17. listopadu 2023 s tématem "Den studentů"

Den studentů...oslava statečnosti a svobody...akcent na rozvoj člověka... proč učitelé nestávkovali za svoje platy, ale stávkujeme 27.11. v rámci nepochopení, co je dnes realita základních škol, v jaké jsme situaci? Desatero 

jevů, které jsou v přímém rozporu s politikou mšmt rozebírám na v následujícím článku. A na konci navrhuji řešení a i jasnou transparentní komunikaci. 

Když se někde bavíme o učení na druhém stupni základní školy, téměř každý řekne "obdivuji Tě, to bych nemohl dělat, já bych je zabil" nebo jiná mírnější zejména ženská varianta té věty. Jen lidé skutečně znalí vědí, že prázdniny máme na to, abychom zregenerovali do té míry, abychom mohli jít další rok po zcela vyčerpání v červnu i v průběhu školního roku učit. Jen lidé skutečně znalí vědí, že učení na prvním stupni a tím lépe třeba v nějaké vísce na Moravě je skutečně něco jiného, než druhý stupeň v Praze (a zase jsou rozdíly) a neřkuli v Karlovarském, Ústeckém apod. kraji. Přesto, když šlo o naše nedůstojné platy, jsme do stávky nešli (byť se o ní několikrát uvažovalo).

Jdeme do ní teď, protože to, co chystá ministerstvo školství, nám nedává logiku a pan ministr se neobtěžoval s námi komunikovat, situaci vysvětlit a uklidnit nás, jak jinak chce situaci řešit. 

V současné době se totiž nacházíme na řadě škol v totálním pracovním přetížení i tak a některé třídy fungují jen silou vůle a maximální péče nad rámec pracovní doby všech zúčastněných (více učitelů, ale v určité míře i asistentek). Jak to?

1) ZVÝŠENÝ POČET DĚTÍ S REÁLNOU PORUCHOU UČENÍ A S PORUCHOU CHOVÁNÍ  a tím nemyslím nevychovanost. Myslím tím skutečně dobře diagnostikované děti. Příčiny jsou jen částečně známé: Znečištění životního prostředí včetně mikroplastů ve vodě, zvýšený stres a pracovní atd. shon společnosti 21.století se propisuje specifickým způsobem do epigenetiky dětí. (Taktéž odpojenost od sebe u matek trávících příliš času na sociálních sítích). Problematický porod je věc, kterou si žádná máma dobrovolně nevybírá. Svoji roli hraje i dědičnost a další příčiny neznáme. Snižovat počet asistentů (kromě odůvodněných případů) nedává smysl. 

2) NEVYCHOVANÉ DĚTI ČÁSTI generace RODIČŮ, KTERÁ UMETÁ DĚTEM CESTIČKU A NEDÁVÁ JIM HRANICE

Nemá smysl se na tuto generaci rodičů zlobit, protože to je přirozený důsledek toho, že naše generace byla v době komunismu naopak "držená zkrátka" či "bez citu výchovy" a s pozitivním vývojem společnosti je přirozené a dobré, že to chceme napravit. Jako rodiče či jako učitelé. A děláme chyby, někteří to překlápí do opačného extrému (což není "respektující výchova" - to je něco jiného). Dítě jako kult starších matek je také pochopitelný. Je to výzva do budoucna vejít do nové rovnováhy. Ale v současné době leží tíha větší části problému na školách. Ubírat personální atd. podporu nedává smysl. 

3) NĚKTERÉ DĚTI A RODIČE ZACHÁZEJÍCÍ S UČITELI JAKO SE SLUŽKAMI, RESP. TLAČÍTKEM NA POČÍTAČI

I to je pochopitelné, u dětí jsem to začala pozorovat s rozvojem počítačů: v roce 2007 u dětí a u rodičů v roce 2013. Není z toho snadná cesta: Je to o opakované a opakované komunikaci, která zabírá čas a je k ní třeba i maximální diplomacie. Naštěstí, když si učitel dobře nastaví komunikaci s rodiči, těch nespolupracujících není moc (nebo jen v první fázi). Zase se ale liší třída od třídy,  škola od školy, kraj od kraje bez ohledu na povahu a schopnosti učitele. Obdivuji kolegy z Karlovarského kraje. I tento fenomén nesmírně zatěžuje školy a někde je skutečně sehraný tým učitelů + vedení + psychologa a asistentů naprosto nezbytný. 

