Moje návštěva azylového centra v Itálii: Jaká je realita na severu Itálie?

25. 03. 2017 8:02:23
Některé skutečnosti mě mile překvapily, některé naopak podporují určité pesimistické vyhlídky naší civilizace. Jak to vypadá v březnu 2017? Jaké podobné nejen klimatické problémy mohou čekat Českou republiku? Co s tím?

První věc, kterou bych chtěla zmínit je, že v severní Itálii, konkrétně v Jižním Tyrolsku se do migračních center v naprosté většině dostávají černoši. Převážně mladí muži, ale také ženy a rodiny. Samozřejmě mě zajímalo, co je přivádí...

Měla jsem možnost dlouze pohovořit s pracovnicí jednoho tamějšího azylového centra i s některými uprchlíky. Měla jsem možnost pohovořit z řadou přátel a kamarádů, kteří v Jižním Tyrolsku žijí. Vzhledem k tomu, že jsem se v oblasti pohybovala týden, měla jsem možnost porovnávat s tím, co jsem viděla na vlastní oči. Porovnávat stav v krajině, v centru Bolzána, na nádraží v Bolzánu, v okolí azylového centra v kopcích i celkově v krajině.

Situace je taková, že v zemích, kde tito lidé, kteří do Evropy přicházejí, žijí, je těžké pokračovat smysluplně dál v životě. Situace je tam tak bezútěšná, že je prostým pudem sebezáchovy i tvůrčím aktem vydat se na cesty. Někteří uprchlíci jdou "načerno", ale část je v jižní Itálii zaregistrována a postupuje podle pravidel: Je postupně rozmisťována do celé Itálie. Tak se dostávají i do Bolzána - krásného města (velkého jako nějaké naše střední-větší město) pod Dolomity, kde jsou uprchlíci znova prověřeni. Ti, kteří přichází načerno - tj. nerespektují pravidla a nejsou registrováni, jsou někdy (zdaleka ne všichni) eskortováni na jih Itálie (a tam pracovnice neví, co se s nimi děje), některým se daří skrýt v uličkách Bolzána a žebrat. Bolzáno není zaplaveno uprchlíky, jen na nádražích jich v určitých časech přespává hodně: Někteří míří nelegálně do Německa. Také v místě, kde bydlí moji přátelé, u kterých jsem byla (nedaleko Bolzána) je situace teď klidnější: V létě a na podzim zde skoro každý den uprchlíci žádali o pomoc: Někteří finanční (hlavně na kredit do mobilu), někteří se ptali po práci. V současné době je docela klid, ale další vlna se očekává znovu v létě.

Legálních skutečných uprchlíků, kteří žádají o azyl, je v Bolzánu cca 1000-2000. Jsou to lidé, jejichž život odpovídá statutu uprchlíka, nebo teprve čekají na vyslechnutí: některým hrozí jím přímo zabití (politické důvody, přítomné gangy apod.), jsou homosexuálové, ženy zneužívané jako prostitutky, válečně ohrožení nebo zažili válku a nejsou v bezpečí. Určitou část tvoří lidé, kteří nemají v místě šanci na práci a tak na přežití v kombinaci s dalšími faktory (což jim dává status uprchlíka). Řada z nich je na hranici uprchlíků a ekonomických migrantů (právě ti, kteří nemají šanci najít práci a živoří buď na hranici bídy nebo na hranici přežití). Ti, kteří nežijí v azylových domech, zatím v Jižním Tyrolsku nepáchají ve větší míře trestnou činnost, Jinak je tomu v jiných částech Itálie. Uprchlíci, kteří nemají uznaný azyl a volně se pohybují, žebrají a přespávají jako bezdomovci, ne všechny se daří posílat zpět. Představují potencionální riziko krádeží,drogových obchodů, násilné kriminality. Zatím je situace celkem klidná (není výrazně odlišná od Prahy), ale určité typy incidentů jsou nové a je třeba ji řešit dříve, než bude pozdě i zde. Azylanti konkrétního domu v kopcích, který jsem navštívila, neotravují většinou místní občany žebráním, ale přesto se ptají po práci. Někteří i obcházejí domy. Situace okolo různých azylových domů může být trochu různá, já jsem měla možnost navštívit jen jeden a měla jsem možnost mluvit i s několika lidmi z okolí.

