Proč je současná vláda "tak mimo realitu" i když jsme do ní vkládali tolik nadějí?

Situace je z mého pohledu horší v tom, že nejde o "zkorumpovanou vládu" "vládu odtrženou úplně od reality" "populistickou vládu". Vnímám spíše problémy hlubší, které by se projevily, ať by se do vlády dostala ta či ona politická 

strana s nejlepšími úmysly. 

PROBLÉM SLOŽITOSTI PROBLÉMŮ A AKUTNÍCH VÝZEV

Už vláda Andreje Babiše se dotkla nutnosti "rychle najít dobrá řešení" na což nebyl připraven např. Adam Vojtěch, přestože si ho zdravotníci v transformaci zdravotnictví chválili. Dnešní vláda sice získala na předchozí vládě určité zkušenosti (i proto, že se podílela na pomoci v hledání řešení v kovidu, zejména v ekonomické části), ale širokost ekonomického tématu energií je zase o level vyšší. 

Problém energetický se totiž netýká jen České republiky, ale dopadá na nás to, že jsme nestihli v Evropě včas připravit a propojit energetiku tak, aby odpovídala realitě (tj. nutné zastoupení uhelných elektráren, jaderných, byť bychom chtěli jen zelenou energii) a zároveň intenzivně řešila klimatickou změnu (máme na to skutečně nemálo let, než začne tát permafrost Sibiře, kdy by už žádná opatření nepomohla). Iniciátorem dobrých změn, ale také zemí "nesedící v realitě občanů a států" je Německo. Jedna ze dvou zemí mající největší vliv v Evropské Unii. Až teď se pozvolna dostává do reality, ale sklízíme následky...chtěli bychom, aby Petr Fiala atd. vše v EU zařídili, ale není to tak snadné...

Tématem jsou také "privilegia států",  "bohatost států" a "reálná řešení v rámci Evropy", kde může nastat ještě větší rozdíl v ekonomice podniků : EU včetně Německa se domluvilo na určitém zastropování a přitom ekonomicky výkonné Německo (výrobce konečných produktů a majitel řady firem) chce sanovat zvýšení cen podnikům na cenách výrazně nižších (i s faktem "jít do dalšího státního dluhu"). Pokud jde o zastropování "na dluh státu, čili dalších generací", rozumím tomu, že ČR stojí ve velmi složité situaci. 

PROBLÉM ZPŮSOBU PRÁCE POLITICKÝCH STRAN A MINISTERSTEV

Dokud ministerstva řešila strukturální změny pozvolna, organizace stačila. Fungovaly i politické strany. V situaci, kdy ministr neřeší jen koncepční změny, ale má být k tomu ještě krizový manažer a táta politické strany (např. Marian Jurečka, Petr Fiala), není možné práci dělat tak výkonně, jako kdyby se o posty dělilo více lidí. Není to možné v situaci, kdy den má stále 24h a nejde paralelně pracovat na více věcech (tam, kde jsou nezbytná rozhodnutí a práce vedoucího, tj. ministra, předsedy strany, premiéra apod.). Tento problém přechází z předchozí vlády na současnou a radila jsem před 2 lety současné vládě, aby nebyla tolik kritická k vládě předchozí (tam, kde nešlo o populistická rozhodnutí, ale prostě "chyby v procesu, kdy se prostě nevědělo..."), protože o to více kritiky potom padne na ně, až se lidé proberou z deziluze "za to může vláda Andreje Babiše" a uvidí, že je to jev komplexnější: Prostě systém ministerstev a politických stran přestává stíhat naléhavost a komplexnost státních i celoplanetárních problémů.

GLOBÁLNÍ PROBLÉMY 

Čím dál více problémů je globálních, tj. je třeba, aby se na řešení domluvilo co nejvíce zemí, aby byla vůbec šance...mezi ně patří energetika a globální oteplování, migrace a může se to přesunout i do zemědělství (téma hnojiv) a potravinářství. 