4) NĚKTEŘÍ PŘEPRACOVANÍ RODIČE ZACHÁZÍ S UČITELI JAKO SE SLUŽKAMI, RESP. TLAČÍTKEM NA POČÍTAČI

Možná se ptáte, proč to odděluji od předchozího bodu. Důvod chci podtrhnout: I rodiče, kteří mají v základu hranice, ve chvíli, kdy spěchají a mají složité situace v práci, zachází takto zejména s vychovateli v družině apod. 

5) SILNÁ GENERACE A HLAVNĚ POHODLÍ VYCHOVÁ SLABŠÍ GENERACI

To je jeden z principů, které bohužel k mé neradosti platí, byť ne ve všech případech, tj. můžeme se z toho do jisté míry jako rodiče, učitelé apod. vyvázat. Jenže ne všichni rodiče to dělají. 

Je to pozorované jak u člověka, tak u zvířat: Téma pohodlí a příliš mnoho ke konzumu. Žijeme v blahobytné době, děti mají velké kapesné (nebo chudší ho někteří spolužákům závidí). V otázce silných (tj. dobrých) rodičů je to složitější: Dobré geny a epigenetika když se předá, je to dobrý start do života. Když dávají rodiče dobrý příklad (a v ranném věku nejsou děti příliš traumatizované ať už vinou rodičů či okolnostmi porodu či situací v ranném věku), také je to dobrý vklad. To, co je ale důležité je, aby se děti setkaly v životě s nějakými těžkostmi, které se naučí překonávat. Někdy se tak stane, že "dost dobrý rodič", tj. ten, který není dokonalý, občas dělá chyby, občas zraní dítě či nenaplní jeho potřeby, vychová silnější dítě než ten, který dělá vše perfektně. Ale i u velmi dobrých rodičů je cesta: Nedávat dětem velké kapesné, vést je k výkonu (přiměřeně) i spontaneitě a užívání si života a i k sociálním vazbám, charitě, pomoci apod.

Jenže ne všichni rodiče to dělají. Naopak požadavek na učitele, aby jak dětem, tak rodičům dělali maximální servis (tj. mysleli na řadu věcí za ně, neustále připomínali) je čím dál větší. Někde to dobře je (určité možnosti digitální komunikace), ale skýtá to další práci pro učitele, další hodiny ve škole. 

Pro učitele to skýtá další práci s těmito dětmi i metodicky a tak se mu

a) nedostává času na kvalitní přípravy na vyučování či péči o problematické děti (nebo ani na jedno)

b) nemůže mít vlastní děti (což je mu potom státem vyčteno), protože na to absolutně nemá čas, když se od rána do večera stará o děti ve škole, ale i tak je systém v některých školách na hraně kolapsu

Ztěžovat učitelům práci různými šetřícími opatřeními považuji (kromě odůvodněných případů a námětů) skoro za vykořisťování a zneužívání jak učitelů, tak rodičů a dětí i neproblematických (protože i ty to potom ve škole, která nemá dostatečné personální a časové zázemí úměrně počtu problematických dětí a své situaci) odnáší. Je to jako když naříznutou větev chcete dolomit: Způsobit další odchod učitelů ze své profese (děje se) a demotivovat uchazeče o toto povolání (kromě naprosté nekoncepce "kdo tedy má učit?") a zároveň způsobit faktické problémy ve třídách. 

6) SVĚT SE RYCHLE VYVÍJÍ A TAK JSOU NA UČITELE KLADENY DALŠÍ POŽADAVKY A TÍM VÍCE POTŘEBUJE, ABY TO, CO NEMUSÍ DĚLAT (jen on řešit velmi problematické děti), DĚLAL NĚKDO JINÝ NEBO MU S TÍM NĚKDO POMOHL (školní psycholožka, sociální pracovník apod.)

