Uprchlíci: Je to konec evropské kultury?

27. 09. 2015 10:17:17
Evropská unie a OSN přešlapují a zároveň i hledají řešení v problému, který může mít zásadní historický význam

Korán a islám

Ačkoliv jsem dva roky určitým způsobem studovala starou hebrejštinu a Starý Zákon, přečetla jsem Korán (pouze překlad do češtiny) a sledovala určité historické souvislosti, netroufám si vykládat některé súry v Koránu a dělat z toho závěry. Na druhou stranu se v Koránu vyskytují súry (přiznáno samotnými vzdělanými muslimy), které jsou prvoplánově násilné a měly důležitou úlohu v určité historické době, zejména v době válek, které byly a jsou realitou na mnoha místech světa. V Koránu jsou explicitně doporučené postupy na alespoň "o něco lepší vedení válek, když už musí být". Dalším působením Mohameda za doby míru jsou však tyto súry překonané. Bohužel toto ale ví vzdělaná malá část muslimů a ti skutečně žijí to nejkrásnější, k čemu islám inspiruje. Nevzdělaní, což je bohužel větší část, a mocichtiví muslimové proudící ze Saudské Arábie i do ČR, vykládají Korán po svém velmi svérázně, tak jako naši někteří politici či podnikatelé naše zákony atd. Řada muslimů z různých zemí praktikuje ale poklidné náboženství.

Samotné uspořádání súr v našem překladu Koránu nepomáhá vnímání historických souvislostí a vědění toho, "co je pro tuto dobu aktuální". Překlad Koránu do českého jazyka je plochý a místy i silně zavádějící. V rámci alegorického básnického slohu dává stejné, resp. horší desinterpretační pole, jako je tomu ve Starém Zákoně Bible, který v českém překladu zní místy jako pohádka či horor pro děti a ne jako hluboký duchovní text.

V Čechách se začíná rozvíjet několik organizací, které jsou zaměřené proti islámu (např. IVČRN - hnutí "Islám v Čechách nechceme"). Rozumím jejich východiskům a sama vyzývám politiky a neziskové organizace k velké obezřetnosti v rámci integrace muslimů v Čechách i v Evropě obecně. Součástí IVČRN atd. je i řada rozumných lidí. Vedení těchto organizací ale nejen se svými prohlášeními zachází do rasismu. Zároveň je iluzí a arogancí myslet si, že můžeme zakázat kdekoliv na světě jedno z největších náboženství světa, aby ho lidé nepraktikovali. Náboženství, které sice umožňuje i desinterpretace, ale jehož základ je velmi hluboký. V Čechách panuje velký strach nejen z chování běženců, ale právě i z islámu jako takového. Strach z něčeho, co může být krásné a použito k tomu nejlepším je nedobrou cestou. Přestože svět není ještě připraven na obecné sjednocení duchovní sféry člověka, jsou potřeba různé cesty osobního růstu, může být i současná situace výzva pro nás a hlavně pro muslimy pokročit na cestě integrace o kus dál a to i v místech, kde již muslimové žijí. To, že to je nebezpečné a že se to nemusí povést, nepopírám. Zároveň je ale podle mě iluzí si myslet, že pokud máme z hlediska "světové duchovní lekce" něco zakusit, vyhneme se tomu hysterickým hermetickým uzavřením hranic před světem a bojem s jedním náboženstvím. Toto je samozřejmě naprosto nesrozumitelné lidem, kteří nežijí duchovní rovinu ve svém životě. Co můžeme dělat?

