V čem se má křesťanství za nejvyšší náboženství víme, ale proč islám považuje Korán a

tím pádem celý islám sebe sama za další přidanou hodnotu oproti křesťanství? Proč podle nich poslal Bůh ještě Mohameda s Koránem? Kudy vede cesta vzájemného pochopení? Otevřené otázky pro Hatema Berrezougu, nejznámějšího 

blogera idnes o islámu. A samozřejmě i otevřená diskuse vaše. PROSÍM O VĚCNÉ A PŘÍNOSNÉ PŘÍSPĚVKY, NE ZAHLCENÍ DISKUSE. 

Křesťané považují Ježíše Krista nikoliv jen za nějakého posla, Proroka apod., ale za skutečnou inkarnaci Boha. Vtělení, které je samo o sobě Cestou. Za Syna Božího. Jaký je rozdíl mezi Prorokem a Synem Božím? Prorok má za cíl určité konkrétní konání, inspiraci, poukaz. Také k němu lidé chodí pro inspiraci a i produchovnění. 

Syn Boží? 

Muslimové se domnívají, že tím pádem uteklo křesťanství k polyteismu v tom, že štípe nedělitelného Boha, univerzální sílu na Otce, Syna a Ducha. 

Tak to nevnímám, i když otázka Synovství božího pro mě je otázkou "Co tím Ježíš myslel, co se tím dneska v katolické církvi konkrétně myslí i jak to vnímám ze svého praktického života? " Když chce na toto téma chcete diskutovat s muslimem, může se stát to, co mě se včera stalo s významným arabistou (a je to pochopitelné) "o křesťanství nic nevím, vím, jak je to psáno v Koránu, jak to máme my muslimové."  Pak ale diskuse nemá duchovní pokračování. Diskuse na takové téma má totiž i smysl mimo rovinu mysli a dogmatu. Náboženství není akt rozumu, filosofie, ale akt prožitku, který je nějak popsán. Křesťanství nevzniklo z kalkulu. Proroci cítili příchod Ježíše, ten jako živá postava působil a oslovil řadu lidí nejen zázraky uzdravování, ale právě svým srdcem, charismatem, Duchem, který skrze něj proudil, později zjeveními. A samozřejmě ty, které to bolelo (měli v sobě nějaké rigidní struktury), to zaskočilo (nejen židovské kněžstvo). V rámci náboženství se mohou objevit i nějaké zázraky, které se mohly stát nebo také ne (Vzkříšení těla Ježíšova) a nebo zázraky, které mají různá vysvětlení (panenství Marie). Každopádně to, co zůstává živé, je proměna lidí v rámci tohoto náboženství...proměna raných křesťanů v rámci posunu od Desatera a složitých obřadů židovských k lásce a odpuštění...překročení daného systému v té nejzásadnější rovině. I když do byla doba chaotická a sektářská a řád dostala až v propojení s Římskou strukturou práva apod.. Říká se, i dnes, že nejdelší cesta člověka měří jen pár centimetrů nebo pár desítek centimetrů. A to je přechod od emocí k lásce (od solaru k srdci) nebo sestoupení mysli do srdce (souvisí i s egem a překročením rozumu, včetně posuzování, ne jeho zrušením). Tyto procesy se dětí a dály i mimo Ježíše a křesťany, ale v takové mase a s takovou pomocí potom i v hodině smrti tomu Kristus napomáhá. To, že právě v takovou chvíli se objeví i druhá stránka - strach ze ztráty moci a tím i celá staletí útlaku vlastních lidí (kromě i pozitivních činností) v rámci církví a zároveň nástroj "spásy" pro dobývání dalších území (kromě upřímné a otevřené nabídky možnosti evangelizace), je zcela přirozeným procesem. 

