Kopíruje stávka 15.3.2019 ve své kvalitě události Čech 15.3. 1939? Máme to spojovat?

Stojíme v něčem před podobnou výzvou jako tehdy v Evropě. Jen jsme zkušenější a lekce se oblékla do jiného šatu. Máme šanci touto lekcí dobře projít? Podrobnější rozbor studentských a odborných projevů z páteční stávky. 

Kdybychom to chtěli numerologicky pitvat, nejnápadnější je číslo patnáct, což je v numerologii číslo Ďábla - neukočírované energie a také energie odtržené od celku. Utržené vřeštící ego. 

Více asi není potřeba pitva, spíše se podívat na to, co se dělo tehdy a dnes: 

Tehdy svět řešil ekonomickou krizi a řešil ji Hitler a další. Fanaticky v rámci svého esoterického vnímání světa, kde "čistota rasy" byla jen dílčím učením. Jinak samozřejmě Židé vadili z mnoha důvodů, ekonomických i toho, že měli propletenou vlastní síť částečně od společnosti oddělenou, od které se nevědělo, co čekat. Otázka redukce počtu obyvatel byla také na stole. 

Dnes ekonomickou krizi očekáváme: Jak moc hluboká bude nevíme a nevíme, ani zda bude jedna či série více krizí. Jen vnímáme nerovnováhu nedostatečně řízené migraci, obrovskému dluhu Číny, nezaměstnanosti USA atd. 

Očekáváme krizi enviromentální i migrační. Na řešení migrace i životního prostředí budou třeba další lidé a další finance. Minimálně zde se nám obě krize protínají. 

Lenka Zlámalová ve svých rozhovorech vážně varuje před "neuváženými dobrými skutky, které dláždí cestu do pekla." Bude obrovský oříšek pro politiky nezopakovat finanční, ekonomické a politické kroky první poloviny dvacátého století. Máme k tomu bohužel našlápnuto stejně, jak k tomu se krizí vůbec nezabývat a tak její dopad jen odložit. 

Studenti mě ve svých projevech mile překvapili svojí konkrétností, zkušeností i uvnitřněností. Kultivovaným vystupováním, pozitivními výzvami.  

Studenti ve své stávce hovořili o tom, co plní oni: Jak se snaží žít udržitelně a dokonce studentka gymnázia Jana Nerudy v Praze přednesla desatero enviromentálního chování, které se ona a studenti centrálně se hlásící ke stávce snaží dodržovat. Vyzvala k tomu i nás všechny občany, včetně politiků. Hovořila také o tom, které zásady se jí daří plnit zcela a kde ještě hledá své zlepšení. Ty zásady do značné míry kopírují moje dřívější články:

1) Nakupujte lokálně: Zboží tak bude cestovat méně, zanechá menší uhlíkovou stopu. 

2) Nakupujte bez obalu. (Existuje čím dál více specializovaných prodejen na toto a čím větší poptávka bude, tím jich bude více). Je to diskomfort, je to těžký, ale je to potřeba. Musíme zamezit tomu, aby se tvořil další a další odpad. 

3) Předcházejte vzniku odpadu. Noste si krabičky a pytlíky na ovoce, mýdlo apod. Je to fajn. Kolem vás je už spousta inspirativních lidí, kteří to žijí, tak toho využijte. 

4) Investujte do věcí, které dlouho vydrží a jsou opravitelné. Levné nekvalitní oblečení není cestou. 

5) Odebírejte energii z obnovitelných zdrojů. Můžete si vybrat a změnit dodavatele elektřiny. Děti a mladiství ať o tom přesvědčí své rodiče. 

6) Jezděte MHD a kde můžete, tak i na kole. 

7) Kupujte bio a eco věci. Jsou o něco dražší, ale je to důležité a řada lidí na to má zcela, většina alespoň částečně. Kupujte kvalitní potraviny od místních farmářů. Podporujte naše dobré farmáře. 