V muslimských komunitách je vždy důležitá postava imáma. Ti Korán vykládají a říkaji "Mohamed řekl" Nebo "Aláh říká". Dost často je to ale tak, že ani oni sami Korán vůbec nečetli a jen si vykládají víru po svém. Pro tento případ je velmi důležité to, aby v jakékoliv zemi, městě byli vzdělaní a hluboce duchovní imámové a nenechávalo se to na "tom kterém se zrovna namane, který přijde". To může být velmi nebezpečné a radikální nebo prostě s Evropou nekompatibilní islám se může šířit lavinovitě. Bohužel statistiky jsou nemilosrdné a udávají, že 75%-80% muslimů je umírněných, ale těch 20% je radikálních nebo se sklonem k radikalismu. Tři stupně džihádu (jak to popisuje i Korán, že se má islamizace světa uskutečňovat) jsou hlásaná nejen na internetu. V první generaci se ale projevuje nejčastěji jen skrytý džihád, takže nejde rozpoznat radikálního muslima a umírněného. To se projeví až v dalších narozených generacích, kdy už muslimští obyvatelé Čech podle zákona nemohou být vyhoštěni - mají občanství.

- Můžeme si přečíst Korán a pouze nahlédnout do dobrých hodnot v islámu. Můžeme se i zkontaktovat se vzdělanými muslimy a porozumět ještě více jejich historii, mentalitě a náboženství jak v krásném, tak problematickém. Současně je ale dobré alespoň v základním znát také Bibli a křesťanství.

- Můžeme podporovat vzdělané integrované duchovní muslimy s připomínkou pro ostatní, že existují, a podporovat jejich činnost: šířit jejich články, organizovat besedy, podpořit asistenci pro univerzity apod.

- Důležité je také držet vlastní tvar a hodnoty. Můžeme se inspirovat v některých věcech mimo jiné také muslimy, ale toto může lépe dělat člověk, který jde nějakou svojí Cestou. Podrobněji v poslední kapitole tohoto článku.

- Je dobré mít při zvažování počtu přišedších muslimů stále na paměti velké rozdíly v kultuře a i v povaze a je třeba postupovat metodicky. Udělat z tradičních, byť po komunismu trochu rozbředlých, Čech rychle multi-kulti typu Kanada by mohlo přinést bolavé následky ztráty iluzí a vést ke zbytečným konfliktům. Přesto přijmout Syřany, kteří prchají před válkou (zejména rodiny) je naší lidskou povinností.

- Je důležité trvat na našich zákonech a nepitvat Korán diletantským způsobem. Je to text složitý a pro samotné Araby nutně k pečlivému studiu v rámci jejich od mala žitého jazyka a kultury. Pouštění se do nějakého amatérského výkladu může vyvolat jen nedorozumění a zbytečné mezilidské i válečné klíny.

Právo Šarija

Samotní vzdělaní a integrovaní muslimové naprosto rozumí tomu, že je třeba respektovat zákony země, do které přišli. Zrcadlo nechápajícím souvěrcům dává i Hatem Berrzeouga ve svých článcích. Právě tito vzdělaní muslimové apelují na české politiky, aby nevedli diskusi o islámu, ale drželi jasnou hranici našich zákonů a pro uprchlíky vytvořili jednoduché metodické materiály tak, aby se co nejrychleji integrovali a bylo jim jasné, že se zde musí chovat podle našich pravidel. Samotní vzdělaní muslimové souhlasí s tím, aby lidé, kteří to respektovat nebudou, byli vyhoštěni a to ne proto, že jsou muslimové, ale prostě proto, že nerespektují zákony. Netahat do diskusí vůbec náboženskou otázku."Chceš zde žít - ok, jsme solidární křesťanská (resp. už i spíše sekulární) země, ale máme také své světské zákony, které platí nad náboženskými, i nad šarijou". Bohužel tato pravidla řeší jen dočasně situaci, protože narozené děti se stávají automaticky občany ČR. Je důležité, aby nejen Evropa, ale i OSN prozkoumala mezinárodní zákony vztahující se k náboženské toleranci a změnila co nejdříve ty zákony, kde by mohlo být právo šarija a muslimské zvyky uplatňovány nad zákony a důležitými zvyklostmi v Evropě a v jednotlivých evropských zemích

To, že přišedší muslimové chtějí v Evropě žít své právo Šarija, se netýká jen radikálů, kteří jsou podporovaní svými imámy zejména ze Saudské Arábie, ale je to jev obecnější. V řadě muslimských zemí totiž žijí příslušníci různých náboženství odlišná právní nařízení a to v jednom státě. Něco mají společné (občanský zákoník), ale řadu věcí mají rozdílně křesťané, muslimové a židé v jednom a tom samém městě. A mají také oddělené soudy. Je přirozené, že to do jisté míry očekávají i u nás. Toto je zásadní téma pro vytvoření jasného integračního systému i v rámci muslimské komunity.