To, co je zapsáno v Evangeliu sv. Jana, je tak autentický text, který jsem četla mnohem později, než když jsem se sama vnitřně potkala s kristovskou podstatou, živým Ježíšem v sobě, postavou i principem (Krista) aniž bych měla ve svém okolí křesťanské bližní. Ve dvanácti letech. Pozdější kontakt s duchovními lidmi a později i s církví (pokřtěná jsem od svých 28 let) mi umožnilo toto jen lépe pochopit a rozvinout, nebylo ale základem. Nevysvětlím, jak se mi Ježíš mohl dostat do srdce a co to znamená, že je zároveň v mém srdci jako připomínka Cesty, a zároveň je i mimo nás. Nevysvětlím zázrak slavené mše. Kdo nemá zkušenost, těžko pochopí, tak jako těžko člověk pochopí, co je to láska, dokud ji nezažil. To, že Ježíš posunul člověka z kolektivního do osobního - každý jednotlivec jako unikum je důležitý, to se také dá těžko z historie vymazat. Křesťanské principy a síla jeho Bytnosti v hodině smrti je rozeseta do celého světa. Když jsem praktikovala jógické mantry s vědomím pomoci v hodině smrti, stejně tam jako nejhlavnějšího pomocníka mám Krista. Linie jógických učitelů (a hlavně oni dva - realizovaní mistři) mi stojí za zády (a Dhjánjógí s větší propojkou do mého srdce a celé bytosti), ale vede mě více Kristus, dost často jsou spojeni právě s Dhjánjógím jako přitakatelem.... Kristus je i příslibem "kvantového skoku" v různých aktech milosti, nejen v hodině smrti. Milosti něco prohlédnout, pochopit, odpustit něco extrašíleného, naučit se novou schopnost skokem. Opět, lze to i bez něj, přímo s Otcem (Židé, muslimové, Zen) nebo s pomocí učitele (Indie), ale Kristus je snazší Cestou pro mnohé, silnou propojkou k Otci. Zároveň se vztahuji přímo k Bohu Otci, resp. Vědomí, Bohu, nejsem závislá na Kristu. Těžko se to popisuje slovy...neřídí to totiž mysl...  

Proč je právě láska a odpuštění takovým posunem? 

Pokud cokoliv držíme, držíme to v mysli nebo fyzicky, jsme k tomu připoutáni. Odpuštění je opuštění. Opuštění dané situace, aby v nás nadále nežila a nezpůsobovala nám nesvobodu v jednání, závislost na osobě, která nám ublížila, závislost na tom, co se bude dále dít. Bylo to pravděpodobně možné (Příchod Ježíše) až v době, kdy na to byli lidé připraveni? Jinak soudy "oko za oko, zub za zub" nebo i Šalamounovy moudré byly potřeba. Láska je buď aktivní - vyzařování pozitivní energie k člověku, činy pro něj, ale má i pasivní složku a to je volnost: Nepřivazování milované osoby k sobě (vědomí svobody, ač jsou lidé provázáni - nikoliv svázání - paprsky aktivní lásky, Světla, vztahu), odpuštěn v potřebných situacích, 

Jsem hodně vázaná na svět. Ne na konzum a konkrétní lidi, ale na vlastní princip vztahů, lásky, přírodu...vývoj ve hmotě. Je to můj osud, odpovídají tomu i má jména. Ale mám v sobě zároveň vědomí nutné pokory, že se třeba už v žádném dalším životě na Zemi nevrátím (chtěla bych, opustit kolo samsáry až tak za dva-tři životy, i po poznání dalších věcí, schopností, krajů...). Nevím, jak to je s dalšími životy (byť si na ně vzpomínám, ale nemohu vyloučit kontakt s kolektivním nevědomím) a nevím ani, kdy - pokud by měl - nastat druhý příchod Ježíše, konec našich zkušeností na planetě Zemi...kdy si ji zničíme také...nebo ne...Právě pro absolutní odevzdání se tomu, co má být, je pro mě Ježíš Kristus důležitý. Ne klíčový, ale je pomocí.

