Úloha nejen učitele v samopohybu, aneb kam jsme se posunuli od roku 2003 ve vývoji

v České republice i v Evropě.Prognózy odborníků na historii, enviromentalitiku atd. Projděte se vzpomínkami od roku 2003 do roku 2018 (15 let) a odpovězte si na to, co je pro vás dneska živé, jako výzva, důležité a kam směřujete. 

- V roce 2003 jsem začala učit na gymnáziu. Zažila jsem třídu (septima), která svojí nápaditostí a invencí i hloubkou osobností připomínala naše gymnazijní léta. Od té doby už to bylo výrazně naředěné a jiné. Pořád byl ale zachován akt nápadité tvořivosti, byť už to nemířilo tak hluboko a později bylo nutné i studenty více pobízet. Když jsem potom, když už jsem na gymnáziu neučila, zažila společenský večer pozdějších tříd (přišla jsem se podívat), byl to jen slabý odvárek toho, co studenti dělali předtím. Formální, bez většího obsahu. (Věřím, že některé třídy později byly zase lepší, ale prostě do takové bezobsažnosti to předtím nikdy nekleslo).  . 

- V roce 2007 jsem vnímala posun k počítačovému zacházení dětí s učiteli na gymnáziu. První známky zkratkovitého vyjadřování a netrpělivosti, pokud učitel nereagoval tak rychle, jako tlačítko počítače. Tehdy jsem na to vypsala komplexní program uvedení do rovnováhy, ale nebyl realizován. Škola měla pocit, že je to jen ojedinělá anomálie. V průběhu let se zvyšoval a dneska už jen pomalu zvyšuje počet ADHD a LMD, dislexie a disgrafie, což je způsobeno a) genetickou degenerací populace b) konzumací slazených a uměle barvených nápojů, aspartamů (kde jsou tyto účinky přímo psané) c) neklidem žen v těhotenství d) větším množstvím rizikových těhotenství a porodů (porodnice spěchají, mají body za výkony a také rodí starší rodičky) e) způsobem nažívání v rodinách f) digitálními technologiemi g) elektrosmogem. 

- Na druhou stranu lidé (i děti), kteří umí s médii zacházet, mnohem snáze získávají některé informace. Komplikací je třídit více než dříve, které jsou pravdivé.

- Také ve školách středních i základních učitelé vybírají to důležité učivo a pracují čím dál aktivněji a živěji s žáky a studenty. 

- Základním měřítkem a božstvem člověka se stalo hdp, schopnost co nejvíce toho zkonzumovat (nejen jídlo) a případně pracovní (nejlépe obchodní) úspěch. Hlubší kvality jdou v rámci minimálně času od 1989 stranou a po válce vlastně stranou byly také v rámci komunismu (byť v pitoreskní podobně byly některé proklamovány a existoval disent nejen protestní, ale i vzdělaný -menšina a hluboká trampská společenství apod.). V rámci jakékoliv doby samozřejmě žijí lidé "pozitivní ostrůvky deviace", které fungují na jiných principech a po roce 1989 to dokonce vypadalo iluzivně, že se touto cestou vydá větší množství lidí. 

- V roce 2009 jsem vnímala narůstající formálnost všude ve společnosti, i ve škole a také se začaly objevovat první globální problémy.

- V průběhu let dochází k horší bezpečnosti na ulicích i v dopravních prostředcích ne proto, že by přibylo grázlů, ale proto, že když se něco děje, ostatní nepřispěchají v obraně na pomoc (týká se to jak v situaci, kdy děti dělají něco zásadně špatně nebo právě dospělí). V obraně slovní a případně i fyzické. Jde o pohodlnost, zbabělost, rozpad společnosti, anonymitu. I proto si teď můj jeden blízký člověk, čistý intelektuál, pořizuje v pozdním věku pistoli a zbrojní průkaz, protože byl jednou přepaden, jednou slovně napaden s nejasným koncem a sám zachraňoval někoho jiného a málem přišel o život (naštěstí náhoda zasáhla v jeho prospěch).

