Aristokracie a plebejci u voleb aneb gymnázia a základní školy ve všeobecném přehledu

Ještě nikdy neměl plebiscit tolik pravomocí ve společenském životě. Jaké důsledky to má v konzumním virtuálním světě?

"Děti, kolik z vás zaregistrovalo, že se něco děje v Anglii, resp. ve Velké Británii?", ptá se paní učitelka druhého stupně základní školy dva dny po Brexitu. Ve třídě se zvednou tři ruce. Po nápovědách se přidá ruka čtvrtá. Ostatní žijí ve svém dětském světě sportu a ve světě svých mobilních telefonů a počítačových her. Někteří tam v oblastni veřejného života zůstanou i v dospělosti. Když se jinde před dvěma lety zeptala paní učitelka:" Které všechny politické strany znáš, a koho bys z nich jsi volil?", dostalo se jí jen v polovině třídy nějaké odpovědi a to nejčastěji v těchto variantách: "Babiš, Okamura", tj. mediálně známí maskoti. To i od žáků, kteří měli jít za dva roky k volbám. 

Na gymnáziích předpokládám (i po své dřívější zkušenosti) je situace jiná a jiná, I když I tam se situace zhoršuje.  Za komunismu nebylo moc možné řešit v dětském věku společenskou oblast,v 90.letech 20. století naopak i v pátých třídách základních škol děti sledovaly veřejné dění a učily se tvořit si vlastní názory. Sledovaly společenský život a tak se stávaly kompetentními občany podle svých možností již od věku, kdy mohly základním vědem porozumět. Od té doby zájem o veřejné dění klesá. 

Respektuji přirozený vývoj společnosti. Nejen dospělí, ale i děti mají právo se zajímat o to, co jim přijde smysluplné a na co ve svém vývojovém stádiu a při své inteligenci i zaměření mají. Politika se zkomplikovala a přibylo v ní řada nepříjemných kauz a osobního napadání, takže sledovat ji bez nějakého filtru může znamenat i psychické poškození. Zároveň globalizace přináší právní zesložitění světa do té míry, že je otázkou, zda to budou za nějaký čas moci kompetentně obsáhnout nejen voliči - absolventi základních a středních škol - ale i gymnázií a univerzit. 

V historii bývalo pravidlem, že je společnost dělená na plebiscit a aristokracii. Plebejci nebyli většinou svobodný, ale nenesl tíži odpovědnosti za společenské dění. Někdy dokonce sám panovník a šlechta nesla odpovědnost za bezpečný život obyvatel svého panství. Dvacáté století se vyznačovalo demokratickým postupem umožnění zasahovat do politiky všem - skrze volby. Je to nejvyspělejší systém, který dává možnost participovat a mít zájem o veřejné dění všem. Přineslo to zvýšení zájmu o veřejné dění i zvýšení některých kompetencí. 

Společnost dnes ale stojí před čtyřmi novými problémy:

a) S bohatstvím zemí roste konzumní přístup k životu a tím menší zájem o veřejné dění, menší informovanost a tím dochází ke snížení kompetencí k veřejnému životu (i k volbám), do jisté míry kopírujeme starověký Řím.

b) Politika se stává složitější a tak rozhodovat o některých věcech je i pro vzdělaného člověka obtížnější. Týká se to i komunální politiky a schopnosti odpovědně volit ve volbách do větších celků (kraj, parlament, evropský parlament).

c) Studijní disciplína dětí je menší a tudíž kompetence části populace se i s novější metodikou snižuje. Naopak u části populace zvyšuje. 

d) mediální možnosti jsou propracovanější a tak rychle odhalená faleš se šíří po internetu téměř ihned. Ihned se šíří i důležité informace. Bohužel stejně rychle se ale šíří "kachny", populistická hesla, sliby a nepravdivé informace. Ty právě cílí na většinovou společnost a je časově i energeticky náročné s tím pracovat. Projevuje se to v naší politice a projevilo se to i v Brexitu. Dokonce můžeme číst i nepravdivá tvrzení o schválených zákonech Evropskou unií, která přejímají i nejčtenější servery. Občas dochází i k tomu, že dodržování těchto neexistujících vyhlášek (které zazněly v Evropské komisi pouze jako návrhy) vyžadují někteří naši neinformovaní úředníci.