8) Omezte konzum masa. Studenti neříkají "přestaňte jíst maso",byť někteří z nich se vegetariány staly. 

9) Můžete se zapojit do dalších občanských aktivit: Uklízet odpadky kolem sebe, sázet stromy. Existují organizace, které vám umožní zakládat louky. 

10) Důležitá je také šetrnost k věcem, lidem a k přírodě kolem nás. Myslete na to pokaždé, když budete dělat nějakou volbu - jestli si koupím...

Odkud to ti studenti takto precizně znají? Kromě internetu a vlastního nastavení mají již ve svém okolí příklad řady lidí ve středním věku. Také na základních a středních školách probíhají již několik let ekologické programy a projekty díky různým ekologickým organizacím. Zároveň i řada učitelů přírodopisu atd. dnes žije udržitelný život alespoň v některých těchto bodech a mluví o tom s žáky a studenty. 

Toto je základ, toto je "mateřská škola" udržitelného života, kterou bychom měli zvládnout postupně všichni. Ano, obsahuje i těžší úkoly, jako je třeba nákup bez obalu či snížení konzumace masa, ale i v mateřské škole děti prochází bolavou fází otevřeného, ale neubližujícího zvládání vlastních emocí, prochází učením se zvládat frustrace atd. Jsme na tom docela podobně v rámci udržitelného života :) . 

Bez zvládnutí tohoto, na čemž se ukáže naše alespoň základní triviální schopnost spolupráce v rámci celku, i vůbec vnímání tématu, nemáme možná šanci se posunout dále. Tady to totiž pouze začíná. Nemyslím si, že bychom všechny lekce v tuto chvíli měli otevřené a je to asi tak dobře, protože by nás to mohlo vyděsit. 

Každopádně dalším stupněm je "efektivní komunikace s politiky." Opět - Gréta to zcela autenticky začala a její projev v Evropském parlamentu tnul do živého. 

Studenti potom v systematické a velmi dobře připravené stávce pokračovali. Sdělili kromě desatera i základní prohlášení: V něm připomněli moc politiků a zodpovědnost koncentrovat se na nejožehavější témata, kterým klimatická změna bezesporu je: 

V jiném příspěvku připomněli roli jednotlivce, ne se orientovat na to, co dělá celek. Podtrhli obrovskou sílu jednotlivce. I roli studentů ve škole mezi sebou o tom komunikovat a nakazit tím další lidi. Nic nového pod sluncem, ale je dobré, že i tento moment na stávce zazněl a snad tím nakazil další studenty na té stávce a i přes internetové sledování. V tomto příspěvku připomněl Vítek Springorum i to, že oni jsou první generace, která pravděpodobně tragické oteplení a poslední generace, která s tím může něco udělat. 

Další student hovořil právě o tom, jak je potřeba měnit věci lokálně: Jak je důležitá práce jednotlivců v rámci obcí a zároveň tlačit na místní zastupitelstvo své obce k realizování změn. Připomněl, že i Gréta začala sama. 

Hodně, co mě dostalo bylo vědomí některých studentů, v hovoru konkrétně Kateřiny Stonové, která vnímá klimatickou změnu jako výzvu v rámci " postmoderního světa, v době informačního přehlcení, kdy nás už nic nepřekvapí, kdy nedůvěřujeme jeden druhému, v době bez zázraků." Vnímám to tak totiž také a starší generace a mladší konzumní generace se tomu podle psychologie odmítání brání zuby nehty. Ale je zde skupina studentů, která to přišla otevřeně říci pro další studenty a učitele na Malostranské náměstí. Přišla to říci pro politiky, rodiče a další spoluobčany. Výrazně, ale bez křičení, systematicky, vědomě. Kateřina i řekla "abychom nezpůsobili zhoršení mnohonásobné." Je totiž jasné, že k nějakému zhoršení patrně ještě dojde. Důležité také bylo, že navedla lidi k tomu, aby neupadli do pocity viny, ale mířili i při analýze minulosti ve svém myšlení a konání do budoucnosti. Vyhmátla i fázi, ve které se nacházíme, resp. co dnes potřebujeme: Je to fáze projevení vůle. Řadu věcí víme, ale je třeba je uvést ve svém osobním i politickém životě v praxi. Jinak prohrajeme i v jiných rovinách života.

