Vyjděme vstříc skutečným výzvám koronavirové pandemie a nepropadejme marnosti tam,

kde je to nás zkouška. Abychom za každé situace si udrželi ve svém vnitřním světě i v jednání to, co si udržet máme. A na některé otázky se učme, že nedostaneme možná ani odpovědi. Máte k tomu odvahu? 

Koronavirus má trojí obraz:

1) Jedním je statistika úmrtnosti a ta se příliš neliší od chřipky, zde skutečně není čeho se bát. Na chřipku  umírají skutečně hodně staří a nemocní lidé a ti se musí chránit tak jak tak.

2) Druhým je ale výrazně těžší průběh onemocnění u lidí, kteří mají nějaké chronické onemocnění nebo imunitní poškození nebo jsou i po rakovině, jsou starší apod. Právě pro tyto lidi, kteří chřipkou projdou v pohodě a bez následků se koronavirus nebezpečím. Tento problém ale bude trvat, protože tyto lidi donekonečna neizolujeme. Zde budou možná muset platit jiná hygienická opatření vůči těmto lidem.

3) A třetí rovina je nebezpečí pro každého z nás. Nikdo nevíme, jak máme postavený imunitní systém a zda nám nehrozí cytokinová bouře. Do jisté míry jsou rizikoví alergici, ale třeba i lidé s Crohnovou chorobou atd. Ale i lidé s  jen dočasnými ze stresu či z jiných infekčních onemocnění (těžký průběh mononukleózy, boreliózy apod.) oslabeným imunitním systémem. Mezi tyto lidi patřím já. Potom když člověk vidí dvě mladé zcela zdravé holky na Seznamu, jak kašlou a dusí se (a to se neúčastnily žádné hromadné akce, jen jely dopravním prostředkem), čte zprávy o jiných zemřelých - do té doby zcela zdravých (ve věku 30 - 50 let), najednou zjišťuje, že to není obyčejná chřipka a ani zápal plic, protože ani toho se kromě u starých lidí nebojíme. 

Co s tím? 

1) Viru se nezbavíme úplně, musíme se s ním naučit žít. Zatím to neumí žádná země na světě (nejlépe je na tom asi Taiwan). Uzavřený Wu-chan s nejasnými zprávami, jak to tam vypadá, není žádné měřítko. Taiwan je ostrov a také je to ještě příliš krátká doba na prognózy. 

2) Teď se řeší karanténní opatření. Kde ale mohu, vyzývám, abychom už přemýšleli nad tím, jak to bude vypadat, až se karanténa úplně rozvolní. Co to bude znamenat pro rizikové skupiny obyvatel? Budou do jisté míry vyřazeny ze společenského dění? Nebo budou chodit s respirátory či s rouškami a v rukavicích po ulici a v kabelce desinfekcí, i když počet nakažených bude dlouhodobě nízký? Začínáme být globalizovaný svět a móda respirátorů se k nám dostala z Číny. Z Číny, která ani po SARSU nedodržela výzvu světové zdravotnické organizace WHO, aby dala do pořádku své trhy, které mohou být pro celý svět velkým nebezpečím infekce. 

Jak budeme navštěvovat své prarodiče, zejména ty, kteří jsou po rakovině, s nějakých chronickým onemocněním? Sama nevím, protože moji rodiče patří k velmi rizikové skupině. Rozhodně nechci přijít o podání ruky a obětí, ale zda s nimi budu moci bez roušky mluvit jen na větší vzdálenost, to nevím a řeším v sobě, protože nikdo mi nikdy nebude moci dát záruku, že nejsem nakažená. Nebo to bude tak, že si před důležitější návštěvou udělám test za 1500 Kč? 

Jak to bude s chozením do kostela či divadla? Nechtěla bych nakazit staroušky a v našem kostele je v neděli opravdu hodně plno, cca 1000 lidí, někteří i stojí. Budu sedět, nebo vždy stát raději vzadu jako učitelka, na kterou mohou děti vždycky něco prsknout a kde chřipka u duševně vyrovnaných a často i aktivních starých věřících nebyla problém, ale toto problém být může? Nebo budu do kostela a do divadla vždy chodit s rouškou? Bude v kostele kromě svěcené vody ještě nádobka s desinfekcí?Nevím.

