Jak učit ve školách? Flow a jak být šampionem?Všeobecné vzdělání? Péči o duši? Kompetence?

Ať se zeptáte kouče, psychologa religionisty, politika, historika, rodiče, firem, tak vám poví něco jiného. Jak se s tím aktuálně pasuji na základní škole já?

Klasické školství upřednostňuje všeobecné vzdělání (i názornou formou a různými metodami). Firmy upřednostňují konkrétní dovednosti. Kouč startupu a vnímavý pro inovativní průmysl atd. upřednostňuje zvědomění talentu a práce na silné stránce osobnosti, akce ve flow. Psycholožka religionistka upřednostní naopak odstup od věcí a možnost se na ně podívat a hodnotit je jak intelektem, tak ale ještě mnohem hlubším způsobem: Ani ne hodnotit, ale poznávat hluboké souvislosti světa tím, že otevřeme srdce a necháme v milosti do sebe vstoupit vhled nad určitými zákonitostmi fyzickými i duševními, v přímém kontaktu s bytím. Rodič chce každý něco jiného. Inspekce se snaží sledovat jednotlivé kompetence (porozumění, komunikace, pracovní návyky, spolupráce apod.) a zároveň vědomosti. 

Každý ze zúčastněných, pokud neuzná podstatnost i dalších složek učení se, tak učitel bude pořád za blbce, protože nevyhovuje dané skupince lidí. Naštěstí realita je příznivější. 

V reálu na základní škole samozřejmě záleží na možnostech školy, školním vzdělávacím plánu, ale ten je do jisté míry dán rámcovým vzdělávacím plánem, takže výstupy jsou poměrně dané. Pak rozpočítáno na čas o hodinách, zbývá čas procvičovat různé kompetence, ale na hlubší transformace v rámci nějakého hlubšího růstu už se čas nedostává. Dostává se v týdnu školy v přírodě a dostává se i příležitostně ve škole v rámci jednotlivých hodin a i v rámci projektových dnů. Přesto pokud dítě přijde z rodiny, která je velmi problematická, potřeboval by více všeho. 

Pokud bychom nebrali v potaz rámcový vzdělávací plán a řekli si, že chceme děti učit minimum vědomostí  a maximum kompetencí a rozvíjet jejich individuální talent, abstrahovali bychom tu část vzdělání, kde se utvářípochopení dějin, přehled v rámci zemí světa, schopnost být voličem (kam patří jak právo, všeobecné vzdělání, znalosti o Evropské unii, našem uspořádání, ale i takové věci, jako co je populismus, střet zájmů apod.). Můžeme abstrahovat kulturní vzdělání (literaturu, umění), ale pak se z nás stávají do jisté míry zviřátka. 

Jsem pro změny ve školství, ale promyšlené, koncepční a to tak, aby se s vaničkou nevylilo i dítě. Představa, že od základní školy bez všeobecného vzdělání bude dítě jen od školky rozvíjet svůj talent a nic jiného se nebude skoro učit, by byla cesta k šampionům, ale do jisté míry fachidiotům. 

Ano, byli by ve flow a snad by se i naučili časem odpočívat, aleodstup a pozorování a vnímání světa v jeho kráse, principech a i v souvislosti v principy vlastní duše, to je složka, která by podle mě neměla ve vzdělání chybět: Vnímání světa, země, sebe a bytí v souvztažnosti. 

Vposledku si totiž každý šampion uvědomuje nutnost pohroužení se do sebe a odpočinku a také to, že z tohoto světa jednou odejdeme. Pokud je někdozávislý na nějaké činnosti a nemá pocit bytí jako takového v sobě, není tím nejšťastnějším člověkem. Šťastným je ten, kdo ve své individuální rovnováze balancuje různé činnosti a stavy sebe sama. 

Pokud ve flow zažíváme lásku k činnosti, podáváme v náročném úkolu maximální výkon, pak ve stavu Bytí zažíváme Lásku jako takovou, bez potřeby čehokoliv. A uvědomujeme si ji jako základní princip světa. V obojím může zmizet já, ale každé má jiné nezastupitelní kvality. Jedno je maximem Stvoření a tvoření (proto dočasné) a druhé je kontakt s Věčností a principy vesmíru.

