Na jaře komunitní šití roušek,teď komunitní šíření viru,ale i výzva ke komunitnímu šíření

pozitivní věci, ve které se můžeme jako Česká republika posunout. Právě s využitím měnících se ministrů zdravotnictví. Každá země má jiné výzvy. Které teď stojí před námi? 

Popis svých činností zde píšu jen jako substrát pro předestření své úvahy a informace o koronaviru v posledních měsících: 

Na podzim 2019 jsem onemocněla závažným onemocněním (viz jeden z mých předchozích článků) o to horším, že navazovalo na předchozí závažné onemocnění (také popsané dříve). Obě nemoci pro mě byly velmi silnou duševní a duchovní transformací, ale fyzicky to na jaře znamenalo, že jsem spadla do rizikové skupiny. Šila jsem roušky, pomáhala jak mohla, ale bezpečně: Napřed pouze z domova, později pěší dochůzkou do kostela a v pozdějších měsících jsem se dopravila dopravními prostředky. O prázdninách se snažila získat kondičku sama chůzí v přírodě, spala jsem nejčastěji pod širákem, pouze poslední týden v před přípravným týdnem sama v pokoji (podobně jako v klášteře) a pár dní se setkala s menší skupinkou lidí, aby se moje imunita připravovala na nápor viru ve škole. Přípravný týden byl dalším testem. Maje ohleduplnost ke svým rizikovým rodičům, první týden v září jsme se na velký distanc viděli naposledy - v parku a od té doby si pouze skoro každý den telefonujeme. V obrovském kostele všichni nosili roušku a to i dříve, než do bylo nařízené, měli jsme dostatečné distance i při zpěvu. Z kulturních akcí jsem od loňského října byla jen na jednom malém hudebním festiválku, kde byla tak výborná organizace, že jedna přestávka ve škole byla mnohem větším rizikem, než celý festival včetně cesty. Otázku školství, rozdílnosti škol, zdravotních indispozic učitelů apod. jsem rozebírala v předchozích článcích, k tomu se zde už nebudu vracet. 

Dnešní situace

- Největší procento (93%) mrtvých spadá do skupiny 65+, 98% spadá do skupiny 55%. Bohužel nedochází k tomu, že by tito lidé měli přednost v trasování a i vůbec testování. Umírají tedy zbytečně právě lidé této nejrizikovější skupiny. Nejsou udělaná speciální protiepidemiologická opatření v domovech důchodců (možnost rozdělit pozitivní a negativní), přestože se o tom mluví od jara. Kvůli tomu je zbytečně mnoho omezujících opatření.V současné době je tedy třeba stále "bojovat" o řešení této situace, kromě dodržování protiepidemiologických opatření, protože virová nálož je všude velká a navíc ohroženi jsou v menší míře i mladší. Dlouhodobě ale, pokud nebude nalezen lék či vakcína, bude klíčové ochránit rizikovou skupinu, protože není možné ekonomicky uzavřít zemi na více let. 

- Nebylo a není jasné, zda se vakcínu podaří vytvořit: Firmy hýří optimismem, protože pracují na bázi protilátek a nebo protilátkové imunizace aktivní (oslabený virus nebo jen nějaká jeho bílkovina). To, co se ale ukazuje jako problematické a zatím není vyřešené je, že tato imunizace sice může nějak fungovat (a doufejme, že bude), ale nechrání rizikové skupiny před těžkým průběhem onemocnění, pokud by se s ním potkali (a je otázkou, co by s nimi udělalo očkování): Nemám zde teď primárně na mysli občany s komorbiditami, ale s oslabenou nebo přehnanou T buněčnou imunitou. Kdy naopak viry obklopené protilátkami jsou zavzaty do tkáně s spouští cytokonovou bouři. Tito občané jsou kromě pacientů s komorbiditami ohroženi cytokinovou bouří a mohou to v současné době být zdraví a jakoby normálně fungující štíhlí mladí jedinci. Trpí ale chronickou EV virózou, chronickou nebo občas vystupující boreliózou, opakovanými opary, častými virózami. Může to být dané dědičně, může to být dané narušením imunitního systému (velmi razantně v nějaký čas, kdy nastává kaskáda dějů), může se k tomu přidávat i současný stres nebo psychické disbalance navazující na dřívější traumatické zkušenosti nebo současnou velmi tíživou situace (v rodině, podnikání). Tito lidé mezi námi jsou, jsou to hodnotní občané a těžko bychom je jednoduše uzavřeli do nějaké škatulky "nezdravý životní styl." Ano, i oni zde mají prostor ke svému posunu, ale ten těžko může nastat lusknutím prstů a asi se shodneme na tom, že má smysl je ochránit a ne hodit přes palubu. 