Na druhou stranu do Itálie míří řada ekonomických migrantů, kteří nejsou postiženi ani individuální situací, ani válkou. Jsou jen zblblí mafiány a dost často brzo odhaleni. Někdy je ale těžké rozhodnout, zda jde o člověka, jemuž přísluší azyl anebo o ekonomického migranta (ta hranice je čím dál tenčí) a tak jsou dovezeni do Bolzána. Větší část ekonomických migrantů je ale zastavena už na jihu Itálie a do Bolzána jich už tolik nedojde. Ale i tam jsou a velké množství jich cestuje nelegálně vlaky do Rakouska a Německa, přespávají na nádraží, které bezpečné v současné době není. Bolzáno se propadlo v žebříčku bezpečnosti a čistoty za posledních deset let z první na šestou pozici. Manžel ženy, která mě kontaktovala po zveřejnění některých mých zkušeností, je policista a sděluje, že přestože běžný občan nemusí s kriminalitou nutně přijít do styku, on ve své profesi zažívá zcela něco jiného, než před deseti lety. Více zásahů, kriminalita zejména ekonomických migrantů, kteří vpluli do města. Přichází také více stížností na vandalství a znečišťování okolí. Ne všechny nelegální migranty policie zadrží, někteří do Rakouska a Německa odcestují. Je problém, jak ekonomické migranty vrátit z Itálie zpět. Nemají pasy, do které země je tedy vrátit podle pravidel? Evropské země začínají vyjednávat se zeměmi Afriky a i Evropská komise připravuje návrh za celou Evropu, jak rychle nastolit dohody zejména s těmi zeměmi, odkud prchá nejvíce ekonomických migrantů (Etiopie, Nigérie, Niger, Mali, Senegal). Je to nejen nutné, ale je to zároveň velmi účinná zbraň, neboť další ekonomičtí migranti po té na cestu do této země nevyrazí (zkušenost nejen Španělů). Přesto existuje nemalé množství uprchlíků, kteří jsou skutečnými uprchlíky a bylo by potřeba jim poskytnout dočasnou ochranu (válka) nebo azyl (dlouhodobější pronásledování v zemi, které se hned tak nezmění) nebo je přesadit na bezpečné místo v jejich kontinentu. Navíc lidem např. z Eritrey hrozí, že vůbec nezaprší a budou hlady, k tomu silné politické diktátorské tlaky...prostě se tam už nedá žít..Italové očekávají, že se Eritrea pohne jako celek. Přistoupit k vojenskému hlídání výsostných vod Libye atd. je až poslední možnost, ale je dost možné, že k ní bude muset Evropa přistoupit. To by byl do jisté míry praktický (byť nevyslovený) konec Ženevské úmluvy. Aby k tomu nemusela Evropa přistoupit, tím více musí rychle a důsledně jednat s Africkými státy. Je ale možné, že žádné řešení neexistuje a pokud nebudeme chtít být zaplaveni milióny černochů, kterým neumíme dát práci (a bez smyslu života hrozí rázem kriminalita), budeme je muset zakonzervovat v Africe a pomáhat jim jenom tam.

Cituji ženu, která bydlí v Bolzánu, je Češka. Ozvala se mi v reakci na můj článek. Zprávy jsou to bolavější, než zažívají moji tamější přátelé a kamarádi a než jsem měla možnost pozorovat já. Částečně ale odpovídají i mým zkušenostem (žebráci ve značkovém oblečení v některých částech Bolzána apod.). Navíc se komentář týká i Albánců a Rumunů a Arabů - ti jsou skutečně dlohoudobě v Jižním Tyrolsku problém (vykradli i mé přátele). Když ta žena píše o černoších - jde právě o ty, kteří nebydlí v přísných podmínkách azylových center a tak se chovají jako burani jak se jim zachce. Jsou to právě ti ekonomičtí migranti nebo prostě ti, co nedostali azyl či byli vyhozeni ze sekundárních charitativních center:

