Volba prezidenta: Kdy se hodí manažerský způsob a kdy leadership? Který z kandidátů je

vhodnější pro současnou dobu, situaci? Jak hodnotím duel na Primě? Jaký bod debaty mi přišel nejzajímavější? 

Omluvte mě ti z vás, kdo oba způsoby vedení znají. Vysvětlím je krátce pro ty, kteří se s těmito slovy nedostali do kontaktu (zcela rozumím):

Manažerský způsob je ve zkratce způsob vedení lidí, kdy lidi řídíte. Kdy dáváte pokyny a oni je plní. Hodí se na dobu akutní krize. Například loď se převrací a je třeba zasáhnout tak, aby se v bouři vrátila do správného směru. Pak není čas diskutovat a kapitán dává rozkazy. Posádka si sama pro rozkazy chodí, nediskutuje o nich a ví, že o nich nemá diskutovat, protože manažerovi důvěřuje, v tu chvíli je třeba, aby to řídil jeden člověk a situace se zvládla.

Leadership se hodí na problémy, které potřebují koncepčtější řešení a pokud možno vnitřní hlubší souhlas posádky. Tak například když se vymýšlí nějaký konkrétní tah, je dobré, když jsou s ním v souladu jak podřízení vyššího řádu a vymýšlí spolu s kapitánem nejlepší řešení a pak i ostatní lodníci. I tak nemusí dojít na úplnou demokracii (hlasování), i tak může kapitán rozhodnout - mít konečné slovo, ale cílem je najít řešení nejlepší pro všechny, aby se také nestalo, že v průběhu akce bude někdo sabotovat. Pak je možné - při dobrém plánu a vysvětlení posádce - jít i do velmi nepříjemných akcí, když tomu posádka rozumí a souhlasí s tím. 

Lidé hodně řeší strukturu Evropské Unie a v rámci toho i Dublin IV. Z mého úhlu pohledu se pořád ještě nacházíme v situaci, která by spíše vyžadovala řešení typu Leadership. I tam mohou být opravdu někdy trefné bonmoty Miloše Zemana (tak jak řekl Andree Merkelové) účinnější, než systematické vyjednávání. Je tedy otázkou, zda jsme ještě ve fázi, kdy jsou nutné bonmoty, nebo systematická práce. V Čechách už není v parlamentu snad jediný politik, který by byl vítačem, stejně tak v Evropském parlamentu. Tomáš Zdechovský je dost razantní. Situaci v EU parlamentu nemohu posoudit, stejně tak situace při jednání vládních představitelů. Jako občan mohu jen říci, že mi chybí systémové řešení: Právě, že naši politici mají jasno a není jich málo (jsme středně velká země a ne malá země), mohli by utvořit dobrý tým (napříč politickými stranami), který by se koncepčně zabýval řešením migrační krize. Seskupili by kolem sebe i odborníky, dobrovolníky, učitele apod. V současné době víme, kudy cesta nevede, tušíme zhruba, kudy vede, něco se už dělá (máme skupinku policistů atd. zapojenou do ochrany Schengenské hranice, máme vojáky na misiích), ale je to málo. Je to málo jednak ve vlastní akci a tak i málo v prezentaci veřejnosti:

Například kdo z vás ví, že Marian Jurečka dělá velmi úspěšný program v Africe, kde učí tamější zemědělce (tým lidí) chytat dešťovku na delší dobu, efektivně pěstovat, vytvářet humus? Kdo z vás ví, že podobné aktivity dělají různé organizace resp. víte o většině těchto projektů? Je všem lidem ve vašem okolí jasné, že výuková pomoc a také přínos základních technologií je to nejlevnější, co můžeme udělat?

Kromě pomoci v rámci klimatické změny bude ale třeba i dalších věcí: Od roku 2014 mluvím a od roku 2015 píšu o nutnosti velké informační kampaně (a nejsem sama) do Asie a Afriky, která uvede na pravou míru to, jak zde žijeme: Že to nejsou růžové seriály a že naše bohatství je vykoupeno 8-10 hodinovou prací, na kterou oni vůbec nejsou stavěni (resp. na náš způsob práce).  A že i tak jsou mezi námi lidé, kteří i při těchto hodinách práce mají sotva na živobytí (jasně, neumírají hlady). Že v rámci školství řešíme, jak implementovat do vzdělání průmysl 4.0 (vysvětlit jim to polopatě) a tak i kdybychom nakrásně chtěli, neznáme řešení, jak bychom je mohli pracovně u nás integrovat. Ukázat jim, co se děje s člověkem, který nemá vizi, budoucnost a žije v bohatším světě: Jak se stává frustrovaným a posléze dost často i agresivním nebo totálně vyhaslým. Kde chybí reálný zápas lidské duše...už na to začínají slyšet poměrně aktivně někteří politici a jiní došli k takovému závěru sami. Ale je potřeba nejen rozhýbat akci, ale i ji udělat dost komplexně a zapojit do ní dost lidí. 

Na systematické řešení těchto věcí se mi zdá, že bude potřeba spíše přístup Leadership (manažerský způsob by byl v situaci, kdy bychom zde zápasili s akutní záplavou) a tím je pro mě Jiří Drahoš. S ním si dokážu představit spolupracovat, napojit na něj široké spektrum lidí - síť důležitých spolupracovníků. S ním si dokážu představit, že by se mohla česká sněhová kulička možná (to nikdo neví) zakutálet a nabalit i přes hranice do Německa a Itálie. Kromě debaty na Primě, kde podle mě Jiří Drahoš nijak nepropadl (oba kandidáti tam měli silnější a slabší místa), mě mile překvapil rozhovor s Petrem Kolářem na dvtv:

Petr Kolář by byl odborně i osobnostně podle mě velmi dobrým prezidentem. Pokud mu v tom brání osobní život, zcela respektuji a debatovat s ním o tom by nemělo smysl. Lidsky je trochu jedůvka a nebylo by snadné s ním vytvářet příjemné spolupracující týmy (s Jiřím Drahošem si to dokážu představit). Ale jako kritický a odborní hlas v pozadí je Petr Kolář výborný. Není člověk, který by si vymýšlel a tak věřím i jeho pozitivním zkušenostem s Jiřím Drahošem. 

Nevím, kudy se má ubírat budoucnost a nevím, co nás čeká a proto respektuji jak voliče Jiřího Drahoše, tak Miloše Zemana. Podstatnější v těchto článcích mi přijde to rozpoznat určité zajímavé fenomény, které se s prezidentskou kampaní zvýrazňují. Věřím v Prozřetelnost, že rozhodne, kdo má být zvolen. 

Alena Kulhavá