Zaznělo i téma fosilních paliv. Student si byl vědom toho, že USA i Čína zatím nemá zatím nemá chuť od fosilních paliv ustoupit. Ale má optimismus v tom, že právě jako studenti mohou postupně inspirovat i studenty v USA a Číně. Zároveň připomněl studentům povinnost politiků poslouchat hlasy lidí a důležitá témata a zase naši povinnost si volit zodpovědné politiky. 

Dále zazněly projevy lidí pracující v enviromentální oblasti:

Anna Karniková z Klimatické koalice vyzvala vládu k zásadnímu omezení fosilních paliv a podpory solárních panelů na střechy domů. Dotáhnout sliby do reálných činů. Připomněla souvislost ochrany půdy a lesů nejen se zádrží vody, ale i s ukládáním uhlíku do stromů a dalších rostlin (když jsou stromy sežrané kůrovcem, jde to těžko). Připomněla nutnou pomoc v tomto (i v rozvoji zemědělství) i chudší země jiných kontinentů. Připomněla, že řešení jsou, ale chybí politická vůle. 

Arne Springorum nám nechat zvědomit to, že za komunální odpad platíme, jsme na to zvyklí, ale za svoji uhlíkovou stopu ne. K zamyšlení. Připomněl, že když každý začneme dělat pozitivní věci, zázrakem se nic nezmění. Jsou to semínka, která porostou dále. Je nutné nečekat zázraky, pokračovat a poroste to. Měl velkou prosbu na všechny, zejména na mladé - aby nepropadli nikdy frustraci a násilí fyzickému či slovnímu. Aby rozuměli těm, zejména starším, pro které bude změna těžká. Těší se na 20 - 30 studentů při interpelacích na magistrátu další čtvrtek. 

Ekolog Milan Smrž předložil studii Hermana Schera z Eurosolaru o možnosti pouze solární energie (případně plus vítr). Studii, kdy byly solární panely ještě i výrazně dražší. Martin Smrž považuje tuto cestu za možnou. Ptal se studentů, kdo si nekupuje zbytečně nové modely mobilů, oblečení, necestuje pokud možno letadlem, půjčuje si auto, kupuje lokální potraviny a má zateplený a energeticky minimálně náročný dům. Resp. kdo žije alespoň polovinu z toho. Přihlásila se asi čtvrtina studentů. 

Geochemik a ekolog Bedřich Moldán připomněl důležitost voleb do Evropského parlamentu. 

Urbanistka Michaela Pixová tlumočila naději různých odborníků, že enviromentální aktivisté dnešní doby jsou poslední šancí rozhýbat zásadní změnu přemýšlení v rámci ekonomiky založené na růstu, koncepci populační křivky, koncepci konzumu i vůbec udržitelnosti života. Připomněla to, že při našem způsobu života  - kdyby tak žili všichni - bychom potřebovali další čtyři planety. Připomněla problém polarizace světa i lidí v západních společnostech. Vyslovila naději, že při vnímání budoucnosti svých dětí by mohli politici začít skutečně řešit tyto problémy a problémy klimatické změny. Pokud by to nepochopili, zmínila možnost či spíše nutnost zvolit si příště jiné politiky. Vnímá slova Richarda Brabce o tom, že se máme s důsledky klimatické změny už teď smířit v současné době za nekonstruktivní. I ona vyzvala studenty k šíření otázek klimatické změny a připomněla i to, že v tomto tématu neexistují vítězové a poražení. V delším horizontu budeme všichni buď vítězové, nebo poražení.  