- V roce 2011 jsem se bolavě smířila s tím, že jednou může (ale nemusí) nastat problém s tím, že dojde ropa. Dneska se objevuje teoretická možnost elektromobilů a jaderné fúze, ale v praxi to systémově ještě nemůže fungovat (elektromobily) a není v rámci elektrárny použitelné (jaderná fúze). V roce 2011 jsem se také smířila s tím, že rozdělení majetku a moci je ve světě velmi nerovnoměrné a existují určité klany, nadnárodní společnosti, Monsanto apod. Vnímala jsem, že pouze v systematické práci v našem okolí, držením hranic a zároveň propojování v lásce máme možnost tato napětí překonat. Ne hned, ale z principu. Máme možnost, ale nikdo neví, co bude, zda to bude stačit a kam se svět bude ubírat.   

- Konspirační teorie vychází v základu z odhalení některých globálních problémů, ale přidávají do toho svoje fantasmagorie. Je neuvěřitelné, kolik peněz se v takových zprávách a dokumentech točí. 

- V roce 2014 jsem dostala zprávy od kolegů z gymnázií, že povrchnost přístupu dětí ke vzdělání i vlastním akcím zase o kus postoupila. Ne, že by se ztrácela dobrá srdce. Přibylo také komplikovaných rodinných situací a psychické problémy si žáci přetahovali i na gymnázia do té míry, že se výrazně zvýšila nutnost psychoterapeutické intervence. 

- V roce 2014 jsem zaznamenala menší schopnost určitých myšlenkových operací u dětí na základní škole (učila jsem na ZŠ na malý doplňkový úvazek i před lety), ale cvikem a spoluprací s kolegy se to z katastrofy dostalo do výrazně lepší proaktivní pracovní činnosti. Matematická gramotnost ale klesla, neboť všechno dnes děti počítají na kalkulačce, sebemenší kvantitativní rozvahy (kolik stojí půlka chleba, kolikrát musím naředit roztok, když chci 25% koncentraci původního,  kolikrát je méně lidí v Praze, než v celé ČR apod.). Něco v hodinách doženeme, ale celý přístup k životu (tj. aby tyto věci cvičili i když něco počítají odpoledne) je výzva veliká. Podobně je na tom dovednost orientovat se v mapě, dokonce i dospělí v rámci gps vnímají zakrnění schopnosti orientace v mapě a tak to střídají (a to i lidé velmi vzdělaní). Roztěkanost a neschopnost práce s textem trvá dodnes (v každé třídě a u každého jedince jiné, ale je zde změna oproti letům dřívějším a projeví se o to více, čím více dítě kliká na počítači či mobilu, sleduje věci "z rychlíku"). Také můžu pozorovat jevy rozpadlých rodin, kde jsou zavržení muži a jaké toto (a i mamánkovství) má důsledky na kluky. 

- Otázka degradace kultury a vyprázdnění tradic (ne všude, ale ten pohyb je tam znát) se vztahuje už k pohybu od osvícenství a francouzské revoluci:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615581

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615835

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615793 https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615799

- V roce 2014 jsme byli svědky zabrání Krymu (historicky i politicky komplikovaná otázka) a postupně i východní Ukrajiny. S odborníky jsem řešila migrační politiku a většina politiků v tom spala. 

- Mezi lety 2012 -2015 se výrazně zvýšil počet dotykových mobilních telefonů s hrami mezi dětmi. Později i s internetem. O problému závislosti u řady lidí nemusíme polemizovat, a to ani u řady dospělých dnes. Vznikají metodiky práce s těmito problémy. Děti mají čím dál větší problém vyjádřit celou dobu a "klikají! v mysli, komunikaci, jednání. Někteří rodiče si z toho ale dělají legraci a sami tyto jevy omlouvají, protože jsou si vědomi vlastní závislosti a nemají motivaci se jí zbavit. 

V letech 1989 - 2018 na druhou stranu přibylo lidí duchovně praktikujících. Nejedná se jen o lidi, kteří vlastně utíkají od společenských témat nebo vlastní zodpovědnosti, ale právě i lidi žijící rovnováhu ducha-těla-společnosti a duchovní praxe je u nich propojena se vztahem k lidem, přírodě a i společnosti jako celku. Mají vhled, vnitřní rovnováhu i akorát aktivitu. Většinou ti lidé kombinují křesťanství (základní rovina, kulturní výchozí bod, výjimečnost Krista, modlitba), nějaké východní praktiky a případně ještě něco ve vztahu k přírodě od přírodních národů. 

