to jen útěk od reality a skutečné proaktivity. A každopádně řada těchto aktivit (některé ano) nepřináší rozvoj, kterým bychom vytvářeli nový produkt v globálním obchodě a tak přispívali v rámci soutěže států mezi sebou peníze do naší státní kasy. Jenže ne všichni chtějí být konstruktéry nebo učiteli - život jde svojí přirozenou cestou. Němci jsou v tom jinde než my, ale i jiné evropské státy si užívají vizuální jevovost světa a těžko jim to (pokud to nejde do extrému, kdy se stát hroutí) jakkoliv kritizovat. Je ale možné, že nás osud k určité rovnováze, aby se nenaplnila pesimistická obava Pavla Kohouta, dotlačí.

Pokud bychom do budoucna chtěli motivovat studenty matematických oborů, aby šli učit, opět to řeší problém jen částečně: Ani pedagogické školy a matfyz totiž nemají dostatečné množství studentů učitelství matematiky, fyziky a chemie na rozdíl od základů společenských věd, přírodopisu apod., čím se situace pro další dobrou výuku matematiky na základních i středních školách do budoucna také komplikuje už teď a není vyloučené, že bude třeba povolat nadšené lidi z praxe, kteří budou ochotni matematiku učit. Resp. už teď je nemožné na střední školu sehnat matematikáře a fyzikáře, natož na základní školu.

I studenti, kteří se na matematické a technické obory hlásí, jsou čím dál měně připraveni na studium těchto oborů. Zatím to není tolik znát na matfyzu v Praze, ale jiné fakulty a hlavně mimopražské vysoké školy tento trend bolestně pociťují. Liberecká univerzita od konce osmdesátých let zredukovala učivo matematiky na třetinu. Problémem je, že studenti

a) i při vší snaze učitelů nemají dostatečné vědomosti ze střední školy

b) nemají vypracované mentální návyky na hloubání v matematických problémech a nemají vyvinout intuitivní část matematického myšlení

c) nejsou ochotni věnovat takové úsilí studiu - maximální energii vědce nebo myslitele.

Jsem daleka toho řídit někomu život a tak je pro mě primárně důležité, aby každý člověk dělal to, kam ho srdce a resp. celá duše táhne. Jen je třeba věci takto celkově nahlédnout, abychom viděli, kde je to otázka individuálního rozhodnutí a kde je to otázka nějakého systémového selhání. A v neposlední řadě kde je to otázka určité mentální společenské děravosti: např. kompenzace multitaskingové společnosti speciálními technikami ve vyučování, ale i v zaměstnání a v rodinném životě jako žitý standard a ne extravagance některých učitelů základních a středních škol ještě s rizikem, že budou rodiči a školou popotahováni za nějaké ezo praktiky. Je třeba na to vytvořit metodiku.

Kromě zhoršené matematické atd. soustředěnosti a schopnosti přijít na řešení se ve společnosti multitasking a přesycenost podněty projevuje i "přeskakováním mysli, "nervozitou a u dětí některými poruchami pozornosti", "skákáním do řeči." Jsem si i jako dospělá vědoma těchto trendů a občas je zažívám i u sebe. Tím více se je potom snažím kompenzovat. Bolestí naší společnosti je také to, že dáváme tolik důraz na technické novinky a nevěnujeme svoji pozornost a čas učením se od starých lidí, kteří sice nemají nejnovější telefon, ale vypracovali si velmi dobré mentální i srdečné, případně intuitivní dovednosti a mají široké a hluboké životní zkušenosti.

Co tedy v lehkém základu navrhuji pro školy jako koncentrační výchovu?

- Besedy se zajímavými starými kmety a mentory: Pravidelné ve školách a ocenila jsem i projekt Post bellum. Můžeme uvažovat i další organickou spolupráci se starší generací ve formě dobrovolných projektů.

- V rámci tělesné výchovy nerušit činnosti typu "chůze po kladině, šplh" apod., protože budují tělesnou koncentraci a koordinaci pohybů. Tělesná výchova by neměla být pouze o tom dál dětem míč a ať si hrají vybíjenou nebo fotbal. Hodin tělesné výchovy by podle mého vzhledem k tomu, že děti více sedí u počítače, mělo být o něco více tak, aby právě byl čas i na míčové hry, atletiku i koordinaci pohybů, posilování a protahování

- Klasická koncentrační a práce s alfa stavem, ve kterém se člověk mnohem lépe učí. Například Petr Velechovský, ale i další učí tyto techniky způsobem, které jsou stravitelné pro každého, včetně možnosti přizpůsobit to dětem. Vytipovat takové odborníky a vypsat kursy pro učitele. Zařadit koncentrační cvičení do kurikula rvp.

- Bojová umění: Podle možnosti školy zařadit do hodin tělocviku. Bojová umění, pokud jsou učena ve své hluboké filosofii a praxi, mají významný vliv na schopnost se soustředit. V zásadě ani nejde o to zvítězit, ale nenechat se porazit útočníkem. V taiji se dokonce hovoří o nejvyspělejší technice, kdy ani ke kruhovému pohybu nedojde, protivníci se sami vzdálí.

