Istanbulská úmluva, gendrismus, jaké důsledky to již má a jaké může mít do budoucna?

Tato dohoda je velmi diskutovaná, protože může přinést do některých zemí doplnění práva, ale skýtá i problematické pasáže pro extrémně postmoderní společnost. Právě o tom píši - jako výzvu, aby toto nenastalo. 

A) Některé staré kultury trestaly bezdůvodné převlékání se do ženských šatů trestem smrti. Pro přežití bylo velmi důležité - přežití nejen fyzické, ale i duševní (aby nenastal rozklad společnosti), aby nenastal chaos v genderu. Jsem ráda, že jsme pokročili, ale obávám se, že se nacházíme v opačném extrému. 

Dneska jsme v situaci, kdy jsme ztratili vlastní kulturu a do Istanbulské dohody jsme si zařadili paragrafy, které vlastně v praxi popírají to, že Evropa stojí na anticko-židovsko-křesťanských základech (s příměsí původního pohanství bych dodala), protože chce bojovat proti jakémukoliv upřednostňování jakékoliv kultury. Nerozlišuje mezi náboženskými úkony (povinnost chodit na mše a držet přísně církevní rok) a mezi tradicemi jako jsou Vánoce, Velikonoce, Dušičky apod., kde je dobré nejen se dobře nažrat, ale také trochu vědět a prožít, co v křesťanství a pohanství se nám dává stále živě k růstu. Pedagogové, politikové a lidé z různých neziskovek vnímají zcela reálně to, že jsme vlastně už svoji kulturu ztratili a tím, že v ní sami nežijí, nebo jako duchovní turisté jen ozobávají bez hlubší invence co je kde na seminářích apod. potká. Proto v rámci "každopádně svobody" nevidí stránku růstovou v rámci vlastní kultury. 

Jsou vlastně usvědčením toho, že jsme o svoji kulturu přišli, dáváme si dokonce do zákona vlastní ne-kulturu, ring volný a tak zcela přirozeně jdeme na ruku těm muslimům (jejich většina), kteří ne teroristickými útoky, ne násilím, ale salámovou metodou, mírově, ale s patřičným tlakem přináší zcela plánovaně kulturu vlastní do  prostředí bez tvaru a počítají s tím, že jak se hodně rozmnoží, promění kvantitu (tj. narůstající počet) na kvalitu (tj. začnou určovat pravidla v dané zemi), což už se v městech západní i severní Evropy děje. Někteří tomu nevěří, někteří nechtějí věřit, ale zkušenosti odborníků (včetně Petra Pelikána a osvobozených ze Súdánu) mluví o tomto. Mluví o tom i můj kamarád z armády (vysoko postavený, nesmím jmenovat), mluví o tom Hatem Berrezouga, který se tolik snažil o muslimskou integraci a zjistil, že prostě není možná. Mluví o tom lidé ze zahraničí. 

Mluví o tom Tomáš Jungwirt, právník neziskovek zabývajících se integrací cizinců, mluví o tom někteří dobrovolníci. 

Na druhou stranu pokud je i to možné, že prostě Evropa o svoji kulturu nestojí (a v té kultuře by vůbec nevadilo obohacení i islámem!) a tak zcela přirozeně časem může převládnout kultura islámská a těžko lze to nějakým zákonem řešit. To, o co jde je, aby nebyla na veřejnosti zakázaná kultura křesťanská. 

Dalším ústupem z přirozeného je ústup genderový. 

Muž a žena jako dvě velmi důležité polarity zplodí dítě. Homosexuálové vždy plnili roli pomáhajících, roli umělců, někdy i učitelů apod. Víme, jaké těžkosti mají matky samoživitelky, když chybí jeden aspekt, skutečně mužský. Přesto dneska je velký tlak na to, aby si homosexuálové mohli objednat u ženy zplození dítěte (v dětských domovech nejsou, i heterosexuální rodiče, kteří nemohou mít děti a ani umělé oplodnění, marně čekají - na ty, které nejsou nezvladatelné či Romové, ty ale nechtějí ani homosexuálové). Čili není situace, kdy by bylo množství právně volných dětí, které čekají na uvedení do rodin, nikdo kromě homosexuálů je nechtěl. Naopak klasický pár v nemožnosti otěhotnět někdy marně čeká na miminko z adopce (čím dál více dětí nejde právně přes stát, ale prodejem z ruky do ruky). 