V citlivých otázkách rodinného a náboženského práva stojí Česká republika podle mého před vážnou akademickou debatou a potom i před debatou politickou. V jiných zemích jsou určité zvyklosti respektovány - někde to dobře funguje, někde špatně a vznikají i gheta. Když se podíváme i na katolickou církev, mohou se zdát některým ateistům pravidla manželství apod. také fundamentalistická. Taktéž rodiny i s dětmi chodí automaticky do kostela a menší děti nemají na výběr. Každý rodič vede své dítě (do určitého věku) cestou, které rozumí on sám a kterou žije a považuje za hodnou inspirace pro dítě. Je to přirozené. Ve starším věku by si ale mělo najít svojí Cestu dál samo. Neměla bych ani nic proti tomu, kdyby se ve škole, kde by se vyskytovalo více muslimů, vařilo jedno jídlo podle jejich pravidel. Cena za oběd by ale byla přirozeně vyšší, jelikož suroviny jsou dražší. Tak, jako tomu je u bezlepkářů apod. Taktéž bych uvítala ve školách vybudování modlitebny pro všechna náboženství dohromady (tichá místnost, kde by byly atributy všech náboženství dětí, co do školy chodí) a mohla jsem tam za chvíli zavítat. Na druhou stranu upravovat rozvrh anebo mít ve třídách všude červené koberečky, vnímám jako za hranou.

- Myslím si, že by se měla otevřít komplexní diskuse (mk, msmt, mvcr, UK atd.) na toto téma tak, aby mohlo dojít k naplnění náboženské svobody bez narušení našich základních zákonů a také mohly být děti integrovány do našich škol a do společnosti a nevytvářely se uzavřené skupiny (potažmo právě oddělené komunity). Přesto určitému přirozenému shlukování lidí jedné víry nezabráníme, podobně to mají jak křesťané, tak Židé. Je to přirozené a pokud jsou v základních oblastech života integrovaní do společnosti, je jasné, že si člověk k sobě hledá lidi s podobnými zájmy. U muslimů je to ještě více vázáno na autoritu imáma.

Muslimská obec ČR

V Čechách panuje chaos ve vyznání víry v rámci islámu. Kromě běžných občanů je u nás ze zahraničí (ze Saudské Arábie) podporován radikální směr a integrovaný kultivovaný organizovaný islám u nás spíše moc neexistuje (jednotliví věřící jsou velmi rozdílní, samozřejmě zde existuje i řada kultivovaných lidí). Na druhou stranu nemáme s muslimskou obcí ani žádné vážnější problémy. Dohromady je u nás muslimů cca 20 000.

Již léta se organizace v rámci ministerstva obrany snaží působit na naši islámskou komunitu tak, aby mohly být žity ty nenásilné (a s našimi zákony kompatibilní) formy tohoto náboženství, které lze jen těžko ve světě zavrhnout či ignorovat. Má celkem dobře zmonitorovanou situaci.

Ale první stupeň registrace Muslimské obci z roku 2004 vydaný ministerstvem kultury byl a je v rozporu s našimi zákony. Muslimská obec nesplňuje řadu podmínek a naopak jde proti našim zákonům a Ministerstvo kultury to ví. Proč byla udělena registrace, nevím.