"S migrační vlnou přibyly v Bolzanu i tzv. arabské zóny .Ulice,ve kterých migranti otevřeli síť obchodů,holičstvi a internetových barů a kde se pravidelně schází KDEKDO.To automaticky vede k páchání trestné činnosti ,distribuci drog a prostituce.Je teda logické,ze této části města se místní snaží vyhnout.I tohle je pro mě jistě "degrado"...propad.
Celou dobu nemluvím o periferii, ale o centru. Další propad jsou Free WiFi zóny. Konkretně Piazza Domenicani v centru Bolzana.Cely den se tam válí na zemi a chatují (mimochodem všichni ve značkovém oblečeni a s moderními telefony).
Pak se někteří z nich zvednout a jdou žebrat.Nedej bože,když jim místo peněz nabídnete třeba chleba,to se stalo mně osobně a už to nikdy neudělám .Jěštěže jsem mu nerozuměla ,ale to jak byl hlučný a jakým mě sjel pohledem mi úplně stačilo.Byla jsem svědkem i jiných případů,ve většině případů se jednalo o slovní napadání starších osob,kteří se provinili jen tím ,ze jim nic nedali.Jak jsem řekla,pracuju v centru a mám to denně na očích .
Asi před rokem (možná že to bude i víc) je ubytovali v Hotelu Alpi v centru.Ta situace tenkrát byla opravdu neúnosná.Stěžovali si na jídlo a taky na to ,ze si pro něj musí chodit kilometr pěšky,na to,ze tam nemají WiFi a že jich musí v každém pokoji spát až šest.
Teď nám ke všemu přibyl další problém.Jakmile se začne stmívat,tak se nám místní nemocnice začíná zaplňovat podivnými individui(převážně migranty),kteří obsadí chodby(převážně První pomoci ) a využiji je jako noclehárnu.Postel si udělají z židliček,nebo si lehnou na zem a v nejhorším případě "ukradnou" nemocným lidem na první pomoci pojízdné lůžka .Nemají sebemenší problém si zapálit cigaretu a o hygieně ani nemluvím .O tom,že je nemocnice plna i onkologických pacientů ani mluvit nemusím a co to pro ně může znamenat už vůbec ne.Určitě se divíte ,jak je vůbec možné,že s tím nikdo nic nedělá .JE! Policie má svázané ruce a vedeni zase strach,ze je někdo obviní z Bůhví čeho.Celá kauza byla i v novinách a tam taky i skončila .Lidi jsou už z toho všeho unavení a bezmocní.
Je pravda,že konkrétně v Bolzanu zatím k nějakým vážným trestným činům nedošlo,ale jisté je jedno a to,že se tady už nikdo JISTĚ necítí .K vykrádání a loupežím tady dochází poměrně často ,převážně se ale jedna o Rumuny a Albánce .V celém zbytku Itálie je ale situace o mnoho horší .Tam jsou vraždy a znásilňování na denním pořádku(znásilňování a obtěžování zejména ze strany migrantů ).Veškeré zločiny jsou v 60% páchány cizinci a to je dost alarmující (co se krádeží týká tak jen 1 % bývá objasněno a navíc k tomu všemu nepotrestáno,protože legislatura nefunguje tak, jak má.)"

Bohužel některé organizace zjistily, že práce s uprchlíky je výhodný business a tak si pro migranty jezdí přímo k Libyjským hranicím. Považuji to za skandální v situaci, kdy solidní charitativní organizace se snaží pečlivě třídit uprchlíky a pomáhat těm nejpotřebnějším (byť to v masovém měřítku pravděpodobně nebude možné). Kromě toho, že jim tyto businessové organizace (a to i italské či z jiných zemí - nejen převaděčské gangy) dělají špatnou reklamu, destruují tím celý systém a pokud to půjde takto dál, je zcela pochopitelné, že se lidé vůči pomoci uprchlíkům bouří (nebo jsou přinejmenším rozpačití- zatím-) a v budoucnu mohou nastat i velká povstání. Státy, Evropská komise i místní úřady si zahrávají s ochotou lidí pomoci jiným lidem v nouzi, což je destrukce samotného lidství. Pouhá nečinnost, odkládání věcí na později, nedostatek odvahy změnit výrazněji pravidla a "různé názory" místo dostatečně akčního hledání řešení může vést v budoucnu k velkým problémům.


Za rok 2016 připlulo do Itálie 180 000 migrantů ,z nich podalo žádost o azyl 123 000, 57 000 zmizelo kdoví kam. JEN 5 OOO byl uznám status uprchlíka, což jsou jen 3 procenta. Tohle jsou čísla jen za jeden jediný rok.
Rok 2017 bude možná dramatičtější: Od začátku roku připlulo už 23 000 migrantů což znamená, že podle posledních odhadů bude tento rok rokem pro Itálii rekordním: očekává se víc než 200 000 migrantů .