Ano, Evropská Unie není ideální organizace a je třeba připomenout proč vznikla: Aby silné státy nevyráběly nekontrolovatelné množství železa (a souvisí s tím i téma černého uhlí tehdy) na zbraně. Aby nedošlo k další válce. Tj. Evropská Unie počítala s tím, že i po hrůzách druhé světové války se může stát, že nějaký stát se "zvencne" a v době nějaké další krize se zachová iracionálně (tak jako vyvstal Hitler v době ekonomické krize v 30.letech 20.stol). Další téma je, že Evropskou unii jsme zvyklí užívat v rámci dotací na naše národní zájmy: jsme pořád ještě významnými čerpateli peněz EU i když do ní peníze vkládáme (peníze EU na různé operační programy výstaveb, vzdělávání, neziskovky apod.). Ano, jde o nějakou nápravu trhu po Studené válce...ale jak dlouho? 

V tomto kontextu je celkem zřejmé, že se v Evropské unii děje silný lobbing (firem i potažmo větších států), který je sice lepší, než války, ale jeho síla začíná narůstat do neúnosné míry, že se ztrácí pozitivní význam EU a transformace EU je více než nutná. 

DŮSLEDKY ŠPATNÝCH POLITICKÝCH ROZHODNUTÍ PO SAMETOVÉ REVOLUCI A V DOBĚ NAŠEHO VSTUPU DO EU

Jedním z nejkatastrofičtějších rozhodnutí nejen politiků, ale i ředitelů státních podniků bylo "prodat do zahraničí" nebo "rychle privatizovat". Těžko u té které firmy zpětně radit (a zpětně se radí mnohem lépe): Někde se zjevně povedlo (Škodovka prostě zaspala dobu a neměla by šanci se dostat na trhy), velký otazník je v oblasti těžkého průmyslu (kde kterého), někde se zjevně nepovedlo a bylo nesmyslné (potravinářský průmysl apod.).  Ale to je něco, s čím už teď nic nenaděláme a i v ODS už dnes politiku vykonává mnoho nových lidí, mých vrstevníků, kteří tehdy byli dětmi nebo mladými. 

Jedním z ničivých důsledků bylo "pustit na trh zahraniční supermarkety a nenechat postupně vyrůst našim supermarketům + ponechat malé prodejny". Lidé i politici se chtěli mít hned jako na západě (tj. ne "zaprdlé sámošky") a neuvědomili si ničivé důsledky pro celý spotřební prostor ČR (analyzoval to mimo jiné nejen Marian Jurečka už před 5 lety): Naučili jsme se kupovat levné (ve slevách) a cizí, zisky ze supermarketů jdou do ciziny a zároveň výkupní ceny jsou nižší a ceny dražší. To je svět velkých korporátů. Toto má ale naštěstí v průběhu let řešení a je to hodně na nás! (více v pozdějším článku). 

Otázka přístupových podmínek do EU (co šlo udělat lépe) by vydala na samostatný článek, do toho se zde nebudu pouštět. 

DŮSLEDKY KOMUNISMU

Někdy mají politická rozhodnutí nedozírné důsledky: U nás je to třeba téma automobilového průmyslu, dalších technologií atd. průmyslu. Ujel nám vlak. Už se se zcela českými firmami nemáme šanci dostat na trh (nemáme na to finance a zaostali jsme ve výzkumu) a je otázka, jak nás to bude dlouhodobě ovlivňovat, zda máme kdy šanci dohnat západ. Každopádně není jiné šance než "inovativní průmysl" - začít z nuly kde se dá...

ODTRŽENOST POLITIKŮ OD REALITY LIDÍ

Nikdy to politici neměli tak snadné "dozvědět se, co trápí lidi" jako teď. Přes emaily, FB, snadno dohodnutelná osobní setkání. A zároveň nikdy to neměli tak těžké "skutečně moci lidi vyslyšet." Proč? 