Přestože tato situace je a homosexuálové argumentují tím, že "chtějí zachraňovat opuštěné děti z dětských domovů", když je na to člověk upozorní, najednou přijdou s jinou variantou a to je zplození dětí na objednávku. Protože oni chtějí vychovat dítě. Zde se ale musí vést odborná debata, nakolik právě absence jednoho pohlaví u rodiče ohrožuje výchovu dítěte, když toto nepřirozené zplození nebylo nutné. Nešlo o naplnění potřeb opuštěného dítěte, ale naplnění potřeb dvou dospělých homosexuálních lidí s důsledkem nepřirozené rodiny. Naprosto rozumím láskyplné potřebě dětí u homosexuálů, ale mnohem raději bych uvítala, aby katoličtí kněží, kteří chtějí založit rodinu, ji založit mohli (i tak zůstane mnoho těch, kteří jsou zrozeni plně pro službu v církvi). Právě jako učitelka z praxe když vidím důsledky chaosu v chybění jednoho pohlaví v rodinách, se k početí dítěte homosexuály nemohu zatím klonit. Ale zůstávám v debatě otevřená. 

Věc jde ale dále: Není zanedbatelné procento mladých i v Čechách, kteří bych schválili rovnoprávný sňatek člověka s domácím mazlíčkem. Filosofií je "a co na tom vadí? Žij a nech žít." V Americe se tento zákon projednává. Ne, to není vtip...

Ale jdeme dále: Jeden z velmi uznávaných kandidátů na prezidenta v předminulých volbách - politik Nině Novákové na pozastavení se nad tím, že by pak mohli chtít sňatek i pedofilové s mladistvým, odpověděl: "Co ty máš pořád proti těm pedofilům?" Ve vzduchu pořád visí "když jim to tak vyhovuje..."

Je to otázka degradace pojmu svatby jako setkání dvou polarit - mužského a ženského do chrámu jednoty (analogií je i tzv. "mystická vnitřní svatba v rámci ženského a mužského principu v nás - viz všechny kultury i psychologie Junga) s možností (ne vždy) zplodit i vnější dítě a starat se o něm v duálním světě právě v té jednotě protikladů (což je připomínka duality i jednoty). Pokud bychom posunuli pojem svatby do roviny "sňatek dvou lidí, kteří se mají rádi, odpovídají věkem a nejsou tam další překážky - tj. jako u manželství" tak je otázka, jak to pojmově odstínit - zda by byl rozdíl "sňatek dvou lidí" nebo "manželství" - právně stejné (vyjma osvojování dětí), ale dvě slova. To je věc diskuse. 

Ale jdeme dále. Toto vím pár měsíců a doufala jsem, že vzhledem k tomu, že mi to není blízké, důsledky do školství se propíší o mnoho později tak, že bych to vnímala jako zkomplikování výuky. Otázka "boření kulturních stereotypů" ji ohrožuje potencionálně už teď: uchopené dobře by znamenalo uvědomit si, že jsme něco více, než kultura, že máme v sobě živý Střed, vyšší Já, na co kultura (případně náboženství) poukazuje a v praktickém životě kultivuje, ale že je zde prostě ten Střed, Duše. A ve vesmíru Duch, Vědomí. Uchopeno špatně to znamená zrušení svátků, aby se nikdo necítím nikam tlačen, tudíž pád do konzumu bez záchytných bodů v reálném setkávání se lidí v rámci příležitostí. To se děje i bez Istambulské úmluvy, ta to vlastně jen popisuje a podtrhuje. Samozřejmě "ostrůvky pozitivní deviace" jsou a budou v rámci různých tradic, i se míchat, ale společenský nástroj kultivace - růstu - to jest tradice a kultura, mizí. 

