Hned po odvysílání prezidentské debaty mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem změnila řada

lidí pohled na to, kdo by si měl jít na příští léta na Hrad. Je to obrat tak zásadní (nejen na sociálních sítích, vnímám to podobně), že považuji za zajímavé se mu věnovat. 

Když jsem na konci roku 2016 vybírala a oslovovala kandidáty na prezidenta, vyskytovaly se tam osobnosti, které měly zkušenosti s politikou, pobývali na jejím okraji a také postavy naprosto apolitické, leč velmi charismatické. Zvláštním osloveným byl náš kamarád - vynikající charismatický, velmi vzdělaný a v politice orientovaný, vtipný a jak vysoce intelektuální, tak zemitý profesor historie a filosofie (a zároveň majitel lesů a polí), zástupce ředitele na gymnáziu. Ten kandidaturu odmítl (škoda) a odmítly ji i osobnosti, které s politikou nemají zkušenosti. Oslovila jsem apolitické osobnosti také, neboť nebylo jasné, zda naše společnost potřebuje prezidenta politického a zkušeného (samozřejmě ta lepší varianta), nebo se potřebuje dotknout něčeho ryzího čistého (situace na podzim a v zimě 2016 byla strašidelná na všech frontách: Lidé se hádali, napadali, nikde kouska světla). Jedním z lidí, kteří mi kandidaturu odmítli, byl Marek Eben. Učinil to tak nádherným dopisem, který mi poslal, že mi to v tu chvíli bylo docela líto. Věřím ale Prozřetelnosti i sebereflexi tak vědomých lidí a tak jsem to po pár minutách s klidem přijala. 

Pavel Fischer - oslovený nejen mnou, ale hlavně Petrem Pithartem, se od prezidentské kandidatury distancoval, stejně tak jako Cyril Hoschel. Od Jefima Fištejna jsem odpověď nedostala. Kandidaturu také odmítl Marek Orko Vácha. 

Mám kolem sebe několik dalších osobností, které jsou charismatičtější, než všichni kandidáti a kteří mají i více Světla a pokročilého Ducha v sobě. Ale jejich úloha na tomto světě je jiná. Králové Světla se  teď nerodí a nehrnou do služby. 

Kvitovala jsem aktivity Michala Horáčka i Jiřího Drahoše, ale ani jeden mě neoslovil, abych řekla "ano, to je můj prezident." 

Nejen v televizní debatě na ČT1, ale i celkově vnímám zajímavý duel mezi dvěma světy, které nejsou černobílé:

Svět zkušeného Miloše Zemana, který je světem velmi dobře připraveného rétora, zkušeného politika, svět velmi vzdělaného člověka. Zkušeného partnera do mezinárodních jednání. Ale také svět ohýbání faktů, výroků tak, aby se zdálo...Některé věci v debatě vysvětlil, jiné kromě vysvětlení ještě přitočil a ohnul ve svůj prospěch. Miloš Zeman byl klidný, sebejistý, s charismatem, měl dobrý den bez alkoholu, únavy či aktuálně zraněného ega. Faulům se ale Miloš Zeman nevyhnul. 

Druhý svět - svět Jiřího Drahoše, který je pro něj samotného velkou výzvou: Posadil se do křesla jako alternativa současného prezidenta. V policie nezkušený (ale v jednání s politiky ano), nezkušený i v takových debatách: Nejen proto do určité míry nervózní (projevilo se i určitým vyskakováním, které nahrazovalo klidné charisma v pochopitelné potřebě se bránit). Bohužel i několik drobných faulů v nelehkém jednání padlo. Na druhou stranu celkem dobře připravený a s některými konkrétními novými kroky působení prezidenta. 

To, co mi zůstalo jako dojem z celé debaty a to, co se objevilo v minutě po té na sociálních sítích u lidí, jichž si vážím, bylo to stejné. Různé věty, které ti lidé formulovali byli vlastně stejnou větou, která napadla hned i mě: "Prezidentem by měla být Světlana Witovská."

