Které neduhy provází nově dnešní teenagery? Jak se k tomu staví špičkoví koučové,

psychologové a učitelé tělocviku? Co z toho pozorujete i u sebe? Jak s tím pracujete? Jak o těchto věcech komunikujete s dětmi? 

Nemohu v tomto článku vypsat vše, ale ráda bych zachytila několik bodů:

1) Závislost na mobilu a počítači. Statistiky se liší, ale všechny jsou děsivé. Polovina? Je to hodně nebo málo? Důležité je vnímat příznaky závislosti:

a) Nutnost mít mobil u sebe.

b) Větší čas ztrávený sms, hrami a to i na v časech, kdy člověk normálně rozjímá, usazuje si prožité zážitky či vědomosti.

c) Usínání s mobilem,  ještě před spaním (a někdy i do noci) si potřeba něco dělat na mobilu.

d) Závislost u některých dětí na mobilu (i přes hrozbu trestu a řadu jiných možností, jak zrelaxovat a pobavit se) o přestávce či dokonce u někoho potřeba ho vytáhnout i o hodině.

2) S tím souvisí i závislost na neuromediátoru dopaminu: Dopamin v určité koncentraci v mozku způsobuje slast. Danou tím, že nás někdo podpoří, pochválí, lajkne. Závislost na lajcích na facebooku a instagramu je právě tím příkladem. Projevuje se

a) Potřebou kontrolovat, kolik lajků náš příspěvek dostal.

b) Smutek či rozčarování z toho, když jsme dostali méně lajků, než jsme očekávali.

3) Toto je součást všeobecnější závislosti mladých na okamžitém uspokojení svých potřeb:

a) Počítač hned po kliku přeskočí, kam má, běda, jak ne.

b) Okamžité lajky.

c) Učiteli, musíš mě hned vyvolat, já se přece hlásím. Je mi jedno, že teď mluvíš s jiným žákem, kterého jsi vyvolal. Když mě nevyvoláš, budu mluvit bez přihlášení a je jedno, zda nás bude mluvit pět, koukej to všechno stihnout. Počítač mě stíhá, ty musíš také. 

4) Doba, která umí splnit díky penězům a možnostem vše hned neučí mladé oddálit uspokojení, na něco se těšit, zvládnout, když není vše hned. 

a) Způsobuje to ta stejná očekávání v práci a pak, pokud se nedaří hned, mladí lidé odchází.

b) Nemají trpělivost hrát na nějaký hudební nástroj či zůstat u nějakého kroužku déle (tam teprve přichází náročnější období).

c) Důsledek to má i do pozdějšího věku hudebníků: V současné době je sice hodně rodičů prvňáčků, kteří nemohou sehnat učitele hudby (ale méně, než dříve). Ale lidí, kteří vychází použitelní jako učitelé muziky z konzervatoří je čím dál méně. 

d) Legrační důsledek to má i do hodin. Ptali jsme se na jiných školách, zda je to jen u nás, nebo ne...ne, je to trend...druhostupňoví dudlají flašku jako lahev s mlíkem, někteří se prolévají vodou, slazenými limonádami či kolou a tak potřebují neustále na záchod (i s tím experimentují - věřím, že snad jen móda). Vydržet chuť na něco do přestávky? I když je něco baví, jakmile vypadnou z flow, hned mají potřebu to zaplácnout (to jen někteří) nějakou mlsotou. A mluvit (výjimky, ale najdou se) s učitelem s plnou pusou...protože pohoda je přece pohoda...takto jsou zvyklí sedět doma či i někteří v noci...s kolou a sladkostí (jsme bohatá společnost), o to větší potřebu mají tam, kde cítí pohodovou práci i ve škole. 

e) Důsledky to má i do manželství. Existují manželství, kde si manželé v rámci rychlé doby odžijí svůj Příběh dříve a tak se jako kamarádi v dospělosti dětí rozvádí, zůstávají v láskyplném kontaktu, ale další životní růst musí absolvovat s někým jiným. Tomu rozumím a nevím moc, co s tím dělat. Ale pokud je rozvod dán tím, že lidé nemají trpělivost se sžívat a neumí s tím kvůli nezvyklosti řešit drobné problémy a pracovat dlouhodobě na něčem, co nenese ovoce hned, pak to je ukazatel na náš problém. 