Určitě se už ptáte: "A jak se pozná, že si ten člověk, který přichází do Evropy, svůj příběh nevymyslel?" Tuto otázku jsem podrobně pokládala pracovnici v uprchlickém centru.Tato zkušená a psychologicky vzdělaná žena mi odpověděla. V Bolzánu hned po příjezdu dostávají uprchlíci dotazník, kde se po nich žádá vypsat (nebo nadiktovat) co nejpřesnější životopis a také je zde řada psychologických otázek k tomu, aby úřady zjistili, co uprchlík od azylu očekává a co hodlá v Itálii podnikat. Tyto informace jsou založeny a po čase konfrontovány s novou výpovědí v sekundárním azylovém centru, kam jsou uprchlíci z Bolzána po určitém čase odvezeni (menší ubytovací domy charity v krajině: 10-80 míst většinou). Než se do sekundárního centra dostanou, ti kteří nemají zdravotní prohlídku z jihu Itálie, jsou pečlivě prohlídnuti (testy nejen na tuberkulózu) tak, aby nikde nepředstavovali zdravotní riziko pro okolí. V sekundárním centru (tak jako je to v kopcích, kde jsem byla) jsou znova, ale mnohem podrobněji vyzpovídáváni. Pokud se v něčem výpovědi s tou původní neshodují, dá se prý docela dobře poznat, proč tomu tak je, ale chce to chvíli času na rozbor v rozhovoru. Někteří si příběhy vymýšlí, ale takových je prý naprostá menšina. Někteří až později "vybalí" další hrůzy, které zažili, zejména citlivé věci, za které se stydí (znásilnění apod.). Na řadě z nich je vidět posttraumatický stav. Někteří nemohou vůbec spát a potřebují i pomoc psychologa.

Navštívila jsem azylový dům Charity v kopcích, kde bydlí 40 malých černochů: Krásní černoši černí jak bota, ale na některých byl znát posttraumatický stav. Někteří unikali do virtuální reality a na všech bylo znát velké zklamání: Jejich snem nebylo pobírat dávky, ale pracovat, zapojit se do života v Itálii. Většina z nich umí anglicky, někteří francouzsky, učí se německy. Azylanti v tomto domě netouží prchnout do Německa, posílají životopisy a žádají o práci. Životopisy a dopisy píší částečně sami, částečně jim v tom pomáhá azylová pracovnice. Tak také některá místa obtelefonovává. Situace je ale taková. že tak jako u nás panuje ostych před tmavými cizinci, stejně tomu tak je u Tyroláků. Některé školy, školky a restaurace uprchlíky zaměstnávají jako pomocné síly, ale existují i takové situace, že přestože azylant dobře pracuje, rodiče nějaké školy si stěžují (mají strach nebo odpor k černochům) a škola raději, než by řešila problém s rodiči, azylanta propustí. Smutné situace zažívají černoši i v dopravních prostředcích, kdy si po nich nikdo nechce sednout na sedadlo. Jsou to mladí kluci a přirozeně to zraňuje jejich srdce. Přestože Tyroláci vědí, že se v krajině mimo Bolzánu (a tím spíše v dopravních prostředcích) pohybují z naprosté většiny pečlivě zdravotně zkontrolovaní azylanti, obavy je vedou k rasismu. Není možné se ale divit, protože i po Jižním Tyrolsku se pohybují nezkontrolovaní ekonomičtí nelegální migranti a člověk nemůže vědět, s kým se potkal.

Farmáři - jablečníci a vinaři - mohou azylanty zaměstnat bohužel jen omezeně: Potřebují pracovníky jen na sezónní práce a jsou zvyklí na stálé zacvičené party, které přijíždí částečně z Čech (už naprosté minimum) a hlavně z východního Slovenska, Polska, případně Albánie. Nechtějí přirozeně zacvičovat někoho nového a starým známým dát vale. Je to částečně pochopitelné (efektivita a vztahy) a částečně to vypovídá o pragmatickém přístupu farmářů k životu. To jim neukládá povinnost zaměstnávat méně výkonné nebo nezkušené pracovníky. Tím spíše, že ceny výkupu jablek vzhledem k polskému trhu s jablky klesají a farmáři přestávají být finanční elitou Jižního Tyrolska. Problém je třeba řešit systematicky.

