"Zažít město jinak" je skvělá akce napříč minimálně Prahou. V různých částech velkoměsta

 se samotní občané zorganizují a uspořádávají krásné akce nejen pro svoje sousedy. Dneska jsem na jedné takové zpívaly se sborečkem ze školy a co všechno jsme zažily? Inspiruji k navštívení:

Už samotné oslovení místními slibovalo atmosféru pohody a natěšenosti na vzájemnost. Ta byla hned patrná, když jsme dorazili. Hned se nás ujala paní Jozífková a také místní muzikanti, kteří se navíc vyznali v technice. Okamžitě holčičky velmi rychle a profesionálně nazvučili, mě půjčili místo mé kytary (která se nám ale hodila na zkoušku v parku) se vstupem a mohli jsme začít. Mohla jsem i krátce představit naši školu a na některé písničky se k nám spoluobčané přidali. Měli radost z živosti holek a i pestrého repertoáru. 

Jako odměnu (nic jsme nečekaly) nám místní kluci hned usmažili každé palačinku. Kluci byli věkem na pomezí prvního a druhého stupně a zejména ten starší si počínal jako naprostý profesionál, protože už to dělal po třetí, přece :)  

Hudby jsme užily (a mohli si užít nejen dospělí, ale právě i děti) na setkání ještě více: Dva výborní harmonikáři, kluk s tátou (Stárkovi) na bicí a vrcholem večera byl poměrně známý režisér a hudebník Tomáš Štěrba, který hrál k ohni, kde jsme si pekli buřty, různé vypalovačky různých žánrů  60 -90. let 20. století velmi živě a s maximální šťávou. I malé děti na některé písničky blízko Tomáše tancovaly. Krásným zakončením celé akce byla jeho píseň, kterou složil své manželce, když se na Dívčí Hrady přestěhovali. Rodiče v náruči už s jemně ospalými velmi malými dětmi se ve tmě houpali do rytmu, poslouchali romantickou píseň a s krásným pocitem z celé akce odcházeli domů. 

Děti se na akci mohly dobře vyřádit: Holky i kluci si vyrobit draka, složit origami, nechat se namalovat, skákat v pytli, házet na plechovky a hlavně se vzájemně vytahovat v koši vysoko a daleko na strom a sjíždět zpět dolů (u toho se tak vyblbli a ani nepotřebovali asistenci rodičů). Přišli také chlapíci s různými zvířaty a tak nechat po sobě nechat lézt agamu nebo užovku černou bylo zajímavě kontaktní nejen pro děti, ale i pro nás dospělé (kluci přijdou i k nám do školy). Děcka se také mohla naučit moderní tanec od lektorky, která zde představila svoji skupinku. Šlo jim to výborně. 

Na bleším trhu jsem si koupila náušnice a navzájem jsme se informovali s lidmi o dvou projektech participativního rozpočtu: Stavba klubovny v daném místě a posilovací stanice (dřevo-kov-písek) dole pod kopcem. 

Celou akci uváděl jeden místní krásný vysoký narovnaný chlapík, stejně jako veškeré občerstvení a technické zázemí zařizovali pouze místní občané. Až by se nechtělo věřit, že v nějakém poměrně roztahaném kusu Prahy (Dívčí Hrady a Brabenčák) se budou lidé schopni takto zorganizovat a i zorganizovat vybírání financí. Na první pohled profesionální akce, ale právě tou srdečností a neformálností jsem tam měla potřebu zůstat až do konce (tj. od 15h do 21h). Kromě akcí jsem si právě s některými zajímavými lidmi (i Tomášem Štěrbou) mohla velmi dobře popovídat. 

Je docela možné, že nějakou takovou akci máte ve svém okolí a tak vřele doporučuji se jí zúčastnit, něčím obohatit a pokud nemáte, tak uvažovat o její organizaci. Vy, kteří takové akce zažíváte, můžete do komentářů psát své zajímavé zážitky a zkušenosti. 

Alena Kulhavá