Hlubší otázky kovidu a jeden hrot mezi očkovanými a neočkovanými

V předchozím článku jsem popisovala současnou aktuální situaci zdravotní a sociální, v tomto článku píši o hlubším podhoubí, kde nás čekají výzvy možná pro každého z nás: 

- Mezi lidmi nenaočkovanými jsou různé skupiny:

a) lidé, kteří jsou ve své povaze na hranici demokracie a anarchie a vzhledem ke komunistické minulosti Čech jsou jejich pocity a potřeby naprosté svobody o to silnější a o to více vystupují proti očkování (a to i v situaci, kdy zatím není povinné). Jen této skupině se říká "antivakceři". 

b) lidé, kteří věří konspiračním teoriím o očkování. Část z nich navazuje na lékaře, kteří nesledují pravidelné statistiky nebo je neumí vyhodnotit, přou se v detailech (neshodnou se ani oficiální odborníci v detailních opatřeních), část z nich i na Soňu Pekovou (její poznámka k bezpečnosti laboratoří byla k věci - vědcům se nedaří zjistit, zda virus uniknul nebo je přírodní), která ale dále...(nechci rozebírat). Věří, že farmaceutické firmy na očkování vypustily virus, aby mohly prodávat očkování a vypouští ve světě další uměle vyrobené varianty viru (teď omikron v Africe), aby mohli prodávat další varianty očkování. Někteří dokonce soucítí s vědci a politiky (jiní je odsuzují), že podlehli lži Ameriky apod. Těžko se dokazuje, že to tak není, protože se to 100%  snadno vyvrátit nedá. 

c) lidé, kteří mají nějakou nedobrou zkušenost s očkováním nebo takovou zkušenost mají ve svém okolí. Dospělí lidé se totiž většinou už na nic neočkují, maximálně jednou za 10 - 15 let na tetanus a jen někdo proti dalším nemocem (encefalitida, zdravotníci na žloutenku apod.)

d) lidé, kteří se nepohybují v davech, žijí velmi zdravý životní styl a pracují i na své rovnovážné psychice (což je zásadní věc pro stav imunity) a zároveň se snaží ve svém životě uskutečňovat rovnováhu mezi prací a odpočinkem. Jsou to často živnostníci v různých tvůrčích profesích (nejčastěji terapeuté, o které je v době přetížené velký zájem: honíme krávu za ocas)

V tomto článku mě bude zajímat právě tato čtvrtá skupina: 

Je to skupina lidí, kteří vnímají stejně jako řada sociologů, klimatologů, vědců, lékařů, učitelů, ale už i politiků hlubší rozměr kovidové krize vnímá a vědí, že to není zdaleka krize poslední: V rámci globální společnosti mohou přijít další pandemie, žijeme v době migrační krize a ta teprve začíná, velkým problémem začíná být Pákistán atd., kde se chystají vyschnout ledovcové zásoby vody z Himalájí a i lidé slušně vydělávající se najednou ocitnou ve zcela neobyvatelné zemi (podobně jako když zemi postihne válka). Klimatická změna je zpomalena dočasně některými jevy (není zde prostor), ale ekonomická krize naopak může přijít, vzhledem k celosvětovým výdajům kovidovým rychleji. 

Toto je rozbor pana profesora Rejnuše těsně z předkovidové doby:

https://www.youtube.com/watch?v=SUskrgr5N98&t=1996s

Základním problémem je "půjčování si z budoucnosti" " ekonomika založená na růstu" a hlavně "tisknutí zlatem a prací nepodložených peněz" 

Další téma je energetika..

Dalším problémem ale je např. i to, že jsme si zvykli, že ti, co mají za nějakou práci zaplaceno, musí fungovat za jakýchkoliv podmínek a jakkoliv dlouhou pracovní dobu, protože jsou součástí systému. Ano, je to úžasný systém dvacátého století vylepšený o globální a digitální systém jednadvacátého století. Je zcela přirozené, že lidé chtějí mít určité jistoty a společenství lidí dělat věci efektivně. 