Do lásky patří také přijetí a užívání si všech kvalit. Pokud tedy člověk nějaká zásadně chybí, bývá v některých osudech ji doplnit (v jiných ne). Pokud se tomu člověk z nějakého důvodu vnitřně brání, důsledkem bývá utrpení. Někdy musí pro radikální zlom vědomí přijít tak jako tak. Velké osobnosti často (ne vždycky) zažili nějaké útrapy či velké překážky na cestě. Nikdo nevíme, jaký je osud toho druhého a nemá smysl připravovat umělé útrapy, ale náročné úkoly a někdy jdoucí až na hranu v různých oblastech v rámci co nejvíce zážitkové pedagogiky ano. 

Proto bych byla ráda za úpravu vzdělávacího systému tak, aby některé učivo bylo zredukováno, jiné více propojeno s praxí, ale všechny potřebné složky růstu osobnosti bych zachovala. V rámci možnosti se děti dostávaly i do flow. To chce ale invenci nejen učitelů, ale i dětí. Dneska i vydat se někam fyzicky za zábavou je pro některé obtíž. Natož za vzděláním a natož přiložit proaktivně s maximální snahou se pustit do nějakého projektu. Vše chtějí mít někteří v telefonu na youtube (ne všichni, je řada tvořivých žáků). Pokud by nějaká hodina v týdnu měla být věnovaná už v rámci základní školy rozvoji daného talentu, museli by rodiče i žáci opět do toho vložit invenci a zaplatit si testy, vnímat svoji sféru (co je talent propojený s tím, co baví a s vlastními hodnotami). Jinak pokud je zodpovědnost jen na škole, končí takové aktivity do ztracena: "tam, kde nic zvědoměno není - a není proaktivita, ani smrt nebere." Větší prostor má rozvíjení talentu odpoledne, ale bylo by vhodné, aby na to některé aktivity ve škole navazovaly a zapasovaly do výuky ostatních. Jednoduché to ale není a teprve se budou hledat možnosti. To, co je důležité je, aby, pokud se dítě s nějakým talentem projeví a je možnost ho v činnosti školy upotřebit, projevit, rozvinout, aby to škola postřehla a nebránila tomu. 

Školství se může posunout do o něco větší rovnováhy, ale možnosti nejsou jen na straně učitelů, ale výzvy, zda to skutečně chtějí, jsou zejména na straně rodičů a dětí. 

Někteří koučové říkají, že dítě by mělo rozvíjet své talenty a nemělo ztrácet moc času ostatními věcmi. Nesouhlasím s tím. Respektive je to velmi individuální:

Osud-poslání-Životní Příběh některého dítěte má být právě v maximálním flow v nějaké činnosti. U někoho to má být naopak odstup a pozorování. Pro někoho balancování jeho slabé stránky. Někdo dokonce promění svoji slabou stránku v silnou a právě proto, že byla jeho slabou, tak to umí velmi dobře učit. Někdo má dělat syntézu všeho možného. Jiný se má učit zásadně spíše vztahům a učení jde trochu stranou. Životní smysl je u každého jiný a jsou různé kombinace. Pro někoho má být život spíše radostí, pro někoho náročnou školou na hraně možností. Pro někoho flow zónou, pro někoho bolavou transformací v tom, čemu se nejvíce brání. Nedá se paušalizovat. Dá se to i jednou metodou do jisté míry zjisti pro daného člověka. 

To, co bych uvítala, je možnost testů talentů zdarma pro děti a možnost trochu více individuálně pracovat s dětskými třídami. V rámci klasického školství, které má dané některé parametry ať je to škola jak chce kreativní, to nebude snadné, ale věřím, že zase o kousek se v rámci několika let posuneme. Je pro mě zároveň také výzvou, kam se zážitkovou pedagogikou i rozhovory a společným vnímáním, dotazováním a sdílením mohou naučit i právě oné vnitřní bohatosti, rovnováhy a propojení svět-země-já-bytí. 

Díky všem inspirátorům a díky vnímavým rodičům a proaktivním dětem, že se řada věcí daří. A výzva pro ty druhé, aby vzali svůj život do svých rukou. 

Alena Kulhavá