Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

3) Kniha Rogera Scrutona popisuje velmi přesně to, jak a kam se ubírá naše kultura

28. 07. 2017 19:11:13
Co je avantgarda a kýč?Kde končí umění a začíná reklama?Jaká jsou omezení "kultu mládí?", některých neziskovek atd.? Proč je buržoazní kultura důležitým kompromisem a čeho? Některé souvislosti této úžasné knihy vás možná překvapí!

Roger Scruton, významný filosof, politolog, spisovatel a profesor estetiky na Londýnské unoverzitě je v českém prostředí známý od roku 1979, kdy se podílel v tehdejším Československu na činnosti tzv. "podzemní univerzity" - spolu s mnoha kolegy ze západní Evropy i zámoří vedl bytové semináře.

Pripomínám, že navazujeme na dva předchozí díly. Ale lze číst i samostatně.

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615581

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615835

Avantgarda a kýč

Tento trend se netýká všeho umění v moderní době!, ale je jeden z podstatných proudů. A dokonce i avantgarda má své důležité místo v umění a znám mnoho zajímavých děl. Jen když to zajde do...

"Umění musí pohoršovat, vystupovat z budoucnosti a být plně vyzbrojeno pro boj proti buržoazní zálibě v kýči a klišé. Výsledkem pak je, že se i pohoršování stane klišé. A když je veřejnost už tak imunní vůči všemu překvapivému, že jen mrtvý žralok (nebo býk) ve formaldehydu může vzbudit krátkou vlnu rozhořčení, pak musí umělec vytvářet mrtvé žraloky ve formaldehydu - jen tak je jeho výtvor autentický."

"Postmoderní abstrakce není abstrakcí v původním slova smyslu, ale je konstrukcí. Spojované prvky nemusí mít nic společného se skutečností", ne vždy se také jednotlivé prvky podaří smysluplně spojit. Společnost začíná honorovat "odborné kritiky", kteří budou hodnotu děl udržovat. Umělec i umělecký kritik se tak stávají stvořiteli, kteří dávají uměleckému dílu teprve smysl.

Tendencí tohoto typu umění je kolonizovat každičký volný prostor a volný palec podlahy. "Instalace" se dostávají do míst v místnostech a veřejném prostoru, kde by měl proudit život sám. Obrazy mají rámy a jimi vstupujeme do světa umělce, sochy dotvářejí prostor. Instalace mění prostor ve výstavní a jsou tak vlastně pyšné.

Reklama

"Chcete-li nějaký výrobek (i třeba umělecké dílo) prodat, musíte svět o jeho existenci informovat. Pro tento účel je třeba, aby vaše zpráva byla nenáročná a přístupná. Upoutávka se podobá estetickému předmětu, v jednom ohledu je však zásadně jiná: Musí zabránit jakékoliv kritice, při níž je aktuální porovnáváno s ideálním a ideální aktuálním. Umělecké dílo dodává svému předmětu hodnotu, a tím podporuje rozlišení mezi věcmi, které hodnotu mají a věcmi, které mají jen cenu. Upoutávka tento rozdíl stírá."

"Víra pozdvihuje lidské srdce, odvádí ho z tržiště, činí ho posvátným a nenahraditelným. Když víra upadne, posvátné je vydáno všanc nájezdu lupičů, srdce může být ukradeno a dáno do prodeje a stává se kýčem. Kýč tedy není tedy jen otázkou umění. Kýč odráží naši duchovní neschopnost cenit si lidského ducha a provádět posvátné úkony a žít posvátnou lásku, které ducha vytvářejí.Každý obřad, každý rituál i každé projevení skutečných citů může být obráceno v kýča také nevyhnutelně bude, pokud jej neukázní cosi přísného a to je podle Arnolda a jeho stoupenců vysoká kultura." Pokud chceme překonat kýč, musíme obnovit staré tradice, přebudovat naše životy a proměna musí být duchovní (ne nutně náboženská?) i estetická

Umění, tak jak jsme ho znávali, vyžadovalo vědomosti, schopnosti, sebekázeň a studium, což byly všechno připomínky dospělého světa (na rozdíl od kultu mládí). Lidová kultura vyžadovala autenticitu citů. Uvozovky, parodie, které se dnes v umění hojně používají jsou již také klišé. " Použijeme-li uvozovky v určitém úzkém smyslu, je to v pořádku. Když však použijeme na všechno, tak jimi všechno, co říkáme, uvězníme. Potom totiž nevyjadřují žádný protiklad a ztrácí svoji ironickou sílu."

