Program politické strany, kterou budu volit 2017 - 1) téma armáda, uprchlíci, hranice

Zasílám postupně leaderům, ministrům, senátorům a poslancům jednotlivých demokratických politických stran program, který budu ve volbách 2017 podporovat. Která strana u mě vyhraje?

Armáda

- Bez ohledu na ostatní výdaje státu co nejrychleji splnit náš závazek 2%HDP do NATO

- Nákup vozidel, letadel, zbraní a výbavy pod vedením zkušeného ministra s vojenskou praxí

- Nejen v rámci mvčr, ale spíše močr na webových stránkách ministerstva vytvořit databázi propagandistických zpráv (od Rusů, Američanů, Číňanů apod.) s vysvětlením, v čem je ta zpráva vyloženě lživá. Nezařazovat zprávy, které lze různě vykládat, ale pouze zprávy typu "Armáda ČR má pouze tři sta použitelných vojáků", "Vzhledem k tomu, že Rusko patří do NATO, musí Česká republika do roka..." apod. 

- Pro kontrolu migrantů zavést scaner oční duhovky (lepší výsledky, než u otisků prstů)

-Tajné služby jsou v dnešní době dostatečně financované a fungují vzhledem k malému počtu ohrožujících situací v ČR dobře, ale pokud by se ukázala potřeba uvolnit další  finanční prostředky, nesmíme na tom šetřit.

- Vážně zvážit, zda je nebo není vhodná půlroční (povinná či v začátku dobrovolná) intenzivní vojenská služba pod vedením profesionálů: Nácvik základní disciplíny, kolektivního jednání, zacházejí s pracovními nástroji (krumpáč atd.) při dlouhodobější práci (což nelze v pracovních činnostech základní školy realizovat), zacházení se zbraní, přežití v přírodě. Podle odborníků z armády  je třeba na zácvik rok, Zda by tedy stačil půlrok je otázka. Osobně jsem pro půlrok až rok s víkendovými vycházkami tak, aby se mladí zamilovaní mohli fyzicky potkat. Při normální činnosti přes den by byly mobilní telefony uzamčeny ve skříni. Při náboru vojínů pečlivě ošetřit to, aby nedocházelo k mazáctví a šikaně. Překlenovací dobu končících a začínajících vojínů tedy udělat co nejkratší, neboť i právě šikana a mazáctví byl jev, který pochopitelně řadu kluků od vojny odrazoval a vedl k vypisování modrých knížek. Délku smysluplné vojenské služby musí určit odborníci, nikoliv politici.  

Váleční uprchlíci, pracovití ekonomičtí migranti, migrantští paraziti, lidé ohrožení smrtí

- přísně oddělovat pojmy válečný uprchlík, pracovitý ekonomický migrant, migrantský parazit (či iluzionista), migrant z nežitelné oblasti: Válečný uprchlík je člověk, který utíká před válkou a je vděčný za utečenecký tábor v první bezpečné zemi. Pomáhá jak může své zemi (komunikačně, plánováním obnovení země apod.), pracuje v utečeneckém táboře (pro chod tábora i svoji vlastní sebehodnotu a pomoc ostatním). Ekonomický migrant odchází ze své země za lepším a tak jako už v době starověké Řecké demokracie - musí se prokázat svojí prospěšností pro stát: Odborník v nějaké oblasti, dělník v potřebné profesi apod. Migrantský parazit není jen vyčůraný člověk, ale jsou to také lidé s iluzemi, kteří předpokládají, že nám samospádem padají pečení holubi do zobáčků. Takové lidi uživit nemůžeme a pokud nechtějí pilně pracovat nebo je pracovně nepotřebujeme, nemůžeme je přijmout. Dost často je jejich země potřebují mnohem více. 