 Vím v rámci vědeckých a sociálním poznatků, že homosexualita je většinou biologicky daná a nedá se s tím nic dělat. Jde o poruchu hypotalamu ve 3.měsíci, podobně transsexualita zase jinak. Jen přechodně se objevuje "pseudohomosexualita" v rámci větších problémů doma u dětí či v rámci abstinence sexu ve vězení. A jsme doma. Kde začíná a končí genderová identita? Jedná se o vrozenost (která může být i později odhalená) nebo si lze pohlaví měnit, jak se člověku zachce, protože 

a) tatínek doma nefunguje dobře, nechci být mužem

b) nemám možnost se pomilovat se ženou, tak jsem dočasně homosexuál i v papírech

c) roste ve mě v nějakém věku opačný princip (v holce vnitřní muž a naopak)

d) nepřijímám sám sebe

e) dostávám se do rolí, kde je utlačované mé skutečné pohlaví 

f) byla jsem znásilněna a nechci být slabou ženou či kořistí

a mohla bych pokračovat. 

To je rovina bolestně psychologická a už se to děje: Na některých základních školách nikoliv hluboce biologicky, ale v rámci diskuse doma prostě přišlo dítě (u nás jsme zatím nezažili) a řekne "ode dneška chci být vnímaná jako chlapeček a moci chodit na klučičí záchody." A možnost volby je mezi dětmi tak chytlavá. Volí si potom i to a nevědí proč jen proto, aby si užili experiment volby samotné. Má to být i v otázce určení pohlaví? Jak to mají učitelky řešit, když holka chce chodit na záchody s kluky či opačně, kluk na holčičí záchody jen proto, že se prohlásil za holku (zápisy do matriky a možnost tam a zpět změn je v Istambulské dohodě hodně rozvolněna)? 

A jdeme ještě dále: Člověk nemusí určit, zda je holka nebo kluk, určí prostě, že je někde na spojité škále mezi a mění podle potřeb. 

Ty potřeby mohou být vnitřní, viz výše a mohou komplikovat či brzdit vnitřní práci na sobě sama (někdy asi i naopak?): V pubertě jsem se cítila rozhodně jako kluk: Nosila jsem džíny, košili, byla tramp. Nina Nováková byla zase indián každým coulem. Indián, ne indiánka.  Chtěla jsem sama jako kluk přejít republiku, putovat a hodně mi vadilo, že musím být holkou, nejdůležitější byla také statečnost, která se ve mě rozvíjela. Někoho zachránit, ubránit se. Být jedna z trampíků. Neměnila jsem se v kluka, ale rozvíjely se ve mě klučičí vlastnosti. To i na gymnáziu (organizovat celou partu).  Až o mnoho mnoho později vlastnosti ženské (mělo to své příčiny). Dodnes si musím hodně hlídat, kde používám mužské a kde ženské kvality a v rámci přeskakování z roviny učitelky silových puberťáků (kde někdy potřebují mužský, někdy ženský vzor a konkrétní kvality u učitele v danou situaci), politiky, umění, rodiny a blízkých, to není snadné.  Někdy si musím připomínat "ne, jsi ženská žena, nemůžeš mít na sebe nároky jako na muže" a to jak ve škole, tak když neumím silově někoho zachránit či když při třicátém kolečku s pískem cítím únavu. Jsem ráda, že na mě nikdo nekouká skrz prsty, když se pouštím i do mužských prací, ale na druhou stranu jsem ráda, že pořád platí dělení na holky a kluky a i to mě vede k tomu "nevypadnout z biologické dané rovnováhy." Existují pohlavně nepříliš vyhranění asexuální jedinci a to nejen mezi indigovými dětmi a křišťálovými dětmi, ale jejich počet se nijak rapidně nezvyšuje v poslední době a ani u těch není důvod, aby nerespektovali v základu svoje pohlaví. Nevidím v dnešní tak rozvolněné době někde svazující stereotypy, ani ve škole, nepotřebujeme se o tom učit, naopak když silácké holky sprostě mluví...Nemám tušení, jaký chaos by mohlo vyvolat, kdyby si děti volily pohlaví a hovořilo se o škále genderu ve škole...kromě toho, kde se už teď ztrácejí jak ve společnosti, tak sami v sobě.  Že by do toho přibyl ještě tento chaos, kde by se nemohly např holky ani opřít samy v sobě o to, že "sakra, narodila jsi se do ženského těla, tak to s těmi mužskými kvalitami nepřeháněj, hlídej vlastní rovnováhu." A opačně u kluků, zvláště mamánků, kteří už dneska nemají mužské vzory, ale ví se, že je problém tam, nikoliv, že by se jinak narodili. Něco jiného je samozřejmě to, aby skuteční homosexuálové i transexuálové uměli a měli možnost v patřičném věku snadněji rozpoznat svoji trably (a jak v tom může pomoci učitel či školní psycholog na střední škole je otázka), pokud někde nějaké brzdy jsou (šikana na učilištích apod.). 