Ježíš svojí Cestou včetně ukřižování vyhloubil tak jasnou rýhu ve světě, ještě mnohem více, než když vnímáte rozdíl, kdy vás učí někdo, kdo něco zažil, nebo kdo si to jen přečetl. Kristus je na věčnosti a nevnímám ho jako vyděleného z Boha, je jen určitým principem...Bůh je nedělitelný...Svatá Trojice je jen symbolem určitých aspektů nedělitelného Boha. Slovo "Bůh Otec" symbolizuje právě to nezpoznatelné, Duch Svatý potom inspiraci a Ježíš Kristus vyšlapanou Cestu člověkem a i sestoupení mysli do srdce..i vystoupení do nebe (ne nutně s jeho pomocí, ale pomoc to je)..Ale Bůh je jeden, celistvý....nemám vůbec potřebu řešit nějaké teologické spory, toto je pro mě žitá praxe. A jsem si vědoma, že v konečném důsledku Tajemství poznáme až "tam", každý text i každé uchopení do slov (tj. i text Bible, Koránu, neřku-li tento článek či výklad křesťanství kýmkoliv) je už jasným zkreslením, překladem skutečnosti...přesto budu ráda za Vaše teologické a i osobní komentáře. 

Tak silné inkarnace boží, které mají takový dopad na životy lidí - známe to někdy z historie? Nemohu posuzovat dlouhé věky Židovské, ale v Indii to byl Ráma a Krišna. Doba hodně dávná - a dodnes jsou naprosto živí pro celou obrovskou Indii. Žili mnoho tisíc let dříve, než Ježíš. K Ježíši má ale řada Indů zvláštní vztah. Každý jiný, ale vnímá ho řada z nich jako další inkarnaci Boží. Ne pro ně důležitější, než Ráma a Krišna, ale hodně důležitou. 

Proč tedy přišel Mohamed? 

Ptala jsem se na to arabisty. Nedokázal mi odpovědět ze své praxe a ze svého srdce, ale odpověděl mi tím, co říká islám: 

"Protože Židé měli Tóru, ale jak ji používali, tak ji pokazili. Křesťané dostali Evangelia, ale také je rozcupovali různými výklady, přidali Epištoly.... Pak musel přijít Mohamed, který přinesl knihu, která má být zachovaná tak, jak je navěky." 

Zde se ale nabízí otázka: 

Na jednu stranu arabista říká, že Korán nemá skoro žádný obsah, s čímž úplně nemohu souhlasit. Jsou tam i pasáže podobné Starému Zákonu, pasáže podobné Novému Zákonu. V českém překladu pro mě nic více či jakkoliv nově inspirujícího než je Bible a i jiné knihy, ale pro toho, kdo se s Koránem setká jako s první knihou, věřím, že může být v řadě věcí inspirativní, i když jsou některé súry spojené a i si v rámci jedné súry věty odporují. Na druhou stranu arabista velebí to, že právě tento svatý text se do budoucna nemění. Pokud by byl jen "textem o ničem", vypovídalo by to spíše o tom "protože o to ani nikdo moc nemá zájem, se tím více zabývat, skutečně to žít, tak to ani nikdo k nějakému výkladu či prznění nepoužívá." Ale to se v muslimských zemích neděje. Dokonce tam existovalo ministerstvo pro náboženství v některých zemích, které právě dohlíželo na smysluplný výklad Koránu. I když spíše na výklad sún, příběhů Mohameda, které byly zapsány později. Proč výklad? První rovina výkladu je rovina etymologická, protože překlad do češtiny vypadá jednoduše, podobně jako je Starý Zákon zprzněn a v řadě příbězích vypadá bez trojrozměrné hlubší hebrejštiny jako pohádka - je vzat ten nejbanálnější pohádkový význam, např. u Geneze je to až do očí bijící - píšu z vlastní zkušenosti, neboť jsem starou hebrejštinu studovala. Pak je ale rovina historická a roviny duchovní.Další rovinou je, proč měl Mohamed přijít po Kristu, proč je dnes islám také velmi rozšířené náboženství, byť první muslimové se přidávali k Mohamedovi méně spontánně, než k Ježíši Kristu (podle arabisty byli dokonce i nuceni k tomu v rámci jedné party). 