"Reklama i řada dnešního umění automaticky proměňuje vyjádření v kýč. Aby se vyhnuli kritice, předkládají "preventivní kýč", který ukazuje falešné city a falešnou satiru toho, co předkládá." Na konci již nikdo nepozná rozdíl mezi uměním a reklamou a daný předmět si koupí. Jedinou hodnotou je potom cena takového výrobku a kruh předstírání je uzavřen.

Kult mládí

Pokud mladí lidé pouze poslouchají moderní hudbu (která často ztratila jak melodii, tak harmonii) a nejsou schopni si písně bez karaoke zazpívat, pokud nazpívané písně jsou výsledkem hlasu zpěváka a syntetizátoru, opět ztrácíme něco z živé kultury. Některé písně nejdou zazpívat vůbec.

Opět nejde o to, že by bylo třeba moderní populární hudbu odsoudit. Má své důležité místo ve společnosti: rozvíjení sexuality, emoce - i když ani jedno většinou nekultivuje - to se týká jiných žánrů hudby. Rock, ale i pop atd. patří k mládí a i my dospělí také posloucháme. Ale pokud lidé poslouchají jenom tuto hudbu, pak to formuje jejich duši a naopak tu cosi chybí...Navíc nežijeme v době Beatles, Frediho Mercuriho, Jetrhro Tull, ale ani Metaliky, Nirvány, Philla Colinse, ale v době, kdy řada dětí i dospělých poslouchá pouze elektronické změti zvuků a textů typu "jsem zombie, vykrvácím...". případně syntezátorové zvuky téměř zcela bez textu nebo s textem tak stupidním, jako byste si do, jak říká jeden můj blízký "do duše nacpali knedlík. Dojde k "ubezdušení" ". Čím méně jiné (i nehudební) kultury daný člověk zažívá a čím nevyspělejší je, tím je efekt "ubezdušení" silnější. Na české scéně najdeme také paletu stylů, ne vše je tak tragické. Přesto i hudební odborníci nadšenci rockové a popové hudby upozorňují na čím dál větší klišé...a je tu ještě jeden fenomén (pozn.AK):

Ti, kteří patří pouze do fanklubu nějakého zpěváka nebo fotbalového týmu místo do skauta, sportovního týmu (kde jde o hru), orchestru či pěveckého sboru, jsou jen pasivními účastníky nějakého společenství.

V některých oblastech světa na sebe kult mládí bere podobu gangů, které rebelují proti současnému světu aniž by vytvářeli skutečné hodnoty.

Podobný trend se ale dostává i na univerzity, kde mladí rebelují proti společnosti,aniž by ale chtěli něco konkrétního vytvářet.Neví, jak se uplatnit a tak svoji identitu usazují do rebelie proti všem. (V některých případech dokonce zakládají různé neziskové organizace, které na rozdíl od těch potřebných neziskovek (kterých je také hodně) jen bojují za různé velmi subjektivní názory a vzhledem k tomu, že dostávají peníze z grantů, tak se cítí mocní a terorizují potom v nadmíře zastupitelstva a vládu, jako by oni byli volenými zástupci státu. Nejvíce je to v Americe, ale také v západní Evropě. U nás v náznacích. Tím neříkám, že neziskovky bojující za práva jsou špatné, ale důležitý je motiv a také schopnost komunikace a demokracie. Důležitá je dospělá práce a ne adolescentní vzdor Pozn. AK)

Pastí kultu mládí a nerozlišování, kdo co a jak aktivně ve pseudospolečenství (např. gangu, fanoušků populární hvězdy) vytváří a tak "kulturu mládí zbavuje s ohledem na lidský život veškeré významnosti. Kultura mládí zůstává totiž uzamčena v přítomném čase, kde pátrá po dobrých důvodech sebe sama, jak prokázat vlastní legitimitu, aniž by překročila pro ni smrtonosnou hranici a vstoupila do světa zodpovědné dospělosti". (to je i téma těch vysokých škol a některých neziskovek pozn. AK) Opět se zde ukazuje, jak moc nám chybí potom rituály přechodu do dospělosti.

