Politika ANO kromě Richarda Brabce devastovala a devastuje krajinu jinými cestami,

než je zneužívání půdy na pěstování energetických plodin (to je téma všech pěstitelů řepky). Změnit to může jen změna společenského klimatu a zcela konkrétní akce. Přidáte se? 

Na začátek malá rekapitulace (prosím, nezavírejte čtení, než se dostanete k jádru problému): 

Změna přístupu k půdě? 

To naštěstí Marian Jurečka vykomunikoval se zemědělci. Vězte, že tato iniciační fáze je nejdůležitější. Jde zemědělce postavit před hotovou věc a nařídit jim něco zákonem. Ale hrozí, že se na to vykašlou, půjdou pracovat jinam a pak...o nárustu malých zemědělcích a konkurenci uvnitř státu by se nám mohlo jen zdát. Proto rozumný poměr nařízení a finančních motivací s vysvětlením problematiky je nejen u nás, ale všude ve světě tou nejlepší cestou. 

Richard Brabec na svém ministerstvu životního prostředí také pracoval pilně a společně s Marianem Jurečkou vytvořili první novou koncepci, ve které je - až si na to zemědělci navyknou - rok od roku potřeba pracovat, podmínky zpřísňovat. Vlastně nerozumím tomu, proč si Richard Brabec nevěřil a nevstoupil do nějaké solidní politické strany, protože jedná věcně a iniciativně. Populismus nemá zapotřebí. 

Vždycky se dá říci, že mohli ještě něco udělat lépe, ale to je vždycky. A systém opatření v zemědělství se  po nejnáročnější iniciační fázi bude kontinuálně dál vyvíjet, cesty jsou v základu dobře započaté a docela zřejmé, i v omezování pěstování řepky, podpory malých zemědělců, ekologického zemědělství V zásadě jde ale v tuto chvíli i o vážnější věci:  

Situace s globální klimatickou změnou je ale mnohem horší, a tak roky sucha podlomily velmi rychle život nejen smrkům a kůrovec to jen dodělal. Aby se dřevo alespoň trochu zpeněžilo (a bylo tak na další sanační práce), je nutné lesy včas vykácet. Také aby se zpomalila kalamita kůrovce. Kácení lesů je odborná práce a na to nemůžete nahnat brigádníky. Kalamita je tak rychlá, že naši pracovníci absolutně nestačí a tak Marian Jurečka poprosil Andreje Babiše o finance a Milana Chovance o dovolení přivést z Ukrajiny odborné pracovníky na kácení lesů - pouze na období kalamity. Oba dva mu jeho žádost zamítli. Můžeme se dohadovat proč: Andrej Babiš z chuti potopit Českou republiku co nejvíce, aby to v další vládě jeho ministr zachraňoval? Pokud ano, tak první polovina se mu podařila (potopit lesy), ale druhou totálně nezvládá (zachránit lesy). Nebo to bylo z totální neznalosti a ignorance? Nevím, co je horší...Milanovi Chovancovi nerozumím -  proč nejednal věcně? Bál se reakce voličů, že by měli strach, že jim Ukrajinci seberou práci? Nerozumím...Třetím "umělcem" byl ministr dopravy (opět ANO) Dan Ťok: Odmítl Marianovi Jurečkovi v rámci státní kalamity poskytnout systémovým řešením vlaky na odvoz dřeva. Opět ignorance? Záměr? 

Ale v dnešní době je to už docela jedno, všichni tři pánové se zasloužili o dnešní stav a nic nepomohlo, že Marian Jurečka měl dobrý plán. 

Bez ohledu na pomalé kácení lesů je ale zřejmé, že i kdyby se více kácelo, problém sucha a indispozice smrků, které nemají na daném místě co dělat (podle zákonů se se skladba lesů mění, ale na problém jsme si zadělali před 70 lety) to nevyřeší. A problém sucha by byl mírnější, ale nevyřešilo by to ani kdybychom měli samé listnáče. Bylo by to stejné (protože stromy začínají hynout až teď), jen kvůli smrkům budou v budoucnu následky ještě horší. 

A zde se dostávám k základnímu tématu svého článku:

Pro to, aby se zlepšilo klima na planetě Zemi, je třeba totálně přehodnotit náš vztah k planetě Zemi. Už staří moudří filosofové a politici zdůrazňovali, že příroda a ekologie je primární a ekonomika až druhotná. Totiž že demokracie a rovnováha platí pro celou planetu Zemi, nejen pro člověka. 

Pokud máme mít šanci zastavit globální klimatickou změnu, která se netýká jen zvyšování teploty kvůli skleníkovým plynům, ale i zacházení s lesy a pralesy, což má za následek změny v koloběhu vody, bez revize konzumismu a ekonomiky založené na růstu to nepůjde. 