Ale zůstává nám tajemstvím, jaké výzvy nás čekají do budoucna. Zatím jsme to v náznaku  viděli v suchých létech (kdy na části Moravy už vznikly polopouště) vidíme na kovidu: 

Tato situace kovidu KLADE VELKÉ NÁROKY na 

a) na velmi flexibilní fungování státu (a mezinárodní koordinace) - tj. systému

b) na každého z nás ve své osobní zodpovědnosti

Zároveň se ale i ukazuje, kde je systém hodně zranitelný a také ve velké  nerovnováze a to ne teď, ale dlouhodobě, vlastně je to jen vyhrocení dlouhodobé situace, kdy mrtvolná agónie a nežitelné napětí panovalo již před kovidem: Řada lidí si v roce 2017 - 2019 kladla otázku "kde to rupne? Kde se to už jasněji ukáže?" 

ZDRAVOTNICTVÍ

Zdravotnictví si platíme z pojištění a máme pocit nárokovosti na léčebné úkony. První, kde se rozevřely nůžky je mezi technologií, která jde dopředu, ale úkony jsou drahé (těžko mohou být hrazené ze zdravotního pojištění pro všechny). Průběžně jsme viděli, že lékařů je málo a nahrazují je lékaři a zdravotní sestry z Ukrajiny: Částečně tato náročná práce upadá v čím dál bohatší a konzumnější době v  zájmu, ale ne tolik. Kromě těch lékařů, kteří si chtějí více vydělat v cizině (bohužel nezavedený systém povinnosti odsloužit léta v Čechách nebo zaplatit plné školné) jsou to lékaři, kteří chtějí založit rodinu, chtějí pracovat v nemocnici  a lékařská práce v Čechách v nemocnicích jim to neumožňuje: Ve snaze poskytnout maximum lékařské péče při nedostatku lékařů a sester slouží zdravotní personál dlouhé služby a k čemu jsou jim příplatky, když nemohou žít rovnovážný život? 

Zažila jsem osobně situaci, kdy moji maminku v Motole nezkontroloval po vážnější operaci lékař, protože měl příliš velké oddělení na starosti a nestihl to, risknul to vynechat. Maminka začala krvácet do těla (omdlela mi v náručí ráno)...naštěstí se ji reoperací podařilo zachránit. Nepodala jsem žalobu na lékaře, ale podnět na vedení Motolské nemocnice, protože jde o systémovou věc. 

V rámci konzumního života čím dál více lidí má různá chronická onemocnění. Částečně vlastní "vinou"(kouření u mladších, kteří do závislosti spadli už jako informovaní, jezení smaženého a sladkého, neslavný vztah k pohybu apod.),ale částečně důsledkem čím dál více převažujícího typu zaměstnání: Sezení na židli, koukání do počítače, případně k tomu stres mezičlánku "odevzdávání výsledků" ve větší firmě. 

V současné době někteří lidé (viz předchozí článek) opět nevnímají realitu lékařského personálu, u kterého se jaksi nějak počítá, že nebude mít Vánoce...ano ve výjimečné situaci to jde (loni), ale kovid s námi bude delší dobu a to už je zase systémová záležitost. Raději nechceme slyšet, kolik zdravotního personálu ze zdravotnictví teď odchází a kolik odejte: Začínají navštěvovat lékaře a další léčebná centra a je jim samozřejmě doporučeno, že pokud nechtějí skončit oni v nemocnici, jiné cesty, než ze zdravotnictví odejít, v některých případech není (kdo už zdravotní problémy má nebo v náběhu, nebo je totálně vyčerpaný). 

