Každý rok se nejen o prázdninách setkávám s lidmi západní Evropy. Můj "druhý domov" je Jižní Tyrolsko, kde mám řadu přátel, kamarádů a známých. Na to navazuje Itálie a Německo.
Němci
Němci se zaměřují na inovativní průmysl. Lidé chtějí studovat technické obory:
a) Vědí, že budují hospodářský růst celé země a tak je a bude celé Německo bohaté a zajímavé i pro ostatní země. Vědí, že tak budou všichni v zemi bohatí a budou si moci ponechat široký sociální systém.
b) Kvalifikovaná technická práce a zejména inovativní práce je velmi dobře technicky placená a tito lidé se těší i společenské úctě. Platí pro celé (zejména svého času západní) Německo a Mnichov je v tom špička. Mohou si zde dovolit žít jen lidé dobře placení, protože bydlení je zde drahé. V tradičních domech (rodinné nebo levnější nájemné) mohou žít i běžnější obyvatelé, ale je nutné, aby měli práci. Stává se, že když někdo práci ztratí, musí Mnichov opustit.
Problém pro Německo představuje Čína. Přestože jsou si vědomi svého know-how, někteří velcí podnikatelé a větší firmy se nechávají nalákat na nabídku "prodejte nám svoji firmu a už nebudete muset pracovat". Problém není masový, přesto je již jasně formulovaný.
Řemesla moc lidí nestuduje a tak jsou řemeslníci nejen velmi drazí, ale v některých městech téměř nedostupní.
Jižní Tyroláci
Jižní Tyrolsko patřilo dříve do Rakouska a bylo necitlivě připojeno po první světové válce k Itálii. Italové to zdůvodňovali prameny vody na Brenerském atd. průsmyku, ale způsobilo to, že typičtí tyrolští zemědělci se ocitli ve společnosti hlasitých Italů, kteří navíc nejsou dnes tak pracovití jako tyroláci. Na druhou stranu je to zajímavá krajina, kde se právě obě velmi odlišná etnika naučila spolu žít a jezdí sem politici jak z Ameriky, tak jiných států Evropy, ale i Dalajláma apod. se učit, jak udržet zdravou autonomii a dobré vztahy.
Jižní Tyroláci jsou pracovití, věnují se především zemědělství: Pěstují jablka, víno a v menším i další plodiny. V kopcích pasou krávy a to jak na pastvinách, tak v lese na trávě. Pracují až do večera a nechodí moc ani do přírody, ani za kulturou. Tu navštěvují spíše měštští lidé z Bolzána a větších vesnic. Jižní Tyroláci mají rádi dobré jídlo (včetně špeku), ale nepřejídají se. Jsou štíhlí a dožívají se v plné kondici dlouhého věku. Mladá generace do 25 let je ale jiná - také nasáklá konzumem a globálním přejídáním se všeobecnými netypickými nezdravými mlsotami (cola, chipsy apod.).
Mladí Jižní Tyroláci naštěstí stále ještě v tradičních rodinách pokračují v zemědelství, jen někteří by rádi pracovali ve městě. Mají vztah k domu a svoje velké domy pečlivě budují a oprašují, včetně zahrádek. V Bolzánu studuje řada studentů na vysoké škole přírodovědné, zemědělské, technické a pedagogické obory. Jižní Tyroláci mají vztah k půdě, svému sadu, k ochraně přírody okolo, ale nemají vztah k ekologickým provázanostem mezi sadem a lesem. I zde jsou peníze na prvním místě a tak ponechat v údolí velký strom pro ptáky je pro ně příliš velká oběť.
Málo lidí studuje řemesla a proto jsou řemeslníci v Jižním Tyrolsku velmi drazí. Zaměstnanost je zde oproti dalším částem Itálie výborná.
Tak, jak je typické pro lidi žijící v údolí nebo na úbočí kopců, mají spíše úzce zaměřené myšlení a jsou takzvaně "štůr": Trochu pyšní a paličatí zároveň. Ale nejen mezi kulturně vzdělanými lidmi, ale i mezi farmáři mám kamarády a známé, které každý rok navštěvuji a jsou zde i lidé srdeční podobně jako Češi nebo Moraváci.
Italové
Italové se svým krásným zpěvným jazykem a smyslem pro krásu, lásku a hodování jsou stále velmi zajímavým národem. Bohužel se na nic podepsala tradice mafie, ale také komunismus a Berlusconi (který jim nasliboval nereálné a populisticky umožnil neodpovědnost a také skoupil řadu podnikatelů): Italové ztratili svoji pracovitost. Ulejvají se z práce, mladí jsou velmi vybíraví na práci, řada lidí falšuje neschopenky apod. Mladí více než v západní Evropě žijí v mamahotelech. Italové byli velmi dobří zemědělci, ale jejich specifické dovednosti se v průběhu času ztrácí a je to velká škoda, protože půdu mají nesmírně úrodnou. Šance čekají na další generace. Mladí studují vysoké školy, ale podobně jako u nás nechtějí studovat náročné technické obory, ale studují především filosofii, sociologii a další měkké obory, v nichž potom nenacházejí uplatnění. V Itálii je velká nezaměstnanost a zvětšující se krize a chudoba. Jižní Tyrolsko odvádí čím dál větší díl svého výdělku pro nepracující jižní Italy. Italové v současné době nemají tah na bránu a mladí nemají perspektivu. Mohou se ocitnout v horší situaci, než jsou Řekové. Bohužel pokud bychom pokračovali v určitých nedobrých trendech u nás, mohl by nás čekat podobný osud.