Nejen v tomto azylovém centru jsou problémy naprosto minimální: Panuje zde striktní řád: Uprchlíci si sami nakupují, vaří, uklízí a jsou v činnostech kontrolováni. Dvakrát za měsíc mohou přespat mimo azylové centrum. Pokud něco neudělají pořádně, dostávají varovný dopis. Při třech varovných dopisech musí centrum opustit a jdou zpět do horších podmínek v Bolzánu, kde si musí vystát znova "frontu na sekundární azyl". Pokud znovu v sekundárním azylu nefungují dobře, jsou zařazeni na seznam těch, které se bude snažit Itálie vyhostit. Za porušení pravidel se považuje i pozdní příchod na hodinu jazyků nebo neprospěch u jazykových zkoušek. Při větších přestupcích je jim statut azylanta odebrán. To nastává ale prý naprosto výjimečně. Pracovnice takový případ nezažila. Pouze v rámci své práce musela tři uprchlíky vrátit zpět do Bolzána. Nemohu říci, čím to je, že mladí muži v tomto centru zde jsou slušní a vděční: Zda tím. jak sem byli vybraní, striktním řádem nebo tím, že jsou tu krátce (od srpna). Každopádně ani azylová pracovnice nevnímá jako dobré, aby zde pobývali dlouhodobě.

Ptala jsem se také na problém s tím, že tito mladí muži budou přirozeně toužit po ženách...Zatím nejsou nijak medikovaní (a v případě potřeby s tím centrum počítá). Většina z nich je v posttraumatickém stavu, odklání se od reality nebo silně vnímá rasismus v rámci Jižního Tyrolska a tak ani nemají chuť a příležitost v malé vesničce kontaktovat děvčata. Ve městě je situace anonymnější (mají jízdenku, aby si mohli občas někam vyrazit). Hovořila jsem s jedním černochem a ten to potvrzoval: Jeho první motivací je sehnat práci, až pak přemýšlet o rodině. Je dost pravděpodobné, že černé. Je mu naprosto jasné, že kdyby někde udělal nějaký průšvih, okamžitě cestuje pryč z tohoto centra. Dovedu si ale představit, že muži, kteří nejsou pod takovou pečlivou kontrolou a v situaci, kdy mají šanci na práci, ženám někdy neodolají. Nevím, nemám o tom žádné zprávy.

Situace je tedy taková, že azylanti nepáchají trestné činy, nedělají problémy. Ty v určité míře dělají nelegální uprchlíci, kteří se schovají v nějaké drogové či jiné skupině v Bolzánu, ale naštěstí to zatím také není závažné téma, o kterém by moji přátelé z Jižního Tyrolska věděli, o kterém by se nějak pravidelně psalo. Azylové pracovnice vnímají jako důležité, aby azylanti byli rozeseti po takto malých skupinách po kraji a nesdružovali se na jednom místě v situaci, kdy nemají práci. Problematická je ale jejich budoucnost: Vzhledem k tomu, že šance sehnat práci je minimální, jsou odkázáni na přežívání v centru. Jejich tvůrčí síla se zmenšuje a tak se čím dál více izolují do virtuálních světů (televize, mobil apod.). Pracovní návyky se ztrácí a tak i když někde je třeba pomoci, automaticky nevyskočí, protože začínají být zdegenerovaní. Pokud je ale někdo požádá, jdou a práci vykonají. Jejich představa o budoucím zaměstnání: Někteří by se rádi usadili u farmářů (ale možná nevědí, co je čeká - je to hodně těžká a ubezdušující práce, kde se člověk stává strojem-mám osobně zažité), někteří by chtěli pracovat v restauracích, jiní ve svém řemesle: např. jeden černoch tolik sní být holičem a bylo vidět, že ruce má šikovné - velmi milý hoch. Zda si svoje dobré chování tito hoši udrží, nebo propadnou frustraci a nastane u nich krysí chování, které vidíme na záběrech z jiných částí Itálie, nikdo neví. Budu situaci sledovat. Absence smyslu života a aktivní práce je tím více u temperamentních zemitých lidí velký problém.

Sociální pracovnice pomáhá tady a teď, pracuje v rovnováze řádu, lásky, nasazení a humoru. Umí s černochy jednat a i je integrovat v rámci našich zvyků (nebýt hlučný večer apod.). Ale zajistit jim práci nemůže. Nezná řešení a jen ví, že budoucnost není růžová. Snaží se pomáhat konkrétním lidem, kteří za ní přišli. To je její práce. Systém musí řešit politici a místní zástupci, tak které také apeluje, neboť kapacity center nejsou nafukovací a Charita nepatří mezi ty, kteří by chtěli budovat nečestný business na stěhování národů.