Muslimská obec nemá v tuto chvíli příliš velkou vážnost a lásku u svých věřících, vlastně v Čechách panuje chaos, karikatura uskupení, které je ale bohužel ukázkou spíše radikálního islámu. Imámové kladou důraz na vzhled a další vnější faktory a ani jejich osobní minulost a vzdělání neinspiruje k následování. Podle jednoho velmi vzdělaného muslima je muslimská obec nereformovatelná.

V TÉTO SITUACI BY BYLO DOBRÉ, ABY AKADEMICKÁ OBEC UNIVERZITY KARLOVY POZVALA DO ČECH IMÁMY Z EVROPSKÝCH ZEMÍ: VZDĚLANÉ, KULTIVOVANÉ A DOBŘE INTEGROVANÉ DO EVROPSKÉ KULTURY TAK, ABY POMÁHALI VYTVÁŘET INTEGROVANOU SPOLEČNOST V ČR JIŽ TEĎ A O TO VÍCE, KDYŽ BYCHOM PŘIJALI SYŘANY APOD.

Ministerstvo obrany pečlivě kontroluje přicházející muslimy a o další radikální učitele islámu zejména z univerzit Saudské Arábie nemáme zájem. Zda a v čem by šlo zlepšit kontrolu na hranicích, nemůže bohužel mluvit ani specialista na terorismus, se kterým jsem měla možnost se dvakrát osobně setkat. Samotné vedení Muslimské obce je opředeno různými skandály a přece se pořád drží v čele. Přestože vzdělaní integrovaní muslimové jsou ze situace nešťastní a jeden z nich se dokonce velmi angažuje žurnalisticky i politicky, situace není příliš v pohybu.

Občané mohou tlačit na politiky, aby Muslimské obci nebyl v budoucnu udělen druhý stupeň registrace. Dále ti, co se o problematiku trochu zajímají, se mohou ptát, jak je možné, že Muslimská obec překračuje svá pravidla a naše zákony. Ptát se jak politiků, výkonné služby (Policie ČR), tak představitelů Muslimské obce.

Zda uvažovat o zrušení prvního stupně registrace pro Muslimskou obec, je pro mě s otazníkem. Každopádně pokud by Muslimská obec pokračovala ve své nedobré činnosti, stálo by to za vážnou úvahu.

SAMOTNÍ VZDĚLANÍ MUSLIMOVÉ DOPORUČUJÍ ČESKÉ VLÁDĚ VYHOSTIT (obyvatele s občanstvím ČR potrestat) TY MUSLIMY, KTEŘÍ HLÁSAJÍ RADIKÁLNÍ ISLÁM.

Školství a společnost

V některých muslimských zemích muži nepracují a i další a další generace jsou ženami vychovávány k tomu, aby na ně pracovaly ženy (už i malí kluci si hrají a holčičky pracují). Kromě toho, že je toto téma diskutované i v některých muslimských zemích, je nutné, aby přišedší muslimové rychle procítili naše sociální vztahy. V tom jim (kromě dobrého integračního systému ministerstva vnitra, který jsem prostudovala) mohou pomoci právě imámové z evropských zemí, kteří by lépe věděli, jak překlenout kulturní rozdíly tak, aby se příchozí necítili znásilnění, ale zároveň mohli dobře fungovat v rámci České republiky. Je těžko představitelné pro naše děti, které budou chodit do školy (a zažila jsem to osobně jako učitelka), že chlapec muslim (a i jeho matka) se bude dožadovat speciálních práv jako muž vůči společnosti žen učitelek a i obecně v rámci školy. Stačil jeden takový chlapec a rozložil morálku ve třídě a potažmo částečně i v celé škole. Podobně na jiné škole Rom, který posílal učitele někam, chodil do školy zfetovaný, chodil za školu a odmítal respektovat pravidla. Zcizil kolegyni peníze, ale nedalo se to dokázat. Ve škole vládl on svojí hrubostí a nebyla metodika, jak to zvládnout. I ostré učitelky si s ním nevěděly rady.

