Někteří lidé vidí dnešní konzumní dobu velmi pesimisticky. Já v ní však vidím velkou příležitost. K čemu? V čem i tato naše doba skýtá specifické lekce, kterými máme projít? V čem jsou zajímavé?
Pokud se nacházíte v těžší a méně bohaté době, poměr usilování (aktivního žití) a konzumu je výrazně menší, než v době blahobytu a někdy až přebytku. Některé maminky už obtěžuje, kolik oblečků dostávají na miminko. Absolutně nestíhám sledovat všechny zprávy, natož zábavná videa. Trpíme nadváhou i z přejídání.
JÍDLO
V chudé době jsou lidé střízliví, zabývají se výchovou dětí i v šetrnosti, protože na rozhazování potravinami i penězi není. Všichni to chápou. Jedná se o přirozenou výchovu. V době bohaté je těžší dětem vysvětlit, proč není dobré se přejídat, vyhazovat jídlo. Heslem doby je "nevaž se, odvaž se" a tak plné ruce hranolek a sladkého pití s brčkem patří ke koloritu doby. Navíc reklama na jídlo je všude, i začínající jogín by měl problém odolat naprosto nezdravým pochutinám (ne potravinám). Pokud děti dostávají kapesné, není dnes výjimečné, že místo oběda si koupí pytlík chipsů a školní oběd se vyhodí.
Pokud byste se ptali, zda někde ve starých textech k tomuto tématu něco najdete, tak u u Karla IV ve Vita Caroli: "Nebuďte rozmařilí v jídle a v pití, jak činí ti, "jejichž bohem je břich" a jejich slávou i koncem je hromadění hnisu."
Celý článek zde: http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=583398
Dneska začínáme docházet k pochopení principu "jsi to, co jíš", ale přesto se naše doba potýká s obezitou, dětskou cukrovkou pomalého typu, problémy s klouby a kardiovasculárními chorobami. Máme zde hyperaktivitu, špatné soustředění. Vyučujeme zdravou výživu i ve školách, ale nejedno dítě v pozdním pubertálním a adolescentním věku řekne "Ale já si budu jíst, co chci" a láduje se velkým množstvím mlsot (nikoliv jídla).
NAKUPOVÁNÍ
Pokud je člověk ve fází MÍT - pak je jako dítě radostný i z vlastnění a v určité míře je to jedna z radostí na světě. Zároveň věci slouží hlavně k jejich UŽÍVÁNÍ. Problémy mohou nastávat:
a) Pokud se na věcech stane závislý a nebo potřebuje stále více, začíná to být problém. Je také známo, že pokud člověk vlastní více věcí, přestává v jeho životě proudit energie (fengšuej, ale i Japonsko a moderní bydlení o tom hovoří, Indiáni, jogíni a křesťané také).
b) Pokud "konzumujete věci", neustále vyměňujete šatník, nábytek, hračky apod., nevytváříte tím vztah k věcem a může to být opačná problematická strana mince.
c) Pokud kupujete mnoho věcí, jinde na světě jsou chudí lidé a třeba byste raději něco dali jim...
d) Planeta Země nemá neomezené zdroje suroviny a nedokáže zpracovat velké množství odpadu a splodin...
Konzumismus je v jistém směru extrémní formou osvícenství - vyvázání se z pravidel světa. Osvícenství dalo člověk svobodu "chovat se, jak chce" bez ohledu na vesmírné a přírodní zákony - pouze jak se v daný čas lidé domluví. Tím nastávají ale i problémy enviromentální.
http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615581
Nemáme šanci se vrátit do archaických náboženských kultur, ale určitý nadhled nad situací můžeme po vzoru pádu starých civilizací (které řešily jen do jisté míry podobné problémy) učinit:
http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615799
V současné době máme těžší volbu, zda podlehnout konzumu nebo ne, protože nás právě žádná živá kultura neinformuje o pasti konzumismu. Informace máme všude, ale nějaký žitý kánon nikoliv. A tak se dostáváme dokonce do diskusí v rámci školy a rodin, zápasení politiků, velké moci reklam i na půjčky, které jsou již konečným znakem selhání v řadě případů, kdy člověk danou věc k životu nutně nepotřebuje, jenom po ní (často i proto, že je moderní), touží.