Češi
Češi by se chtěli mít jako bohatí Němci. Někteří jdou cestou Německa, někteří cestou Jižního Tyrolska, někteří dobrou řemeslnou cestou, ale někteří cestou jižní Itálie. Jsme na určité křižovatce. Není cílem, abychom šli cestou jiné země, ale našli svoji vlastní rovnováhu v Evropském i celkově globalizovaném světě. Jde o to vyhodnotit chyby sousedů, z jiných pozitivních věcí si vzít příklad a zároveň si uvědomit své vlastní přednosti a dovednosti.
Z Německa se můžeme inspirovat technickým draivem.
Z Jižního Tyrolska prosperitou malých zemědělských hospodářství, kde má hospodář vztah k půdě a celkovému hospodářství, v krajině není eroze a ani tendence k monopolům.
Itálie pro nás může být dobrým varovným signálem před monopolizací, populismem a chybějící proaktivností (Berlusconi).
Zmíním zde ještě severské země, kde jsem necestovala, ale odkud přichází jedna důležitá zpráva do západní Evropy: Severské země přestávají pracovat v systému montoven, protože si uvědomují, že je to nelidské a už nenajdou ani ve východní Evropě zaměstnance, kteří by pracovali jako stroj (vymývá to mozek). Proto začali pracovat ve skupinách, kdy jedna skupina lidí zbuduje část auta apod. Činnosti nejsou monotónní a zároveň lidé vidí výsledek své práce. Chamtivost postrádající smysl pro lidství začíná být v těchto zemích minulostí.
Ze svých zkušeností ze základní školy a v porovnání s ostatními zeměmi vidím, že řemeslná tradice stále trvá. Řemeslníci sice také podražili, ale jsou stále dostupní a není jich nedostatek tak, jako v jiných zemích. Žáci ze základních škol jdou rádi studovat řemesla.
Problém přílišného studia měkkých oborů a hlavně problém toho, že řada dětí neví, co chce v životě dělat, je podobný jako u Italů. Dětí, které nemají na to studovat vysokou školu nebo ani po vystudování měkkého oboru nevědí, co by chtěly světu přinést (a právě proto jdou studovat měkký obor), přibývá.
Politici a podnikatelé Čech v současnosti a budoucnosti
- Některé politické strany koncepčně podporují rozvoj technických oborů a také návaznost průmyslu na základní výzkum, aplikovaný výzkum vědy. Např. i Bělobrádek v tom již základní práci započal v tomto volebním období, takže orientace středových a mírně pravicových stran míří tímto směrem. Nemá to samozřejmě znamenat omezení jiných oborů pro dobré studenty se zájmem, potřeba jsou i měkké obory a to i v rámci globalizace světa, migrační krize apod.
- Nutnost rozdělit zemědělské plochy a zvýšit odpovědnost vůči dlouhodobě svěřené krajině se také již jasně ukázala a Jurečka na ministerstvu zemědělství v tom také již započal práci. Pokračovat v nelehkém vyjednávání s některými paličatými zemědělci, kde někteří mají navíc pošramocené vnímání krajiny z doby komunismu, bude další vláda. Tím lépe pokud se do vlády dostanou nemonopolistické progresivní politické strany.
- Severský model rušení montoven a přecházení na nový systém k nám ještě nedorazil, to je inspirace pro další vládu, resp. podnikatele vláda může jen inspirovat a podpořit, ale základní orientace a rozhodnutí je na podnikatelích.
- Politici, učitelé a i veřejně známé osobnosti Itálie nás varují před populismem typu Berlusconi, protože DŮLEŽITÁ JE INICIATIVA A ODPOVĚDNOST LIDÍ, NIKOLIV PŘEJÍMÁNÍ ODPOVĚDNOSTI A VYTVÁŘENÍ ILUZÍ POLITIKY tam, kde je to záležitost práce lidí (něco jiného je zdravotnictví, školství atd., kde je to práce státu).
Je to na nás občanech. Můžeme jít cestou technického Německa, ale třeba ne tak úplně, jsme středová země rozmanitých nadání (řemesla, kultura ale i vynálezy a věda apod.). Nemusíme být tak bohatí jako Němci a můžeme být přece šťastní (ale pak nemáme fňukat, že nejsme tak finančně bohatí, jako Němci). Nemusíme se nachytat na neodpovědnost Italů a můžeme přejít z otrockých montoven na přirozenější severské způsoby fabrikové práce.
Přeji nám, ať v dalším období najdeme dobrou rovnováhu jak v činnostech, tak sami v sobě. Abychom se radovali z toho, co vytváříme, jak celkově žijeme, protože nikdy nebyla Česká republika tak bohatá, jako teď. Jde tedy o to nepromarnit šanci dalšího rozvoje, abychom se neocitli na chvostu Evropy (ale naopak ve středu Evropy) za čas jak z hlediska práce, tak z hlediska celkového přístupu k životu a ke štěstí (které pramení stejně ponejvíce zevnitř z vědomí dobrého vlastního života nikoliv z hmotného bohatství).
Alena Kulhavá