POKUD K TOMU MÁTE DALŠÍ INFORMACE NEBO MŮŽETE KOMUNIKOVAT na svém pracoviště, v rodině apod. S VĚDCI PRO DALŠÍ POSTUPNÉ ZPŘESŇOVÁNÍ INFORMACÍ, tak to prosím udělejte

- V této souvislosti se otevírá tolik otázek kolem očkování, které nemohou být v současné době zodpovězené, protože toho ještě spoustu nevíme. 

- Virus může v čase, kdy se intenzivně množí, získávat na agresivitě (a u řady virů tomu tak je), ale nemusí se tomu nutně tak stát (to je výpověď Jaroslava Flégra). Naštěstí skutečně zatím nejeví známky zvyšující se agresivity. Naopak se ukazuje (ale vzhledem k většímu množství testovaných osob ani to není zatím průkazné), že virus svoji agresivitu spíše oslabuje a kéž by měla pravdu Soňa Peková, která předpovídala, že by mohl (ne, že se tak nutně stane) virus do konce roku zmizet, resp. snížit velmi svůj průchod populací. Studované mutace na viru (který není ani moc, ale ani úplně málo) ukazují na mutace virus spíše oslabující, pouze velmi malé procento činící virus agresivnější. Jak se bude chovat dále v chladném počasí (kdy nakažlivost stoupá o 3% s každým stupněm Celsia), nikdo na světě nevíme. 

- Trvalá imunita zatím ve světě moc pozorovaná nebyla, naopak Brazílie nehlásí dobré zprávy: Ve velkých městech prošli v průběhu měsíců infekcí skoro všichni a začala jim nová vlna reinfekcí. Pokud by ale další a další infekce měla mírnější průběh, tak bychom se dostali  průběhu let do situace, kdy by skutečně koronavirus pro nás již nebezpečný nebyl. Úmrtí řady lidí nemůžeme zcela zabránit, ale pokud nebude zahlcen zdravotní systém, mohou přežít ti, kteří pro přežití potřebují kvalitní lékařskou péči a to je smyslem opatření. 

- Je možné, že při opakovaných setkáních s virem si vytvoříme časem trvalou přirozenou imunitu proti i tomuto koronaviru (a to i mírně rizikoví), tj. že námi bude procházet, jako ostatní koronaviry, ale za normálních okolností nám nezpůsobí vůbec nic (budeme jen přenašeči) a při oslabení (prochladnutí, stres apod.) virózu. Ale zda se to bude týkat i více rizikových skupin, nebo ty budou stále ohrožené působností tohoto viru, nikdo neví. 

- V této souvislosti ani při velké virové náloži ve společnosti nemá smysl nosit roušky jsa sám na prázdných ulicích nebo v přírodě, ale nasazovat si ji ve vzdálenosti cca 5 -10 metrů od procházejících osob podle situace a nařízení. Roušky v rušnějších částech města i venku smysl mají.Těžko uhlídáte pohyb tolika osob kolem sebe, abychom byli na vzdálenost cca 5 metrů a kdy kdo kýchne, promluví...

- Dva kamarádi mě upozornili na to, že název mého předchozím článku může být pro staré lidi příliš alarmující - budící strach. Moje zkušenost je taková, že moje články nečtou staří ohrožení lidé. Na druhou stranu se setkávám i v těchto dnech s bagatelizací (psychologie popírání- víra v konspirační teorie, jiná sociální bublina, protichůdné informace) této nemoci a pořád řada lidí nevěří tomu, že poprvé v historii od druhé světové války zde může nastat situace, kdy nebude řada lidí umírat na průběh svého onemocnění, ale že se jim nedostalo lékařské pomoci, protože mohou být plné nemocnice. A to je něco, kde bych si myslela, že je to odpovědnost nejen státu, ale každého z nás vůči svým bližním. To nejsou nějací anonymní občané. 