Pokud fází "velkého množství všeho" projdete do střízlivosti, kde si skutečně věcí a činnosti užíváte, procházíte evolucí světa (problém teď mají některé rozvojové země nebo země, kde lidé touží po bohatství západu). Pokud již nemusíte opakovat do maxima tento cyklus, ulevujete tím jak sobě, tak planetě Zemi.
Samozřejmě se setkáte s lidmi kteří řeknou "a proč bych byl tak blbý a omezoval se?" Odpovědˇse nedá odargumentovat, tak se musí prožít: Sytý hladovému nevěří a naopak hladový přejedenému (případně i zvracícímu) nevěří. Nedá se přenést zkušenost hlubšího prožitku
a) vlastní síly a schopností těla i ducha
b) hloubku prožitku a maxima radosti i v extázi naopak
c) úplně největší radost - láska (včetně charity, péče, skutečné komunikace i modlitba a praxe osamotně v kontaktu s celým světem).
POKUŠENÍ MENTÁLNÍHO SVĚTA
Mohli bychom s myslet, že nás pokušení čekají jen v materiálním světě. Není tomu tak. Otevírá se nám virtuální svět, u kterého sice řada lidí chroupe brambůrky, ale i bez brambůrek se mysl uvádí do stavu maximálního konzumu, pokud
a) čtete zprávy, které mepotřebujete
b) sledujete řadu youtube videí místo života
c) komunikujete hlavně na FB místo skutečného potkání se s člověkem ...atd.
"Nevaž se odvaž se" platí i zde a opět na nás čeká při překročení určité hranice past. Jaká?
Past vlastního vyprázdnění se. Je o to záludnější, že není spojena s enviromentální krizí (krizí životního prostředí) a tudíž nedostaneme varovné signály od přírody.
POKUŠENÍ ZAHÁLKY
Uvažujeme o ideálním stavu, kdy bychom nepracovali, měli se tak dobře, že jenom konzumovali nebo se bavili. Ale že to není cesta ví řada nezaměstnaných, kteří sešli na duchu (což je rozdíl od pečlivě duchovně praktikujících mnichů, kteří pracují vnitřně - nezahálí). Píše o tom i Karel IV:"Zdržujte se od zla zahálky, aby vás nestáhla svou tíží do prohlubně pekla."
Tím peklem se nemyslí nějaká díra v zemi, ale pozdější velká bolest nad vlastní marností a vnitřní chudobou, pokud člověk sám sebe prací nerozvíjí.
JAK SE S POKUŠENÍM A VÝZVOU PASUJÍ NĚKTEŘÍ LIDÉ?
a) Přijetím odpovědnosti za svůj život, život svých dětí (v míře) a život celé planety Země
b) Snaží se v tomto duchu vychovávat své děti
c) Chodí do přírody, kde vztah k planetě Zemi prožívají
d) Pracují pro blaho svých bližních i svůj vlastní rozvoj
e) Pohybují se a případně i trénují a tak jejich tělo nevyžaduje tolik konzumu (nevyplavují se hormony žravosti)
f) Střeží mravní poklady (duchovně, kulturně či osobnostně)
g) Někteří duchovně praktikují (jóga, křesťanství, taiji apod.)
h) Vyhýbají se zbytečnému velikášství (můj kamarád baron z Jižního Tyrolska jezdí v malém levném autě)
i) Chodí k volbám
j) Užívají si podstatu světa: Lásku, činnosti, vlastní růst, rodinu, charitu, (praxi)
http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=583398
Někteří lidé se mě zeptali: PROČ MÁME TAKOVÉ LEKCE V ŽIVOTĚ?
Odpověď je nasnadě:"Lehčí lekce už došly" :)
V historii se střídají období regenerace (zejména po válce), úsilí, zpracovávání výzev a období odolávání pokušení.
V současné době máme dar uvolněnosti, jejíž druhou stránkou je ale nutnost samostatnosti a odpovědnosti. V těžké době je snazší být odpovědný. Vyšší level hry " vnitřního růstu v rámci Stvoření" hrajeme teď, kdy toho můžeme mít, zbaštit i shlédnout na youtube tolik.
Přeji nám, abychom lekcemi pokušení procházeli každý nejlépe, jak umíme a užívali svět nejlépe, jak každý a i dohromady potřebujeme.
Alena Kulhavá