Cca před 5 lety komunikovali s politiky zejména (ale nejen!) ti, kteří podávali určité návrhy, ptali se, měli upřímný zájem podílet se na politice, zprostředkovávat problémy lidí (i svoje) do dobrých zákonů a politických řešení. V současné době je těch lidí, kteří komunikují s politiky, mnohem více a z různých motivů: Jedná se někdy i o ventilaci osobní frustrace nebo důsledky ruské propagandy. Tím se šance "přečíst větší množství zpráv" u politika snižuje. Znám to osobně: Pomáhala jsem svého času Marianu Jurečkovi (stali jsme se kamarády). Měli jsme čas sem komunikovat po internetu, měl čas si ode mě poznatky přečíst a zavzít do reálné politiky (a to poměrně hned), stejně tak od řady zemědělců (v době, kdy končil na ministerstvu zemědělství, ale i v době, kdy byl poslanec a i v kovidu). Mohli jsme se párkrát do roka krátce sejít (už tehdy měl na desítky minut přesně rozplánovaný den od 7hodin od rána do 22h večer schůzky) Teď? Řeší jen nejdůležitější urgentní (schůzky, příprava opatření, další komunikace) a vůbec na lidi jako jsem já nemá čas, přestože ví, že by to bylo podnětné. Někde se mu daří zapojit lidi do pracovních skupin (pokud jsou skutečně dílčí odborníky na něco), ale "širší kontakt s realitou lidí" - na to už mu vůbec vůbec nezbývá čas. Musí bohužel odmítat i velmi důležité odborné schůzky, které by rozhodně odmítat neměl. Ale prostě se to nevejde...není už kam nacpat...Pracuje 16 - 18h denně, i více. 

Pak se i stane, že někteří politici (ale skutečně jen někteří a i média nezávisle na politicích!) v pudu sebezáchovy částečně chtějí vnímat nevoli občanů jako "nasedání na ruskou propagandu" , protože a) přeci se snaží dělat maximum b) je těžké si připustit obrovskou komplexnost a provázanost problémů, na které se nám v rámci států i EU těžko hledají řešení c) narážejí na omezenost hodin ve dni a tím i  pracovní doby (alespoň 4 hodiny spát musí) d) tím větší obavu mají v politickou nedůvěru lidí d) a o to větší obavu z nástupu populistů (kromě tématu vlastního vlivu i v tom nejlepším slova smyslu). 

ROZDÍLNÉ POHLEDY ODBORNÍKŮ, EKONOMIE V KONCÍCH

I když se politik snaží naslouchat hlasům odborníků, nemá vždy možnost najít nejlepší řešení, protože se pohledy odborníků liší. Jde o 

a) problém rychlosti a nedostatečného výzkumu (téma covidu, kde se pohledy na zcela konkrétní způsob vakcinace či nevakcinace u té které polupace v danou chvíli epidemie u odborníků liší) 

b) v tématech ekonomických, kdy i v oblasti energetiky slyšíme tak rozdílné pohledy (i na to, jak zastropovat ceny energií a co dál): Ekonomie už před pár lety přiznala, že neumí (kromě pokusu o dílčí vyjádření) v tak komplexním nevyzpytatelném světě předvídat s nějakou velkou pravděpodobností (jisté to nebylo nikdy). Politici se mohou opírat jen o dílčí pohledy odborníků, kteří vznášejí možná řešení jen s určitou pravděpodobností...Zorientovat se mezi tak rozdílnými pohledy je neporovnatelně obtížnější, než v dobách 20. století. 

c) i když se pohledy ekonomů v něčem liší, jedna věc je na bíledni: Trh se chová do jisté míry přirozeně vždy. Kopíruje realitu nabídky a poptávky (tj, reálný nedostatek zemního plynu), paniku na trhu (tj. že prodejci kupují v hysterii z nedostatku i za vyšší ceny) 

d) i když se vláda snaží rychle reagovat (v rámci zastropování cen, jednání v EU, úsporný tarif, zranitelný zákazník - další spec. pomoc), vzhledem k tomu, že to nelze beze změn zákonů atd. to naráží na faktickou "pomalost parlamentní demokracie" i co nejrychlejšího jednání vlády a tak v těchto měsících skutečně některé domácnosti se dostávají do naprosto šílené situace. 

