Prvním opěrným bodem je vlastní rozhled a neustálé studium situace i různých pohledů(ekonomických, sociologických, ekologických). Druhým opěrným bodem je komunikace s jinými politiky, třetím bodem je komunikace s voliči. Co chybí?
V mnoha případech politikům, ale i některým voličům chybí
1) kontakt s Vyšším Já - intuicí - nejhlubším svědomím - Duchem. Ve starém jazyce to Masaryk nazývá Bohem. Přestože jsme se jako civilizace od formálních náboženství odklonili, tato složka psychiky a světa zároveň nikam nezmizela. Můžeme ji ignorovat a dělat rozhodnutí pouze myslí, ale vidíme, kam to spěje: Osamocená mysl (popřípadě v kontaktu s utrženým egem) bez kontaktu s Duchem nemůže dospívat k nejlepším řešením. Tím více, jak se člověk koncentruje pouze na mysl, se pohledy na věci diferencují a rozmělňují a není snadné v čím dál více rozbitých politických diskusích najít řešení. Souvisí s tím i potřeba zakládat nové a nové politické strany, což není zdaleka jen nemoc Čechů, tento trend lze pozorovat i v západních zemích. Systematické myšlenkové postupy umožňují pouze standardní předpovídatelná řešení. Emoce umožňují unáhlená řešení. Politikaření umožňuje "vyčůraná" řešení. Pouze pokud se spojí mysl se zdravým pudem sebezáchovy a hlavně s Duchem, lze i v komplikovaných dobách komplexněji "vládnout".
2) Druhým předpokladem pro "dobré vládnutí" je láska. Ať se jedná o rodiče, učitele, lékaře, sbormistra nebo politika. Pokud se z jakékoliv role ve společnosti vytratí láska a vnitřní radost, život přestává mít smysl, přestává se dostávat základní životodárné síly a věci mají spíše tendenci spět ke zmaru. I o tom něco věděl Masaryk, byť v rámci selektivního poslouchání a čtení si dokážu představit, že to dnešní politici a řada lidí vytěsní. Není snadné si v mentální práci politika udržet kontakt se srdcem a cítit lásku jak vůči občanům, spolustraníkům, tak ale i k politikům z jiných politických stran. Přesto pokud toto chybí, podle vzoru "ryby smrdí od hlavy" se tento nedostatek přenáší i na občany. Ti naopak ale zvolili takové politiky, kteří odpovídají jejich charakteru: to jest tam to začíná a tam je třeba začít něco měnit - ne u politiků.
S pokorou, ale i láskou je spojené i moudrá modlitba"Pane Bože, dej, ať mám sílu změnit věci, které změnit mohu a mám, pokoru, abych se smířil s tím, co změnit nemohu a moudrost, abych odlišil jedno od druhého." Tato modlitba platí i na tak složité problémy, jako je migrace, kácení deštných pralesů apod. A dokonce lze její platnost ještě rozšířit: Pokud lidé "bojují" proti jakémukoliv reálnému problému nebo hrozbě, svojí energií strachu a boje tento problém posilují a přivolávají, byť je to to poslední, co by si ti lidé přáli. Pokud systematicky s pokorou a láskou pracují v rámci nějakého problému (na kterém skutečně mají pracovat) a zároveň nechávají zcela na Vesmíru, jak to dopadne, je situace jiná. Stejně úplně všechno opečovat nejde: O víkendu mladý expert zachránil svět před vážným hackerským útokem. V pondělí ale nemůže vyloučit útok lepší formou tohoto viru, který už nemusí umět odstranit. Žádná doba není jistá (byť ta naše je možná nejjistější, kdy co byla) a lekcím, které by měly přijít, se nebudeme moci vyhnout. To neznamená pasivitu, ale udržovat si rovnováhu mezi myšlenkovou prací v práci - společnosti - a mezi láskou, kterou dáváme sami sobě, svým blízkým i celému svému okolí. S tím souvisí i pocit radosti a vděčnosti za to všechno krásné, co v Evropě můžeme žít teď a tady. Pokud to jednoho dne zmizí (z důvodů, které stejně nebudeme moci ovlivnit) a my jsme si to neužili (místo toho řešili věci, které vyřešit nemůžeme), budeme cítit jenom zmar (a to i s působností na další generace). Pokud si budeme jen užívat a nebudeme vůbec politicky žít (tj. např. nebudeme se orientovat v základním společenském dění, nepůjdeme k volbám, neprojevíme aktivně svůj názor v krizových momentech apod.), může nás postihnout pocit viny. Pouze nalezením rovnováhy můžeme být skutečně šťastní v rovnováze sami se sebou. Pro každého je ale tato rovnováha o něco málo jinde (a s aktuální politickou situací se mění) a nikdo nemáme právo posuzovat druhého, zda v rovnováze je nebo ne.
V praktickém životě mají běžní občané méně kompetencí k tomu věci měnit a tím více mají čas a "za úkol" žít vlastní životy vytvářet to základní pole mezi námi:Pole lásky (jak to jen jde) a to svým základním naladěním (orientací na lásku), uměním mít pod kontrolou myšlení (to jest aby myšlení bylo dobrým nástrojem a nebylo neukázněný pán: dalo se vypnout - resp. ten vnitřní hluk myšlenek, které nás bez ohledu na to jestli chceme nebo ne "napadají") a ochotou posilovat vyzařování lásky do svého prostoru. Chovat se k lidem laskavě, umět pomoci a mít čas a lásku pro své blízké. Jen tak se mohou ze zdravého pole vygenerovat politici, jaké bychom si přáli. A tím méně problémů budeme muset na světě řešit - řešení si budeme hledat sami mezi sebou a nebudou muset být tolik moc opečována systémem.
Alena Kulhavá