- Mezi lety 2004-2018 přibylo nejen do škol tolik nežitelné administrativy a zákonů,kdy se pomalu dostáváme na hranici absurdity. Ne vše je z dílny evropských komisařů, často obecnější doporučení naši chytráci (úředníci) uchopí tím nejhloupějším způsobem a dopracují do naprosto nepoužitelné formy. Ale kdyby přišla kontrola a vyžadovala to, řada organizací se ocitne v problémech. Právě proto je tolik diskutovaná Istambulská úmluva, protože hezky znějící věty mohou v praxi vypadat potom úplně jinak. Absurdity ze školního práva, zákonů k práci ve škole, které jsem teď na školení načerpala, jsou prakticky natolik neproveditelné a odporující zdravému rozumu, že se prostě v praxi realizovat nedají (také to skoro nikdo nedělá, méně absurdní předpisy jak kdo), ale kdyby přišla kontrola...a přibývá toho a zanořuje se to hlouběji a hlouběji do chodu nejen škol. V rámci chybějícího svědomí, osobností, soudnosti a pudu sebezáchovy, budujeme byrokratické monstrum, které nás stejně před nebezpečími a výzvami neochrání, protože nemá. Jen je to souběh úpadku společnosti a k tomu přidušení nežitelnými pravidly (tím nechci odsoudit právo a zákony jako takové). 

- V roce 2015 se stala migrace tématem. Mluvilo se (kromě problému přetočeného islámu a odvěkého problémů šijitů a sunnitů, zásazích západu) i o globální změně klimatu. Jen mluvilo. Vyhrožovalo se, co se asi stane, až se pohne Afrika - miliardy lidí, vypočítávalo se, že v Afganistánu a Pakistánu zmizelo 90% stromů. Řešila se Pařížská dohoda. Světlé vlaštovky začaly pomáhat s výukou zemědělství v Africe a Afganistanu. Ale jen světlé výjimky. A v Afganistánu se to nedaří, protože je v místním společenství komplikované a dneska i nebezpečné. Systémově v Evropě se to neřešilo a neřeší. Daří se mi vzdělávat děti ve zdravém životním stylu, má to efekt kumulovaný v průběhu let. Spotřebitelský projet (kromě programů ekologických organizací a kromě výuky i v hodinách) zaměřený na zdravé spotřebitelské chování u nás ve škole třeba také běží: netestovat na zvířatech kosmetiku, fair- trade, kde jde (věcně i finančně postupně), české (jde do dopravy, školství, výzkumu, důchodů apod.),co nejvíce ekologické (ne nutně bio, ale s přihlédnutím), co jde od místních výrobců (není dopravní stopa). Ale zdravé spotřebitelství vnímají více děti na prvním stupni, druhostupňoví žijí čistě jen svojí potřebou co nejlevnějšího a pohodlného (tj. nekoukat na etikety) nakupování (až na výjimky). Někdy jdou dokonce do hysterie. 

- Kromě tématu globální klimatické změny a pomoci Africe a Asii se otevírá v roce 2015 i téma hranic. Německo ve své bezhraničnosti pokračuje: Kromě svých výborných stránek (chuti pomoci) se potýká  nejen s pocitem viny, ale  nutí pasivní agresí ostatní státy k porušování Dublinské dohody. Téma hranic a evropské mohoucnosti je pro střední generaci komplikované, mladší mají jasněji v hranicích, o to méně v identitě. Na obranu nedáváme tolik financí, kolik bychom měli a je to směšná částka vůči Americe a je to problém. Na druhou stranu Kostarika věnuje maximum financí do školství a ochrany přírody...kdyby nebyla v válka v Iráku, měla by dnes Amerika na solární panely na všech budovách. Takové paradoxy přináší dějiny i současnost, není jednoduchý návod na to, co je správné.