- V rámci prokázaně válečných uprchlíků spolupracovat s Evropou a rozdělovat si uprchlíky do utečeneckých táborů na bázi dobrovolné dohody. Azyl udělovat jen ve výjimečných opodstatněných případech (aby zbytečně neprobíhal proces za rok znova), jinak pouze roční ochrannou lhůtu. Těmto krokům ale musí předcházet změna Ženevských konvencí, tj. děti azylantů narozených v Čechách nedostávají automaticky občanství. Při určitém počtu uprchlíků bylo správné, že tomu děti narozené azylantům občanství dostávaly, ale při větším počtu uprchlíků by to evropské země mohlo položit či vážně bezpečnostně a kulturně poškodit. Dále je nutné zrušit zákon, že pokud není uprchlíkovi do 42 dní prokázáno, že není ilegální, musí ho tábor pustit. V dnešní situaci to znamená bezbřehé bezpečnostní ohrožení států a zároveň kumulace migrantských parazitů v Německu. V uprchlických táborech kromě práci a zvelebování tábora i okolí (zahrada okolo budovy) také podpora kulturních akcí. Přísné bezpečnostní kontroly a při prvních rvačkách apod. deportace, jinak se situace např. i u Afrických migrantů stává leckde neudržitelnou. Nelze vést nějaké složité soudy. Pokud by to bylo bezpečné, podpořit i kontakt našich školních dětí s tamními lidmi tak, aby se prohlubovala lidská sounáležitost (tak, jak ji náznakem zažívají třídy, které adoptují přes charitu nějaké dítě apod.). Otázka hudebních nástrojů vzhledem k bezpečnosti (lze použít i jako zbraň) apod. by se musela dořešit. 

- Migrantské parazity vůbec nepřijímat. Ekonomické migranty (Vietnamce, Ukrajince, Pakistánce apod.) přijímat jako dosud. Finančně i personálně pomáhat Itálii apod. s vyhošťováním migrantských parazitů, což není práce jednoduchá a nemá smysl alibismus "ještě, že jsme vnitrozemní stát". Pokud Řecko nebude plnit dohody vyhošťování a posílalo by migranty dále do vnitrozemí, podporovat tvrdší opatření (doufejme, že ne nutně ostřihnutí Řecka z Schengenu apod.)

Problém ale je, že imigranti zahodí pasy a jejich země je nechtějí vzít zpět. Co s tím?Je třeba to řešit na úrovni Evropy, nemůže to Itálie a Řecko zvládnout sami. Velký úkol najít řešení v rámci Evropy (protože v ní žijeme a jako by ten problém byl u nás) pro vítězné politické strany. V programu napsat alespoň náznaky možného řešení, obecné věty nemají smysl. Pokud migrant přijede bez pasu - bohužel by bylo dobré ho vyhostit. I v případě syrského pasu ho nechat v uprchlickém táboře a prozkoumat jazykově a dokumentačně, zda jde skutečně o Syřana.

- Určité procento válečných uprchlíků můžeme integrovat: Jejich počet (i při populačním růstu jejich kultury) musí odhadnout již teď odborníci z UK apod. Za tyto uprchlíky se musí někdo zaručit - resp. má smysl integrovat jen takové válečné uprchlíky, kteří zde mají lidské, kulturní, vzdělávací apod. vazby. Pro tyto uprchlíky, ale pokud možno i pro uprchlíky v táborech je třeba už teď vytvořit (už to mělo být) integrační program: Tak aby vedle sebe mohly žít různé kultury, ale respektovaly se. Při integraci tak, aby integrovaní zapluli do našich zvyklostí, vedle toho, že si udrží svoje osobní náboženství. Tak se mohou kultury obohacovat a i rozpouštět mezinárodní napětí. Jenom tehdy, pokud je respektovaná kultura hostitele. 

Každý nové příchozí uprchlík ze zemí blízkého východu a z muslimských afrických zemí musí podepsat "Kodex evropského muslima" (ať už muslim je nebo ne) - tj. respekt k našemu právu nadřezeně Šárii. Kodex evropského muslima zatím není vytvořen. Přestože jde o kopii současných zákonů, přišedší zákony studovat nebudou nebo nebudou mít možnost. Kodex - základní rozdíly v jejich a našem právu ve stručné podobě jsou z mého pohledu důležité.