Téma nutnosti dalších a dalších kompetencí u dětí (zejména mediální a počítačová gramotnost, schopnost řešit problémy u většího spektra dětí), kromě těch, které dříve děti uměly samovolně ze života, protože žily a ve škole se to tudíž nemuselo učit nebo se to přirozeně ve chvilkových aktivitách prohloubilo a zpevnilo. Zároveň ne vše se dá probrat v základních hodinách (zejména mediální gramotnost na vyšší úrovni atd.) a tak potřeba disponibilních hodin škol je o to větší a snaha je naopak zredukovat nedává smysl nikomu

7) POŽADAVEK NA VĚTŠÍ DIFERENCIACIA INDIVIDUALIZACI VYUČOVÁNÍ + CIZINCI

Kromě potřeb asistentů či tandemů během hodiny (aby právě výuka mohla být diferencovaná) potřebují školy i více disponibilních hodin na dělené výběrové předměty. 

I když už největší vlna příchodu Ukrajinců skončila, ne všechny děti jsou dobře integrované a navíc některé se chtějí i vrátit. Další děti trpí tím, že na ně až teď doléhá to, že je rodiče v době míru opustili a šli pracovat do Čech a děti až teď za nimi přijely. Svoji frustraci obrací nejen vůči rodičům, ale propisuje se i do vztahu k učitelům (resp. není motivace ke studiu). Některé děti ještě stále neumí dostatečně česky a navíc cizinci (nejen Ukrajinci) přicházeli i před válkou na Ukrajině. Opět i řešení tohoto vyžaduje čas a personální kapacitu. 

8) PROBLÉM GENERACE MOTÝLÍCH DĚTÍ + REÁLNÉ HROZBY SVĚTA+ poscovidové problémy stále ještě

Mozek funguje na bázi porovnávání a hledá neustále možnosti, jak se vyvíjet: Pokud nemá zdroje reálných obtíží, vytvoří si je sám (nebo si je zesílí v prožívání): Stává se přecitlivělý na drobné neradostné podněty (viz i rozhovory s naším renomovaným psychiatrem Cyrilem Hoschlem). Psychologové ví, že je to problém dnešních dětí v bezpečné blahobytné společnosti.O to více v situaci, kdy se ví, že klima je skutečný problém (středoškoláci to více řeší, na základních školách buď tolik ne nebo už počítají s tím, že vyhyneme, smířili se s tím), taktéž na pozadí jen jako další stresor vnímají světové konflikty (jen část dětí). Nelze se tedy na děti zlobit, je třeba na všech frontách "pracovat" s realitou. Pokud se přidá i odcizení v rodině a problematičtější puberta, sebepoškozování, úzkosti a deprese začínají být běžné na základních i středních školách. Zároveň i psychologové potvrzují naše pozorování, že zavření škol v kovidu (druhé a zejména třetí) má pořád ještě vliv na psychické problémy některých žáků, kteří byli v citlivém vztahově vývojovém věku (jsme sociální bytosti). Ordinace psychologů jsou přeplněné, na dětskou psychiatrii se není možné dostat (jsou tak přeplněné, že nové pacienty neberou) a musíme si s tím (někdy i s vážnými problémy u dětí) poradit ve škole. IOpět to skýtá nemalou pracovní zátěž pro školy. 

9) PRO UČENÍ DĚTI POTŘEBUJÍ ČÍM DÁL VĚTŠÍ MOTIVACI A EVOKACI, TÍM SPÍŠE PŘI SNÍŽENÍ NĚKTERÝCH KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ

Mozek člověka funguje na základě "porovnávání vjemů".

Pokud delší dobu máte půst nebo jíte jenom suchou rýži, potom vám jakékoliv jídlo nejen přijde jako velmi chutné, ale skutečně si ho (pokud chcete) velmi vychutnáte, protože smyslové buňky dostávají čerstvé podněty. Samozřejmě svoji roli hraje i paměť a epigenetika, tj. není cílem od jakýchkoliv podnětů deprivovat dítě (jen málokdo může být šamanem zavřeným jako dítě v černém stanu a po té vyjít ven do údivu nad krásou světa s výjimečnými schopnostmi, naopak, dochází u většiny lidí k deprivaci).

