Jak to, že nezvítězil ani Jiří Drahoš a ani Miloš Zeman? Kdo tedy zvítězil kromě Witovské?

V pátek jsme se shodly s paní zástupkyní, že cítíme, že bude zvolen Zeman. Do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo zvítězí, protože to bylo otevřené. Co jsem vnímala? Kdo tedy zvítězil? Jaké výzvy nám to přináší? 

Kdybyste se podívali na nebe, viděli byste, že konstelace byly velmi otevřené, totiž téměř žádné. Prázdná obloha. Velmi netradiční konstelace. Jen velmi vzdálené, tj. jako by žádné  aspekty (vztahy) mezi planetami.  "Lidé, zvolte si." Volba to nebyla jednoduchá, protože každý z kandidátů má nějaké přednosti a nějaké slabiny a Stíny. 

Podrobněji popisuji jednotlivé faktory toho, kdo měl šanci vyhrát: 

1) Pokud by vědomým procesem vnímání Miloše Zemana - a tím i vnímáním vlastních kvalit a Stínů, prošlo určité velké procento obyvatel, kyvadlo by se nachýlilo k volbě Jiřího Drahoše. Tím spíše, pokud by lidé měli větší zájem o leadership a ne manažerské vedení. Pokud by velká část společnosti měla chuť se v budoucnu zapojit do občanské (a někteří i politické) práce v rámci liberální či konzervativní demokracie. 

Těmi kvalitami, které jsme si na Milošovi Zemanovi mohli sami v sobě projít:

- Velká vzdělanost a schopnost kombinovat. Velmi silná osobnost. Charisma (inspirativní i temné). Postava krále (s inspirativními i temnými stránkami). 

- Hodnota dlouhodobé politické zkušenosti - není cílem volit pořád nové a nové politiky.

- Neuvěřitelný dar rétoriky, který je místy inspirující, místy kouzelný a místy velmi zajímavě a fascinujícně demagogický. Po vzoru antických řečníků, proti kterým stál nahý Sokrates se svojí někdy i nevyslovitelnou Pravdou. Dokonalé představení kvality umění používat slova, pořád držet posluchače ve hře a nakonec poslední kousek řeči přiohnout ke svým záměrům a závěrům, mocenským hrám tak, aby si toho větší část společnosti nevšimla a také aby opoziční diskutér měl velmi těžkou pozici, co s tím dělat. 

- Uvědomění geniality Ďábla: Nejlepší je, když říká skoro celou pravdu a pak kousek vědomě zkreslí či ohne. 

- Nekalost dehonestace a pomstychtivosti (oboje v praxi dost užívané). 

- Oba s Andrejem Babišem mají v sobě ďábelské schopnosti. Andrej Babiš tak i  někdy vypadá a zloba, která z něj někdy stříká, seškvařený obličej nelze přehlédnout. Je to typ Ďábla, ze kterého se mi dělá, když se tak projevuje, nevolno. Miloš Zeman je někdy také nechutný a je mi z něj také někdy nevolno, ale v jiných momentech je fascinující. Např. při závěrečné debatě tam seděl Lucifer: Umění ovládat také určitou nervozitu, pochopení role, že vůči Witovské v celém kontextu nesmí jednat příliš agresivně a velmi dobré vyjadřování (byť někde ohnuté). Klidné opanování prostoru s množstvím demagogie takovým, že z toho Jiří Drahoš vyskakoval, ale řada nerozhodnutých voličů nepoznala problematičnost toho, co kde Miloš Zeman v rámci svých odpovědí přiohnul. Řada lidí pochopitelně viděla to, že Jiřímu Drahošovi není vlastní útočná role (dopustil se tak také několika faulů právě proto), kterou mu pravděpodobně poradili jeho poradci. 