ŠKOLSTVÍ 

Na začátku devadesátých let byla práce učitele druhého stupně základní školy následující: Dopoledne do 14 h odučit, v rámci dopoledne ve volných hodinách přípravy, po vyučování dvě hodiny opravy, další přípravy, porady, organizace školy v přírodě, dozory, třídní schůzky, besídky apod. (pokud odpoledka, tak jen jinak uspořádané činnosti v rámci pracovní doby).Pracovní doba 8,5h: od 7.30 - 16h

V průběhu let se k práci učitele přiřadilo spoustu další práce, která se absolutně nevejde do plného pracovního úvazku (případně lehkého přesčasu u třídních učitelů):

- školení na další metody výuky, elektronické systémy,

- pravidelná každoroční školení na bezpečnost, cizince, apod.

-  pravidelné porady s nabídkami různých školení, možností aktivit pro školu

- přípravy dalších výukových materiálů

- metodická setkání předmětové komise

- třídnické hodiny (další hodiny navíc v rozvrhu) 

- nesrovnatelně pravidelnější konzultace s rodiči ("otevřená škola" "spolupráce rodičů a školy")

- podrobnější (než dříve) komunikace s dětmi, které chybí

- sledování různých možných akcí, výběr pro děti, následné programy

- zajišťování učebnic apod. pro děti (výběry, pracovní sešity apod.)

- tvorby projektů

- speciality - velmi dobré věci každé školy (u nás např. absolventské práce žáků atd.)

- zapojení do komunity obce (letos zatím vůbec nestíhám)

- pomoc žákům po vyučování s učivem i osobní rozhovory 

- monitoring ohrožených dětí a spolupráce s pedagogicko-psychologickou poradnou, školním psychologem apod.

- individuální práce s dětmi s ADHD apod, 

- formativní hodnocení (formou písemnou nebo formou jednou za půl roku půlhodinových odpolední setkání s každým rodičem a žákem)

- navíc práce metodika prevence(včetně pravidelných školení apod., které vůbec nestíhám)

- další různá školení

- vyplňování různých dotazníků pro obec, mšmt, policii, ale i další subjekty(dělám jen co musím)

- dotazníky diplomantům(většinou nedělám a je mi to líto, není ale čas...)

- očekává se sledovat různé webináře (to vůbec nestíhám, šlo do jisté míry v distanční výuce)

- zapisování známek mimo hodinu do systému(jsem ráda, ale je to prostě další čas)

- příspěvky na web školy 

- příspěvky do městského časopisu škol (to vůbec nestíhám) 

- užší spolupráce s OSPODEM, METOU, pedagogickou psychologickou poradnou (školení metodika prevence vůbec nestíhám v tu dobu pracuji přímo s dětmi), školním psychologem apod.

- fenomén kolujících dětí: určité rodiny nechtějí dodržovat pravidla, vzhledem k možnosti vybrat si školu ve chvíli, kdy škola vyžaduje nějaký řád, nějakou dobu se snaží (marně) s rodinou domluvit, pak kontaktuje OSPOD, dítě zvedá kotvy a jde na jinou školu (mnoho "vyhozené" práce a energie) a přichází další kolující dítě...OSPODY mezi sebou nejsou propojené a nemají ani ony, ani předchozí škola kontaktovat školu, kam dítě začíná chodit. 

- doučování dětí ohrožených školním neúspěchem (byť jsou za to peníze navíc, ale problém je, že to systém očekává...)...na to už po letech nemám kapacitu...

- doučování cizinců a celková náročná péče o cizince, kterých přibývá, spolupráce s neziskovými organizacemi (leckdy do školy přichází zcela nezorientovaná rodině, výjimečně i dítě na druhý stupeň zcela negramotné apod. nebo se zcela odlišnými kulturními zvyklostmi)

....další spousta maličkostí, které jsou každou chvíli jiné, ale zaberou mezi 20min - 2 hodinami času

...pak jsou věci navíc, na které si společnost ale také čím dál více zvykla a pokud je učitelé nedělají, rodiče pomluví školu jako za "nedostatečně fungující":

- odpolední aktivity s dětmi...