- V roce 2016 se ukazuje u nás ve škole do maxima síla zážitkové pedagogiky a to nejen v rámci výjezdu, ale celkového bytí s dětmi. Určitá cesta pro některé děti i z hodně narušených rodin. Ale vláda ani poslanci ani v pozdějších letech na podporu této pedagogiky (nejlépe spojené s výjezdy do přírody) neslyší (finance pro lektory- děti opakovaně nezaplatí - a i proškolení nových lektorů a učitelů).

- Okolo roku 2016 ale přibývá masivně také fake news. 

- V roce 2016, 2017 Andrej Babiš jako ministr financí odmítá poskytnout Marianovi Jurečkovi  finance na vypracovaný plán kůrovcové kalamity po suchém roce 2015, Dan Ťok nespolupracuje v rámci dopravy kmenů. Kalamita se kvůli těmto dvěma pánům přes zoufalé volání ministra zemědělství i kvůli špatné sadbě před 70 lety (byť se zlepšuje, ale pomalu) šíří dál. Šířila by se i tak, je to silný přírodní jev (velké sucho a monokultury smrků, byť už prosázené listnáči leckde), ale pomaleji a větší zisk z vytěženého dřeva by lesní společnosti využily k výsadbě dražších listnáčů. 

-  V roce 2016 Marian Jurečka připravil novelu mysliveckého zákona tak, aby se počet divokých prasat výrazněji snížil. Bohužel poslanecká sněmovna zpracovaná mysliveckou lobby zákon shodila pod stůl, aby se jím nemusela zabývat a tak stát platí jen větší náhrady zemědělcům a mění se chování divokých prasat. Stávají se nebezpečná v noci pro člověka a navštěvují i ve dne některé obce, včetně náměstí. Mláďata mají téměř pořád, tj. třikrát do roka, kukuřice je dobře krmí. Počítá se jich na 0.5 miliónu - 1 milión a to je cca 20x více, než může krajina unést. Počty se zvyšují. Komplikuje to i zážitkovou pedagogiku zejména v malých skupinkách. Komplikuje to vandry, které nejvíce člověka vtahují do krajiny. 

- V roce 2017 se objevují energetické drinky ve škole a také konzumace kafe (a závislost na tom) venku před školou před vyučováním, chuť na školních akcích a to nejen na naší škole (v různých ročnících různě potom dál). Vzdalujeme se dál (ne všichni) kontaktu s procesy v těle (potřeba odpočinku hlavy mimo média, cvičení apod.) a nahrazujeme to snadnějším řešením pomocí povzbuzováků, když nám energie dojde.  

- Děti základní školy nechodí z větší části do divadel a na koncerty ani s rodiči a nevyužijí ani pozvánky od učitelů (včetně úspory peněz a dohledu). A to ani na kapely, které jsou jim blízké. Stačí youtube. 

- Komunikace přes sociální sítě se stává velkým tématem a dokonce i rodiče místo toho, aby problém (i třeba ve spolupráci se školou, která - pokud je dobrá - se věnuje pečlivě prevenci v této oblasti) řešili, chtějí si vyřizovat účty s jinými dětmi a rodiči (ne masivní, ale ne zcela výjimečné). 

- V roce 2017 jednání o nové Dublinské dohodě se vleče. Je jasné, že tak, aby přímořské státy i se zahraniční pomocí (které je stále málo) měly šanci na celkem normální život, bude nutné urychlit azylová řízení (kvóty nic neřeší). Jenže Evropa (kromě Vyšegradu) nemá ani jasno, zda pečovat o lidi z těžkých podmínek mimo Ženevské konvence, protože v malém to možné je, ale pokud se hýbe větší část světa ...

- V roce 2017 se potýká Zlínsko s prasečím morem a tak může v rámci výjimečného stavu jednat výjimečně v rámci odstřelu divokých prasat. Celková vůle myslivců, dalších ministerstev (vnitra, obrany apod.) k radikálnějšímu celoplošnému řešení není (na rozdíl od Jižního Tyrolska, kde jak se objeví jedno divoké prase, je okamžitě zastřelené). 