V tomto kontextu je soustředění businessu do měst a tak i stěhování lidí do velkých měst (u nás nejvíce do Prahy) další komplikací, protože čím dál více lidí má pocit, že přírodu nepotřebuje: Stačí iphone, FB, instagram a pohodlné bydlení, v lepším případě u dětí  kroužky a u dospělých si jít někam sednout. A tak koloběh počasí v přírodě, zvyky a vnímání toho všeho zázračného, z čeho vyrůstáme i my...to je již mimo svět velkého procenta městských lidí. 

Tím spíše jsou potom

učitelé vyzýváni k tomu, aby absenci bydlení v přírodě a návštěvy rodin v přírodě dohonili ve škole. 

Jenže to má jednu velkou slabinu: Ve třídním kolektivu panuje úplně jiná dynamika: Zcela přirozeně děti v takovém počtu řeší zejména sami sebe a v pubertě potom totálně. Není možné se na ně za to zlobit, nejde to ani moc změnit, je to přirozené. Krásné obrázky ve třídě, praktika a vycházky něco ukáží (zejména zvířata), ale ten bytostný vztah k přírodě a krajině jako celku může člověk získat jen sám nebo v malé skupině. Když jsem doučovala děti, které měly problém i s přírodopisem, prolomení vztahu se stalo právě tím, když jsme v malé skupině vyráželi do přírody okolo školy. Až byli sami překvapení. Určitý efekt měla také aktivita na škole v přírodě, kdy si moji deváťáci měli napsat dopis sami sobě (pošťák jim ho pošle za rok) a odejít na to sami na celé dopoledne do lesa. Z mojí zkušenosti a i ze zkušenosti nejšpičkovějších lektorů pracujících se všemi věkovými kategoriemi v oblasti zážitkové pedagogiky vyplývá, že mnohem zásadnější efekt má ale puťák. Puťák několik dní a i spaní v přírodě. Jenže to má dneska docela zásadní problém: 

Nejen v  tomto kontextu totiž  i veškeré neuvážené přesuny organismů mohou způsobit  docela vážné problém: Divoké prase není náš původní živočich a Marie Terezie, když ho měli někteří lidé v oborách, důrazně varovala, aby se žádné nedostalo do volné přírody, protože věděla, co to udělá. Důsledek neuposlechnutí vidíme dnes. Pokud bychom její varování vzali i dnes vážně, znamenalo by to vyhubit zcela divoká prasata u nás. V Jižním Tyrolsku to tak například dělají, jakmile se nějaké divoké prase objeví v přírodě, zachází s ním jako s nebezpečným medvědem, jdou ho zastřelit. Ale u nás?

Myslivci a s nimi spolupracující lidé v historii podpořili kult divokých prasat a dneska i jim to přerostlo přes hlavu: Kromě toho, že si chtějí nechat dorůst trofeje (tj. nechtějí pustit někoho jiného, aby v lese střílel) jsou líní chodit často na hony a rozhodně nemají chuť střílet běžné divočáky, protože je to namáhavé, musí se to vyčekat. To je jednodušší si střelit nějakou vysokou. Takovou mám i zkušenost, když jsem se je snažila kontaktovat. Rozhodně nemají vůbec zájem situaci řešit. Ani starostové a ani hejtmani.

Jak se k dané problematice staví zákon? Problematiku udržování stavu divokých prasat mají obce a kraje, nikoliv stát. Takže Marian Jurečka s tím nemohl nic dělat. Mohl změnit zákon. Ano - nový připravil, ale výsledek? Myslivecká lobby přes poslaneckou sněmovnu shodila projednávání několikrát pod stůl, takže je nám k ničemu, že nový zákon je připraven, lobisté dokázali, že nebyl projednán a schválen. 

Co s tím teď? 

Ptala jsem se Mariana Jurečky, co může dělat a nemůže dělat nic. Jako poslanec může vznést návrh, ale pokud se společenské klima nezmění, výsledek bude stejný, jako v minulých letech. 

Právě proto píšu tento článek. Máme sice právo hlásit škody způsobené divokými prasaty a dostat náhradu škody, ale to problém neřeší.Tyto peníze by měly být použity na vyřešení problému (tj. lov divokých prasat) a později na sanaci lesů, nikoliv že zde živíme armádu ničitelů, příživníků a dneska už i lidi ohrožujících tvorů. Mám zvířata ráda a bude mi divočáků líto, když budou zastřeleni, ale když ohrožují lidi? 

Lidi ohrožující? 

