Jsem moc ráda, že proběhl rozhovor mezi Tomášem Halíkem a Michalem Žantovským: https://video.aktualne.cz/dvtv/od-nekterych-krestanu-slycham-at-se-smazim-v-pekle-takovych/r~7894fe9069bf11e8b9db0cc47ab5f122/.

Dostala jsem od Tomáše Halíka upozornění na tento rozhovor a díky jemu.

Odepsala jsem mimo jiné toto:

NAVÍC JSTE JI SHLÉDL DVAKRÁT A AŽ PODRUHÉ -JAK ŘÍKÁTE - POCHOPIL - TO VĚTŠINA LIDÍ NEUDĚLÁ. Osobně nemá s jednou hrou problém, protože jsem ji neviděla a rozhodně bych nechtěla cenzurovat umění více, než je nutné. To, co ale vnímám je celkový posun společnosti do zacházení s čím dál většími výrazovými prostředky někdy (ne vždy) s čím dál jednodušším obsahem (popřípadě překarikatura všeho) že to ve mě také vyvolalo výstražné světýlko, resp. zaktivovalo to stávající. V kontextu ne-tradic a v kontextu neautentických remixů, youtuberů jdoucíh na hranu všeho a postfaktu a pseudoumění (komplexové umění) je pro mě prostě otázka, kam až se dá zajít a zda by byla vhodná nějaká reflexe - ne ani tak na úrovni práva (tj. zakázat hru), ale na úrovni dialogu...prostě si o tom popovídat a rozvířit debatu o umění jako takovém, tradicích, hranicích, nihilismu, komplexovém umění, směřování, na jaké hrany a jak potřebujeme! (věřím, že potřebujeme) zajít v prožitku (i to je Stvoření)...to byl smysl např. mého článku. Nevím, zda jsem srozumitelná...

A inspirovala k:

Jsem člověk především tvořivý a proto děkuji za rozpravu na dvtv a těšila by mě nějaká širší rozprava nad nejen

-smyslem a vývojem umění, ale

- i dobou někdy až vyhroceně postmoderní (postfaktum je jiné téma, to bych sem nepletla) a otázkou i experimentu Stvoření, forem, projevů...svobody nutné i když Jan napsal Apokalypsu a na druhou stranu "kdo s čím zachází, tím také schází"...pečeti apod. To vše spolu souvisí a píši zde otevřeně, že mě v tom nejímá ani strach, ani hnus, ale zvědavost a vědomí, na kolik hran jsem si já potřebovala zajít (ale vědomě), co z nich získala a zároveň jak si držela svůj střed...každý to máme jinak, ale dnešní doba je úžasná v tom, že to čím dál více zvědomuje...

-v roce 1990 jsme se otevírali vědomí, dneska toho víme a praktikujeme a máme zažité tolik...někteří....a přece si klademe otázky po našich spoluobčanech a hlavně spravování veřejného prostoru tak, aby to nebyla ani cenzura a zároveň ani totální nihilismus a chaos v tom apokapytickém a je otázka, zda zbytečném rozměru?????

Kam se Vám ztratila na novém článku o demonstrujících Pražanech diskuze?

Paní Pantalíková, je to můj dojem a mám nepříjemné zkušenosti - pokud je to takto polarizované téma - z osobního napadání a dehonestování. Také z toho, že se lidé nepodívají na záznam a komentují. Tak je spíše chci vést ke shlédnutí záznamu a praktickým krokům, než ke komentářům. Omlouvám se.

Úvala Pavla Sobka věnovaná panu profesorovi Osolsobě: "

LÉČENÍ BRNĚNSKÝM DIVADELNÍM "NÁSILÍM"

Budu stručný (směrem k Frljičově hře "Vaše násilí, naše násilí" v Huse na provázku, ale platí to i obecněji).

Divadelní představení, které má burcovat, vést k hlubšímu pochopení anebo "provázet dramatem osudu", takto svým způsobem léčí neduhy jedince a části společnosti. Každý, kdo ví, co znamená slovo léčit či ozdravovat ví, že k tomu patří léčebný finální efekt a hluboký očistný terapeutický účinek. Obrovské uvolnění a ulehčení, očištění neboli kartarze.

Pak jsou představení, která mají spíše provokovat, znejistit, zjitřit bolavé rány nebo se rýpou v h.... Ta mívá za výsledek někdy nudu, jindy znechucenost, otrávenost a nebo trudnomyslnost.

Pak jsou představení, která "poskytují" šok a trauma, a ta slouží k psychické zátěži diváků, restimulaci jejich vlastních nestrávených bolestí a traumat, tedy prohlubují jejich bolestný stav nebo ho přímo způsobují.

Pak jsou i taková divadla, kde vládne dosti temná mysl a cítění autora či režiséra, který je sám "v traumatu", nebo v psychopatickém stavu. Anebo v tomto smyslu pracuje na "psychopatické zadání".

Pokud se divadelní představení stane spojením "provokace", "způsobování šoku spolu se znechucením", snahy "pošpinit čisté" a "psychopatického stav autora či režiséra", nejde o divadlo, ale spíše o posedlost."

