Jaký je smysl naší existence, záměr Vesmíru: Maximální tvořivost + růst v nových oblastech

versus vyčerpání přírodních zdrojů a klimatická změna částečně i díky ekonomice založené na růstu. Koan, který nemá logické řešení, který se dá procítit, z milosti na určité úrovni částečně pochopit a prožít.

Připravuji se na rozhovor s Václavem Cílkem a Marianem Jurečkou na téma "Klimatická změna - velká adaptační výzva." Tento rozhovor vám později bude také k dispozici, stejně tak informace z dalších již kuloárních diskusí s dalšími lidmi. 

Klimatická změna je skutečně velká adaptační výzva, protože obsahuje složky technologické, komunikační, obchodní, ale právě hodně i lidské a duchovní. Je to tak velká výzva, jako nikdy, co současné lidstvo se znalostmi historie pamatuje. 

V této souvislosti jsem přečetla řadu materiálů, které mi zaslal Václav Cílek a další: Anglické knihy ke změně klimatu, Rizika 2019 formulované mezinárodními organizacemi, závěry Klimatické konference, shlédla řadu pořadů na dané téma. 

Zásadní otázka, která vyplývá i z následujícího dokumentu, který jsem schválně vybrala, protože je primárně určen pro děti, je "JAK DÁLE ŽÍT, KDYŽ NAŠE EKONOMIKA JE ZALOŽENÁ NA RŮSTU? PŮJČUJEME SI Z BUDOUCNOSTI PENÍZE - TISKNEME JE, ABYCHOM JE I S ÚROKY PRÁVĚ ČÍM DÁL VĚTŠÍ PRACÍ A POKROKEM, KONZUMEM A ŠÍŘENÍM SPOTŘEBY DO DALŠÍCH ZEMÍ MOHLI SPLÁCET. JE TO TAK V POŘÁDKU? " 

http://www.tarak.cz/neni-zitra-animovany-film-o-vycerpani-prirodnich-zdroju/

Pokud ale zůstanete pouze u ekonomické roviny této otázky, mohlo by se zdát, že řešení najdete v nějakém systému, kdy se země dohodnou...

...ale problém je ještě hlubší: 

SAMOTNÝ VÝVOJ ČLOVĚKA POČÍTÁ SE ZMĚNOU, ČÍM DÁL SOFISTIKOVANĚJŠÍM TVOŘENÍM, NIKOLIV NÁVRATEM VŠECH TEĎ A TADY DO PROSTÉHO UŽÍVÁNÍ SI STVOŘENÍ. To, žijeme teď ve většině případů. 

Pokud děláme něco i zajímavého stále, přestává to být jednak zajímavé a přestává to být i učebním nástrojem. Někomu vydrží nějaká činnost na celý život, někdo je mění, někdo akceleruje ve svých činnostech raketovým tempem. Náš svět - náš lidský svět na planetě Zemi akceleruje nejen v rámci technologické vyspělosti, ale i nutnosti adaptace na nové a nové nápady, které se nám rodí v hlavě. Dalo by se říci, že to je do "zblbnutí" a částečně tomu tak je, už teď jsme leckdy přehlcení. Nadáváme na aktualizace na počítači (někteří, kde naše práce spočívá v něčem jiném a zdržuje nás to), nové a nové (byť třeba i lepší) zákony, které nemáme ani čas je číst a ani kapacitu si je pamatovat a dodržovat (místo toho, aby to vycházelo s určitým prvkem volnosti z přirozenosti). Nemáme šanci ani sledovat technologické novinky a tak někteří z nás mají předpotopní přístroje a o některých novinkách ani nevíme. Věci mají krátkou životnost a to nás přírodu cítící přivádí k nedobrým pocitům. Stejně tak je komplikovaná otázka vývoje na elektřinu úspornějších přístrojů, kde recyklace materiálu nějak běží, ale je otázka, zda ve všech komponentách (vzhledem k omezeným přírodním zdrojům) . O problematice elektroniky a úžasných solárek (na výrobu elektřiny ze slunce - velká naděje) ani nehovoře. Věci mají svůj líc a rub a to pořád. Ale všechny jsou prodchnuté naším vývojem v rámci Stvoření. Vytváříme čím dál sofistikovanější "smart" přístroje, uspořádání řady věcí, komunikace atd. i když někdy prvek složitosti v efektu pro některé lidi převažuje. 

Psychologové dokladují o něco větší inteligenci v daných oblastech u každé novější generace. A v jiných oblastech ale schopnosti zase gró společnosti ztrácí své schopnosti. 

Vytváříme. Tvoříme. Jako Bůh ve Vesmíru....

Je to naší úžasnou zkušeností přesahující generace a sice na planetě Zemi, ale přesahující planetu Zemi....