Podoba tance se také změnila: Dříve byly tance rituální nebo dvořící se (ať už menuet nebo flamengo). Erotická energie v nich byla přítomna, ale byla kultivovaná: Šlo o přiblížení se partnerů k sobě v situaci, kdy ještě v rámci vývoje vztahu nebo situace páru ve společnosti nemělo dojít k úplnému setkání. Tanec vztah pozdvihovat. A to nejen mezi milenci, ale i ve vnímání muže - ženy v obecné rovině s cizím tanečníkem (i v polce a valčíku). Pokud se tanec posunul směrem k samostatnému předváděni se na diskotékové ploše, je to jedna z dalších možností: užívání si rytmu společně s ostatními a někdy i sebeprezentace a proč ne. Ale pokud by měly ostatní formy tance zaniknout, byla by to opět ztráta nějaké kulturnosti. Pokud naopak na diskotékách se někdy i vlastní tanec vytrácí a dochází téměř až k sexu, je to ochuzení se o vyšší formy existence. " Všechen ten ruch a vzruch i s drogami nechává sebe sama na okraji společnosti, kde si užívá svobody, která je však prázdná, protože nemá žádný cíl." (V současné době už ani takový tanec nemá řada mladých zapotřebí a zůstává u pozorování videí na youtube pozn.AK).

" Propast, otevírající se mezi kulturou, spontánně přejímanou novými generacemi mládeže a kulturou, kterou by měla šířit univerzita (i na střední a základní školy, jak tomu dříve bylo) je tak strašlivá, že každý učitel hřadující na pomyslném kulturním vrcholu a lákající k sobě mladé lidi, musí nutně působit směšně. Cesta druhým směrem je mnohem jednodušší, je mnohem snazší přidat se ke svým mladým posluchačům v říši populární zábavy a obrátit své intelektuální zbraně proti majestátní zřícenině na druhé straně strže (vysoká kultura). Stále častěji se setkáme s tím, že moderní intelektuálové stojí mimo vysokou kulturu, jež jim však propůjčuje jejich status. Dále však tvrdí, že jejich úkolem není šířit vysokou kulturu, nýbrž zpochybňovat její předpoklady, podrývat její autoritu a osvobozovat mladé lidi od nadvlády rigidních "struktur".

Buržoazní umění a téma moci

V osvícenství se začala stírat dospělost a adolescence: Ne tak vnitřní prožívání rituálů přechodu (včetně svatby), volba osobní odpovědnosti apod. "Buržoazní svět má některé rysy, které by jí mohl celý svět závidět: vládne v ní zákon, který je nadřazený činům vlády, zajišťuje práva a svobody a brání je před všemi nepřáteli včetně sebe samé,chrání monogamní manželství a rodinné vlastnictví, díky němuž může být materiální a kulturní kapitál jedné generace bez problémů předán na generace následující, vytváří systém všeobecného vzdělání, formovaný estetickými a vědeckými názory osvícenství , pečuje o blahobyt a bezpečí zajištěné vědou a trhem - dva nevyhnutelnými produkty svobody jednotlivce. Buržoazní společnost nás osvobozuje od pout sdílené kultury a jako útěchu nám dává vysoké umění. Buržoazní svoboda je výsledkem historického kompromisu. " To chtěli revolucionáři zničit, ale nezkoumali, co to přinese:

Podle Foucaulta je veškerá společenská rozprava jen hlasem moci. Tento antiburžoazní sentiment nás nutí vyjasnit si zásadní, přesto nevyřčenou otázku: "Jaké jsou možnosti naší civilizace v současné éře? Co je na buržoazním kompromisu tak špatného a čím bychom ho nahradili? " Foucaultovo pojetí svobody je svobodou neskutečnou, fantazijní, která je v rozporu s mravní volbou a není ji možno ani realizovat na Zemi. Podle Eliota je kacíř ten, kdo se zmocní pravdy a promění ji na pravdu nejvyšší: Takový člověk na pravdu tolik tlačí, že ji promění v lež. To se stalo Foucaultovy. Nedokázal totiž připustit že moc může i příjemná a laskavá, například jako moc milujícího rodiče, učitele...(Boha - Lásky i Řádu jako živoucího principu vesmíru pozn.AK) Jsou moci, které nelze použít k prosazování našich cílů a jež nám naopak naše cíle ukazují a omezují je: Taková je moc pravé kultury - vykupující moc lásky a soudu (svědomí). Být v moci těchto sil neznamená být otrokem, ale naopak uskutečňovat část naší lidské svobody. Znamená to pozvedat se z říše prostředků (konzumu a světské moci) do říše cílů.

Kam jsme pokračovali do současnosti? Dozvíte se v posledním díle, který bude publikován zítra ráno.