- Nepodcenit ani naše muslimská centra, která jsou napojena na radikální učitele Saudské Arábie. Zatím i přes všeliké výzvy náboženská a kulturní integrace neprobíhá. V dalším volebním období to může být už nutností. 

Pro integraci jak současných muslimů, kteří jsou v kontaktu s radikálními Saudy, tak pro nově příchozí je třeba spolupráce s integrovanými evropskými imámy. Naši kněží nemohou posloužit tak dobře k soužití islámu v Evropě, muslimové potřebují integrované kulturně s Evropou propojené imámy, ne křesťanské kněží. Důležité je také kulturní propojování s danou zemí (kulturní, hudební, jídelní akce apod.).

V oblasti integrace muslimů: Šátek stejně jako kříž je osobní věc každého, ale nevážou se k němu jakékoliv výjimky. Pokud si to muslimové vyžadují (v pořadu Michaely Jílkové si ženy vymiňovaly, že nesmí sedět vedle mužů), je přirozeně problém i s šátky, protože je zdravou tendencí organizací vymýtit vše znakové, co privilegia podporuje. Jídlo není problém: Ve většině školních jídelen se vaří dvě jídla a nikdy nejsou obě vepřová. Pokud by ale byla povinnost všude kolem muslimů řešit to, aby měli co jíst (bez vepřového), už je to pruda a leckdy neřešitelný problém. Vegetariáni (a je jich v naší společnosti hodně), kteří jsou velmi citliví k utrpení zvířat, se nikde nedožadují bezmasého jídla: Oni si to musí zařídit: Zjistit, co se kde bude vařit a v případě, že tam nebude nic bezmasého, si vzít jídlo s sebou. Podobně jsou na tom bezpelkoví. Přirozeně je snaha hostitelů vyjít hostovi vstříc, ale nesmí to být nárok. V oblasti vyučování nelze z mého pohledu redukovat učivo kvůli náboženským zvykům: Pokročilé praktiky "nemalovat postavy" "nosit hidžáb i do vody" mohou patřit dospělým, ale handicapovat dítě v tom a omezovat práci třídy - to nedělá žádný rozumný muslim u nás. 

- Zvláštní kategorií jsou černošští  imigranti z Erytree apod., kde je či hrozí nejen politická persekuce velkého kalibru, ale také hladomor suchem. Podobně jsou na tom i jiné státy. není možné se divit lidem, že v době internetu a globalizace utíkají do míst, kde mohou přežít. Tito uprchlíci nemíří ani přímo do Německa, ale zůstávají už i v Itálii v naději, že dostanou práci. Jen malá část ji má šanci dostat práci a zbytek po neudělení azylu se snaží utéci do měst a žebrat, v budoucnu není ani vyloučena kriminalita.Tato situace je už v Jižním Tyrolsku - poblíž rakouských hranic. Tito lidé nemají co ztratit, protože jim v jejich zemích hrozí brzo smrt: Zastřelením nebo příští rok hladem. Proto tito lidé budou chodit, i když budou vědět, že je tady nečekají pečená holoubata. Nemají co ztratit. Chtějí přežít.  Nikdo neví, co s takovými lidmi. Je třeba jim pomoci a v jejich místě je to na delší dobu (zavést zavlažování apod., někde ani není odkud), nebo jim to znemožňuje i politický systém. Je to velice těžký úkol pro politické strany - najít řešení v tomto globálním problému. Možná se bude muset svět částečně skutečně přestěhovat do lepších míst pro život a uzpůsobit tomu celé systémy států.  Ale celou subsaharskou Afriku přestěhovat nejde. Děsíme se pomyslet, co by se stalo, pokud by roztáli ledovce v Himalájích...klimatická změna je zde rychleji, než bychom si pomysleli. Problém je o to komplikovanější, že na jednom člunu do Itálie jedou i lidé ze zemí, které tak postižené nejsou: Zambezi, Nigérie, Niger. Ze zemí, kde se také  nežije lehce, ale nehrozí teď bezprostřední smrt v takové míře, jako v Erytrey apod. Když migrace probíhá pomalu, daří se lidi integrovat. V situaci, kdy se moderní svět robotizuje a stěhuje do měst, když někdo přijde o práci, neuživí se a má vážný problém, co můžeme nabídnout uprchlíkům? Musíme úplně úplně zásadním způsobem změnit společnost? Jak? 