Bohužel ano: Kromě toho, že se divočáci promenádují po náměstí třeba v Mníšku pod Brdy, v Karlštejně atd., napadají i hrající si děti u domu (Lomnice na Benešovsku atd.), napadají i lidi v noci u řady obcí - nedá se spát v lese. Já sama jsem měla zkušenost po letech, kdy jsem v lese kvůli vážnějším nemocem nemohla spát, že na mě běžela na dvou různých místech v lese tři stáda divokých prasat a rozhodně se nedala ničím zastavit či zastrašit. Ne, je jich tolik, že oni jsou pány lesa a to i když jsem potom spala 20 metrů od osvíceného domu. I tam na mě běželi.Trampíci, se kterými jsem hovořila, utíkali před dvousetčlenným stádem, nevěřili svým očím...Za mojí sestřenicí v Otrokovicích běhají, když jede na kole v obci! z práce domů. Nevěříte? Přesně takto se na mě koukal Marian Jurečka, když jsem mu to vyprávěla. Řešil problematiku divokých prasat velmi, ale ve vztahu ke škodám v krajině, ne vzhledem k nebezpečnosti pro lidi. Když jsem volala na ministerstvo zemědělství a fakulty, znalci mi potvrdili, že divoká prasata kromě toho, že se množí už i třikrát ročně (tudíž mají mladé v různém věku pořád), změnila chování a začínají být pro člověka nebezpečná. Jako učitelka nevím, jak mám jít do přírody spát s dětmi, abych je neohrozila na životě. 

Co v takové situaci dělat? 

Pro vládu existuje možnost vyhlásit KRIZOVOU SITUACI. Těch možností je více: Ohrožení státu by se nabízelo vzhledem k počtu, škodám i čím dál se zvyšující se nebezpečnosti divokých prasat, ale tuto variantu asi skutečně ponechme na útok lidský. Zcela by postačilo vyhlásit NOUZOVÝ STAV,  kdy jsou povolány všechny možné operační složky společnosti. Tento stav vyhlašuje vláda nebo předseda vlády.  Pro vyřešení dané situace by bylo potřeba povolat ke střelbě divokých prasat myslivce, celníky i vojáky. (foto lidovky). Do akce zapojit veterináře (na kontrolu každého kusu kvůli prasečímu moru), řezníky, řadu dobrovolníků, ale i obchodníků, kteří by maso z divokých prasat rozvezli po republice i do zahraničí tak, aby nezkrachovaly prasečáky a zároveň se přednostně užilo maso z divokých prasat, např i do školních jídelen apod. 

Akce by to nebyla jednoduchá a je jasné, že by potřebovala přípravu: Kde začít (aby se nerozšířil prasečí mor), jakými směry ji vést, koho všechno zapojit, vytvořit propagandu, dobře a bezpečně to zorganizovat, včetně omezení na silnicích atd. v době lovu. Vypočítat finanční náklady. Přijmout případně nutné zákony (pokud něco vyhlášení nouzového stavu v takové situaci brání), soulad společnosti (kromě mylivecké lobby, tam je to velký otazník) tak, aby to nebyl akt pouze svévolný premiéra, ale připravená ozdravná akce společnosti. 

Čím později taková akce proběhne, tím bude stát více peněz: Každý rok má bachyně i dvacet mláďat, tj. stavy se cca zdesetinásobují každým rokem v rámci množení. V dnešní době je v krajině cca 20 krát více divokých prasat, než může vůbec krajina dlouhodobě unést. 

K tomu, aby vláda mohla přistoupit k takovému řešení, je ale nutná odhodlanost a připravenost obyvatel:

- i ve městech pochopit, jaký je to problém v krajině,

- pochopit, jakou nesvobodu v putování krajinou a ve vzdělávání dětí nám tento stav vytváří,

- pochopit, že platit zemědělcům i chalupářům obrovské ztráty není cestou,

- rozmyslet si, kdo všechno bychom byli dobrovolníci při lovu (hlásím se) na různé práce,

- připravit se na nutná omezení dopravní v daný čas: někde nutné mezi poli např. střílet na silnici apod.

- připravit se na určitá omezení vstupu do lesa a na pole v čase lovu

- zemědělci přichystat osev pole tak, aby zde byly nezasazené pásy, kde by se dala vyplašená prasata střelit

Proto k tomuto článku otevírám diskusi, do které prosím pište ale  jen své věcné osobní příspěvky, aby tento článek mohl sloužit jako pracovní materiál pro vládu, myslivce a další složky společnosti:

1) POKUD JSTE SE SETKALI S DIVOČÁKEM, STÁDEM DIVOČÁKŮ, KDY SE VE DNE NEBO V NOCI NECHOVALI PLAŠE, ALE NAOPAK ČEKALI, ŽE VY JIM PŮJDETE Z CESTY, PŘÍPADNĚ NA VÁS BĚŽELI

2) POKUD JSTE OCHOTNI PODPOŘIT VÝZVU DO VLÁDY PRO VYHLÁŠENÍ NOUZOVÉHO STAVU A NAPŘED OD TEĎ PRACOVAT NA PŘÍPRAVĚ

3) POKUD JSTE OCHOTNI  V OKOLÍ SVÉHO BYDLIŠTĚ, CHALUPY ČI JINDE PŘIDAT RUKU K DÍLU V RÁMCI LOVU JAKO DOBROVOLNÍCI A TO KONKRÉTNĚ JAK? (naháněči, odklízení prasete, převoz apod)

4) MÁTE NĚJAKÝ ZÁSADNÍ INSPIRATIVNÍ NÁPAD

Pokud nemáte možnost psát do diskuse pod článek, napište mi na FB do zprávy. 

Alena Kulhavá