Není snadné pro některé ani dneska vnímat sílu epidemie, protože zatím pořád nemocnice stíhají a zatím celkové počty mrtvých za rok nepřesahují příliš ty normální. Lidský mozek neumí přemýšlet exponenciálně. Právě v těchto čtrnácti dnech se rozhoduje více než jindy (z hlediska počtu, ne trendu) o tom, kolik mrtvých bude za měsíc. Kolik lidí (pokud by se v brzké době objevila vakcína apod.) zemře zbytečně komunitním šířením, které nebylo nezbytné. Zároveň i na jak dlouho bude oslabená ekonomika a i sociální kontakty (domovy důchodců, školy, kultura). 

Virus se nám šíří komunitně. Na jaře jsme komunitně šili roušky, nakupovali starým lidem. Jaké téma vnímám v současné době pro pozitivní komunitní šíření? 

VÝZVA KE KOMUNITNÍMU ŠÍŘENÍ

- Vláda vědomě nebo i třeba částečně nevědomě podcenila situaci v srpnu a září, což víme, že se týkalo Andreje Babiše (zřejmě oboje) a pochody nevědomí i Romana Prymuly (za což se omluvil). 

- Vláda nepochopila svoji úlohu v tom, že když je 25 - 30 % Celsia (a o to více v povrchových dopravních prostředcích), ze všech států máme minimální počty nakažených (a do křivek normální smrtelník nekouká), teplotu moc virus nemusí a byl čas "budovat imunitu na druhou vlnu na podzim", těžko budou lidé dobrovolně v povrchové MHD nosit roušky, když je tam nenosil skoro nikdo. Zde měl stát stejně jako v západní Evropě (kde také lidé dobrovolně roušky nenosili a to jsou uřádněnější a zodpovědnější sami od sebe) přijít s opatřeními a ne nechávat vágní nejasnou odpovědnost na lidech. Stejně tak v otázce restaurací. Některé párty, kontaktní velké festivaly byly opravdu zbytečné (a to ať si konkrétní lidé vyřeší se svým svědomím), ale přirozená podpora krachujících restauratérů je druhá složka problému a zde bez zásahu státu při malých počtech nakažení a naději postupného promoření alespoň nějak to bylo počítání docela přirozené. 

- Vláda nepracovala dostatečně systematicky s křivkami, aby informovala lidi o tom, že nejvíce nákaz se děje v práci, tudíž i při nechození do hospod hrozí komunitní šíření doma a jak zcela konkrétně si lidé mohou pomoci. Otevíralo se skutečně téma "izolačních nemocnic i pro pacienty s mírným průběhem", aby v malém bytě nedostali další členové domácnosti, tím méně rizikoví. Toto mohlo být připraveno už na jaře. 

- Vyměnil se nám díky nešťastné situaci ministr.

Ponechme teď stranou úvahy, proč nedokázal odmítnout pozvání k jednání od Jaroslava Faltýnka do salónku. Dokážu si představit, že prostě nezjišťoval detailní místo schůzky, ale při velké náplni dne (jedno jednání za druhým) počítal s odpovědnosti Jaroslava Faltýnka. Potom když viděl restauraci, stál před rozhodnutím "jednat o důležitých věcech i zde a riskovat průšvih - snad mě nikdo neuvidí nebo by to lidé pochopili" nebo "jít příkladem lidem, odmítnout jednání i když by to mohlo znamenat zbytečné zdržení nějaké důležité komunikace." Rozhodl se v současném vývoji situace chybně a při všem dnešním dění vnímám horší chybu na straně Jaroslava Faltýnka. Jak se k tak rychle naplánované noční  schůzce dostal Blesk, zůstává otázkou. I co je k tomu motivovalo v  situaci, kdy řešíme koronavirus, do parlamentu i vlády se bez dozoru nelze dostat a jednání probíhají i do noci. 

Ať se stalo cokoliv, do dalších dní to může znamenat zpomalení komunikace vlády směrem k občanům.

 PRÁVĚ TO NÁS MŮŽE ALE POSÍLIT V POZITIVNÍM KOMUNITNÍM ŠÍŘENÍ. ČEHO? 