Společnost se těmito jevy dostává do určité slepé uličky, resp. výzvy demokracie v rámci práva říci, co chci. Výzvy pro plebiscit, který v rámci multimediálních možností nejen internetu hůře zjišťuje relevantnost a pravdivost informací a čím dál vice ho zajímá chléb a hry. 

Tato zkouška společnosti probíhá pro 

1) politiky, kteří stojí před velkým pokušením k populismu jako snad nikdy dříve (vyjma Říma?)

2) civilizaci, která zatím nemá záchrannou brzdu na zachování oddělené politické (včetně enviromentální) a ekonomické moci

3) civilizaci, která zatím nemá záchrannou brzdu v rámci polarizace světa a pokušení peněz

4) civilizaci, která zatím nemá další variantu k ekonomice založené na růstu

5) pro školství, které by mělo tento trend reflektovat a pracovat s ním.

V rámci této problematiky bych se chtěla zaměřit na poslední bod. Bez ohledu na vývoj společnosti je třeba si uvědomit, že ani  doba vyspělé demokracie v starodávném Řecku netrvala dlouho. Několik generací. Po té došlo právě k některým výše popsaným jevům, zejména k populismu. Je tedy otázkou, jak se z výše zmíněnými problémy vypořádáme v 21.století.

V rámci zeměpisu, dějepisu a občanské výchovy lze již i na základních školách s žáky navázat demokratické společenské uvažování. U některých dětí se z toho stane samozřejmá součást života, pro řadu dětí to ale zůstane jako exkurse do možného světa, nikoliv vlastní potřeba se aktivně v problematice orientovat. 

V této situaci je každá rada drahá a povedu o možnostech dalšího postupu debatu s kolegy, vzdělávacími organizacemi, mšmt atd. Dnes bych chtěla přednést jen dílčí nápad a to 

Vstupní test k volbám 

Tak, jako teoretické znalosti silničního provozu opravňují řidiče vyjet na ulici, vstupní otázky do řady zemí umožňují udělit možnost pohybovat se v tomto území po delší dobu, tak by mohl existovat test, který by opravňoval voliče k tomu kompetentně volit. Tento test by byl na úrovni absolventa základní školy. Dokonce pro ty, kteří by si chtěli procvičit nejzákladnější znalosti, by aktuální seznam otázek (a odpovědí), ze kterých se bude ve volební místnosti v počítačovém testu vybírat, vyšel v tisku, na internetu atd.. Otázky by nezkoumaly encyklopedické vědomosti, pouze základní orientaci v problematice. Zároveň by v televizi před volbami mohl běžet před zprávami pořad, který by uváděl (nestranně) základní historické a zeměpisná fakta a souvislosti řady věcí. Na obsahu by pracovaly dohromady university + politické strany tak, aby byl pořad vyvážený a míra interpretace byla co nejmenší. Pořad by mapoval historii, stav, ale možná řešení by už byla v pojetí jednotlivých politických stran v jejich vlastních spotech. Pořad Václava Moravce, Partie atd. jsou úžasné, ale pro řadu lidí s nižším vzděláním naprosto neuchopitelný. 

Možné otázky do testu:

V rámci voleb do poslanecké sněmovny by v něm mohly být např. následující otázky:

- Co to je populismus a jak se projevuje? (výběr z možností)

- Co to je dph, hdp + vysvětlení?

- Kdo to byl, Stalin, Sadám Husain?

- Vyjmenuj dvě strany pravice, které jsou zastoupeny v poslanecké sněmovně dnes

- Čemu se říká politická levice? (možnosti)

V rámci voleb do Evropského parlamentu např. 

- Ve kterém roce přistoupila ČR do EU? (výběr nebo tolerance)

- Podtrhni země NATO (Rakousko, ČR, USA, Rusko, Čína)

- Co to je Schengenský prostor (varianty)?

- Jak se člověk může stát eurokomisařem? Jaká je základní funkce Evropské komise?

- Které problematické citace z Koránu je třeba při dodržování evropského práva opečovat? (varianty)

- Jaké jsou slabiny jaderné energie a jaké jsou její přednosti?

Krajské nebo obecní volby by mohly přijít s těmito otázkami - např.

