Uprchíci: Dnešní moje setkání s vysoko postaveným vojákem z ministerstva obrany

Charita ČR už nechce pomáhat v integraci  běžencům v Čechách a není to jen kvůli nedostatečným financím, které na to byly vyčleněny z vlády. Proč tedy? Jak spolupracovali s armádou?

Následující informace pocházejí z armády,ale i od jiných přímých zdrojů a z mých osobních zkušeností.

Situace v Čechách je problematická i velmi dobrá: 

- Problematické je to, že si Evropa nenechá poradit a včas nedeportuje parazitické migranty pryč a nesoustředí se na skutečné válečné uprchlíky. 

- Problematické je to, že se jasně ukazuje, že většinu uprchlíků z blízkého východu i z Afriky nelze integrovat. 

- Dobrá situace je v tom, že dodržujeme platné imigrační zákony a tak když nás chtějí uprchlíci zneužívat, zjistí, že to nepůjde a tak odchází. Bohužel samovolně do Německa a ne do svých (často bezpečných) míst, kde žili. 

- Dobrá situace je v tom, že tajné služby mají situaci v oblasti případných džihádistů skutečně pod kontrolou a pravděpodobnost, že někdo bude zraněn nebo znásilněn nějakým muslimem je tak minimální, že o ní nemá vůbec smysl mluvit. 

- Na druhé straně extrémističtí muslimové začali vyhrožovat mému kamarádovi - hlubokému muslimovi- že ho zabijí, protože je podle nich odpadlík proto, že žije evropský umírněný islám. Podal celou věc na policii. Kamarád už před rokem vyjádřil obavu, že nejvíce se bojí toho, že toto budou islamisti dělat a tak budou umírněné muslimy tlačit k tomu, aby žili radikální islám a odvrhli zákony a kulturu země, ve které v Evropě žijí. Nedivím se umírněným muslimům, že se do nějaké veřejné akce moc nehrnou, žijí si svoji víru osamoceně, neboť dneska v době internetu se nemají kam schovat. Zároveň je možné, že naši fundamentalističtí muslimové (přestože jsou ve veřejném přednášení kontrolováni tajnými službami) udávají naše umírněné muslimy jako pokrytce, odpadlíky a heretiky radikálním organizacím do zahraničí. Přestože mají naše tajné služby pod kontrolou bohoslužby v mešitách, nemohou mít samozřejmě pohlídané veškeré jednotlivé kroky jednotlivých muslimů. Kamarád má ještě větší obavu z toho, že se Evropané naštvou a budou nenávistní vůči všem muslimům - tím pádem paradoxně nejvíce proti těm lidem, kteří pod džihádisty nejvíce trpí. Je to velká výzva všechny muslimy, aby zůstali umírnění a odmítli fundamentalismus. A je to velká výzva pro nás občany nepřipustit xenofobismus a zcela přísně odlišovat a podporovat umírněný islám u těch lidí, kteří islám žijí (vzdát se tak hluboké krásné víry nemohou). Píši to zde, abychom v sobě podpořili to nejlepší. (kamarád to zveřejnil, takže nevyzrazuji tajemství).

- Pozitivní je situace v tom, že naše muslimské obce i řada ortodoxních muslimů u nás se veřejně distancuje od teroristických útoků ve světě vždycky, když se stanou. Dokonce několik mladých muslimek napsalo dopis islámskému státu, jak výrazně nesouhlasí s tamějšími praktikami. Někteří muslimové z muslimských obcí se dokonce zúčastnilo společných mší v kostelích a drželi se i za ruce.

- Špatná je situace v tom, že média nafukují a hystericky dramatizují situaci u nás nejen kolem teroristických útoků, podivínů v letadle apod. a vyvolávají v nás velmi negativní pocity, celkovou atmosféru společnosti ve chvíli, kdy se nám nic neděje. Nenechají si poradit ani od samotných armádních odborníků, kteří rozhodně nejsou žádní naivní sluníčkáři. Ničíme si tak zbytečně život vlastním předpodělaným strachem. A podporujeme to, co džihádisti chtějí: Vyvolat náš strach a pocit ohrožení, vyvolat omezení co nejvíce svobod.