- V oblasti rostlinného zemědělství dochází k zavedení zásadnějších pobídek a metodiky v rámci prevence eroze půdy a v rámci zlepšení zadržování vody v krajině (mze, mžp). Metodika ukazuje nejen současné pobídky, zákony a vyhlášky, ale ukazuje i nutnou akceleraci těchto pobídek, zákonů a vyhlášek tak, aby se v dalších letech krajina (kromě toho, že se podařilo za poslední čtyři roky zvýšit o 1000 počet malých zemědělců - rozparcelovat velká pole) přiblížila přirozené kulturní krajině s udržitelným rozvojem. 

- V roce 2017 od podzimu se nemožné a z děsivých snů stává skutkem, tj. že se přes veškerou aktivitu občanské společnosti začínáme potýkat s problémy oligarchismu v Čechách ještě v jiné rovině, než je kmotrovství a převlečení kabátů z kádrů na podnikatele po 1989. Dochází ke kumulaci moci a majetku v rámci vlády Andreje Babiše (ten majetek už na doby jeho ministrování na financích), čistkám na úřadech (za všechny např. pan Závodský jako vynikající odborník v likvidaci internetového hazardu, protože ANO chce daně z hazardu do kasy apod.). Kromě již skryté vlády Kellnera (po šikovné privatizaci) v různých jiných oblastech. Ne všichni politici ANO jsou špatní a tak dochází ke komplexnímu celospolečenskému chaosu. 

- V roce 2018 dosahují u nás ve škole špatné výsledky v matematice svého určitého dna, kdy vyvstává u samotných dětí  otázka "proč tomu tak je, co máme dělat?", protože jsou si vědomi, že je problém v nich a ne v dobrých a výborných učitelích, které mají a dostáváme se k problému a metodikám hlubší a cílenější koncentrace. Nedostatek studentů technických oborů má příčinu i zde. Na ministerstvu školství ani v investicích do školství se ale neděje nic podstatného a to ani v přípravě učitelů na průmysl 4.0, globální problémy apod. 

- Andrej Babiš (jak se dalo čekat) nechá specifickým způsobem odejít úředníky, aby zdržel - pozastavil (nikoliv zastavil - pozastavi = zdržel) vyšetřování svého Čapího hnízda, které i ve videonahrávce inzeruje pro zahraniční hosty jako soukromý projet právě pro zvaní celebrit. 

- Potřeba schématu se objevuje nejen v dospělé společnosti, ale i u dětí. I po absolvování několika hlubokých seminářů na gymnáziích s vynikajícími učiteli (jsme ve spojení) se objevil nový fenomén a to je nekritická důvěra v autoritu společenskou. Nepleťme si s úctou k autoritě. Motiv není úcta k rozlišeným autoritám (při zachování svého kritického myšlení), ale touha po jednoduchých schematických řešeních, které autorita nabízí. Zatím jev nikoliv masivní, ale nový. 

- V letech 2009 - 2018 (na řadě soukromých škol vyjma nejprestižnějších hned po revoluci) dochází k nárustu orodování rodičů za známky dětí. V posledních letech se to promítlo i na kvalitní státní gymnázia právě u náročnějších učitelů. Výjimečně se to dokonce objevilo i na škole vysoké. Na vysokých školách se setkávají někteří učitelé s neschopností studentů se normálním způsobem omluvit z povinných cvičení a když nevypracují včas svoji práci (pokud to není práce zásadní jako je bakalářka apod.). 

- V roce 2018 se potřetí zopakuje velmi suchý a horký rok v Čechách i okolní Evropě, který má ale katastrofálnější dopady: Kromě chybění vody v řadách studen usychají byliny, keře, stromy a usychají i nedávno zasazené smrky v lesích. Smrky jsou postižené suchem a tak kůrovec na Moravě řádí. Vznikají první menší místa, kde se nedaří normálně pěstovat plodiny na poli. 

