Tělo jako dar a příležitost nevnímá tolik určitá část mladých lidí

Oficiální údaje odborných organizací na závislosti pro závislost na internetu  jsou: 65% dnešních dětí je diagnosticky závislých na počítačích a mobilních telefonech.  Dnešní nabídky zaměstnání i představy dětí jsou

Otázky záření, blikání, poškození štítné žlázy i nervové soustavy (únava, nespavost, lehké epilepsie, u dětí podpora hyperaktivity a projevů ADHD a neschopnost si vzpomenou), potíže s těhotenstvím apod. jsou dnes známé, ale pojďme se zastavit nad jedním faktorem: 
 
Problém toho, že dnešní zaměstnání i trávení volného času vede lidi k čím dál větší době strávené u počítače, si dospělí uvědomují a větší část s tím nějak pracuje, vědomě to kompenzuje (i když i mezi rodiči svých žáků jsem našla těžké závisláky). Mladá generace se ale narodila do částečně virtuálního světa a pro ně je bytí v těle a v reálném životě jen otázkou výběru jedné z mnoha možností. Má to za následek zdravotní potíže v mladém věku, ale i další souvislosti, které dávají tušit novým otázkám do budoucna (a nechci to vidět pesimisticky, spíše je to výzva, tak jako pro každou generaci): 
Hlava-mysl-zrak-(sluch)  je jen malá část toho, co nám planeta Země poskytuje k našemu vývoji a pro-žití. 
Je tedy otázkou, zda 
1) současná generace se má koncentrovat na hlavu, silně ji prožít v určitých možnostech a mantinelech a teprve další generace půjde další (dosud neznámou) cestou. Vše jde tou nejlepší cestou.  
  2) pokud se právě za krátký čas lidstvo ve své přílišné koncentraci na zrak, myšlení a technologie (a konzum v rámci kapitalismu) neobrátí včas k sobě sama ve své hlubší rovině (Já), nastane krize (případně konec) větší, než v kterékoliv předchozí civilizaci. Na to neupozorňují pouze duchovní lidé, ale právě sociologové, politologové a další odborníci celého světa, včetně NASA. 
Pro mě zůstává otázka otevřená, ale každopádně vnímám jednu důležitou věc, která je obecně platná ve všech dobách (i když různé etapy vývoje lidstva potřebují své): 
 
Tělo a hmota je obrovský dar, který máme a skýtá tak hluboké a trvalé zkušenosti
   Mohu si vymyslet různé scénáře, obrazy, přečíst řadu zpráv na internetu, podívat se na krásné filmy, ale zajít do přírody, do divadla apod.s přítelem; společně s přáteli  upravit zahradu;  pomilovat se s manželem;  zažít dětské oči při blbnutí nebo dojetí; spoluprožít bolest přítelkyně, které umřela maminka; vylézt na vysokou horu; překonat vlastní bolest, udělat salto a přemety; pomoci starému člověku na ulici; zazpívat na koncertě lidem atd., to je jiné na živo, než na internetu. Do všech těchto akcí nevpouštím jenom hlavu (případně částečně další části osobnosti) ke vnímání, ale jsme zde poměrně cele přítomni.  Z hlediska dlouhodobého vývoje tedy podle mě není cesta žít život u počítače mnoho hodin denně (práce a volný čas), byť si to dovedu u jedné-dvou generací představit. Právě hmota - tělo nám dává možnost propojit všechny typy způsobu vnímání, prožívání až ke konečnému plnému Bytí. 
 
