2) Kniha Rogera Scrutona popisuje velmi přesně to, jak a kam se ubírá naše kultura

Ve druhém díle se zabývám zajímavými souvislostmi moderní kultury a dozvíte se i zásadní rozdíl mezi "představivostí" a "hotovými představami" pro život. Podíváme se na to,co je jsou falešné emoce a sentimentalita. Úžasná kniha.

Roger Scruton je dlouholetý profesor estetiky na Londýnské univerzitě, hostujícím profesorem na bostonské univerzitě, šéfredaktor měsíčníku The Salisbury Review. Je znám především jako filosof, politolog a spisovatel. Pokud jeho knihu (ale i další) později seženete, vřele doporučuji k přečtení. 

V prvním dále článku jsem se pokusila zachytit, jak Roger Scruton popisuje období kmenové, antické, osvícenecké a a romantické. Od žitého náboženství k vysoké kultuře. 

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615581

Kam to pokračovalo dál? 

V dnešním světě se ohrožuje podstata společenského životě tím, že se z prodávání dělá morální ctnost a hlavně také tím, že děláme prodejné zboží ze všeho, včetně ctnosti. Do našeho života se vkradl cynismus: "Cynik je člověk, který zná cenu všeho, ale hodnotu ničeho." (O. Wilde) 

Moderna

V sexu a ve smrti se setkáváme s tajemstvím našeho vtělení. 

V době Wagnerovské již Bůh byl mrtev, ale posvátná byla hluboká láska, která může jít až je smrti. "Svoboda, jíž se nám dostává je podmíněna naší smrtelností. V jádru mravní společnosti se nachází smrt, a láska je pak vztahem mezi smrtelnými lidmi. Láska je však ve své nejvyšší podobě zároveň i přijetím a uznáním smrti." 

Postupně se ale posunujeme dále: 

Když je Bůh mrtev, později se dostaví "pokus o oživení ducha tím, že ho budeme urážet" Pozorujeme to v básních Baudelaira atd. Jde o úpadek do smyslnosti, opiem způsobená malátnost, otevřená rána sexu a alkoholového opojení, která zoufalství člověka zároveň zahaluje i umocňuje." 

Posouváme se ještě dále: 

Představa a představivost

Morbidní člověk přemítá do nekonečna o smrti, utrpení, včetně konkrétních představ, kterých ale ví, že nikdy nedosáhne.Vnitřně chápeme, jak se smrt a utrpení týká konkrétních lidí a hluboce to prožíváme i v nemorbidní podobě v divadle. Proto jsou vražedné scény buď jen naznačeny nebo se odehrávají mimo scénu. To je představivost. Umění a život, které naopak představují násilí a utrpení v naturalistické podobě, to je představa: akční filmy, horory, videa na youtube atd. Zde vstupujeme do násilí přímo, ale stojíme jakoby v distanci od utrpení konkrétních lidí. Výsledkem je potom i určitý cynismus vůči životu jako takovému a podcenění traumatičnosti a i hluboké proměny skrze utrpení. "Tím že se zaměříme pouze na týrané tělo, degradujeme člověka, kterému tělo patří. "

Podobný rozdíl je u rituálů mezi posvátným předmětem (představivost) a modlou (představa) . 

Takto jsou také akty uměleckým ztvárněním představivosti: V aktu nejde o co nejrealističtější zachycení ženy, ale zobrazení ženy jako krásné bytosti v kontextu. V aktu se setkáváme paradoxně mnohem více se světem konkrétních zranitelných lidí, kteří mají každý svoji konkrétní duši.  Představa potom naopak  v pornu vyžaduje co nejrealističtější zobrazení těla a to v naprosto neuměleckých pozicích mající za cíl nikoliv vyvolat v tom, kdo se na porno dívá úžas nad lidskou sexualitou a dualitou muž-žena, ale pouze umožnit pohlavní ukojení sám u sebe na náhradním předmětu bez skutečného kontaktu s danou ženou. "Erotické umění nemá v úmyslu vzbuzovat skutečné erotické vzrušení, ale přemýšlivé pochopení pro touhy pomyslných bytostí." 

"Vášně predstavivosti (klasické divadlo, snění) jsou odezvami na smyšlené situace a narůstají a vyvíjí se v závislosti na našem vzrůstajícím pochopení. Čerpají z porozumění, které pociťujeme vůči našemu druhu - lidství  - a porozumění je v tomto ohledu zásadní - touží poznat svůj předmět, určit jeho význam, nechce zbytečně mrhat údery svého srdce." 