Právě k tomu se vztahuje můj předchozí článek, který jakoby s tímto nesouvisí, ve skutečnosti právě úzce souvisí

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=700316 - přičemž pro souvislost s tímto článkem je nejdůležitější shlédnutí filmu Bufo alvarius 2017, ale i bez toho dává smysl číst dále: 

To, co jsem ještě před shlédnutím filmu pochopila a to, co mi film a následné diskuse jen doťukly bylo poznání, že v rámci Tvoření lze těžko dělat nějaká omezení. To je tak silná energie, princip Vesmíru, že ať vede tvoření kamkoliv, jsou to neodkladně nutné zkušenosti právě Stvoření a Stvořených. Je bolavé vidět ničení přírody, zacházení se zvířat, globální obchod se všemi důsledky a s velkými otazníky do budoucna, ale energie teče a lekce se dějí...je to tak silný proces, který nemá šanci uchopit žádná vláda, ani OSN...

Je zajímavým osobním paradoxem, kdy se u člověka přehoupne život z maximálního tvoření do roviny "s vděčností a láskou si užívání všeho stvořeného".Kdy člověk najednou zjistí, že i jeden život na to, aby vzal úctu a vnímal vděčnost za vše již stvořené nestačí. Je zajímavé, že se tak děje u každého jinak a to i v rámci různých životů a stejně do nějaké míry člověk tvoří pořád. A pořád se učí a roste i z výzev, které dávají ti maximálně tvořiví (ať už jde o originalitu věcí, činností, schopnosti sofistikované expanze, komunikaci či cokoliv jiného). 

V určitém okamžiku svého vývoje v rámci vnímání propojenosti s ostatními člověk mění své zvyky, např. v rámci jídla to, že jí pouze to, co bylo vypěstováno v souladu s přírodou a zacházení s lidmi a zvířaty. To není otázka mysli - nějakého "smart nápadu", ale ducha, srdce, těla:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=699962

A také že vede své okolí - spoluobčany, zastupitele, politiky k tomu, aby to, kde jsou jasná pomocná řešení - např. ve způsobech zacházení s lesem, se tak dělo a les se zbytečně neničil (jsme každý "hospodářem na Zemi"): 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=699299

Ale pak zbývá obrovský prostor toho, kde prostě mladí lidé chtějí vyvíjet nové počítače s novými počítačovými hrami, nové přístroje do kuchyně, smart přístroje do města, nová auta pro cestování, uvědomit o svém zázračném výrobku i lidi na druhé planetě (a je pak otázka, zda tam udělat filiálku v rámci snížení uhlíkové stopy v rámci dopravy), vydělávat na čím dál větším množství různých kreativních či seberozvojových kursů, které jsou ale také podložené výrobou...atd.

Jaký má toto vše i při záchraně deštných pralesů (téma každého z nás) při zastevení kácení pro palmový olej vývoj dále?  (V rámci pralesa otázka místního zemědělství, fair-trade i změna energetické a dopravní politiky, našeho mazání uhlíkové stopy). V rámci technologického vývoje a i kdyby se zastavily války a zbytečné plýtvání nutný vývoj do budoucnosti, zůstává pro mě Tajemstvím. 

Vím jen, že mohu komunikačně připomenout něco tam, kde se děje bezduché plýtvání, ničení, přehlídka moci, která by se možná? mohla konat jinak. Kde se děje šlendrián či pohodlnost v řešeních, která by mohla být. Ale jak je to v v otázce vývoje Tvoření? A tak v i v otázce NAKOLIK JE EKONOMIKA ZALOŽENÁ NA RŮSTU POUZE NÁSTROJEM spíše více odděleného EGA v rámci moderní nenáboženské společnosti? A NAKOLIK JE TO HLUBŠÍ SMYSL TVOŘENÍ, KTERÉ JE MOŽNÁ OMEZENÉ? Lidstvo možná spotřebuje zdroje a do jisté míry či na nějaký čas skoro zcela vyhyne, nebo dokonce zakončí svoji zkušenost na planetě Zemi. Nebo se nějak transformuje? TO NETUŠÍM. 

V rámci svého vědomí mám zažitou zahlcenost mysli všelijakým Tvořením až takovým, že si nestíhám Stvořené užívat a tam ve mě nastal bod zlomu. Ale ten je osobní, nepřenosný: Pro mě kromě maximálního Tvoření v rámci posledních pěti let nastává opět  čas nutnosti si užívat vše Stvořené: Krajinu, rostliny, stromy, zvířata, slunce, mraky, déšť, sníh, vítr, oheň,  vztahy, architekturu, vlastní tělo a jeho zázračné fungování (nejlépe v józe, taiji a tanci a zpěvu), hudbu, další umění, malé děti, lidi, cokoliv...a na to je potřeba trochu zpomalit, mít čas a energii (načerpanou i z odpočinku a meditace), což možnostem tvoření ubírá. 

Ale je to vývoj u každého tak individuální, že nemám sebemenší právo něco někomu ordinovat. Jak kvůli druhým, tak kvůli sobě, planetě Zemi, tak Vesmíru. Jsem jen malým zrníčkem písku. Stvořeným, byť v sobě s Božskou podstatou, spolukostka ledu, která se jednou v celém oceánu Stvořených možností rozplyne spolu s ostatními a se vším nikoliv do nicoty, ale do zkušenostní podstaty a kdo ví, zda do nové potence...k novému Stvoření...

Alena Kulhavá