Měříme závislost na alkoholu, automatech, ale už ne na dopaminu, okamžitém uspokojení apod. 

5) Multitasking - tj. poslouchat někoho a u toho psát sms je násobně náročnější a vyčerpává to mysl i tělo. Tak hovoří odborníci - psychologové a koučové. Hovoří i o tom, že IQ takového člověka jde minimálně o 10 bodů dolů. Dokonce multitasking vlastně neexistuje. Existuje rychlé přepínání mysli z jedné činnosti na druhou (i matka u dítěte, lovec, který kouká v krajině), ale ne současná práce. Proto takové chování je pro přežití osobní (obrana, lov) nebo rodu (výchova dětí), ale nevede do hloubky jakékoliv činnosti či přemýšlení. Tím neodsuzuji matky, naopak to je speciální skoro až transovní a maximálně láskyplné bytí. Ale pokud toto chce kdokoliv provozovat v rámci kreativity či intenzivního hloubání, přemýšlení, počítání, není to možné. Bohužel mysl, která pracuje často v multitaskingu, neumí potom to hlubší fungování a tak se snižuje počet hráčů na hudební nástroj, děti se zhoršují v matematice. Mají přeskakující mysl a na to přidání peněz učitelům matematiky jako jediná spásná metoda nepomůže. 

6) Spánková deprivace, úbytek schopností kvůli pařen do noci na mobilu...kvůli modrému světu i horší usínání a spánek. Jak to starší děcka řeší? Zkuste hádat....ano....sice ne doma (to zatím jen jeden případ)....ale z kapesného si ráno koupí velké kafe do ruky na cestu (v jedné třídě 2/3 dětí pije pravidelněji kávu a ani důsledky závislosti na kofeinu je zatím neodrazují). 

7) Ztrácí se schopnost orientace v prostoru. Nevědělo se jako, zda k tomu google mapy s šipkou povedou. Ano, vedou. Vnímají to více rodiče, než my učitelé. 

8) Kdybyste viděli děti na tělocviku dneska...ano sportovní kluci jsou pořád...ale také kromě buchet holek (ne všechny, ale je jich více) najdete totální mamámky či nekoordinované hochy. Pokud jsem se pokoušela jim ukázat nejlehčí houpání z qigongu, který jsem se naučila hned, v tomto jednoduchém pohybu nedokázal sladit pohyb rukou a nohou z druhostupňových dětí skoro nikdo. Když nás naopak učil jeden šikovný kluk speciální moderní tanec, děcka byla překvapena, jak rychle a dobře mi to jde. Nejde o to jen hrát nějaký sport jako kroužek. Jde o ty všestranné aktivity dětí venku či o přestávkách ve škole...

Co s tím vším? Řešení jsou někde jednoduchá (večer mobil dětí u rodičů a budík zvlášť), někde experimentální (od 9. dubna se někteří naši žáci zapojí do experimentu "týden bez mobilu"), jinde je to na rodičích (do jisté míry pohyb a do jisté míry i orientace dětí v prostoru bez mobilu). Dílčím způsobem řešíme deficity na Výchově ke zdraví (a má určitý vliv, hurá), motivují se pak děti i mezi sebou. Blízký vztah učitelů a žáků vede k možnosti inspirace i o přestávkách. Kdykoliv jdeme s dětmi někam do Prahy na nějakou akci, na různých místech při cestě se jich ptám na orientaci na Vltavu, Pražský hrad, naši školu, určitá klíčová místa a ulice (zlepšuje to základní povědomí, ale problém orientace to neřeší). Jinde to není snadné, protože i při důsledné výchově v rodině s odloženým uspokojením někdy, je atmosféra mezi vrstevníky a ve společnosti nakloněna k plnění přání hned. Nebo jak s kapesným? A jinde vyloženě  "babo raď" jak např. motivovat více hudebníků a matematiků ke skutečné vášni i při cvičení. 

Držím vám palce - všem mladým i starším - rodičům - učitelům. 

Alena Kulhavá