"Zušlechťující síla představivosti nově uspořádává svět a tím v reakci na něj nově uspořádává naše city. Naopak hotová představa naopak znehodnocuje, protože vychází z předpokladu hotové emoce, kterou nemůžeme ani zdokonalit, ani kritizovat, pouze ji živit." 

"Tam, kde představivost nabízí letmé zahlédnutí posvátného, nabízí představa svatokrádež a znesvěcení.  Znesvěceno může být i potom samotné lidství a také bude znesvěceno, až se nad lidskými záležitostmi zmocní hotové představy."

"Soustředěním se na nesprávné věci poskvrňujeme a bagatelizujeme ty správné. Např. v pornografii je sexuální touha odpoutaná od lásky a naopak spoutaná němou našinérií sexu."  "Je mnohem snazší utéci k náhražkám, které nás neobtěžují a neodporují našim tužbám. Vzniká tak povolný svět touhy, v němž erotická síla nebouří a potřeba lásky je potlačena."(Pokud člověk někdy zakusí ve skutečném životě sex ve své syrové podobě, je to spíše zajímavou zkušeností určitého konkrétního zážitku v koncentraci na sexuální energii určité kvality samu o sobě. A uvědomí si i absenci lásky, která by mu později chyběla.Pokud je ale sex bez lásky součástí kultury včetně pornografie, dochází k hluboké devastaci lidstva. Pozn.AK.)

"Jakmile se sex promění ve zboží, stane se nejdůležitějším svatostánkem lidských ideálů trh a hodnota je redukována na cenu." 

"Pokud při sexu představy z porna zaplní mou mysl při aktu lásky, tak toho druhého vlastně zneužívám, činím z něj nahraditelný prostředek sebestředného ukojení a nikoliv předmět individualizované touhy, kterými by měl být." 

"Teprve tím, že se odpovídáme čemusi vyššímu, než je člověk, stáváme se vpravdě lidmi. Zaměřením na světské ničíme vše posvátné. Vystavujeme svět našim strachům a slabostem a činíme tak krok zpět od skutečného společenství do osamění." Typickým příkladem je například i svatba.

Sentimementalita 

"Sentimentalita hraje v moderní kultuře zcela ústřední roli - je maskou, pod níž představa skrývá svou cynickou sebelásku."

Pokud autor píše nebo točí filmy sentimentálně, dostává se nutně do klišé a ke kýči. Cítíme v klišé, abychom se vyhnuli pravdě o našich životech, kterou je i smrtelnost. 

"Pravým středem zájmu mé sentimentální lásky např. k Judy není Judy, ale já." "Sentimentální lidé tajně vítají smutek, který spouští jejich slzy. jde však jen o záminku, aby mohli učinit šlechetné gesto, a pak přemítat o tom, jak dobré mají srdce." "Předmět sentimentu je podobně jako předmět představy zbaven objektivní reality, vydán na pospas subjektivní potřebě a necitlivě odhozen, když přestane vyhovovat. Od samotného počátku je jen záminkou pro emoci, jejíž zdroj se nachází jinde, ve velikém dramatu, jehož jediným neměnným hrdinou je sentimentální člověk." "Muž, který sentimentálně miluje Judy předstírá, že uznává její hodnotu - ve skutečnosti však jí určil jen dočasnou cenu." "Sentiment stejně jako představy vede se skutečností válku.Sobecky požírá naši omezenou emocionální energii a činí nás necitelnými vůči světu ostatních lidí. Oslabuje naše pochopení pro druhé a tak ničí schopnost něco konkrétního cítit ke konkrétnímu člověku a také ničí naši schopnost přispěchat na pomoc tam, kde je pomoci zapotřebí, riskovat ve jménu vyšších zájmů."

"Sentiment je další forma znesvěcení. Pornografie vyprodává naše nižší tužby, sentiment zase obchoduje s naší láskou a ctností. Výsledek je v obou případech stejný - zbavení vyšších věcí vší skutečnosti a to buď jejich cynickým popíráním, nebo tím, že jsou učiněny nepodstatnými, snovými a schematickými." 

Kam se naše kultura vydala dále? Na zajímavé čtení ze současné doby se můžete těšit zítra ráno. 

Alena Kulhavá