Ptala jsem se na to, jak funguje celý systém: Funguje zatím nějak docela dobře, ale některé procedury jsou občas nesmyslné a byrokracie zkostnatělá (např. když se přesouvají kontrolní centra a kontroly a rozhodování o azylu se děje opakovaně. Všichni věří, že to bylo jen dočasné). To, co ale začíná být naprosto zřejmé, že na zvětšující se počet uprchlíků tento precizní systém nemůže fungovat - začíná nestíhat. Začíná se také nedostávat psychologických pracovníků k pohovorům, policistů a úředníků. Situace v jižnějších částech Itálie je již dávno kritická - tam už vůbec neztíhají. Určité možnosti zjednodušení systému sociální pracovnice vidí, ale italská vláda je snad ještě pomalejší, než ta česká...ale i tak to nebude, pokud by se pohnula větší část Afriky, řešení.

Ptala jsem se, co by pomohlo:

1) Sjednocení pravidel v rámci celé Evropské unie: Pravidel, které by odborně a rychle vytvořila Evropská komise, schválil Evropský parlament a státy nebyly odkázány na své zkorumpované nebo pomalé vlády či místní zastupitelstva, Kontrola dodržování pravidel policisty a místními politiky. Vytvoření bezpečného rámce pro ně. To už mělo být v roce 2014, ale politická vůle států k tomu není a tudíž si samy státy situaci komplikují. Co s tím? Musí někdo prásknout do stolu....anebo budou muset nastat ještě větší potíže?

2) Itálie by potřebovala i zahraniční pomoc: Psychology a překladatele, ze své země i úředníky.Přímý kontakt s odborníky na bezpečnost i z jiných zemí přímo na místě.

3) Je třeba posílit zlepšení situace v zemích původu uprchlíků, ale sama azylová pracovnice ví, že to není snadné (gangy, rozbitá moc, sucho, zatím absence odsolené mořské vody).Je třeba co nejrychleji vymyslet technologii odsolování mořské vody a rozvést tuto vodu do všech suchách oblastech Afriky a Asie. Zejména v Afrických zemích je nutné, aby s výstavbou těchto vodovodů Evropa i finančně pomohla. (Investice do hlubinných vrtů pro vodu nemají smysl, jsou krátkodobé, byť zásoby podzemní vody pod Saharou by na několik let vystačilo).

Situace je tedy dost bezútěšná. Najít rovnováhu mezi lidstvím - pomocí těmto lidem, kteří pomoc potřebují - jejich ne-závislostí (která je nutná, aby psychicky, duchovně i fyzicky v centrech nezdegenerovali) a našimi možnostmi nebude v budoucnu vůbec snadné. Čím rychleji a čím lépe se nám podaří stabilizovat situaci v Africe a Asii, tím méně budeme muset řešit migraci.

Opět jsem nucena sáhnout k nutné moudrosti "nezáleží, co se stane, záleží, co uděláš". Jde o jednotlivé životy. Konkrétní reakce jsou na konkrétní situaci. V současné době lze ještě něco v Africe podnikat - pomáhat a lze pomoci těm, kterým osud nadělil to, že se jim podařilo přijít. Je na nás, zda se je pokusíme zaměstnat, nebo je necháme zdegenerovat. V situaci, kdy se ale pohne větší část Afriky, babo raď. Pak by bylo nutné situaci přehodnotit. Pro ekonomické vyžírky zde samozřejmě místo není vůbec, o tom již netřeba psát. Ani o lidech, kteří by nám chtěli vnucovat svoji kulturu (většinou muslimové z blízkého východu + někteří černoši). To se ale těchto uprchlíků netýká. To je spíše téma některých Arabů, kteří přicházejí z Asie. Téma řady afrických uprchlíků je mnohem bolavější: Skutečně potřebují pomoci, nebudou mít kam se vrátit (na rozdíl od Syřanů) a je jich moc.

Dublinský systém nemůže za takové krize fungovat. Nemohou ale fungovat ani kvóty na všechny uprchlíky: neodhalení ekonomičtí migranti, ale i muslimové potom odchází do Německa (kde mají své komunity). Pokud by se to týkalo uprchlíků, které jsem viděla v Itálii v azylových centrech, je otázka, zda by to fungovalo - možná ano, možná ne. V současné době chtějí zůstat v Itálii a hledat tam práci. Práce tam ale pro další uprchlíky není. Další cestu hledá Evropská komise a Evropský parlament. Na Ženevské konvence nechceme pochopitelně sahat, ale co budeme dělat, kdyby se hnula větší část Afriky, nevíme. Může být, že klimatickou a politickou krizi Afriky zvládneme a nebudeme muset toto téma otevírat. Pravděpodobné se ta ale zatím nejeví, reálně se otevírá spíše ta horší varianta.