- Dobrá je situace v tom, že se tajným službám podařilo navázat vztah s muslimy a hlásí, že v našich  velkých mešitách se nic zásadně nekalého neděje. Imánové vešli v komunikaci a musí i spolupracovat, jsou bedlivě sledovaní. Nelze vyloučit nějaké pokoutní divné muslimské praktiky, ale ani ze škol nejsou hlášené (až na několik výjimek) případy vyžadování speciálního přístupu, který je v našem systému nereálný. Tímto způsobem je pod kontrolou i Černý most již v tuto dobu.

- Na druhou stranu u nás existují i velmi nepříjemné muslimské soudy s muslimskými ženami a jen něco se daří tajným službám zjistit. Muslimové jsou vyučováni ve striktní sunnitské víře a tak se setkáváme se zákazy chodit do divadel, kin, na koncerty, na výstavy a někdy i do normálních škol a tak se muslimové vyčleňují. Pro případný příchod muslimských uprchlíků to není dobré prostředí, neboť je jasné, že primárně budou chtít zapadnout mezi své. S tím pár dobrovolníků nic neudělá, to musí řešit ministerstvo kultury. To zatím cokoliv dělat odmítá a odmítá o tom komunikovat. 

- Dobré i problematické je to, že většina parazitických uprchlíků, kteří u nás jsou a byli, nejsou náboženští - jsou sekulární. Nedá se tedy u nich opřít o nějaký vyšší princip.(škoda), ale na druhou stranu šíření islámu je opravdu netankuje. Přišli si pro pohodlný život bez práce.

- Je i tak škoda, že ministerstvo kultury neoslovilo nějakého vzdělaného integrovaného evropského imáma, aby islám v ČR pozvedl na skutečně spirituální úroveň. Přesto připomínám odkaz na články mého kamaráda Hatema Berrezougy na blog.idnes, který je takovou skutečně osvícenou postavou, byť není imámem. Prošel si vysoce duchovními i temnými stavy duše, prošel si opakovaného života v Tunisu, v jiných zemích a žije zde v Čechách dlouhou dobu. Má krásnou rodinu, takže nemá moc čas, ale každé setkání s ním je pro mě setkání s člověkem, kde naše rozdílné cesty se téměř zcela spojují. Tak jako sufijci byli nadnáboženští, tak je i Hatem, já a řada Čechů, přestože žijeme spiritualitu konkrétních cest (já křesťanství s podtextem židovství, jógu a Hatem hluboký původní islám) na jedné lodi, protože žijeme to, co přesahuje jakékoliv texty a poučky. 

- Pozitivní je to, že se čím dál více ukazují jak v knihách, tak v dokumentech, sdílení lidí hluboké formy islámu a tak kdo chce, může islám zařadit s klidem mezi velká světová pozitivní náboženství (ve své původní myšlence i obsahu). Nejde zdaleka jen o Rúmího. 

- Bolavé je, že bohužel právě sufijci byli zabiti radikálními islamisty, kteří s radikálním islámem někdy nemají až zas tak moc společného (znetvořili a zneužili mocensky islám a negramotnost muslimů) v průběhu druhé poloviny 20.století. Zároveň skutečná náboženská válka fundamentalistů také běží. Destrukční vlna míří bohužel i na jihovýchod Asie. 

- Odborníci z armády, ale i lidé na blízkém východu žijící potvrzují, že Taliban vycvičili Američané (jako skupinu spolupracovníků pro "rozděl a panuj" při dobývání ropy) a Al-Kaidu další země (včetně Británie). Sklízíme nejen koloniální politiku, ale i politiku 20.století.