Když proběhne něco tak spontánního (byť v nadsázce), bývá tam určitý reálný základ. Tím základem pro mě není to, že vedla debatu velmi profesionálně (dala bych jí dvojku: Měla tam úseky, kdy sotva zvládala, občas používala drobné fauly nebo irelevantní otázky, skákala také diskutujícím do řeči, ale v tak těžké debatě oceňuji výkon), ale jiná věc: Kdybych měla vybrat člověka v té debatě, přes kterého v mém vnímání teklo nejvíce Světla, tak to byla Světlana Witovská, zejména v určitých chvílích. Každý z kandidátů byl občas také v této situaci, ale dost často se dostávali oba do negací a agrese.  Je to je do určité míry součást takových debat a moderátorka jako žena je automaticky jako Světelný kanál.  Je celkem jasné, že Jiřímu Drahošovi konfrontace typu Zeman nesvědčí a je jasné, že tak vyhrocené konfrontace snad prezident nebude muset ve svém volebním období podstupovat. 

Je úplně jedno, zda budeme nebo nebudeme pitvat celou debatu a i míru nadsázky toho, co jsme zcela spontánně v první minutě cítili (je to nadsázka!). To, co bylo znát je, že v debatě chybělo Světlo i konkrétnější nové směřování(do určité míry). To do jisté míry (jak v sofistikovanější, tak lidovější podobě) odešlo s prvním kolem. Přesto zde naděje ale je. 

Moje volba se nemění, ale ještě více se zpřesňuje důvod mé volby:

Musím volit mezi zkušeností, větší osobností a lepší rétorikou a mezi nadějí na změnu v oblastech, které potřebují čerstvý vítr. Volím naději na změnu. Moje naděje nesahá k nějakým vysokým cílům a i ta debata moji naději trochu snížila. Moje naděje se pojí s tím, že pokud Jiří Drahoš posílí to dobré v sobě a zvládne to slabé a stínové v sobě, tak je šance, že bude prezidentem Leadershipu - možnosti spolupráce na nových projektech. Možností větší propojenosti veřejnosti, iniciátorů a politiků - poslanců a senátorů. Moje naděje se také klene k tomu, že z funkce prezidenta odejde mocensky vázaná osobnost s historií vlastních kauz, byť by přišla osobnost, od které nevíme, co čekat. 

Druhým důvodem, proč chci volit Jiřího Drahoše je to, že Miloš Zeman přinesl mému okolí lekci toho, v čem se projevuje kvalita síly osobnosti i její Stín. V čem je kouzlo bonmotů, ale v čem tragika překrucování reality. V čem je fascinující rétorická schopnost a v čem je její ďábelská možnost. V čem je krása i slabina silné a velmi chytré - vlastně fascinující mysli (těžko budete hledat vedle Miloše Zemana charismatičtější a rétoricky schopnější osobnost). Umění demagogického přístupu od kterého se Sokrates už v Řecku distancoval. Přijetí těchto kvalit ve své pozitivní i negativní kvalitě. Vzhledem k tomu, že tuto lekci začíná postupně vnímat i mladá generace kolem mě, mě vede k otázce, že možná máme toto sledování polarity kvalit a možností zneužití schopností u Miloše Zemana za sebou? Ráda bych. A na druhou stranu jsem zvědavá, kam a jak se bude Jiří Drahoš vyvíjet. 

Pro mě osobně již tato lekce zajímavá není a je možné, že má Jiří Drahoš projít velmi těžkou zkouškou toho, aby nepropadl do negativního vymezování se (má k tomu sklon, resp. mu role veřejného oponenta není vlastní, neumí s tím zatím zacházet) a udržel si proud Světla (bez reakcí, kdy je zbytečná ohrazující se energie do budoucna mimo duel), posiloval ho a také klid a charisma. Byl sám sebou a zároveň vytěžil ze svých poradců i iniciátorů z řad občanů to nejlepší. Není pro mě také lákavé pokračovat ve změně pohledů typu (parafráze)  "Andrej Babiš ve střetu zájmů nepatří do politiky" "Těší mě, že Andrej Babiš je vítězem voleb." Jsem otrávená a unavená ze lží, mstění se, dehonestací a překrucování reality. Nemám dobrý pocit z mocenského tandemu Zeman-Babiš. 

Jak to ale máte vy, spoluobčané, kteří čtete (i nečtete) tento článek, netuším. Netuším, kdo bude důležitý (osudově) v mezinárodním dění a vyjednávání dalších let a tak nechávám zcela na Prozřetelnosti (na vás), jaké lekce máme zažívat v následujících pěti letech: Zda půjde o dokončení stávajících lekcí, nebo se začne nové téma se všemi svými úskalími i nadějemi. 

Alena Kulhavá