Dostal se ke mě teď velmi vnitřní rezignační dopis pana profesora Petra Osolsobě. Stojí za to si ho přečíst, je to pohled přímo ze středu dění: http://www.brnoplus.cz/mimoradne-silny-rezignacni-dopis-prof-osolsobe-kvuli-hre-nase-nasili-a-vase-nasili/

Dík! Pěkně napsáno.

Jde o dilema mezi svobodou slova a hrubostí vůči druhému. Máme právo být na druhého hrubí? Zdánlivě je to jen naše věc, budeme na někoho hrubí a on nás nebude mít rád. Nemnožíme tak ale zlo ve světě?

Občas si také říkám, kde jsou meze lidské svobody? Žijeme v postfaktické době a ztrácíme možnost rozlišovat pravdu a lež. Prý každý má svoji pravdu a tu mu musím dopřát. Ale svoboda slova přece není svobodou lhát!

Tomáš Halík? Od mnohých z vás slyším různé pomluvy. Nemám možnost navštěvovat jeho mše a jeho kázání, abych jej lépe poznal. Vzdělání, moudrost a zkušenosti mu nemohu upřít. Vědec, kterému je třeba ledacos odpustit? Nevím. Vím jen, že to nemá jednoduché...

Dík!

Pane Šimku, jsem moc ráda, že zde píší takoví lidé, jako jste vy, protože můžeme vnímat, že nejsme sami. Vážím si Vaší citlivosti a nepředpojatosti. Tomáše Halíka znám osobně ze mší a i jinde a moc mu fandím. To, že je jako svébytná autorita pokoušena je ale také už tak znát jak osobně, tak v článcích, že to jen těžko lze nevnímat. Nikdo nejsme svatý a i on má právo na chyby. Jen mu držím palce, aby je uměl uznat a nebránil se zuby nehty tam, kde by to už sám cítil jinak. A aby uměl naslouchat i té druhé straně, protože to dilema mezi svobodou a na druhé straně hnusem a ubližováním druhým je zde tak patrné.

To, co vnímám kromě samotného problému jako nešťastné je postoj Tomáše Halíka. Opakovaně se v posledních letech povyšuje a žije ve své akademické bublině. Moc si ho vážím, ale také s kmotrem vnímáme, že ulítává a ďábel ho tedy sakra pokouší a někdy mu na ten jazyk podle našeho samozřejmě subjektivního vnímání sedá. Není to snadné být vzdělaný, pohybovat se mezi učenou společností a udržet si jak kontakt s realitou, tak pokorou.

Nehledal bych složitosti; každá, opakuji každá svoboda má své meze, tady i svoboda umělecké tvorby. Z hodnotit, že něco je za hranou a tato hra zcela jistě je, není cenzura, ale naplnění jednak zákona (provozovat veřejně porno je nepřípustné), ale také záměrné rozdmychávání náboženské nesnášenlivosti.

Je také pro správné rozhodnutí dobré se podívat na osobu tvůrce a současně režiséra pana Frljiče. Trend je jasný, trvalé útoky na křesťany s ryze muslimským souborem Mladinsko Gledališče.

P.S.

Pro podzimní volby je dobré, vážení voliči, si zapamatovat, kdo tyhle nechutnosti obhajoval - naposled Piráti a Zelení.

Viděl jsem včera krásný hovor zakladatele petice: Proti podněcování k nenávisti ve hře "Naše násilí" pana Rozka. Je to neuvěřitelně nekonfliktní a otevřený člověk, doporučuji shlédnout (na DVTV, odkaz např:https://gloria.tv/video/oDxLX6Snix7P4pRVxwCJzpein).

Důsledek někdo chválí, prý lidé začali uvažovat? Nevidím to tak dobře. Naše země je rozdělená a možná i napnutá až k výbuchu destrukce, ta trhavina snad nemůže být naše domácí, ale kdo nám to tu natahal? Domácí ale musí být spojeni, odhazovat rozpory, jít spolu.

“Dnes nám oficiálně žádná válka vyhlášena nebyla. Ať je boj seberozhořčenější, nebyl vyhlášen tradičním způsobem. Předmětem útoku je náš způsob života„. (John F. Kennedy, projev z roku 1961)

Vnímám to podobně a díky moc za další podnětný komentář. Proto mám pochopení jak pro tvůrce divadelní hry, tak mi svítí alarm.

Hru jsem neviděla, ale vidím, kdo se na ní zviditelnil.

Brněnské divadlo Husa na provázku není "jen tak nějaké divadlo". Je to prestižní scéna, na které začínalo mnoho dnešních hereckých hvězd - Jiří Pecha, Boleslav Polívka, Gabriela Wilhelmová, Jiří Bartoška, Karel Heřmánek a Miroslav Donutil...

Není to sice důležité, ale stejně by mě zajímaly jejich názory. Vadí jim to? Nevadí? Nebo raději mlčí aby se "neušpinili"? Nevím

Luďku, díky za důležitý komentář. Můžeme to učinit oba a zapsat zde do komentáře, co jsme se dozvěděli.