2) Druhým faktorem, který má vliv na to, kdo byl zvolen, je historická úloha. Tu zatím neznáme a můžeme jen tušit, že se možná může týkat migrace (těžko říci jak), možná sestavení naší vlády. Pokud by to bylo to druhé, může to být zajímavá zkušenost: Kdyby vyhrál Jiří Drahoš, Andrej Babiš by dostal druhý bianko šek na sestavování vlády. Ve chvíli, kdy vyhrál Miloš Zeman, má sice delší čas, ale nutnost přinést 101 podpisů. Nakolik se v budoucí politice Miloše Zemana projeví otázka soutěžení dvou alfa samců - tj. chtějí Miloše Zemana ukázat, že je větší král s větší mocí, než Andrej Babiš, se můžeme jen dohadovat. Stejně tak, zda skutečně Miloš Zeman (jak předpokládají někteří politologové) použije pomstu na Andreje Babiše za to, že kritizoval jeho prohnilý tým a rozdělování společnosti. Na druhou stranu pokud by měl Jiří Drahoš udělat nějaké závažnější chyby nebo se dostat do neřešitelných situací, tak může být, že jako čestnému muži s čistou minulostí mohlo být Prozřetelností možnost prezidentování teď a tady (není vyloučeno do budoucna) odepřena. 

3) Třetím faktorem je "antizeman". Vnímat negativní stránky kandidáta, kterého nepodporuji, je pochopitelné, ale vnímat věci v celku je v posledku nutné (i třeba s velkými výzvami a apelem, koho volit). Pokud někteří lidé přidali odsuzování jiných, kteří se rozhodli volit jinak (nikdo nevíme, kudy má běžet Cesta), pak to Cestu komplikuje a "nemůže to projít." Množství takových lidí určuje možná také průběh voleb. Bylo to lepší, než jsem čekala, ale možná ne dostatečné. 

4) Ti, kteří volili instinktem a nevěděli skoro nic, tak by možná i bez kampaně "Stop nelegální migraci, stop Drahoše" volili Miloše Zemana. Volili ho totiž i ti, kteří lživou kampaň prokoukli, odsoudili a z Miloše Zemana je jim zle a někteří dokonce doufají, že nedokončí svoje volební období a abdikuje ve chvíli, kdy už opravdu nebude zvládat. Přesto nejasné počáteční pohledy Jiřího Drahoše na migraci pro ně byly volbou na jistotu - s vírou, že v dalších prezidentských volbách zvolíme čestného a vytvarovaného kandidáta. Přestože o tom nemá prezident šanci rozhodovat, lidé to vnímají tak, že má Miloš Zeman šanci svojí silou osobnosti diskutovat s evropskými politiky v rámci jednání o Dublinu IV. To, zda je osloví nebo spíše naštve, už lidé neřešili. Na jednu stranu to je volba instinktem, na druhou stranu je to volba populistická, protože to byl zase faul v kampani - plakáty s vítačem Drahohošem - podobně jako faul s Karlem Schwanzenbergem v roce 2013, kdy téma sudetských Němců vůbec nebylo aktivní a Karel Schwanzenberg by neměla ani šanci a ani chuť v této otázce Čechy ohrozit. Poměr populismu a instinktu nezjistíme. 

5) Míra toho, jak se politikům podařilo či nepodařilo prezentovat konkrétní řešení - jejich práci - v rámci migrační krize, důchodové reformy apod. Mohli to čekat a neudělali nic ani preventivně a byla otázka, zda to stihnou a zda vůbec budou mít chuť to řešit v rámci nefér bilboardů Miloše Zemana. Nejasnost toho, co by politici + Jiří Drahoš udělali v situaci, kdy by (přestože ho zásadně nechtějí přijmout) dostali nůž na krk ohledně Dublinu IV. v té podobě, jak je navrhován, byla velká. Část lidí by raději odešla z EU, část lidí doufá, že k tomu vůbec nedojde. Jak moc se podaří tuto situaci vyjasnit, to také bylo tématem prezidentských voleb. 

?6) Jiří Drahoš byl některými lidmi vnímaný jako spojenec Kalouska a celé Topky (proto i vítač), což se nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit. Ani to, zda by ho jmenoval ministrem financí. 