Kromě řešení situace v Afrických zemích (z toho se nemůžeme vyvázat) a pomoci těm, kteří by neměla šanci přežít, bude pravděpodobně nutné "mít koule" a sáhnout i k porušení mezinárodních dohod (tak jako to dělá Austrálie) a hlídání výsostných vod Libye, Alžíru a Maroka - kontrola, aby žádný člun nevyplul.  Mafie, které vydělaly na balkánské cestě se totiž začínají koncentrovat na Afriku a budou verbovat řadu lidí k cestě. Když uprchlíci zjistí, že dávají peníze převaděčům a do Evropy se stejně nedostanou, uprchlická vlna z Afriky by se měla zastavit nebo přibrzdit. Pokud se podaří s Libyí domluvit diplomaticky v dohledné době, jedině dobře, ale má Evropa pasivně přijmout jakékoliv uprchlíky, které Libye pošle do Evropy? Odpověď na tuto otázku nechávám na politicích, neboť oni nesou odpovědnost a oni musí svým citem odhadnout situaci, kdy co dělat. Změna nefunkčního zákona o uprchlících při tak masových migracích je zablokována tím, že změnit by ho muselo OSN, na to EU ani NATO nemá mandát. Jenže OSN je zkostnatělá organizace, kde se nedaří nic projednat. Zda to bude lepší s prezidentem Donaldem Trumpem nebo se naopak na OSN zcela vykašle a bude si věci řešit po svém, nikdo neví. 

Každopádně klimatická změna se projevuje velmi silně a nejen africké země, ale i části Afganistánu, Pákistánu, Jordánska atd. jsou tak suché, že se tam nedá žít: Zerodovaná půda a není voda. Je naprosto přirozené, že se tito lidé budou stěhovat a není možné před tím zavírat oči. Pákistán, Jordánsko, Turecko, Írán a Libanon mají u sebe tolik uprchlíků, že téměř praskají ve švech. Je docela přirozené, že tlak přijmout další uprchlíky bude směřovat k Evropě. Problém je, že tito jižanští lidé nejsou zvyklí pracovat osm hodin denně ve fabrice. Jsou zvyklí na přírodu a volnost, na kočovnictví (zejména Afričané). Jak je pracovně integrovat do evropských zemí? To je velký úkol pro Evropany a nemám zde zatím žádné řešení. Znamenalo by to překopat celou společnost. V situaci, kdy se Amerika a Velká Británie od uprchlické krize odděluje a v situaci, kdy zde máme obchodně invazní Čínu a zcela nevyzpytatelné Rusko (kterému by se sice uprchlíci do země vešli, ale podpořili by jen rozklad společnosti), je to ještě náročnější. Dalším problémem je, že i člověk, který žil v těžkých podmínkách a zápasil o holý život, v situaci, kdy může uniknout přes mobilní telefon do virtuálního světa a vejde do cizí krajiny, může (i vzhledem k jižanské povaze) rázem zlenivět a pracovně se neintegrovat. Je to výzva pro politiky. Nemůžeme od nich čekat zázraky, jen zvolit rozumnější variantu.

Část Afričanů by šlo relokovat do bezpečnější a úživnějších Afrických zemí, je třeba, aby EU jako celek (anebo jednotlivé státy) co nejdříve domluvili relokaci, neboť. např. Erytrea vyrazí pravděpodobně tento rok na pochod. Není jasné, jak naučit černochy i asiaty, aby se tolik nemnožili, neboť na tom je založen jejich "sociální systém" i pudová potřeba.  V situaci, kdy země už neuživí tolik lidí a naopak jich přibývá, je rozumná porodnost nutná. Antikoncepce a vzdělání to řeší jen částečně. V situaci, kdy nejsme schopni ani u našich nepracujících Romů přerušit tu základní množící strategii, je to o to těžší s Afričany a Asiaty.