Je naprosto zjevné, že přísné dodržování jasných pokynů (včetně absence jakýchkoliv náboženských ústupků) je alespoň jedním z aktuálních klíčů k bezpečnému chování uprchlíků (z afrických zemí přichází křesťané, muslimové, ale i praktikující stará přírodní náboženství či ateisté). Je jasné, že při náznaku příživnictví musí být jasný precedens vrácení uprchlíka zpět. Bohužel ale ani při jasném řádu nelze předejít frustraci a nikdo neví, jak se situace i v Jižním Tyrolsku bude v budoucnu vyvíjet. Díky Bohu a tamějším humanitárním pracovnicím, že zatím, než se Evropská komise rozhoupe k systematickému řešení (neboť na OSN již skutečně čekat nelze),systém funguje.Jiné části Itálie hlásí ale problémy.

Situace v Africe nechť nám je i mementem, jak my sami zacházíme s vlastní krajinou, s pracovními pozicemi i s domácí politikou:

- Konzumní společnost sama sebe brzdí v chuti po studiu a nových objevech,které jediné mohou Českou republiku dostat zpět na světové trhy a tak zastavit vzdalování se západní Evropě. Stáváme se při prodeji České republiky zahraničním investorům také vazaly na cizích státech (až na nutné prodeje, jako např. Škodovka).

- Mamánkovské maminky tento trend podporují. Taktéž rozvedené rodiny k tomu přispívají.

- Je skutečně aktuální otázka, zda by patnáctiletým dětem svědčil zajímavý růstový cca dvouměsíční pobyt bez mobilů a médií v přírodě s výcvikem základních dovedností přežít tak, aby byli zároveň psychicky a fyzicky připraveni na problémy, které mohou s postupem civilizace přijít. Aby žili tady a teď na určitém místě, neutíkali do virtuální reality anebo nesetrvávali v pasivním dětském životě. Je otázka, zda by tento pobyt měla absolvovat i děvčata (které mateřství tak jak tak postaví do reálné situace) nebo pouze kluci později - v rámci půlroční vojny v 18 letech.

- Zároveň světu bude možná muset řešit úbytek určitých přirozených řemeslných a i jiných pracovních pozic, což nejvíce postihne méně inteligentní část populace, která prostě nemá ustrojení na to studovat.

- Nerespektujeme zákon "střetu zájmů" a nutnosti oddělené ekonomické a politické moci, což nám může v budoucnu situaci také zkomplikovat. Do ozbrojených potyček afrického typu se pravděpodobně nedostaneme, ale chaos v řešení problémů a distribuci peněz to dělá již teď. Směřujeme tak k modelu ruskému. Při takovém trendu by v budoucnu jakékoliv koncepční, natož enviromentální aktivity byly automaticky hozeny pod stůl.

- Zastavujeme plochy betonem, měníme klima, způsobujeme povodně a erozí odtéká nejen voda, ale i půda. Tím více potřebujeme potom vody na zavodnění (někde). Zejména sklady, mezisklady a výrobní haly za malé mzdy jsou pro stát "odpadkovým košem Evropy".

- Není třeba diskutovat o nutnosti zachovat Národní parky.To, že o tom někteří politici pochybují, vypovídá opět o krátkozrakém vidění a ztrátě pudu sebezáchovy v rámci života na planetě Zemi, která má určitá pravidla.

- Postupné znovuobnovení mezí, remízků a bažinek se nám v rámci spolupráce ministerstva zemědělství a ministerstva životního prostředí daří, ale je otázka, zda toto tempo nám bude stačit k tomu, abychom se v následujících letech nedostali do vážných problémů. Využíváme příliš velké množství

- Prodali jsme rozvody vody do zahraničí (resp. vodu samotnou a náklady na potrubí platíme my).

- Pokud se nedohodneme s Poláky, velká část podzemní vody severu odteče k nim v rámci hlubinného dolování v Polsku.

- Bude naprosto nutné zvýšit recyklaci říční vody, protože při našem tempu čerpání podzemních vod (včetně vod do pet lahví) nám naše voda vystačí podle odborníků cca na 60 let (může to být více, ale je třeba počítat i s pesimističtější variantou).