- Války nejen v Sýrii, ale i v dalších zemí, včetně Afriky jsou kolbištěm užití zbraní, které svět vyrobil a zobchodoval. Flotily Američanů, Rusů a Číňanů v Jihočínském moři nejsou tajemstvím a těžko říci, co od těchto mocenských hrátek můžeme do budoucna očekávat. 

- Naděje je, že když bude Evropa chtít, s migrační krizí si poradí: Když se Němci a Italové (u Řecka je to vzhledem k Turecku obtížnější) rozhodnou, skutečně není problém uprchlíky na lodích převést do Libye, Alžíru. A nové uprchlíky nenabírat: Pokud je Frontex nalodí (aby se děti, které ti mírumilovní otcové vyhazují z lodí do moře, neutopily), může loď odplout do přístavu v Libyi a lidi vylodit. Nechat je vystoupit pod pohrůžkou smrti. Je iluzí si myslet, že by bylo nutno větší množství lidí postřílet, aby dobrovolně vystoupili. Z praxe vojáků vyplývá, že by stačilo jednoho nebo pár lidí zbraní jen zranit a vystoupili by všichni. Další migranti by si to rozmysleli (časem si to řeknou mezi sebou). Není k tomu ale politická vůle, západní a jižní Evropa se topí ve vězení našich zákonů. Ano, bylo by to překročení mezinárodních dohod, ale co dělají celou dobu migranti? Dle zpráv armádního specialisty by nedošlo k válce, Libye představuje mocensky rozbitý stát. S Alžírskem mají některé státy EU domluvenou návratovou politiku, ostatní by tak měli co nejrychleji učinit. Přesto zůstává problém vnitřních států Afriky (kdo bude rozhodovat, zda připluli z Libye a kdo z Alžíru - je třeba vymyslet systém).

- Skutečné válečné uprchlíky ze Sýrie se daří zatím nějak integrovat - resp. jsou vděční a chtějí pracovat.  Není jich mnoho, ale ve skupinách uprchlíků i podle zpráv vojáka z armády existují, není možné paušalizovat. Má smysl jim pomáhat, poznají se mimo jiné i právě podle přístupu k azylu v nějaké zemi. Kromě pomoci válečným uprchlíkům na cestách (k čemuž se většina z nás nedostane) můžeme přispět na Lékaře bez hranic, Člověka v tísni, kteří  nejen v oblasti Sýrie pomáhají lidem přežít. Sama přispívám měsíčně na obě organizace.

- Situace v Africe je hodně bolavá: Tam, kde je mírový stát v problémech, ještě nějak funguje charita (Etiopie) - budování jejich lepšího života. Tam, kde jsou mocenské skupinky (Kongo, Keňa, Erytrea atd.) se to nedaří. Pokud se postaví nějaká studna, škola, je při nájezdu jiné mocenské skupiny smetena z povrchu země. Nikdo neví, co s tím. Když totiž do vlastně líného kontinentu (což Afrika vzhledem k tropickému ovoci a horku je) přidáte zvýšení ega a civilizaci v rámci kolonializace (kde ale panoval tvrdý režim), pak evropské země odešly, nastal chaos. Sice svoboda, ale chaos. V dnešní době na řadě míst nechtějí místní pracovat, i když jsou k tomu instruováni. V zemích konfliktu i pochopitelně z důvodu "když budu pracovat, nebudu moci držet kulomet v ruce, kdyby někdo přišel." Nemá ani smysl tam naběhnout vojensky a vyřešit to (z pozice Evropy), protože koho bychom stříleli? Jsou tam měňavkovité skupinky.

Jaké jsou tedy zcela dílčí zkušenosti Charity ČR a pracovníků armády ČR? 