Alena Kulhavá

p.s. fotka: slavné "umělecké dílo" "býk ve formaldehydu"

Autor: Alena Kulhavá | pátek 28.7.2017 19:11 | karma článku: 11.53 | přečteno: 414x

Další články blogera

Alena Kulhavá

Sucho a eroze půdy: Výzva pro zemědělce, občany, myslivce, developery a politiky

Ve svém dřívějším článku jsem popisovala, co dělám ve svém životě konkrétně já, abych zpomalovala vznik nedostatku vody v Čechách. Nebudu se opakovat a článek přikládám. Mám ale další inspirace a to i pro zemědělce a myslivce.

3.8.2017 v 18:21 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 553 |

Alena Kulhavá

Co jsem zjistila na ministerstvu zemědělství o divokých prasatech v přírodě i v obcích

Po své nemilé zkušenosti s divokými prasaty při přespávání v lese jsem se rozhodla kontaktovat ministerstvo zemědělství. Pracovníci ministerstva mi velice rádi a obšírně vysvětlili problematiku. Píši i zprávy od trempíků a z obcí.

1.8.2017 v 19:09 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 1145 | Diskuse

Alena Kulhavá

Sedíce v podhradí jsem malovala Karlštejn pro své budoucí děti a co jsem zažila?

Měla jsem možnost nahlédnout do základního rozpoložení a nastavení kolemjdoucích turistů Čechů, cizinců, ale i obyvatel Karlštejna a nakonec se mi přihodila neuvěřitelně nepravděpodobná věc. Přeji vám hezké nejen čtení.

1.8.2017 v 8:25 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 838 |

Alena Kulhavá

Jak šachoval Babiš s rozpočtem,že jsme kromě EUdotací v mínusu a proč se bojí k Moravcovi?

A. Babiš se nebojí diskutovat nejen u Moravce,ale i s jinými novináři.Nejde jen o rozpočet, žalobu od Slováků,ale i o obsah jeho knihy,na který měl být kolegy z jiných stran dotazován a to je to poslední,co by potřeboval.Proč?

30.7.2017 v 21:42 | Karma článku: 31.55 | Přečteno: 1529 |

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Od chlapů, kteří se vysmívají vzdělání, radši pryč!

Jako žena jsem si myslela, že muži budou u své partnerky ocení inteligenci a dobré vzdělání. Normální muži snad... Ale já jsem narazila na ty, pro které bylo moje vzdělání problémem! Zřejmě chtěli blbku... To ale já nejsem!

16.8.2017 v 16:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 14 | Diskuse

Pavel Liprt

16. srpen, den jediné a naštěstí vítězné námořní bitvy, kterou naši vojáci svedli

Když jsem minulý rok navštívil zajímavou výstavu o Legiovlaku, pojízdné replice legionářského vlaku, zaslechl jsem tam o jedné zajímavé námořní bitvě. A byly u toho opět Československé legie.

16.8.2017 v 16:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Martin Hatala

Klapka: Cuketa a já poprvé!

Asi takhle na vysvětlenou: Předem upozorňuji, že jsem dlouho nekuchtil, ale nahromadění dvou cuket mě dohnalo k jejich zpracování. To je jednoduché, slyšel jsem od šťastné dárkyně, jejíž ledničce se značně ulevilo. Ochutíš,

16.8.2017 v 15:47 | Karma článku: 7.96 | Přečteno: 181 | Diskuse

Ondřej Bezouška

Spasení aneb smrt očima našich předků

Jak viděli umírání a smrt naši předkové? Proč se novorozenec nemusel dostat do nebe? A jaký trest potkal zavražděného po smrti? O tom a mnohem více v novém článku, který vás seznámí s pohledem našich předků na svět okolo nás.

16.8.2017 v 15:15 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 247 |

Zdeňka Ortová

Tetování je sebepoškozování

No... je to možné. Mně tetování připomíná sprejerství. Sprejeři a tatéři mají podobnou vlastnost. Jakmile vidí čistou, nepomalovanou plochu, hned se dají do díla a poskvrní ji.

16.8.2017 v 14:47 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 473 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 19.56 Průměrná čtenost 888

Učím biologii, chemii, zeměpis, tvořivé činnosti, výchovu ke zdraví a vedu pěvecký kroužek. Zároveň jsem poradcem ve zdravém životním stylu. Pomáhám lidem s redukcí váhy, chronickými onemocněními. Řešíme stravu, pohyb, relaxaci, psychosomatiku atd. Školím lékaře, pořádám přednášky pro veřejnost a pracuji i v kontextu ekologie a udržitelného rozvoje. Zpívám v alikvótním sboru, miluji hudbu, přírodu.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.