K nahlédnutí jen nejsvrchnějších rovin výkladu doporučuji starší články Hatema Berrezougy. Např. 

https://berrezouga.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=619562

(Měla jsem možnost s Hatemem hovořit několikrát i osobně a tam lze hovořit i v pochopení dalších souvislostí, živě v tom, co se týká i našich životů, byť se inspirujeme Koránem už také pěkně starým.)

Problémem islámu je složitý výklad - kromě toho, co zažívá i křesťanství, že modlící se babičky na vesnici neřeší žádné teologické otázky, v Jižním Tyrolsku a dalších oblastech mimo Čechy dokonce ani nečetli evangelia, jen dělají to, co jejich rodiče, náboženství je udržuje v nějakém Řádu, komunitě, kontinuitě. Podobně je to u řady muslimů v různých zemích: Těch vzdělaných, čtoucích Korán a ptajících se je málo. 

V této souvislosti tedy ale kladu otázku:

1) POKUD JE POSLÁNÍM ISLÁMU PŘINÉST KNIHU, KTERÁ NEBUDE ZNEUŽITA, POUŽITA, ZMĚNĚNA, JAK TO, ŽE SE V JEJÍM JMÉNU DĚJE TOLIK NÁSILÍ, KTERÉ MI PŘIPOMÍNÁ ZNEUŽITÍ BIBLE, JAK TO, ŽE JE TŘEBA TEXTY TAKÉ SLOŽITĚ VYKLÁDAT, JAKO U BIBLE, NEVIDÍM ŽÁDNÝ PODSTATNÝ ROZDÍL...JAK TO JE? 

Tuto otázku píšu Hatemu Berrezougovi, kterého si moc vážím. Hateme, prosím odpověz mi na toto...

Tím nechci shodit islám jako méně podstatné náboženství - navíc nežiji v tamních krajích. Islám měl i velmi důležitou socializační úlohu, byť sám Mohamed předpověděl dobu, od kdy to půjde do kopru...na té době cca okolo 8. století se shoduje Hatem i arabista. Nemám tak hluboké vzdělání, abych uměla srovnat tamější dobu s dobou devadesátých let u nás, kdy se řada věcí otevírala, duch vanul, konzum nevládl, nemohu do srovnat ani s dobou renesance a baroka u nás (a zároveň nejhlubších duchovních poznání dochází řada i dalších lidí dnes). V rámci muslimských zemí ten vývoj takový byl. 

Další otázka nejen na Hatema, ale především na něj tedy zní:

2) CO DNES PŘINÁŠÍ ISLÁM (KORÁN A NEJEN ON) SVĚTU ZA ZÁSADNÍ INSPIRACE, KTERÉ BY MĚL MIMO SVOJI VÍRU, MIMO BIBLI APOD. ČLOVĚK ZAREGISTROVAT, VZÍT SI INSPIRACI? 

a) Kromě výše zmíněné otázky pokládám doplňující: Je islám důležitý po proměně k lásce a odpuštění právě zejména v divokých nemravných státech jako určité "stáhnutí se zpět" k reálnému jednání (i někdy dost ostrému) v situacích, které to vyžadují? (I problém bezhraniční výchovy dnešních dětí)? I Dalajláma formuluje islám jako náboženství rovnováhy, spravedlnosti...

b) Může být, že právě islám propojí křesťanství (dbající na úctu k jednotlivci, lásku a odpuštění) s východním pojetím karmy (tj.toho, že si svůj osud vytváříme svým konáním a milosrdenství je sice nutné, i almužna, ale má to své hranice) zejména paradoxně v době migrace? 

c) Může být důležitá připomínka Soudného dne, tj. že na planetě Zemi nemáme neomezený čas a také připomenutí Zjevení sv. Jana (tj. nikoliv jen jako nějaký okrajový text)? Ještě větší pobýdka k osobnímu vývoji? Dokud je čas...Nepromeškání času...? Už Ježíš na rozdíl od východu neoperuje s více životy (důležité je to, co žijeme teď a tady), islám akcentuje i Soudný den..? 