Ženský princip je přijetí (Marie přijala to, že do ní vstoupil Duch svatý a Ježíš), přijetí muže, odevzdání se (porod a nespaní při kojení). Bytí. Spolupráce. Péče. Vnímání okolí, tok energie, lásky. Přijetí dítěte takové, jaké je. Zpěv až to uzraje, prostě to teče. Přijímá, když muž chce riskovat a to i za cenu smrti, kterou on si v ten okamžik neuvědomuje, žena ano. Mužský princip je aktivita. Soutěžení, přeneseně  "měření penisů" (a nemyslím to peiorativně, naopak jako nutný prvek aktivity). Tanečky, námluvy. Ochrana ženy. Zpěv jako aktivní projev. Vlastní hodnota odvozená od úspěchu. To je motorem aktivity (byť může být i vědomí vlastní hodnoty nejvyšší v rámci Bytí, protože tak to je). 

V evoluci vzniklo rozdílné pohlaví právě proto, že od určité velikosti a pokročilosti živočichů se to, že se prali, kdo koho dříve oplodní (hermafroditi) už jako nebezpečné a proto ženské pohlaví přijímá oplodnění muže. To nemusí nutně probíhat násilně. V rámci člověka už vůbec ne. To, že popřeme náš evoluční vývoj i kulturní a duchovní rozvoj (nutná výchova a i kultivace sexuální energie) si nepomůžeme. Naopak přijetí své živočišné i duchovní podstaty (jsme děti Země i Nebe) a budeme je kultivovat: Učit v osmičce je pro ženskou ženu v tlupě kluků s propuklou nekultivovanou sexualitou a mocí někdy docela obtížné a žádná Istanbulská dohoda s tím nic neudělá, naopak pečlivá výchova v rodinách - vzory (a jen doplňkově ve škole) ano.  Dalším tématem je, kde je násilí téma "pocitu bezmoci", "neschopnost tolerance jiného pohledu" "zacházení s frustrací" apod., tam ale patří i násilí jak muže, tak ženy: Manipulace, ironie, ponižování, shazování atd. 

Istanbulská dohoda má krásné cíle, ale některé její části by bylo velmi těžké posuzovat (pokus o sexuální slovní útok trestaný odnětím svobody), jiné mohou způsobit chaos, tím, že některé principy jsou dnes již přivedené do chaosu: 

Tím, že ženy chtějí přeprat muže nebo s nimi soutěžit v moci (politika mužského typu, ne ženského doplnění v politice - která je důležitá, business a muži opouštějí aktivitu (ona to udělá za mě, ochrání se také sama, později možná i oplodní ze spermabanky pomocí lékaře, bez posvátného aktu pomilování, mě stačí masturbace před obrazovkou s rozličnými partnerkami), dochází k chaosu už dnes. 