e) nemohu posoudit, zda Jozef Síkela postupuje co nejrychleji, jak je možné. Zda postupuje dostatečně odborně, nebo zda se mohly politické strany současné vlády připravit na možné krize dříve. Je jasné, že Karel Havlíček má už zkušenosti z ministerstva (na začátku fungoval také úplně jinak) a je otázka, zda je možný jiný funkční politický model (kdy by byla větší efektivita ale v rámci demokratického systému a soutěže politických stran), nebo bychom chtěli vše bez ohledu na realitu (jiná situace je na mpsv, kde Marian Jurečka měl přehled, ale zdědil ministerstvo, kde nebyla udělána řada nutných změn a neví, kde dříve začít...zkomplikovalo mu to i situaci s rychlou pomocí občanům). 

PERSONÁLNÍ PROBLÉMY POLITICKÝCH STRAN: PLATY POSLANCŮ, KONZUMISMUS,  CIVILIZACE  ZA URČITÝM VRCHOLEM A REALISMUS

Někteří mají pocit, že "kdyby se do vlády dostaly ty správné strany, tak by se vše vyřešilo".  Nevyřešilo: V politických stranách jsou kromě lidí, kteří si tím zvyšují svoje sebevědomí (téma vlivu a moci) zejména lidi, kteří mají skutečnou starost o naši zemi a jsou ochotni vydělávat "pouhých" 70 000 Kč - 150 000 Kč měsíčně (na rozdíl od vrcholných manažerů, kteří vydělávají i 500 000 Kč měsíčně) a to v šíleném stresu a mediálním propírání. Marian Jurečka, Marek Výborný a další nejsou  zdaleka jediní. 

Problémem je personální krize v politice a potom schopní politici mají kumulované funkce (a lidé by je chtěli dokonce ještě na více pozic) a nemohou to zvládat. Personální krizí trpí všechny politické strany a to zejména v oblasti ekonomiky. A ekonomové se do politiky nehrnou: (ale alespoň nějak spolupracují):

a) netouží po mediálním propírání (často neadekvátním) nebo dotazech po rozhodnutích, než vůbec mohou být udělána (vyzkoumané a prodiskutované) 

b) složitost a nepředvídatelnost ekonomiky (a tím i návrhy řešení) nevede lidi k vcházení do politiky (je snazší udělat nějakou analýzu bez politické odpovědnosti a chápu to...)

V situacích po válce (kde se "vybily" určité negativní jevy a nakumulované chyby) mají lidé snahu budovat, vcházet do politiky. A takové doby také generují významné osobnosti (minimálně v době a po druhé světové válce). Dnes jsme v jiné situaci a těžko se na koho zlobit...na Přírodu? Boha? Lidi kolem sebe, kteří se prostě nenarodili či nevyrostli? 

V tak komplikovaném světě, kde není vůbec jasné, zda se nám podaří najít řešení na problémy, se hodně lidí stahuje do soukromého života: Prožít štěstí (nebo jen konzumismus) a lásku s lidmi kolem sebe. I to je pochopitelné. I to je realismus. Kde začíná realismus a kde končí "nutný idealismus a společenský tvůrčí život navzdory smrti a situaci" je otázka pro každého z nás. 

Ještě větším cyklem je "cyklus Tvoření", kdy každá civilizace měla svůj rozkvět, vrchol a sestup (egyptské, řecko-římské, ale i dřívější)....nikdy jsme ale nebyli tak globalizovaní...V rámci cyklu přírody (který je ještě pomalejší) se nacházíme v období "šestého vymírání druhů", které je ale do velké míry zapříčiněné i člověkem: Mizí mnoho druhů hmyzu a tím pádem i ptáků...důsledky pesticidů (a zase, kdyby se nepoužívaly, potraviny by byly výrazně dražší)...jen v Čechách za posledních 10 let vymřela třetina ptáků (počet ptáků i jednotlivé druhy, např. kolihu už pravděpodobně nepotkáte..). Ještě nikdy se ale nestalo, aby globálním vymírání druhů byl člověk (jsme evolučně mladí...). 