- přípravy kulturních a benefičních akcí

Všechno je to krásné, ale realita je taková, že ani toto vše, co bych měla dělat, nemohu zavzít do svého pracovního času, některé věci jsem musela vynechat (zejména mi vadí, že nemám čas na tvořivější přípravy). 

I tak se dostávám k systematičtější přípravě mezi 16 - 17 hodinou (pokud nejdu k lékaři...to pak doháním o víkendu) a končím mezi 17 - 20 hodinou ve škole a pak ještě pokračuji doma. 

 Každá ta věc je sama o sobě moc fajn, baví mě a vidím v ní přínos, jen se nevejde do 8, 5h (v případě věcí navíc do 10h) pracovní doby. 

Část společnosti argumentuje "máte prázdniny". Ale práce v tak hlučném a náročném prostředí vyžaduje rekonvalescenci, jinak bychom to nemohli dělat. Vždycky těmto lidem radím: "Pojďte si to zkusit, ale ne na dva roky, ale minimálně na deset let". Když jsme si počítaly s kolegyní zhruba odpracované hodiny, zjistily jsme že nemáme ani tu dovolenou, co mají všechny ostatní profese.

Nemám (ani kolegyně) čas na soukromý život, vůbec do tohoto modelu základního školství nezapadá možnost mít rodinu a stejně jako u zdravotních pracovníků - podepisuje se to na našem zdraví (téměř veškeré zbývající finance vydávám za léčbu). Úplně legrační potom je, když budoucí ministr práce a sociálních věcí vyzývá k tomu, abychom měli více dětí. V reálu je to tak, že jedni si je pořídí a my se o ně ve škole čím dál více  staráme (velebím všechny velmi pečující rodiny, které zároveň dávají dětem výzvy ! ), bez prostoru založit vlastní rodinu a starat se o ni. Je to paradoxní situace, kdy učitel nemůže jít příkladem vlastním rovnovážným životem. 

Větší náročnost práce s dětmi spočívá i v tom, že 

- většina rodin dnes nevečeří spolu

- řada rodin je rozvedených nebo dneska i si matky "opatřují děti"  (efekt mamánků nebo naopak  chlapců stavějících se na rovinu dospělého, otázky totálně zhrzeného mužství, problémy střídavé péče, sočení rodičů na sebe, domácí násilí nebo naopak využívání rodičů  dětmi) : velké důsledky do výuky

- večery rodiny netráví spolu, ale každý je zalezlý ve svém pokoji, rodiče ve většině případů ani při avízovaných školeních nemají představu, co jejich děti dělají (velebím ty opačné rodiče), ve škole potom odpoledne řešíme i kyberšikanu...

- děti vychovávají bezhraniční youtubeři a internet

- někteří rodiče v rámci anarchistické představy demokracie vedou děti k nerespektu ke škole, výjimečně i vydírání

- zhoršená koncentrace a představivost dětí, další kongnitivní i citové schopnosti

Učím moc ráda, ale necítím se vůbec dobře v tom, že 

a) nerespektuji doporučení lékařů: naše pracovní doba je neúměrně dlouhá

b) rodiče čím dál více přesouvají výchovu dětí a život dětí na školu

c) celá společnost je tak nastavená: primárně na výdělek, rodina je až na druhém místě

Nepočítám hodiny, ráda dělám pro děti věci navíc, ale té povinné části a sanace celospolečenské situace přibylo, přibylo i nároků na průběžné vzdělávání, je to otázka celkové revize práce učitele (počtu odučených hodin? Dětí ve třídě?) protože teoretických možností "co ještě můžeme dělat" přibývá, ale čas (i prostor pro vlastní rodinu) a zdraví zůstává jedno. 

Covid situaci ještě více zviditelnil, ale nezpůsobil ji. 