   Oblast tělesná: V současné době nemálo 13letých kluků neudělá ani 5 kliků a 30 dřepů už je pro ně moc. Jejich koordinace pohybů je výrazně horší a neposílené vnitřní svaly předznamenávají možné problémy  s páteří apod. v pozdějším věku. Pokud by byli v budoucnu postaveni před nutnost náročnější fyzické práce, mohlo by je to zdravotně poškodit (pokud by jí vůbec byli schopni) a i ze sezení u počítače mají problémy. Totéž téma platí pro dívky, protože nošení ročního dítěte a věcí není pro záda a vůbec celé tělo žádná legrace. Již dnešní maminky mají často problémy se zády.
Virtuální realitou se snižuje už tak nízký vztah k přírodě a tak si přímo podřezáváme vlastní větev z hlediska životního prostředí (pominu-li to, že nechodíme také do přírody "dobít baterky" a pročistit se tolik, jako naši předci a naše děti spontánně o to méně a tak žádají o to více energie od rodičů).
  Oblast erotická a vztahová: Velká část manželství se rozpadá a není to pouze tím, že máme rychlejší vývoj (tj. že potřebujeme dnes zažít dva manželské partnery v průběhu jednoho života) a máme komplikovanější životy a potřeby. U řady lidí selhávají vztahy na banálních záležitostech a nebo na tom, že do vztahu a rodiny nejsou ochotni tolik investovat, jako generace předchozí. K oploštění této oblasti samozřejmě dlouze strávený čas u počítače přispívá. Z hlediska erotiky a plodnosti nemáme dnes problémy dané jen životním prostředím, ale i médii a internetem. Je dokonce zjištěno, že řada mužů, kteří se pravidelně dívají na porno, nejsou potom normálního milování schopni a sami jsou z toho nešťastní. 
  Oblast osobnostní: Jak již bylo zmíněno: Učíme se hodně skrze vztahy a i problematické situace s druhými lidmi. Učíme se vnímat svoje hranice a přednosti osobnosti (já), chránit si svoje hranice a nezasahovat do hranic druhého člověka. To ve virtuální realitě tolik nežijeme anebo je to pozměněno. Možnost osobnostně růst je zmenšena.
  Oblast lásky a propojení s lidmi: I při zhlédnutí videa někoho pociťujeme lásku a sounáležitost (a v posledním stádiu budeme pociťovat neustále), ale přesto je otevírání srdce v reálném životě nezastupitelné a nesrovnatelné. Mimo jiné i skrze činy a službu někomu z lásky, výchovu dětí apod. Právě v této oblasti má dnešní generace dětí a dospívajících někdy potíž: Výchovu dítěte vnímají někteří jako úkor své vlastní zábavy (na počítači). Naštěstí to není masové. 
   Oblast komunikační a tvořivá: Krása dřívějších milostných i přátelských dopisů je nesrovnatelná s dnešními sms. Klasická literatura je pro některé děti dneska už skoro neuchopitelná. V roce 2007 jsem poprvé zaznamenala fenomén, kdy některé děti ke mě začaly mluvit jako k počítači a ne k člověku. Schopnost poslouchat a někomu naslouchat je dnes oslabená i pro dospělé, pro děti právě cca od roku 2004. Tvořivých dětí je pořád naštěstí hodně, ale některé mají sníženou schopnost vnímat svá nadání. Mimo jiné i proto, že je některé nemohly tolik v reálném životě zatím uplatnit. Děti, které apriori očekávají, že je budou rodiče živit i v dospělosti jsou naštěstí výjimkou, ale někteří tam bohužel směřují právě tím, že se nerozvíjí a nebo nemají chuť do žádné konkrétní práce.To, co některé jen baví, je klikat, mít legraci, kterou vytváří rodič, učitel atd., popř. mají chuť bořit práci jiného. Vlastní investice energie, invence a tvořivosti (právě i dětským nebo studentským způsobem) je u některých menší než dříve a také méně pečlivá. Je to dáno i do jisté míry tím, že (kromě koncentrace na hlavu) při nadbytku konzumu (příjem zábavy a informací z internetu a mobilního telefonu) se utlumuje potřeba tvořit. I to je pro mladou generaci výzva.
  Oblast mysli: Hry (zábavy dětí) a hledání na internetu (práce i zábava dospělých) sice koncentrují mysl, ale jiným způsobem, než je klidný hluboký ponor do problému. Mysl rychle reaguje (hry) a nebo skáče z informace na informaci (internet). Když připočteme reklamy a neustále vyskakující aktualizace programů a způsob, kterým přes internet komunikujeme od 90.let 20.století, se není možno divit určité rozbitosti mysli. Jak umožnit práci na počítači a přitom nezažívat tato oslabení bude téma pro následující generaci. Myslím si, že v rámci štěstí a celkové harmonie není klidná mysl nahraditelná dovedností rychle myšlenkově skákat.  A neomluví to ani možnost při přeskočení mysli náhle vymyslet (vyskočit) něco nového. Takoví lidé byli vždy a je to dobře. Na druhou stranu schopnost rychle se orientovat na složitých webových stránkách, programovat a určité rychlé strategické myšlení - v tom nás mladá generace předhání. 
 Jako přechodné vnímám také to, že i nás dospělé internet hodně učí. Získáváme řadu inspirací, co bychom mohli dělat v reálném životě (recepty, cestování, cvičení, vlastní vývoj apod.) a přehled o tom, co vše je možné (filmy, dokumenty, fotografie, zprávy, komunikace přes FB atd.). I právě proto bychom neměli ztratit kontakt s realitou, protože je rozdíl jenom si něco naplánovat (rovina snu) a uskutečnit to. 
   Oblast duchovní: Tato oblast existovala odnepaměti a není nutně spjata s nějakým náboženstvím. Je to součást osobnosti člověka. Druhá polovina 20. století a 21. století ji do určité míry potlačily (v rámci oficiálních médií), ale vytěsnit ji nejde. Naopak v dnešní době se rodí děti, které se nenechají svázat ani konkrétním náboženstvím, ale ani establishmentem a majoritním stavem společnosti. Vnímání propojenosti lidských bytostí a vlastně celé Země a vesmíru je už dokonce součástí osnov (teorie Gaia). Duchovní rovina je dnes již běžně přítomná téměř při každé rehabilitaci nebo psychoterapii. Pro řadu dětí (i dospělých) je ale v současných letech tato rovina osobnosti a bytí téměř neznámá. Tato absence vnímání má za následek nejen ochuzování se o další energie z přírody (vesmíru) a tak větší nároky ve vztazích (rodiče-děti, partnerské vztahy), ale i zatím neuvědomělou bezhraničnost v tom, co uděláme s planetou Zemi (a naší přírodou). A to nepůjde donekonečna. Proto ani tuto rovinu nelze nahradit technikou a myslí. 
    
  Pokud bychom byli dokonalí ve všech oblastech mimo mysl a zbývalo nám jen plně prožít hlavu, mohla by ona skutečně jako poslední stádium vývoje dominovat. Právě proto, že ale dokonalí v ostatních oblastech nejsme, vnímám současný stav jen jako jednu otočku ve spirále vývoje, který půjde dál ještě jinou cestou. V současné době se nevyhneme koncentraci na mysl a počítače (což je tématem současné generace, ale táhne to tam a učí nás to a inspiruje i nás dospělé), přesto režim dne a život by měl podle mého názoru rozvíjet člověka celistvě. Je jen na nás, jak to u sebe (a částečně u svých dětí) zařídíme. 
 
Alena Kulhavá