Podle muslimů je Ježíš jen jeden v řadě Proroků, nepřinesl nic nového...z celé žité historie křesťanského světa je to ale vnímáno jinak...přinesl lásku a odpuštění a důstojnost člověka jako jedince. Tam, kde by ciloložnice byla souzena řekne Ježíš "Jdi a už nehřeš." Potřebné soudy, msta apod. starého světa je v rámci osobního příkladu a Osobní cesty překonaná na odpuštění. Nikoliv schvalování nemravných činů (Mojžíšovo Desatero jako návod na Cestu pořád platí), ale odpuštění člověku. 

3) PROČ ISLÁM TENTO ZÁSADNÍ POSUN BAGATELIZUJE A STAVÍ JEŽÍŠE I S CELÝM KŘESŤANSTVÍM JEN NA ÚROVEŇ JEDNOHO Z MNOHA PROROKŮ, byť hned na druhém místě HATEME? 

4) CO O TOLIK SKUTEČNĚ PRO ŽIVOT ZÁSADNĚJŠÍHO PŘINESL ISLÁM CELÉMU SVĚTU PŘÍCHODEM MOHAMEDA? PROČ NEMOHOU STÁT MINIMÁLNĚ VEDLE SEBE JAKO DVĚ ROVNOCENNÉ OSOBY, ALE ISLÁM POVAŽUJE PRO CELÝ SVĚT MOHAMEDA ZA DŮLEŽITĚJŠÍHO? 

V rámci toho, že lidé mají dnes snadno k dispozici i Korán, řešíme otázku islámu, lze dohledat i rozpory Bible (a i zaznamenané historie) a Koránu, např. zaznamenané Marie - matky Ježíšovy. Marie je datovaná do doby Mojžíše, a přitom je psaná jako matka Ježíšova, který je historicky časově doložená postava.Ptala jsem se na tento časový rozpor arabisty a  nedokázal mi ho vysvětlit. Řekl mi pouze, že to muslimové moc neřeší...pro ně je důležité, že byla matka Ježíše...jenže nejen tento rozpor vyvolává v některých lidech podezření, že Korán nebyl seslán Mohamedovi jako text pro lidi na další časy (i s tím, že už po něm žádný Prorok nepřijde). Kladou si zcela opodstatněnou otázku, zda Mohamed pouze nepřesně neopsal Tóru a Bibli (maje s nimi jen určitý kontakt) i v rámci své vlastní inspirace. Neopsal buď písemně (pak by nebyl diktován, ale takovou lež nemusíme předpokládat) či v rámci svých výroků - zapsaných později do súr. 

5) JAK TO HATEME, ŽE V KORÁNU SE VYSKYTUJÍ HISTORICKY CHYBNÁ DATA - NAPŘ. O MARII, MATCE JEŽÍŠOVĚ? JAK SE K TOMU VZTAHUJEŠ TY? JAK SE K TOMU VZTAHUJÍ MUSLIMOVÉ Z RŮZNÝCH OBLASTÍ, KTERÉ ZNÁŠ? 

Dalším problémem Koránu je, že v rámci 20letého sběru výroků Mohameda byly už v té době některé překonány a tak je tam súra o tom, že některé verše mají větší váhu a některé menší (jsou překonané) a které to jsou, ví jen Bůh. Tomu rozumím, pokud se nepodařilo udělat v tom pořádek ještě za života Mohameda. Je to pravda každopádně. Ale co s tím? Neznamená to, že by Korán nemohl být seslán od Boha jako zásadní inspirace pro lidi. I s tím, že některé verše jsou překonány. V rámci jiné knihy bych se tím nezabývala a brala ji jako inspirační knihu, vzala si z ní podstatné. 