- Eurytmie: Koncentrace + vztah k hudbě, rytmu a vlastnímu tělu v rámci pohybu + sounáležitost ve skupině.

- Pro některé skupiny dětí Hejného matematika také nese své výsledky.

Přeji nám, abychom mohli být každý sám sebou a abychom jak každý sám, tak systémově zvládali čím dál rychlejší tempo společenských změn a nezapomněli na principy psychiky, které platily stejně před 5000 lety jako dnes. Ona i motivace k matematice a k oborům, které něco nového přinášejí a vyžadují velkou koncentraci, invenci a pozornost, podle mého ze schopnosti se hluboce soustředit částečně vychází.

Kdo byste se o problematice z různých hledisek chtěl dozvědět více, přikládám k tomu pro inspiraci své nové i starší články:

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=619074​

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=438947

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=408284

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=613359

S přáním krásného babího léta Alena Kulhavá

Autor: Alena Kulhavá | neděle 10.9.2017 19:02 | karma článku: 23.38 | přečteno: 1533x

Další články blogera

Alena Kulhavá

Má smysl v době youtube slavit venku v mrholení svátek svatého Martina?

Jak probíhá takový svátek svatého Martina, resp. co jsem dnes zažila na Vyšehradě? Co si z toho odnáším?

12.11.2017 v 8:11 | Karma článku: 16.14 | Přečteno: 301 |

Alena Kulhavá

Snažíme se politické strany přitlačit ze dvou stran k neexistujícímu řešení

Dělají to občané nestraníci, občané straníci i média. Jaké to má důsledky v dnešních dnech pro politiku i společnost?

11.11.2017 v 19:50 | Karma článku: 13.00 | Přečteno: 400 |

Alena Kulhavá

Proč se nemůžou někdy domluvit různé politické strany? Proč se napadají? Jak to souvisí s

typologií osobnosti MBTI? Proč jedna skupina dokonce někdy pohrdá tou druhou? Jak potom na to reagují občané? Jak je tato situace ještě zkomplikovaná bulvárním tiskem? Co s tím?

11.11.2017 v 11:33 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 451 |

Alena Kulhavá

Proč hrozí klasickým politickým stranám v příštích parlamentních volbách smazání z

politické mapy? Co by měly dělat? Není to zdaleka jen téma současné situace, jsou to témata i právě těchto politických stran.

9.11.2017 v 17:13 | Karma článku: 15.38 | Přečteno: 843 |

Další články z rubriky Společnost

Jana Veselá

Dva kouzelníci, jeden bavič a krásná modelka v Jablonci nad Nisou

Dva kouzelníci, jeden bavič a krásná modelka v Jablonci nad Nisou, v podání - Pavel Kožíšek , Matyáš Kožíšek , asistentka Hana Mašlíková Reinders , Vladimír Hron a taneční škola X-Dance......

19.11.2017 v 8:32 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 91 | Diskuse

Pavel Chalupský

Když muž miluje muže a žena ženu.

Úkolem a snad i údělem blogera, je nastolovat i kontroverzní témata, zamyšlení, která nejdou s davem a jsou většinovou společností tabuizovaná, či neakceptována. Někdy je nutné plavat proti proudu.

19.11.2017 v 7:02 | Karma článku: 8.80 | Přečteno: 388 | Diskuse

Václav Dlouhý

KOKOTSTARY@GMAIL.COM

Aplikace. Registrace. Zadejte heslo. Heslo musí obsahovat malé a velké písmena, číslice a znaky. Aplikace se aktualizuje. Vítejte. Kupte si nové pyžamo. Kupte si pozemek v Horní Dolní. Kupte si kočkodána. Zadejte heslo...

19.11.2017 v 0:56 | Karma článku: 21.32 | Přečteno: 588 | Diskuse

Karol Wild

Nevýhoda pana Drahoše

Prezidentský kandidát pan Jiří Drahoš byl podroben pečlivému zkoumání při návštěvě Olomouce. Časopis Respekt si všiml, že nerad zvedl prsty na vítězství, byl nedochvilný a není šoumen.

18.11.2017 v 21:30 | Karma článku: 20.67 | Přečteno: 1581 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Samomluvy Miroslava Macka“

Kniha českého stomatologa, bývalého politika, publicisty, překladatele a politického komentátora Miroslava Macka „Samomluvy Miroslava Macka“ je podivuhodná. Pobaví, rozesměje, inspiruje i obohatí, neboť je plná životní moudrosti.

18.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 20.24 | Přečteno: 634 | Diskuse
Počet článků 118 Celková karma 17.28 Průměrná čtenost 910

Učím biologii, chemii, zeměpis, tvořivé činnosti, výchovu ke zdraví, hudební výchovu a vedu sboreček. Zároveň jsem poradcem ve zdravém životním stylu. Pomáhám lidem s redukcí váhy, chronickými onemocněními. Řešíme stravu, pohyb, relaxaci, psychosomatiku atd. Pořádám přednášky pro veřejnost a pracuji i v kontextu ekologie a udržitelného rozvoje. Zpívám, maluji, miluji hudbu, přírodu, medituji, začala jsem cvičit jógu, qigong. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.