S čím jsem v projevech nesouhlasila:

Již pracující Gabriela Kleinová hovořila o tom, že "přestat jíst masou může každý z nás a nebolí to." Nesouhlasím s tím, protože lidé s rychlým metabolismem, aktivnějším sympatikem nebo větším počtem předků ze severu maso pro svůj metabolismus potřebují. Stejně tak někteří další lidé, kteří pracuji ve stresových a hektických podmínkách. Sama na sobě mám vyzkoušené i jak kdy hodně rozdílně potřebuji a nepotřebuji maso (a kdy nepotřebuji ani jíst). Pokoušela jsem se být vegetarián a nedopadlo to dobře. Tyto zkušenosti jsou nepřenositelné a považuji za rozumné, aby každý šel na své minimum, ale ne za něj, aby likvidovat sebe sama. Dobrovolná likvidace (na rozdíl od vnějšího nedostatku, se kterým se člověk musí smířit) destruuje i duši. 

Význam i omezení stávky

Stávku studentů středních škol považuji za nadmíru vydařenou, protože měla úroveň, obsah i pozitivní atmosféru. Ukázala, jak dnes přemýšlí vědomější studenti a co by už za rok mělo být standardem pro většinu studentů a co nejvíce žáků. Mělo, ne muselo. Je to na rozhodnutí a při možnostech každého jinak.

Děkuji tím to studentům nejen za šíření povědomí o nich samotných směrem k politikům a učitelům základních škol, ale i za šíření povědomí mezi své vrstevníky, kteří se mohou na záznam stávky podívat zde: CELOU STÁVKU NATOČIL STANDA MILER Z AKADEMIE SOBĚSTAČNOSTI, který točí většinu videí zadarmo (ale amortizace techniky bohužel probíhá), naštěstí má na stránkách možnost i přispět na jeho projekty (např. zakoupením ročního členství). 

https://www.facebook.com/watchparty/348792472403265/?entry_source=FEED

Jsou tři věci, na které upozorňuji v rámci klimatické změny i po této stávce:

A) Postupovat vědomě, s vědomím celého procesu a pole tak, aby nedošlo na "cestu do pekel dlážděnou dobrými skutky."

B) Pamatovat na to, že politici mají zodpovědnost za regulaci chování bank, regulaci ekomoniky, rovnováhu ekonomiky a životního prostředí, energetiky, peněz do školství a výzkumu atd., ale jejich funkce nespočívá ve vymýšlení technologických novinek a v tomto případě záchrany zásadní. Tato úloha náleží sféře vědecké a technické a můžeme také jen vést děti ke vnímání reality a jejích výzev (potřeba odborníků jak společenských, tak technických). V současné době, když jsem si spočítala svoji uhlíkovou stoupu, zjistila jsem, že v jídle a věcech je hodně malá, v dopravě už o něco větší, ale zdaleka největší je v topení (nelehká výzva pro mě, co s tím). A o tepelné izolaci domu, kde bydlím jako podnájemník, nerozhoduji. A vymyslet funkční elektromobil ani jadernou fúzi či solárko (i elektromobil) bez většího množství barevných kovů také ne. Někdy ale až samotná krize nechá vyrůst tomu, co potřebujeme. 

C) Pokud máme jako lidstvo projít zásadními lidskými transformačními lekcemi, můžeme vlastní aktivitou a vědomím možná něčemu předejít, ale asi ne zcela obejít. Proto pokud by se něco nedařilo a dopadaly na nás bolavé skutečnosti, vzpomeňme na hrdiny druhé světové války - osobnosti, na které vzpomínáme dodnes. Nikdo si válku nepřál, ani Viktor Frankl. Ale je možné, že ji zcela obejít nešlo. Proto stále platí "nezáleží, co se stane, záleží, co uděláš." 

Pokud jste dočetli až sem, držím vám palce, ať právě takovou trpělivost máte ve vašich životech v systematické změně svého vlastního života, v komunikaci se starostou i s poslanci a ministry. 

S úctou Alena Kulhavá