- V říjnu 2018 v rámci oslav stoletého výročí vzniku Československa proběhnou důstojné klasické oslavy, několik speciálních akcí. V menších obcích probíhaly tvořivé vzpomínkové akce. Velmi dobře zpracovaná historie v České televizi a velmi dobře zpracovaná mementa historie a současnosti a hlavně výzvy pro budoucnost v rámci setkání lidí na Václavském náměstí, které organizují studenti filosofické fakulty tak dobře zorganizovaní, že do financování zapojili širší občanskou veřejnost a tak mohli promítnou zajímavý časový sled fotografií z celého času od vzniku Československa a pozvat i zajímavé hosty. Mezi výzvami se objevily tyto zásadní: 1) Ochrana demokracie je nutná vždy 2) vlastní práce je v každém z nás a to v aktivitě osobní i občanské. V dobré vůli (lásce a laskavosti), kritickém myšlení (hledání pravdy) a aktivitě. Dalšími výzvami je vnímání života jako daru a nikoliv nahodilosti či konzumní položky. A s tím souvisí i téma klimatické změny, kdy vědci očekávají zvýšení ne o 1.5 stupně (to se stalo doposud), ale o 2,5 -5 stupňů Celsia do konce století. 

Tyto oslavy registrovali více lidé venkova a malých měst a obecně lidé více vzdělaní. U nás ve škole s rodiči či sami bylo ve městě (v Praze) pouze pár dětí a televizi - krásné pořady nesledovalo o moc více dětí. Žijí přítomností a historie pro ně není zajímavá. Ani rodiče si ji nemají potřebu připomínat. Celkově v Praze byly vidět i rodiče s dětmi, ale bylo jich výrazně méně, než bych očekávala. (Na různé akce děti zvu (aby mohli jít i ty, kde rodiče nemají zájem nebo finance), zde jsem to vzala jako experiment a oslavila výročí bez školních dětí. V současné době právě na aktuální situaci navazujeme v rámci hodin občanské výchovy a zeměpisu). 

Kromě těchto oslav se projevuje efekt, kdy rodina nesleduje společně ústní zprávy (tak, jak tomu bylo v historii), nehovoří spolu o přečteném v novinách a ani nesleduje často společně zprávy a pořady v televizi. Každý je u svého média a někdy jdou i důležité společenské události zcela do pozadí. Škola něco nahradit může, ale rodina má větší psychologický vliv o základu. 

V rámci rozhovorů s blízkými, několika politiky, lidmi z oboru ekologie a enviromentalistiky, s historiky a kolegy učiteli vyplývá několik poznatků:

a) Lidé ani když vyschlo tolik studen, uschlo tolik smrků, nemění masivněji svoje spotřebitelské chování směrem k zásadní změně nákupu (podle finančních možností) potravin atd. z ekologického (ne nutně bio) hospodářství, lokálních potravin, potravin od malopěstitelů. Přestože běží propaganda od Mariana Jurečky o přímé souvislosti nákupu a stavu krajiny, masa společnosti nepouští do mysli a srdce: To jak ti, kteří nesledují společenské dění, ale i řada těch, co jeho slova vyslyší: Až na menší procento lidí konzumismus a pohodlnost lidí a snaha kupovat to nejlevnější je mnohem silnější. Projevuje se efekt města, kdy čím dál více lidí žije ve městech a tak si změn krajiny tolik nevšímají a dostatečně neřeší ani své vyschlé studny na chalupách. Prognóza je taková, že ani kdyby v příštím roce (pokud by se takové sucho a horko opakovalo) uhynula třetina jehličnatých stromů, lidi by to k nějaké změně nepřimělo. Ani pomalu vznikající suché oblasti z nemožností normálně pěstovat. Pokud by situace trvala déle, vzhledem k tomu, že všechny naše  řeky pramení u nás, staneme se pouští. I to nechává lidi chladné. Ale třeba budeme mile překvapeni. 

b) Ministerstvo zemědělství a parlament neřeší dostatečně problematiku divokých prasat, takže škody jsou značné, riziko prasečího moru nemalé a možnost v noci spát v lese problematická. To vede k dalšímu vzdálení se lidí přírodě (a velkým otázkám pro učitele, zda smí udělat puťák, který je největším kontaktem s přírodou). 

c) Nechuť některých lidí pomýšlet na dvacáté století může pramenit z nezpracované první a druhé světové války národy celé Evropy, protože válka neběžela jen mezi částí Evropy a Německem, Ruskem, ale i uvnitř států mezi entiky a i např. mezi Ukrajinci a Poláky apod. Děly se věci tak strašné (i mučení neuvěřitelná včetně stahování z kůže zaživa, uřezávání jazyků, propíchávání uší ostnatým drátem, vyřezávání dětí z břich a zašívání koček tam), že si to nechceme připustit, že i toto je součástí naší psychiky a utíkáme ke konzumismu o to více (poznatek nejen mého kmotra historika). Msty za dřívější napětí mezi různými státy a mezi různými vrstvami společnosti vyvrcholily právě ve dvacátém století.