Politici se někdy ohání tím, že budou tlačit na jiné politiky, aby domlouvali ty relokační smlouvu a zabývali se problémem komplexně, ale v posledku se toho prakticky děje málo. Tak, jako má ministerstvo kultury iluzi, že integrace muslimů u nás "se zvládne sama nějak" a nic pro to nedělá, tak mám z praxe vypozorované, že řada neziskovek i vojáci se cítí ve slepé uličce: Řada programů se daří: Tam, kde se podaří vybudovat školy, je nějaká voda a jsou to klidné oblasti. Tam, kde jsou boje, téměř neexistující voda, je to těžké a nelze to nechávat jen na odpovědnosti neziskových organizací. Je třeba, aby KAŽDÁ STRANA VYPRACOVALA - TŘEBA I VE SPOLUPRÁCI S NEZISKOVKAMI - ALE I S VOJÁKY, SOCIOLOGY, GEOLOGY ATD. KOMPLEXNÍ STRATEGII A TU PRAKTIKOVALA UŽ V TĚCHTO MĚSÍCÍCH. A PONEJVÍCE JI ZAPSALA PODROBNĚ METODICKY DO PROGRAMU PRO DALŠÍ VOLBY. PROGRAM PRO KONKRÉTNÍ PRÁCI NAŠICH POLITIKŮ I EUROPOSLANCŮ.

-Zkušenosti jsou takové, že i naši evropští mladí utíkají do virtuálního světa. Nejsem rasista, ale duší etnolog: Nejen kultury, ale skutečně i rasy lidí jsou různé. Vietnamce ať člověk přesadí kamkoliv, bude se chovat jinak, než černoch nebo Arab. Severní národy vzhledem k tomu, že si musí zajistit teplo na zimu, jsou zvyklé pracovat. V horku jižních států se to ani dost dobře někdy nedá a povaha tamějších lidí je jiná. To se nezmění z generace na generaci. Pokud jak arabové, tak černoši mají navíc v sobě hrubší energii, emoce snadno vystřelí na povrch, je skutečně soužití většího počtu těchto lidí tak, aby "nekurvili svoji duši v Evropě nemožné. Je možné, že z fyzického hlediska řada z nich v Africe zahyne, některým bude pomoženo a zapojí se do života někde. Připustit devastaci psychickou jejich, naši a následně devastaci fyzickou naší krajiny, není cesta. 

- Každý má v celém procesu svůj konkrétní úkol a měl by ho plnit co nejpokorněji, nejaktivněji a nejmetodičtěji. Pro politické strany je to velká výzva. 

Hranice 

- Včas vyhodnotit, kdy by bylo potřeba - bránit hranice. Postavit pískové a drátěné hranice a nasadit vojáky. Migraci by to nezastavilo, ale zpomalilo. Týkalo by se to bohužel i situace, kdy by se na pochod dala větší část Afriky. Protože potom i podle odborných politiků řešení nejsou z množiny demokratických metod, ale je to kdo z koho, boj o přežití: Boj o prostor a vodu. Doufám, že tato situace nenastane, ale vyloučit ji zcela nemůžeme. Jinak pořád myslet v celku Evropa. 

-Téma hranic v sobě spíše pěstovat v rovnováze s láskou a charitou tak, abychom ani neutekli ke xenofobismu a ani se nerozplizli v bezraničnosti a sebedestrukci. Toto téma se zdaleka netýká jen uprchlíků a migrantů, ale i výchovy v rodinách, působení v médiích apod. 

Pokud s některými postupy souhlasíte, nebo máte naopak jiné pohledy a návrhy konkrétních postupů, doporučuji: Vaše návrhy zašlete také politikům. Jejich emailové adresy najdete na www.nasipolitici.cz Pokud jsou náměty psané zdvořile, politici je vítají, byť může být někdy nepohodlné a obtížné přání vyplnit. Propast mezi politiky a lidmi je ale nejhorší, co může být, a toho jsou si politici vědomi. 

Alena Kulhavá