1) KOMUNITNÍ ZPŘESŇOVÁNÍ INFORMACÍ

Ve společnosti koluje řada protichůdných informací. Ale imunologové, epidemiologové a molekulární biologové se docela shodují nebo doplňují, dá se z toho vnímnout alespoň částečně vývoj situace, nutnost opatření a také určitá naděje.  TOTO LZE KOMUNIKOVAT SE SVÝMI BLIŽNÍMI, ZEJMÉNA STARŠÍMI SPOLUOBČANY, ABY NEPODLÉHALI PANICE, ALE TAKÉ ABY MINIMALIZOVALI SVÉ KONTAKTY TÉMĚŘ NA NULU PŘI SOUČASNÉ VIROVÉ NÁLOŽI VE SPOLEČNOSTI. Aby věděli, že ven na procházku má smysl chodit, ale pokud povídat se sousedkou naživo, tak ideálně na 4 metry venku v roušce a jen chvíli. Jinak si spíše zatelefonovat.  Pokusila jsem se to shrnout i do tohoto článku a jsem otevřena dalším zpřesňujícím informacím.

2) HLUBŠÍ DUŠEVNÍ - DUCHOVNÍ VÝZVA

Na druhou stranu nejen z tohoto mého článku vyplývá, že řadu věcí nevíme a řada velkým neznámých stojí před námi a je třeba se s tím smířit.Tápe, hledá celý svět. Nikdo nemá patent na definitivní řešení koronaviru, všem státům rostou počty. Nám vyrosly jen příliš rychle najednou, že nám hrozí odmítání pacientů v nemocnicích. 

V jednom ze svých článků  popisuji hlubší výzvy, které pro nás koronavirus přichystal: 

KOMUNIKOVAT, KDO CÍTÍ, I O TĚCHTO VĚCECH MEZI SEBOU, VYTVÁŘET POLE HLUBŠÍHO POROZUMĚNÍ: 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=758855

TO, CO PRO MĚ ZCELA PRAKTICKY BYLO NEJASNÉ A KROMĚ TOHOTO VRCHOLU DRUHÉ VLNY (kdy je co největší izolace nutná) PŘI DALŠÍM ROZVOLŇOVÁNÍ NEJASNÉ JE, JAK PŘESNĚ (RESP. ZHRUBA) SE MĚL A BUDE MÍT ČLOVĚK CHOVAT, ABY POTOM PŘI SETKÁNÍ SE SUPERPŘENAŠEČEM NEBO PŘI VELKÉ DÁVCE V ČASE (učitel od žáků ve škole apod.) NEPODLEHL TĚŽKÉ FORMĚ A ZBYTEČNĚ TAK NEZAHLTIL NEMOCNICE, když mohl být dávno částečně imunní. Poslala jsem konkrétní dotazy vládě, poslancům. Zatím toto není diskutováno, je dost možné, že prostě nevíme a to nejen v Čechách. A tak každý stát i zodpovědný jednotlivec jedná nejlépe podle svého uvážení, ale nemusí to být ideální trajektorie. 

3) PÉČE O STARŠÍ RODIČE A PRARODIČE

- PŘIPRAVIT STARŠÍ RODIČE I PRARODIČE, KTEŘÍ ŽIJÍ ODDĚLENĚ, NA DELŠÍ DOBU OSOBNÍ DISTANCE.

- VOLAT JIM třeba i krátce KAŽDÝ NEBO SKORO KAŽDÝ DEN A KROMĚ KOMUNIKACE O JEJICH ŽIVOTĚ SI PŘICHYSTAT I NĚJAKÉ DALŠÍ, POKUD MOŽNO POZITIVNÍ TÉMA, i třeba úplnou drobnost, pokud sami procházíte těžkou situací (malí a střední podnikatelé).  Kdo ze starších má již skype, lze i toto třeba jednou za týden. 

- POTŘEBY NÁKUPŮ PRO STARÉ LIDI REALIZOVAT V SOUČASNÉ KŘIVCE SPÍŠE MÍSTNĚ. 

- POPROSIT PRARODIČE NEBO STARÉ RODIČE O NĚJAKOU DLOUHODOBĚJŠÍ PŘÍNOSNOU ČINNOST: Vyšití památečního ubrusu (i vzpomínka pro další generace na semknutí lidí), oprava nějakých důležitých šatů, studium podkladů pro nějaké společné diskusní téma, nácvik nějaké skladby či písně (pro hudebníky), kterou si později společně zahrají, případně v současné době i přes skype, hovory o práce na zahrádce (ze které třeba děti také něco dostanou či dostaly). Upečení nějaké sladkosti atd. ze zásob (pokud jsou mladí blízko, aby cestováním nezhoršovali křivku). apod.

- VNOUČATA MOHOU POTĚŠIT SVÉ PRARODIČE OBRÁZKEM, TECHNICKÝM VÝTVOREM.