- V rámci celosvětového systému pěstování potravin se budeme muset rozhodnout na vlastní křižovatce: Chceme hodně levných potravin i k přejídání se a k prodeji do zahraničí, nebo budeme muset část půdy znovuobnovit (neboť její úrodnost výrazně klesá), znovu alespoň na čas zalesnit listnatými stromy (samovolné obnovení půdy + zvlhčení klimatu a zlepšení cirkulace vody v přírodě + snížení globálního oteplování).

Ze své pozice o tom komunikuji s politiky, jsem vnitřně připravena na možné nepopulární změny na křižovatce civilizace a tato témata otevírám v rámci výuky přírodopisu, zeměpisu a výchovy ke zdraví. Přeji vám, abyste tato témata přijali do svých životů tak, jak se vám podaří vnímat, že je to nejlepší nejen pro nás, ale i pro ostatní a pro celou planetu Zemi.

Alena Kulhavá

Autor: Alena Kulhavá | sobota 25.3.2017 8:02 | karma článku: 27.66 | přečteno: 2801x

Další články blogera

Alena Kulhavá

Uvedení na pravou míru fake news pana ministra Beka a návrhy řešení situace ve školství

Pan ministr Bek (ale i další min.před ním) zveřejňovali falešné informace o platech učitelů, pan min. Bek k tomu přidává další výrazně zkreslené info. tom, jak jeho návrhy opatření nepostihnou výuku dětí. Řešení i prostor pro vás.

25.11.2023 v 18:31 | Karma článku: 24.29 | Přečteno: 610 |

Alena Kulhavá

17. listopadu 2023 s tématem "Den studentů"

Den studentů...oslava statečnosti a svobody...akcent na rozvoj člověka... proč učitelé nestávkovali za svoje platy, ale stávkujeme 27.11. v rámci nepochopení, co je dnes realita základních škol, v jaké jsme situaci? Desatero

17.11.2023 v 23:21 | Karma článku: 38.89 | Přečteno: 4714 |

Alena Kulhavá

Výzvy prezidenta směrem k vládě,možnosti a výzvy občanů: Nová situace, realita ze zákulisí

Co bude dál? Voliči Petra Pavla i Andreje Babiše mají nové možnosti. Jak to? Jaké? Využijeme toho? Umíme se podívat i na vlastní Stín? Umíme využít i toho pro sebe i ve společnosti?

29.1.2023 v 20:29 | Karma článku: 13.33 | Přečteno: 428 |

Alena Kulhavá

Proč je současná vláda "tak mimo realitu" i když jsme do ní vkládali tolik nadějí?

Situace je z mého pohledu horší v tom, že nejde o "zkorumpovanou vládu" "vládu odtrženou úplně od reality" "populistickou vládu". Vnímám spíše problémy hlubší, které by se projevily, ať by se do vlády dostala ta či ona politická

23.10.2022 v 16:02 | Karma článku: 37.29 | Přečteno: 15309 |

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 |

Michael Laitman

Odhalení tajemství Knihy života

Jeden mudrc kdysi řekl: „Člověk musí získat jak vědomosti, tak moudrost.“ Na otázku, jaký je mezi nimi rozdíl, odpověděl: „Vědomosti se získávají čtením knih, moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“

28.3.2024 v 4:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Tadeáš Firla

KSČM a Jan Ámos Komenský

Myslím, že politické, nebo náboženské symboly mají veliký význam a pro některé lidí hodně znamenají. Dnes jsem si všiml dvou. Vedle sebe ve skříňce - logo KSČM a portrét Jana Ámose Komenského. Je to změna mysli, nebo pouhá fraška?

28.3.2024 v 1:25 | Karma článku: 8.84 | Přečteno: 117 | Diskuse

Václav Kunft

Krásná česká královna Viola Těšínská.

O Viole Těšínské je zoufale málo písemných zmínek. Není divu, nebyla příliš významná a manželkou panovníka byla pouze rok. O to víc může pracovat fantazie.

27.3.2024 v 15:05 | Karma článku: 14.47 | Přečteno: 328 | Diskuse
Počet článků 234 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1184

Učím biologii, chemii, zeměpis, výchovu ke zdravÍ, hudební výchovu, letos i kroužek doprovodné kytary. Zároveň jsem (již jen okrajově) poradcem ve zdravém životním stylu a pro léčbu chronických onemocnění. Zpívám, zajdu občas na mši, zatancovat, miluji hudbu, přírodu, příležitostně medituji, maluji, praktikuji jógu a "vím, že nic nevím". Jsem vděčná za život na Zemi. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...