Moderní psychologie přišla už na to, že i příliš velké množství podnětů způsobuje fenomén "hladové duše", která jen baží po dalších silnějších podnětech a není schopna radovat se z krásy světa kolem sebe, kognitivních dovedností a vztahů. Efekt "pouti po poušti" neplatil jen ve Starém Zákoně, řada lidí dnes na pouť po poušti odjíždí dobrovolně (někteří zažili doma v covidu). Pro učitele je nutnost čím dál zajímavěji motivovat děti, aby je vůbec učivo zajímalo. Je to činnost při přípravě hodiny hodně časově náročná. Na druhou stranu jsou ve starém RVP a i požadavcích středních škol vědomosti, které běžný člověk k dobrému životu už dnes nepotřebuje (je třeba něco zredukovat) a rozumím tomu, že učit se tyto látky děti nebaví a nebavila, nedává a nedávalo to moc smysl, jen to dávají více najevo. Zároveň za posledních 20 let výrazně klesla schopnost paměti a dalších kognitivních dovedností u dětí. V této situaci, kdy se bude dělat velká revize RVP (které by se měli pokud možno učitelé účastnit) a v situaci "degradaci společnosti a la Řím + nové smyslové přehlcení" bychom jako učitelé potřebovali ubrat práce (třeba i redukcí hodin plného úvazku). Jedeme na některých školách na hraně totální přepracovanosti.

 Zároveň existují i určité nápravné metody pro žáky (např. Metoda instrumentálního obohacování vycházející z Feuersteina), kde ale školy potřebuji disponibilní hodiny. 

10) PANUJE VELKÁ NEJEDNOTA V TOM, CO A JAK VYUČOVAT NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE: Rozdílné požadavky mají jednotliví pedagogičtí leadeři státu, rozdílné požadavky mají rodiče, rozdílné požadavky střední a vysoké školy. A pak je tu Čína a další země, které nás předhání v samovolné píli a výkonem žáků, studentů a pracovníků (nemají čas řešit nějakou motivaci), které začínají být ekonomickými leadery světa. Ta rozdílnost očekávání od základní školy je tak velká, že učitel základní školy i při vší snaze na diferenciaci učení nemá šanci...při snaze to alespoň nějak "vykličkovat" učitelé i žáci ztrácí také čas a energii, chybí koncepce základního vzdělávání (i když se mšmt včetně inspekce tváří, že ji má). 

Situace českého školství není ani úplně úplně tragická (pořád se dá na řadě škol dobře učit), ale alarmující: dětí, které mají nějaké problémy přibývá a zároveň i totálně přepracovaných učitelů, které plní lékařské ordinace všeho druhu. Statistiky vyhořelých učitelů z přepracování atd. jsou velmi neradostné. Nedostatek učitelů zejména některých předmětů je již snad všem známý. A potřeby moderní společnosti a zároveň konkurenceschopnosti nejen Číně neúprosné. 

Navržené škrty od mšmt se nedoknou jen platů učitelů, ale i asistentů a nepedagogických pracovníků. Ředitelům (kteří jsou potom právem totálně vytočení) opakuje pan ministr zjednodušené informace jako do médií a na twiteru úplně zkreslené naprosto zjednodušené informace na hranici fake news. Zatím pan ministr ukazuje jen neorientaci (pokud to není cílené fake news) např. i v oblasti "neobsazených pozic", které v reálu dělají učitelé přes čas do noci (někteří placeně, jiní ne), protože na tak málo placená pracovní místa už nechce nikdo přijmout (i nám nějaký čas chyběl školník). Fake news šíří mšmt dlouhodobě ohledně platů učitelů: Počítá je naprosto špatným způsobem, který by odhalilo i dítě druhéhou stupně základní školy. Více viz můj další novější článek.