Charita ČR se snažila pomoci přijatým uprchlíkům ve výuce jazyka, integraci a i v činnostech. Oni ale většinou neměli chuť učit se jazyk. Neprofesionální bylo, že nevyužili dostatečně nabízenou pomoc armády ČR (více překladatelů z Afgánštiny, další odbornou pomoc). Nevyužila ani veškeré dostupné dobrovolníky (jsem u nich zaregistrovaná jako pomocnice na vyučování češtiny a i kulturní integrace). Je možné, že situace to ani nevyžadovala, nebyla jsem potřeba. Pravděpodobně by to i s větší pomocí armády (která dohlížela na bezpečnost celého procesu) dopadlo podobně: Tito uprchlíci totiž žijí často ve virtuální realitě mobilů a jejich cílem je být v teple, sledovat youtube, zajít občas do města a rozhodně nepracovat (ne zcela všichni, ale podle zpráv většina). Nemají potřebu se učit jazyk, natož řešit nějakou kulturní integraci. Na prvním místě jsou u nich peníze a zase peníze, takže ani přes víru se k nim dostat nelze. Žádnou nemají. Pokud používají islám, tak pouze jako vyděračský prostředek, když se jim něco nelíbí. Nedivím se Charitě, že s nimi v budoucnu nechtějí nic mít. Někteří z těchto migrantů odešli s opovržením (že jim nedáváme dost peněz na kredit do mobilu atd.) do Německa. Situace v Německu se ale také změnila: Němci některé uprchlíky nepřijali (nemají nárok vzhledem ke své zemi původu, kde není ohrožení,na azyl) nebo se o ně prostě nepostarají. Tito migranti se chtěli vrátit do Čech, ale my jsme je už zpět nepřijali. Pokud budou státy striktně dodržovat pravidla (ale v oblasti vracení Afričanů v Libyjských výsostných vodách bohužel musela Evropa zákony překročit), migranti si to časem mezi sebou řeknou a bublina vidiny bezpracného života v bavlnce v Evropě by mohla splasknout. Pokud budou zklamáni z naší skromné pohostinnosti, je to ta lepší varianta. Pokud by se časem spokojili stejně jako naši cikáni s malými dávkami (ti, kteří by na ně ještě nárok měli, ale nechtěli by pracovat), s žebráním nebo zapojením do prodeje drog atd. v evropských zemích, byla by to ta horší varianta. 

Jak jste se dočetli i v oficiálních zprávách, další práci s uprchlíky bude mít na starost vláda - tj. ministerstvo kultury, vnitra a další. Tam zjistí, že to není tak snadné. Držím jim palce, protože mohou být inspirací i pro Němce - kteří se řady uprchlíků již nezbaví. Každopádně je zkušenost přijetí menšího množství migrantů do Čech dobrá zkušenost v tom, co se daří a co se nedaří. Dobrá zkušenost pro charitativní organizace i pro stát.

V současné době v Čechách nemá smysl panikařit. Má smysl pomáhat válečným uprchlíkům a vytvářet co nejpozitivnější tvůrčí prostředí kolem sebe: v oblasti  rodiny, školy, nějakého společenství. V oblasti migrantských parazitů je naše vláda celkem v obraze a západní a jižní Evropa si musí projít svojí zkušeností (a duchovní by řekli i zpětnou karmou). 

Na druhou stranu je třeba si v nejhlubším odevzdání a pokoře uvědomit, že jako malý stát toho moc nezmůžeme. Nepomůže nám vystoupit z Evropské unie, ani se vztekat na silnější Ameriku, Rusko a Čínu, které jsou prostě mocnosti. Jedině ve spolupráci (i když pro nás třeba méně výhodné) při udržení našeho maximálního tvaru s co nejschopnějšími lidmi v čele našeho státu jak ve vládě, v parlamentu, tak v EU parlamentu můžeme nějak přežít. Jinak bychom šli podobnou cestou, jako africké země.

Držím nám palce v tom, abychom měnili věci, které měnit máme, odevzdali věci k řešení, které měnit nemáme nebo nemůžeme a měli dostatek moudrosti k tomu, abychom jedno od druhého rozpoznali.

S láskou Alena Kulhavá