Každé ministerstvo školství funguje tak, že učitelům v zájmu zkvalitnění učitelské práce přidá další práci, inspirace (které se očekává, že školy zavezmou do své praxe) a přichází i další očekávání společnosti (tj. rodičů a dětí). Pokud je mšmt otevřeně ptáno na tyto otázky, háže odpovědnost na mpsv a to se tím nechce zabývat už vůbec. 

Resp. tak tomu bylo za této a předchozích vlád. 

Pokud chceme takto komplexní péči o děti (včetně cizinců), pak jsou např. tyto možnosti: 

a)  snížit o něco málo počet hodin plného úvazku, aby byl čas na neustálé vzdělávání se v rychle se měnící době a v současných požadavcích na inovativnost učitelů

b) snížit počet dětí ve třídě (tím se snižuje časová náročnost těch individuálních prací s žáky)

c) propojit informačně OSPOD se školami, OSPODY mezi sebou, školy mezi sebou 

d) zrevidovat práci učitele a přidat do škol sociálního pomocníka (pro propojení s úřady - šetřit čas učitelům, i když spoustu toho musí stejně udělat učitel sám) 

e) cizinci do školy až po povinné intenzivní výuce češtiny a se základní zkouškou (délka studia 1 - 6 měsíců)

f) změnit podmínky doučování: otevřít ještě více studentům VŠ, koordinace v rámci obcí a krajů (i online)

g) navýšit počet sociálních pracovníků OSPODu a aby jednal mnohem pružněji, rychleji

h) vytvořit komplexní program "vědomého rodičovství" 

Velkým otazníkem zůstává, kde na to má stát vzít lidi a peníze...zda je to řešitelné, nebo zda musí systém zkolabovat...(což se v globále nestane ani za rok, ani pravděpodobně za 4 roky, takže je otázka, zda to bude chtít vláda vůbec řešit) 

Mohla bych pokračovat v dalších odvětvích, ale tato dvě jsou možná nejviditelnější. 

BUDE PŘÍSTUP NASTUPUJÍCÍ VLÁDY JINÝ, TJ. BUDE SKUTEČNĚ V REÁLU UCHOPENA SITUACE LÉKAŘŮ A UČITELŮ? ZAČNE SE HOVOŘIT O TĚCHTO OTÁZKÁCH? NEBO MUSÍ CELÝ SYSTÉM ZKOLABOVAT?, tj. část učitelů odejde ze škol nebo bude plnit zdravotní zařízení, další část zdravotního personálu odejde? 

Vracím se zpět k očkování: 

Lidé, kteří velmi intenzivně vnímají, že kovidová krize je sice hmotně otázka viru, ale dost možná celospolečensky jen jednou z krizí, kterou se máme vrátit sami k sobě. Mají o to menší chuť se očkovat, protože to vnímají jako "zaplnácnutí díry" místo skutečnoho pozastavení se nad stavem společnosti a řešením hlubších záležitostí. 

Zatím se spíše chrání, žijí izolovaněji, (mají úctu před covidem, nepopírají jeho účinky a nehodlají přidělávat problémy zdravotnictví),  kontaktní osoby k nim se testují  a snaží se otevírat tyto hlubší otázky právě tím, že se nenechají zatím "automaticky naočkovat"  s vidinou, že problémy jsou vyřešeny. 

Znovu se tedy ptám: 

BUDE NÁSLEDUJÍCÍ VLÁDA OTEVÍRAT I TYTO OTÁZKY: ekonomiky (v klimatu to už částečně děláme, tam už to nešlo...), zdravotnictví a školství nebo také řekne "to je systém a nechtějte po nás hlubší práci" ? 

Ano, Patočkovy Kacířské eseje o Samopohybu platí, i sociologické předpovědi, ale je na každém z nás, kudy zcela konkrétně půjdeme vlastním životem. 

Alena Kulhavá