Na druhou stranu projekt Paměť národa (včetně Příběhů našich sousedů), festival Jeden svět umožňují se potkat se dvacátým stoletím těm z mladé generace, kteří chtějí a má to vliv, částečně i pro všechny (víme z vlastních zkušeností). Ale v rámci hlubší celospolečenské reflexe to nestačí. 

d) Další téma je, že řada umění ČR byla platná a důležitá ve své době 20. století, ale toho umění s přesahem do 21. století najdeme méně, než se nám zdá (ne, že by nebylo a to i na poli vědy atd.). V kombinaci s povrchností části populace máme výsledek počtu oslavujících 100 leté výročí např. v Praze. 

e) Nepracujeme dostatečně na cirkulární ekonomice ani na úvahách co s ekonomickou založenou na růstu. Začínáme být zavaleni nejen výrobky, ale i v mysli. Má to za následek další snížení hloubky prožívání, sebereflexe i schopnosti žit vztahy. Rodiny se více rozpadají nejen kvůli svobodě (tj. že ztratily svoji socioekonomickou funkci), ale také protože, že lidé neumí dostatečně vztahy rozvíjet. 

f) "Barbaři došli" říká můj kmotr historik: Egypt procházel katarzemi i zvenčí. Když se rozplizl Řím, přijeli zdraví (byť agresivní), se svojí kulturou Germáni a museli společně v rámci křesťanství (láska) a římského řádu najít během let rovnováhu v nevyvražďování se a najít rovnováhu v budování nějaké organické společnosti. Dneska jsou konzumismem načichlí skoro všichni na světě a malé přírodní kmeny nám nepomůžou, nevjedou sem a nevnesou zásadní výzvu, nepostaví jasné meze. Šamani z Jižní Ameriky to nevytrhnou, súfijci (kteří jsou ale spíše svět sám pro sebe) byli v šedesátých letech skoro vyvražděni (chtěli-li bychom uvažovat nějaké zajímavé ozdravné prvky zevnitř). Idea, že černoši atd.v Africe, když projdou fází blahobytu, se budou méně množit je asi v jádru správná, ale zda se jim podaří (když ani nám se to nedaří) touto fází projít do fáze udržitelného rozvoje, můžeme pochybovat: Nemají takové pracovní návyky, nemají takovou odolnost a ukotvenost v sobě sama (ztratili podobně jako Indiáni svoji kulturu a specifický způsob života), takže je zcela otazník, jak se budou vyvíjet. 

Kam to může pokračovat? 

V TOMTO KONTEXTU JE ZŘEJMÉ, ŽE VEŠKERÉ SNAHY UČITELŮ ATD. NEMOHOU MÍŘIT K ZÁCHRANĚ SVĚTA, JAK JE PO UČITELÍCH POŽADOVÁNO. JE TO TAK SILNÝ SAMOPOHYB (pojem od Jana Patočky, který je i na fotografii), KDY JSME JEN ZRNÍČKY PÍSKU. NEDÁ SE ALE ŘÍCI, ŽE PEČLIVĚ PŘIPRAVOVANÁ PRÁCE VE ŠKOLE, V RODINĚ, S POMOCÍ POLITIKŮ A KULTURNÍCH OSOBNOSTÍ NEMÁ SMYSL. NEDÁ SE ZABEZPEČIT BUDOUCNOST, ALE DAJÍ SE OPEČOVAT JEDNOTLIVÉ DUŠE-LIDI A SPOLEČNOST KOLEM SEBE (I V RÁMCI OBČANSKÝCH AKTIVIT). TY, KTERÉ BUDOU OTEVŘENÉ A BUDOU ZÁROVEŇ CHTÍT SE NECHAT INSPIROVAT A PAK SE PODLE SVÉHO ROZVÍJET V SOULADU S CELOU PLANETOU ZEMÍ i se svými vnitřními dary. 

Alena Kulhavá