- DĚTI ZE ŠKOLY MOHOU POTĚŠIT STARÉ LIDI V DOMOVECH DŮCHODCŮ OBRÁZKY, BÁSNIČKAMI, POVÍDKAMI...I když v současné době paní učitelky necestují, mohou při lepším průběhu křivky později výtvory během jednoho dne ve škole (základní škola má většinou děti v možné dochůzce) a dovést najednou do nějakého domova důchodců. Teď je čas na přípravu většího množství dárečků pro staré lidi. Z mé zkušenosti nejen jarní vlny koronakrize jsou velmi vděční. 

4)VÝZVA PRO FIRMY

UMOŽNIT MAXIMU ZAMĚSTNANCŮ NA MAXIMÁLNÍ ČAS PRACOVAT HOMEOFFICE A TO TŘEBA I NA NĚKTERÝCH PŘÍPRAVNÝCH KONCEPČNÍCH AKTIVITÁCH, I ZA CENU POKLESU TRŽBY

5) VÝZVA PRO NÁS PRO VŠECHNY JAK POMOCI MALÝM A STŘEDNÍM PODNIKATELŮM

Proplacení pouze poloviny nájemného a 500 Kč na den majiteli firmy je pro řadu podnikatelů likvidační. Pokud to nejsou živnostníci bez většího nájmu nebo úvěru, mohou jít pracovat brigádně nebo na čas vzít nekvalifikovanou práci a děje se to (umělci, kontaktní lektoři, kde nejde skype výuka apod.). Ale pokud mají živnostníci větší nájem a třeba k tomu ještě úvěr na zařízení, tak příspěvek státu je i tak uvrhává do psychicky a dneska už i existenčně extrémně náročné situace, někdy i patové. Stát ale nemá bezednou kapsu. Je možné, že některé podniky budou muset skončit, ale teď jde o to, že ti lidé platí doma nájem, živí rodinu a prostě nemají peníze a každý týden je uvrhává do ještě většího dluhu. Ti lidé v tuto chvíli ani dost často nemají časovou kapacitu jít někam na brigádu (která by pokryla malou část jejich propadu), protože jsou plně zaměstnáni právně a organizačně s hledáním cesty "co dále." 

PODÍVEJTE SE, ZEPTEJTE SE KOLEM SEBE, ZDA TAKOVÍ LIDÉ VE VAŠEM OKOLÍ NEJSOU A BEZ OHLEDU NA TO, CO OČEKÁVÁTE OD STÁTU, MŮŽETE POMOCI TEĎ A TADY. Působí to i na psychiku postižených "že v tom nejsou sami, že jsou pro vás důležití jako lidé, že vám to není jedno.." 

Osobně jsem takto alespoň malým příspěvkem podpořila svoji učitelku zpěvu a kavárnici (má právě velký nájem a i úvěr na vybavení). Jak bych se jí mohla podívat do očí, když obě pilně a hodnotně pracujeme, ale já jako učitel dostávám plat od státu a on je v totálním průšvihu? 

6) PŘEVZETÍ ODPOVĚDNOSTI A VÝCHOVA DĚTÍ KE KOMUNITNÍMU MYŠLENÍ A VZTAHŮM

Včera ve zprávách zaznívaly komentáře k pochybení ministra v tom smyslu, že "již tak nevelká důvěra v opatření se může velmi snížit." Zde je právě ale prostor k tomu se nad věcí zamyslet dospěle samostatně: Z malých čísel a nejasných křivek a protichůdných informací jsme v září (v srpnu někteří z nás byla v krajině a média vůbec nesledovala) moc moudří nebyli.  Ale když v současné době i při vší odložené zdravotní péči hlásí některé nemocnice 75% obsazenosti svých intenzivních péčí covid pacienty a za týden až dva počítají s tím, že budou muset pacienty odmítat, je situace dost zřejmá. Je "úplně jedno", co vláda jak komunikovala a co komunikovat nový ministr (nejsa navíc epidemilog) bude, důležité je,CO BUDE DĚLAT KAŽDÝ Z NÁS A JAK TOTO POVĚDOMÍ BUDEME ŠÍŘIT JAK MEZI SVÉ BLÍZKÉ, TAK UČIT SVÉ DĚTI, potažmo doplňkově i ŽÁKY. 

S přáním srdečné hloubky i radosti v rámci komunitního šíření komunitního myšlení a vztahů

Alena Kulhavá