Velkým otazníkem je i klimatická změna, kde někteří odborníci jsou již skeptičtí (tj. hlásí, že permafrost Sibiře již taje a že i když v průběhu let dojde k technologickému řešení energií, ničivým následkům se již nevyhneme). Někteří jsou optimističtější. Tak či onak jsme se dotkli vrtkavosti přírody (loni v rámci větrných elektráren). 

POLITICKÝ MARKETING SE MŮŽE ROVNAT LŽI: PROBLÉM GLOBÁLNÍHO MEDIÁLNÍHO SVĚTA

Slovensko podávalo v jednu chvíli nepravdivé informace o zastropování cen, Orbán vysloveně lže o domluvě o dodávkách plynu z Ruska (ví i Dana Drábová) atd. a s tím operuje nemálo občanů v komunikaci s politiky. Ti potom místo toho, aby se věnovali řešení situace, utrácí čas na vyvracení nepravd. Resp. ho právě na to nevěnují (věnují se řešení problémů), ale občané mají pocit, že s nimi politici nekomunikují. Sama jsem se toho dotkla, když jsme nebyla schopna dohledat pravdivost některých zásadních informací. A to nemluvím o informacích, které poskytuje občanům ruská propaganda. 

OTÁZKA KRIZE "DEMOKRACIE TRŽNÍ EKONOMIKY"

O polarizaci světa se mluví už řadu let...koncentrovaně už cca od roku 2013...o problematickém ekonomickém vývoji a moci korporátů také....ale teď se toho dotýkáme v absurdním měřítku v oblasti energetiky, kdy by zdravý rozum skutečně zastropoval energie na přiměřeném zisku bez náhrady státu, ale zákony máme postavené tak, že to nejde. 

Je snadné vyčítat politikům že "nejsou dost důrazní a podléhají lobbingu". Ale zastropování cen bez doplatku státu by znamenalo "vyjít z tržní demokracie", která je postavená na tržní ekonomice (a i ekonomové ukazují, kudy vést řešení problému tak, aby se to stát nemuselo a mělo do budoucna pozitivní důsledky rychlejší diversifikace zdrojů a tak snížení cen). 

Tento problém ukazuje na křehkost států i EU v rámci náhlých ekonomických výkyvů a i jiných krizí, na které není tržní ekonomika a právní systém připraven. 

Politika měla vždy sloužit jako protiváha proti neomezené ekonomické moci, tj. lidské vůči zvířecímu, zjevně se ukazuje nutnost hlubší revize celého systému, abychom se nevraceli do socialismu, podporovali přirozené zdravé ekonomické procesy a zároveň nenechali krachnout řadu firem a zadlužit řadu lidí (ceny energií jsou pro některé naprosto likvidační i se zastropováním ničivé, nemluvě o státním dluhu pro další generace). 

OTÁZKA "PROČ Z NÁS DĚLÁ VLÁDA "ÚPLNÉ DEBILY?" " 

Ano, důsledek energetické krize nespočívá ve válce na Ukrajině, ta ji jen eskalovala. Důsledek spočívá v energetické politice Německa a v celém energetickém businesse, který doposavad fungoval, ale není připraven na ekonomické a politické krize. 

Příčinou je malá diverzifikace zdrojů, naivita a nedůslednost a nekoncepčnost energetické politiky řady států. To je realita. 

Proč tedy vláda komunikuje někdy (alespoň pro mě) míjejícím se způsobem? 