Jaký chaos může kromě "chození na opačné záchody" a kromě toho, že se učitelé nemusíme vyznat v tom, kdo z dětí je do jaké míry chlapeček a holčička a působit tím každopádně už protiprávně nějaké újmy, to, kdyby měla platit genderová politika? 

?Zároveň je vyzkoumáno, že děti jsou lépe vychované v milující homosexuální rodině, než v ústavu, kde jich je mnoho na jednoho vychovatele a není tam klasická rodinná vazba na 2 dospělé. Jsem tedy proto, aby homosexuálové stáli v pořadníku na adopci, jen ale za kvalitními heterosexuálními páry. 

B) Na druhou stranu je nepopiratelné (a biologické studie to potvrzují), že se biologicky v pohlavích v rámci životního prostředí měníme: U některých druhů ryb se mění vlivem ženské hormonální antikoncepce samečci na samičky a u člověka antropologové a lékaři vnímají změnu fyziognomických i biologicky vázaných vlastností: Ve společnosti přibývá mužů nejen mamánků, ale i fyziologicky hodně ženských. A přibývá i dětí, které "nevědí, co jsou" a i genetických a epigenetických vady (daných nejen vývojem společnosti) vlivem mikroplastů a dalších látek znečisťujících životní prostředí. Proto pro nás učitele přichází nové období "vnímat tyto anomálie, naučit se pomoci dětem porozumět, zda jde o v pubertě vývojovou záležitost, či skutečně gender". A zároveň vést ke skutečnému pochopení i ostatní děti ve třídě.  Extrémní genderová móda v tom ale nepomáhá. 

C) Pokud je ve vztahu muž a žena přítomná silnější polarita mužských a ženských vlastností, manželství má šťávu a trvá erotická přitažlivost (v dobrém vztahu) déle a i chuť i přes těžkosti zůstat v manželství . Může být ale menší duševní pochopení (partneři jsou hodně různí). V současné době, kdy se povahově muži a ženy k sobě přibližují (ženy vlivem stresu a v mužských rolích přichází o progesteron někdy dříve), více si rozumí, ale manželství někdy tak prostě "vyvane" do kamarádství a dochází snadněji k rozvodu (kromě dnešní ekonomické nezávislosti žen, mamánků mužů a velmi problematických vztahů, kdy žena už má větší povědomí o tom, že je pro dítě lepší se rozvést).

Je ale otázka, kam až tento vývoj může vést a jak také zasahuje fyziickou stránku rozmnožování, tj. přibývá neplodných mužů (a žen). Zatím se nám to daří do jisté míry kompenzovat umělým oplodněním, ale výzkumy ukazují velmi vysoké procento žen s umělým oplodněním, které potom ženy středního věku měly do pěti let rakovinu prsu apod.(i hůře léčitelnou), ale teprve nynější výzkumy mezi tím vidí jasnou souvztažnost. 

Téma rozmnožování a pohlaví je tedy i vážným tématem životního prostředí a našeho praktického života (mikroplasty, další chemikálie, ženská antikoncepce). Pokud se spokojíme s řešením genderu  "každý to má jinak" a uteče nám téma "kdo a jak se dobře rozmnoží" a "jak zacházíme s životním prostředím", můžeme mít v budoucnu problém. Ale kdo jsem já, abych to posuzovala...

Otevírám k tomuto článku diskusi právě proto, že mě hodně zajímá, JAKÉ ZKUŠENOSTI MÁTE VY, JAKÁ VNITŘNÍ CÍTĚNÍ, JAKÉ ZKUŠENOSTI Z OKOLÍ. VELMI VELMI PROSÍM O KOREKTNÍ VĚCNOU DEBATU. Téma je nabito emocemi, ale já to tak necítím. Svět se někam vyvíjí, zkouší si různé experimenty s chemickými látkami, technologiemi, genderem apod. a je to v pořádku. Je to hra Stvoření. Proto prosím veďme diskusi zcela věcně, bez osobních napadání. 

 Alena Kulhavá