7) Byla otázka, jak se povede Jiřímu Drahošovi duel s Milošem Zemanem. O tom více v článku:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=645973

Pokud bychom vzali slovo "změna", pak se kromě slušnosti (která Drahošovi v duelu na ČT1 nevyšla) neměla žádný čitelný obsah. Tím se lišil od Pavla Fischera, který byl mnohem vytvarovanější a v mnoha tématech nabízel velkou zkušenost a hlavně mluvil inspirativně v politických, lidských i duchovních tématech. Uměl i na cestách zavnímat a vyhmátnout problémy znevýhodněných lidí a měl chuť je s politiky i občany komunikovat (tj. sociální otázku). Uměl formulovat problém venkova v kontextu ekonomických zájmů korporátů, globalizace a i přílišné koncentraci vlády jen na finance, nikoliv konkrétní život lidí. Ale chyběl mu čas - preference mu stoupaly, jenže začal pozdě. I tak je ale otázka, zda by měl šanci. 

Kdo tedy zvítězil ve volbách? 

Do jisté míry my občané. 

Když si vzpomenu na situaci koncem roku 2016, byla totálně zahnilá: Miloš Zeman se svojí politikou (včetně lhaní o Schapirovi, že nebyl na oslavách vzniku republiky, nechutná vysvětlování Ovčáčka - až potom musel s pravdou ven). Intelektuální skupinky, které pouze prskali k politice Hradu, dštili síru, dehonestovali v podobném gardu jako Zeman, ale nevytvářely nic pozitivního. 

Dnes je situace jiná: 

1) Mladí lidé se probouzejí: V rámci práce se žáky na základních a středních školách se občanské povědomí díky třem volbám (parlamentní, dvě kole prezidentských) někde zvedá. Také se lépe daří, aby se tolerovali žáci s různým pohledem na věc. Zároveň žáci (alespoň v naší škole) lépe - tj. konkrétněji v debatách argumentovali. 

2) Podporovatelé a dobrovolníci pro jednotlivé kandidáty mají chuť (alespoň někteří) v občanské aktivitě pokračovat.

3) Už to, že se zvedly skupiny lidí k aktivní podpoře jednotlivých kandidátů, má smysl. Krásné bylo i to, jak do druhého kola dokázali podpořit kandidáta s Leaderspipem, který by vyžadoval v budoucnu i jejich aktivitu (není to typ manažera). Krásné bylo i to, že ostatní kandidáti dokázali podpořit Jiřího Drahoše. Není to jen v rámci "antizeman" , ale pokračování stylu prvního kola prezidentské volby: Každý z nás formuluje to, jak to cítí, bez potřeby urážet toho druhého. 

4) Právě ten styl prvního kola, kde se kandidáti představovali a kde i strejdu Hanniga nenechali v trapné situaci a nějak to po svém vyřešili (v rámci toho, když neodhadl situaci a začal na jednom setkání kandidátů nevhodně dirigovat lidem Narodil se Kristus pán). Kampaň probíhala férovým způsobem. V rámci tohoto kola se otevřely oči řadě lidem v rámci hovorů o jednotlivých tématech. A to je něco, co se neztratí. Kandidáti se často nikoliv vyvraceli, ale spíše doplňovali. Skládala se mozaika vědění. Inspirace pro fungování občanské společnosti. 

5) Průhledné financování by mělo být samozřejmostí, ale po tom, co předvedl v loňské (a částečně i letošní) volbě Miloš Zeman, to samozřejmé není. Věřím, že po vzoru ostatních kandidátů to bude samozřejmostí v příštích prezidentských volbách. 

6) Když si srovnáte minulé volby prezidenta a ty letošní, tak je to nebe a dudy: Mnohem konkrétnější debaty, zajímavější kandidáti. Ti, kteří začali s kampaní včas, objeli i velký kurs republiky (důležité proto, aby se stíral rozdíl mezi Prahou a venkovem), získali více hlasů. Přestože pětileté cesty Miloše Zemana nemohli dohonit, posun to je. Jen někteří to podcenili a přidali se do pelotonu pozdě. Zjistili ale (např. Pavel Fischer), že pokud mají konkrétně co říci, preference rostou i v krátké době napříč republikou. Výzva pro další kandidáty do příštích prezidentských voleb. 

Co je tedy výzvou?

1) Nepropadnou skepsi - voliči Jiřího Drahoše - že se hroutí svět. Ano, tandem Zeman Babiš skýtá řadu nebezpečí, ale to je důsledek laxní či ufňukané nebo jen prskající společnosti roku 2016 a části roku 2017. Musíme se k problému postavit čelem. 