3) Pro svoji ochranu na dobu po karanténě  - až bude zcela volný pohyb lidí a bude se normálně učit ve školách mohu uvažovat zatím tyto tři varianty: 

a) Uzavřít se do svého bytu, chodit v respirátoru či roušce na procházky (resp. tam dojet MHD a vlakem a venku sundat roušku), nemilovat se, nepovinnout děti. Změnit zaměstnání na domácí po internetu (což se mi také nemusí povést). Na návštěvy jen v roušce či respirátoru. Pak budu dost pravděpodobně v bezpečí, pokud na mě zubařka nedýchne virus. 

b) Zvolit druhý extrém a až se od vlády situace uvolní, tak se nechat nakazit, projít i třeba těžším průběhem, ale budu vědět, že to mám třeba i s následky fibrózy plic za sebou a budu moci být ve fyzickém kontaktu s lidmi, aniž bych je či sebe ohrozila (budu mít trvalou či trvalejší buněčnou imunitu a tak kdyby na mě někdo koronavirus plivl, tak můj imunitní systém ho rychle zlikviduje). Je ale otázka, zda bych mohla učit a zpívat, protože pro obojí je potřeba hodně dobrý dech. A je otázka, kde je můj imunitní systém, který na posledních testech vykazoval některé problematické hodnoty - abych pak nepatřila zcela zbytečně k těm už pod zemí i v nebi (či očistci). 

c)  Jít rozumnou cestou "něco mezi" a nechat působit sám život (i Boha - v tom nejobecnějším slova smyslu) na to, co se bude dít. Nevrhat se do rizikových podniků a pak chtít záchranu od Boha, andělů apod. a zároveň neopouštět (neukáže-li se jako nutné) svoje povolání, které mě naplňuje. A i později risknout fyzický kontakt s osobami, které by mě mohly ohrozit, ale kde to bude důležité. Do té doby zlepšit svoje zdraví a nechat otevřenou možnost léku či vakcíny. 

Chci se vydat třetí cestou. Teď by mi hrozil z určitých nezanedbatelných procent těžší či těžký průběh. Ale jsou to jen pravděpodobnostní procenta. Až dokončím svoji léčbu, tak i při všem zdravém životním stylu se vzhledem ke zdravotní historii tu pro mě stále budou nějaká menší procenta možného horšího průběhu koronavirové infekce a to s následky. 

Budu dodržovat nějakou zvýšenou hygienu (roušku budu mít nutně s sebou a v přeplněných dopravních prostředcích i kdyby to nebylo nařízení, tak si v oslabení v průběhu školního roku nasadím) a také je to výzva pro rodiče žáků i ministerstvo školství, Eduin apod.: "Milí rodiče, pokud chceme, abychom všichni měli šanci žít a to žít bez následků infekce koronavirem, nemůže to fungovat tak, že učitelé budou přepracovaní a budou v neustálém ohrožení těžším průběhem nemoci." Lékaři si mohou vzít respirátor, pokladní si mohou vzít respirátor. Učit se v respirátoru ani v roušce nedá. 

Ale neplatí to jen pro nás pro učitele. Stejně tak naopak je třeba, abych o to větší pochopení měla pro všechny profese, kde kdokoliv (lékaři, pokladní, apod.) řeknou "promiňte, ale za svoje hranice dlouhodobě nepůjdu. Jde i o moje zdraví." Toto je ale větší výzva jak pro firmy, tak pro stát. Aby např. lékaři měli lepší podmínky atestací a pro založení rodiny tak, aby neutíkali do zahraničí a jejich kolegové zde v Čechách nebyli chronicky přepracovaní. Pro firmy je to teď, právě teď výzva si rozvážit, jak chtějí, aby jejich pracovníci pracovali. Aby to nebyli workoholici, kdy se stejně ví, že po určitém počtu hodin výkon výrazně klesá (to zjišťují Japonci), ale aby se právě po koronavirové pandemii prohloubením vědomí každého z nás ustanovila nová rovnováha mezi prací a regenerací. Do regenerace ale patří i to nesledovat všechny zprávy na Novinkách, nehádat se s někým zbytečně na FB apod., Regenerace je meditace, bohoslužba (pro křesťany), pohyb s radostí (ne do úmoru těla), srdečné sdílení s druhými (radostných i bolavých věcí), smích, malé děti (přiměřeně), vděčnost za krásy světa - právě když je člověk skutečně umí prožívat, příroda, umění, tradice, skutečně milovat se s manželem (manželkou), zpívat, hrát, malovat, jinak tvořit, pro někoho i logické hry, spolek atd. 

A více musím nechat na Bohu, tom, jak se situace bude vyvíjet dále (v infekci, vědě, v mém konkrétním životě), zda se najde účinný lék (či vakcína) a k čemu mě život bude volat. 

Přestože by si toto téma zasluhovalo diskusi, protože budeme potřebovat hledat společná řešení, diskusi neotevírám. Resp. otevírám  - diskusi každého z nás v sobě sama, co je pro nás teď rovnováha 

a) přehodnotit svůj dosavadní život - co chcete ponechat a co změnit, 

b) jak moc teď můžete pomáhat (zaměstnaní rodiče doma s dětmi většinou vůbec, někteří teď bez práce naopak šijí více hodin denně),

c) kde můžete v podnikání nabídnout nějakou novinku státu nebo i jiným podnikatelům (platforma včera na tiskovce zveřejněná),

d) jak můžete teď (pokud vám to situace dovoluje) nebo později (pokud patříte právě mezi rodiče s dětmi doma a pracuji, případně nasazeného v první linii) zlepšovat svoje zdraví.

S přáním dobrého využití této krize-křižovatky srdečně Alena Kulhavá