Naprosto rozumím vládě v její nutnosti snižovat státní dluh, protože to je dluh, který se nikam sám neztratí a problémy s ním se jen zvětšují.

V této situaci je třeba si POLOŽIT ZÁSADNÍ OTÁZKU: 

JSME V téměř kovidové či válečné SITUACI, KDY ŽÁDNÝMI EFEKTIVNĚJŠÍMI ZPŮSOBY NEMŮŽE VLÁDA ZÍSKAT PENÍZE DO ROZPOČTU (otázka chytřejší příjmové politiky)  A TAK JE NAPROSTO  ŠKRTAT V ROZPOČTU ŠKOLSTVÍ A DĚLAT DALŠÍ NIČIVÁ OPATŘENÍ? 

a) Revize malotřídek zredukovat počet ředitelů malotřídek vnímám jako logický počin, je jen třeba se podívat, jaké další neplacené funkce ředitel takové školy v obci zastává (tj. doplňuje mu to práci), aby societa dané oblasti nezkolabovala. Tím spíše, že řešíme vylidněné části republiky. 

b) Zastropovat PH max na současném stropu, který je pro školy teoreticky dán (a počítat s možným dorovnáním škol,  kde vedení z nějakého důvodu ještě nenaplnilo - což budou další peníze navíc) a navrhnout nutné pomalé tempo možného navyšování u těch škol, které do maxima ještě nedošly (a některé ani nedojdou). 

c) Neškrtat tam, kde by to bylo poškozující pro školy: Pokud jsou jiná řešení, tj. NERV a odborníci i z jiných zemí vědí lepší řešení (tak to zatím vyplývá z politických debat), je to pro nás pro učitele důvod ke stávce. Taktéž nejasná komunikace a jiné výpočty mšmt a škol. Jedním z řešení finanční situace nejen ve školství je vyřešit propad ve státním rozpočtu zrušením superhrubé mzdy. Jinak nemá vláda manévrovací prostor (řeší, co více či méně nechá kolabovat, zda zdravotnictví či školství), tj. může tvořit jen horší a ještě horší řešení. 

d) Pokud neexistuje lepší řešení, pak je ale nutné, aby pan ministr Bek veřejně představil plán B a tím je částečná rezignace na řadu požadavků na školy a učitele a nutnost toto vysvětlit i společnosti: Téma kvality výuky, péče o znevýhodněné i nadané žáky, individualizace a diferenciace učiva, péče o společnost a hodnoty, konkurenceschopnost, well being  atd. Systém současný je na prasknutí a učitelé na hraně či za hranou zdraví. Dál není kam prak požadavků na školy natahovat. Při snížení PH maxu by ale zároveň došlo k vyhození peněz na vzdělání.  Nebude moci být individualizace a diferenciace vyučování, po které mšmt volá, učitelé budou stavěni do klinčových situací a některé obory nebudou moci být vůbec vyučovány, střední školy nebudou mít možnost praxe apod.

c) Máme na tak celkovou inkluzi na základních školách, jaké byl tvůrce pan premiér Fiala? Tj. na to, aby ve třídách byl tak obrovský rozptyl děti z hlediska IQ (část jich chodila na speciální školy) + děti s tolika poruchami, že v některých třídách je menšina "normálních" dětí vzhledem k tomu, že se zde nachází i děti nadané, pro učitele to představuje téměř neřešitelný úkol i s asistenty, natož, kdyby je neměl. Jsem pro co největší (ne nerealisticky extrémní) inkluzi, ale dotaženou (což právě ani v současné době s asistenty není, neřkuli kdyby se měl snižovat jejich počet) a realistickou. 

e) Návrhy reálných řešení situace ve školství píši ve svém dalším článku:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=809492

ODKAZ NA MŮJ STARŠÍ ČLÁNEK K NÁPLNI PRÁCE UČITELE z doby před covidem, před válkou na Ukrajině a před povolením mobilů o přestávce v řadě školách. V době, kdy čši motivovala (nikoliv kontrolovala) ke změnám ve škole:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=683991

Alena Kulhavá