2) Vědět, že v posledku záleží na posunu v rámci vývoje každého z nás a politika jsou jen kulisy. Proto nás politici sice ovlivňují (prezident svými řečmi a politici zákony), ale zároveň jsou naším zrcadlem. 

3) Zkouška našeho vlastenectví: Někteří lidé jsou už unaveni procesy kolem Zemana a Babiše, jiní i v rámci vývoje po roce 1989 (politika ODS a ČSSD, klientelismus). Rozumím tomu a objímám, ale komunismus prostě poničil vnímání demokracie tak hluboce, že teprve teď se sbíráme ke konkrétnějšímu uvědomění si toho, co demokracie znamená. Komplikuje to celosvětový trend, kdy se politické strany drobí, mladí v rámci konzumismu ztrácejí zájem o veřejné dění. Není kam emigrovat. Není kam utéci. Je to výzva pracovat v rámci domovského státu nejen pracovně, ale i tmelit rodinu. 

5) Nepropadnou agresi odsuzovat ty lidi, kteří volili někoho jiného (jedna i druhá strana): Každý měl dobrý důvod volit toho, koho volil. A pokud v tom byla velká dávka nevědomosti, pak je to výzva k větší občanské a rodinné diskusi už odteď. V rámci rodiny zároveň reflektovat problémy venkova a prezentovat to ti, kteří mohou a umí, politikům. 

6) Pro kandidáty na prezidenta je to výzva pokračovat v občanské a politické práci a to smysluplně - netříštit síly se současnými politickými stranami, kde není nutné. Komunikovat se školami. 

7) Pro politiky je to jasná výzva pracovat zcela konkrétně na tématech, která je nutné posunout ke konkrétnějšímu řešení a tato řešení prezentovat srozumitelně občanům:

a) Téma migrace: Nestačí jen vědět, že jsme proti Dublinu IV., ale znát konkrétnější politická řešení. Započít konkrétní aktivity v oblasti větší kontroly Schengenské hranice (byť tam své lidi máme). Započetí masivní informační kampaně do Afriky (třeba započaté či výrazně iniciované právě Čechy), že to zde není tak růžové, jak si představují (bohatství je vykoupeno pilnou prací 8 -10 hodin denně). V případě nutnosti vstoupit do výsostných vod afrických států s tím, že jim vrátíme jejich uprchlíky.Práce s naší radikalizující se muslimskou obcí ČR (situace není nebezpečná, nehrozí žádné teroristické útoky více, než před 20 lety, ale trend zvláště u našich Českých konvertitů! není dobrý, může to být problém za deset let).  Započít větší vzdělávací programy v Africe tak, aby se byli na mnoha místech schopni uživit a ty programy, které už běží, prezentovat pravidelně! veřejnosti v médiích, na FB i v parlamentu. 

b) Reforma důchodové politiky, postup inovativního průmyslu (jinak finance na důchod nebudou) v opozici k monopolistickému systému. 

c) Téma přijetí eura: Složitá jednání s Itálií a hlavně Řeckem tak, aby mohly nastat podmínky k přijetí eura (rušit náš apel korunou, když se situace neřeší, asi nemá smysl). Přístup a situace Itálie a Řecka se musí změnit. A velkým otazníkem je přijímání dalších členských států, abychom neřešili v budoucnu stejný problém. Koncepční řešení i nastavení míry přijetí zodpovědnosti. 

8) V další prezidentské volbě vésti dialogy v druhém kole na úrovni - a la ČT, bez nenávistného kotle. Nepoužívat negativní kampaň ani u jedné strany: Na jedné straně bylo lživé "stop Drahošovi" jako vítači a na druhé někdy nevhodným způsobem vedené spekulace o zdravotním stavu Miloše Zemana. Můžeme cokoliv, ale pak z toho také vzejde cokoliv. 

Přeji vám, ať se vám daří apelovat na politiky v tom, co je jejich práce, politikům aby apelů nemuselo být příliš mnoho. Všem nám přeji, abychom pokračovali a naopak posílili toleranci a zároveň vzájemnou diskusi o společenských a politických otázkách, posílili vztahy v rodinách, komunikaci s dětmi a spolupráci na konkrétních občanských projektech. 

Srdečně a s vírou, že vše jde, tak jak má Alena Kulhavá