Moje vnímání: 

a) Je těžké si pro politiky přiznat, jak velkou moc má Německo a jak malými pány jsme byli v EU i když jsme Němce i celou EU v minulých letech horem spodem upozorňovali (odborníci i politici) na díry v zelené politice energií (rychlé urgentní zdroje v rámci krizí - uhlí, téma jaderných elektráren, pro které sice nejsem fanda, ale nemáme zatím na výběr...) a kde jsme zažili krizi už v minulém roce. Je to těžké, protože pak mizí síla ještě vůbec něco prosadit (muži, znáte i z jiných oblastí, když ztratíte pocit "možnosti, síly..."). Je možné, že to funguje jako nevědomé vytěsnění "chtít vidět většího viníka teď ve válce Ruska". Děsivé...

b) Diskuse o jaderných elektrárnách se vedly i u nás...a rozumím tomu (vzhledem k možným útokům a důsledkům), jen si na to nechceme vzpomenout...

c) Politici (i lidé) podprahově i vědomě vnímají, že EU je uskupení "aby nebyla další válka", tj. "nutnost se domluvit" a nechceme si připustit, že Německo je prostě reálně větší, tudíž má větší vliv (i větší prostor vygenerovat silnější politiky) i když to není vliv "zemí odkázaných pouze na sílu a války", žijeme v době nejdelšího míru v Evropě (mimo Ukrajinu a Balkán). Chtěli bychom, aby EU (včetně Bruselu) už teď byla žít ve místem větší solidarity a spolupráce....a je možné, že v rámci globálního oteplování + globální energetické krize apod. nám stejně nic jiného nezbyde. 

Možná jste zažili situaci, kdy v rámci "řešení urgentního naléhavého" jste řešili situaci co nejlépe, ale s určitým nutným "odtržením od plné reality", abyste to vůbec nějak mohli řešit. Někdy jste se možná i přistihli při určitém vytěsnění (a tím i zkreslené vzpomínce na realitu...). 

Jaká jsou řešení? 

Nejsou snadná, ale nějaká nastíním v dalším článku později. 

Přes všechny hluboké problémy a důsledky pro jednotlivé lidi vnímám dobré kroky vlády i ČEZU: 

a) s čím přišla vláda do EU prostoru (téma zastropování cen apod.)

b) plynu je ve světě dost

c) přestože jsme zaspali v rámci přísunu plynu do Evropy mimo Rusko (naivně jsme doufali...), optimismus energetiků mluví o tom, že do dvou let by měla být situace vyřešena a dlouhodobě to může (nemusí) urychlit politickou rovnováhu ve světě (snížení ekonomické moci Ruska), technický i politický pokrok v reálných obnovitelných zdrojích (instalace fotovoltaiku a i řešení technických otázek do budoucna?) a energetické spolupráce Evropy (i když je tam mnoho otazníků). Velkou otázkou, která se v této souvislosti otevírá je nebezpečí toho, že Čína dodává nejvíce solárních panelů. Jde o téma rovnováhy zdrojů elektřiny. Téma výroby solárů v Evropě (půjde to?). Téma komunitní energeticky (včetně větrné). Téma energetiky po roce 2030. Téma modulárních jaderných reaktorů (kde je ve vývoji Česká republika jako první - a mohla by know how vyvážet do zahraničí...otázka bezpečnosti vůči případným útokům je druhá). Poslední energetická bilance (data pro výpočet nové energetické strategie) v ČR byla dělaná před 7 lety a dnes je politikům ČR i Evropy jasné, že je nutné dostat do rovnováhy udržitelné zdroje, ceny energií a bezpečnost dodávek energií. Tato vláda pracuje na přelomové politice (nejen v tomto tématu). 

Jsme v přelomové době proměny Evropy nechci říci srovnatelné s dobou druhé světové války, ale situace je to skutečně alarmující (situace evropské energetiky a EU jako takové). 

S úctou k Tvořivé síle a Člověčeství v nás, s přáním co největší invence (i někde nutně hodně odvážné) i vnímání souvislostí (tj. co nejmenšímu vytěsnění reality) u našich politiků v rámci Evropské politiky a v setkáních s korporáty, s přáním co nejmenších finančních obtíží pro lidi i firmy Alena Kulhavá