6) ALE V RÁMCI KNIHY, KTERÁ MÁ BÝT KONEČNOU INSPIRACÍ LIDSTVA, NEMĚNNOU, KDYŽ PRÁVĚ TAM JSOU ROZPORY A POUKAZ NA TO, ŽE PRÁVĚ V RÁMCI TÉTO KNIHY JSOU JIŽ NĚKTERÉ VERŠE PŘEKONANÉ, NEDOKÁŽU SI MYSLET, ŽE TO PRO NÁŠ NEMÁ MÍT ŽÁDNÝ VÝZNAM A ŽE SE TÍM NEMÁME ZABÝVAT. JAK TO JE HATEME? 

7) NEBO JE TO PRÁVĚ TAK, ŽE TATO KNIHA PLNÁ ROZPORŮ JE TAKOVOU "KARIKATUROU TÓRY A BIBLE", ABYCHOM SI UVĚDOMILI, ŽE ŽÁDNÁ KNIHA NEMÁ ŠANCI PŘESNĚ PŘINÉST MOUDROST BOŽÍ, ZÁKONY BYTÍ DO KNIHY? KDYŽ NÁM TO NEDOŠLO U BIBLE (která je krásným záznamem Ježíšovy moudrosti, ale také přísné epištoly Pavla, byla předmětem tolika sporů mezi lidmi). NEDOŠLO NÁM, ŽE JAKÝKOLIV ZÁPIS DO SLOV MŮŽE BÝT STEJNĚ JAKO OBRAZ VELMI INSPIRATIVNÍM POUKAZEM A MÁ SMYSL HO STUDOVAT, ALE JE POUZE POUKAZEM. PŘEKLADEM DO OMEZENÝCH SLOV. VÝZNAM JE ZA SLOVY A TO I TAKOVÝ, KTERÝ NEMŮŽE BÝT VŮBEC VYJEVEN. Když mluví Ježíš o tom "Já jsem ta Cesta..." mluví o živém následování, kde rozum nestačí....mluví i o poukazu na Boha Otce "tam kam já jdu, vy zatím jít nemůžete"...MŮŽE BÝT, ŽE MOHAMED TO UKAZUJE ZCELA PŘÍMO NA KORÁNU, NA TEXTU, KDE JE TOLIK ROZPORŮ A NEJASNOSTÍ V ČASE? A TO ZÁMĚRNĚ NEBO PROSTĚ SE TAK STALO V HISTORII, ŽE JE TĚŽKÉ DOHLEDAT? UKAZUJE I JASNĚ TO, ŽE KAŽDÉ NÁBOŽENSTVÍ POVAŽUJE ZCELA PŘIROZENĚ SEBE SAMA ZA PRAVDU, JINAK BY NEMĚLO VŮBEC SMYSL? JAKÝ MÁŠ NA TO POHLED HATEME? 

Smyl tohoto článku není ukázat problematičnost islámu, naopak se doptat, jaký je smysl příchodu Mohameda, jaká je jeho "přidaná hodnota" v historii po Kristu, proč islám nevnímá Ježíše v jeho působnosti. Žijeme v době, kdy se zároveň potřebujeme vydat každý svojí Cestou (bezcílný synkretismus nemá smysl, je jen hopkáním, v poznání, ale ne Cestou), ale také v době, kdy má smysl vnímat Smysl historického vývoje a hledat cestu dál, jak například mohou dojít vzájemného pochopení muslimové a křesťané. Nebo alespoň jak můžeme vnímat smysluplně výzvy (které?) pro nás doba klade i na poli duchovním. 

PROSÍM TEDY (nejen) HATEMA O ODPOVĚĎ NA DANÉ OTÁZKA, PROSÍM KE KAŽDÉ ZVLÁŠŤ KOMENTÁŘ. 

S úctou ke křesťanům, muslimům, Hatemovi, arabistovi a všem dalším, kteří jsou schopni a ochotni otevřeně bez osobních invektiv komunikovat: Poslouchat, ptát se a sdělovat své postřehy (zkušenosti, vize, vzdělání atd.) 

Alena Kulhavá