- co to je územní plán, katastr nemovitostí, půdní fond?

- co to je pesticid?

- jaké jsou přínosy pěstování řepky pro člověka a jaké dvě komplikace to přináší pro zdraví a krajinu?

Referendum - např. o Radaru v Brdech

V této oblasti bych si ani jako absolvent vysoké školy zabývající se veřejným životem, v kontaktu s armádou, nevěděla rady. Představa jednoduchosti a kompetence občanů k volbám se ukazuje problematicky nejen na problematice radaru, Brexitu, ale může se projevit i u jiných referend, kde je třeba umět odborně posoudit důsledky svého rozhodnutí. Nejde o to zcela zavrhnout možnost referenda a tím samostatného rozhodování občanů v některých otázkách. I např. Britové se rozhodli, jak potřebovali ohledně Brexitu.  Jde o to si uvědomit, že přímá rozhodnutí občanů mají svoje nutné omezení a lze je použít jen velmi uváženě u některých rozhodnutí. Dále je nutné se pozastavit nad tím, že se jak v české politice, tak zahraniční politice začíná dařit populismu, který reaguje na čím dál menší všeobecné vzdělání části populace a čím dál větší konzumní způsob uvažování, a to je nebezpečné. Připomínám tedy nutnost zvýšení kompetencí občanů k tomu, aby volby či referendum nebyly jen momentální nálada (či hra) plebiscitu, ale skutečně vyjádřená vůle informovaných a přemýšlejících občanů. Pokud je plebiscit naváděn i třeba lživými informacemi a populismem, pokud voliči raději přihrají na slabší stranu hlas "aby hlasy byly vyrovnané" jako ve sportu atd., s čímž jsme se u Brexitu setkali, je to výzva pro ostatní země, jak v případě nějakého referenda či voleb odpovědněji přistoupit k volební osvětě svých obyvatel. Právě to jsem udělala pro své žáky ve škole, ať by se rozhodovali v rámci voleb nebo referenda jakkoliv. Pravidelně rozebíráme zásadnější světové dění v obecnější rovině v návaznosti na znalosti ze zeměpisu. Několik z nich se začalo o veřejné dění zajímat více. 

Občan by měl mít právo volit. Ale volba není ani hádání, ani  los a už vůbec ne akceptování úplatku (i třeba koblihami). Volba je založena na tom, že vím, co a proč volím, i když volím jinak, než můj soused. Proto bych počítačový test, pokud by ho sociologové vyhodnotili jako prospěšný,  ve volební místnosti uvítala. S možností chyby, ale reflektující všeobecné znalosti potřebné k danému stupni volby. Test samozřejmě nezjišťuje vědomosti potřebné pro kvalifikovanou volbu, jenom eliminuje absolutní neorientaci ve společenském dění a tak pouze svým dílem snižuje možnost populistické manipulace u absolutně neorientovaných občanů. A může motivovat k dalšímu vzdělávání. Při každých volbách by do testu mohly přibýt další otázky. Skeptici mohou namítnout, že je můj nápad naivní a že civilizace stejně spěje k zániku. Připomínám v tomto kontextu větu "nezáleží, co se stane, záleží, co uděláš."

Ještě lze uvažovat i o variantě, kterou razí některé evropské státy a to je naopak povinnost volit - aby k volbám přišli i mladí a nebyli líní. Tuto povinnost (na což navazují některé sociální jistoty) bych s testem zkombinovala. Pokud by někdo neuspěl v testu v pátek, mohl by přijít v sobotu, v neděli...více pod nos se už určitá banálně základní orientace ve veřejném prostoru přichystat snad nedá. 

Samozřejmě se vynoří řada možností, jak by bylo test podvést a řada ochránců lidských práv pro voliče s horečkou protestovat. Je dost možné, že najdete jiné, mnohem lepší varianty, jak kromě stále zvyšující se kvality výuky na základních školách, (ale také snižujícího se zájmu o historii, zeměpisné a politické souvislosti u části populace: chléb a hry + některé trendy moderní pedagogiky)  můžeme pozvednout společenskou a politickou gramotnost voličů, kteří o to budou mít zájem.  Zamysleme se tedy nad trendem předvolebních kampaní a trendem přístupu obyvatel ke společnému prostoru. 

Alena Kulhavá