Možná se ptáte, jak je to možné, ale na postižení muslima nemáme žádná pravidla, naopak pedagogické instituce i rodiče vyžadují čím dál více individuální přístup a toleranci, která již začíná překračovat možnosti nespeciálních škol. U drsných a záškoláckých Romů je situace taková, že jsou nahlášeni na OSPOD (sociálku), ale pokud sociální pracovnice cca dvakrát (pochopitelně) nezastihne rodiče doma, situaci vzdá. Někdy tam ani raději nejde, protože se Romů bojí. Škola několikrát urgovala úřady a nepochodila. Policie prý může zasahovala až v případě nějaké vážnější situace. Tento fenomén týkající se Romů se může rozšířit na jakékoliv etnikum, resp. jedince, kteří nebudou mít snahu navštěvovat školu.

Pracovní morálka muslimů je velmi rozdílná. Některé studie ukazují, že muži arabského světa pracují skutečně velmi málo (a i to je kromě suchého horkého podnebí jednou příčin chudoby arabských zemí) a ne všude v Evropě se integrace podařila. a když už muži pracují, jsou to obchodníci, popř. drobní zemědělci, na mašinérii výrobního procesu nejsou připraveni. Liší se to i země od země. Proto jsem před dvěma lety (kdy již odborníci z praxe exodus očekávali, ale nebyli politiky ČR ani EU vyslyšeni) apelovala na vládu a EU parlament.

Někteří lidé si pletou toleranci s vědomím, že každá národnost je v něčem trochu odlišná. Romové nejsou stejní jako my a od Japonců se liší ještě více. Je zjištěné, že vstřebávat intelektuální systematické vědomosti je pro Rómy náročnější, je jim to vzdálenější. Naopak např. hudební talent mají velký a v tom jsou pro sebe sama i pro společnost obohacením. Možná i v této oblasti kdyby se pracovně více uplatnili, udělali by dobře. Přinesli by radost do ulic a v klubech. Někteří to již dělají. Romové dobře zastanou, pokud jsou pracovití, i fyzickou práci. Dost často lépe, než gadžové. Někteří také rádi pomáhají. Tím nechci tvrdit, že se Róm nemůže stát vysokoškolákem, jen je Gausova křivka přirozených jednotlivých talentů a preferencí těchto lidí jiná, než u běžných Evropanů. Zase jiné to je u Arabů, černochů, obyvatel dálného východu apod. Neuznat jinakost je vlastně neporozumění a manipulace lidí. Samozřejmě základní orientaci ve společnosti by měli mít všichni, tj. měli by mít základní vzdělání. Pokud okořeníme společnosti různými kulturami, přidáme jí na kvalitě. Pokud slijeme všechna jídla dohromady, nezískáme nic dobrého.

Integrace Romů i Arabů do naší společnosti není jednoduchá a v některých případech ani možná. To není rasismus, ale popis reality. Nemáme právo je posuzovat, zda jsou Arabové nebo Romové lepší či horší, ale vnímat rozdíly je třeba a také vidět témata k integraci. Tak, aby bylo možné klidné soužití, když je a bude v určité míře nutné a zároveň jsme se pokud možno nemanipulovali navzájem. V rámci školství se to v něčem daří a v něčem zůstávají i ohledně Romů nevyřešené problémy, protože jejich duše přirozeně tíhne k jinému způsobu života (hudba, volno, žití ve velké rodině jak se dá). Podobné to může být s arabskými národy (bez ohledu na náboženství). Na rozdíl od Vietnamců a Indů je toto etnikum (etnika) např. výrazně emocionálnější a temperamentnější a dost často i bezhraniční. Učení pro ně znamená někdy i nutnost fyzických trestů (prásknutí bičíkem přes ruce), aby jim něco došlo (zkušenosti vojenských učitelů v Afganistánu atd.). Syřané ale patří k těm arabským zemím, které jsou nám v porovnání s dalšími zeměmi spíše bližší.

V současné době bych apelovala na občany ČR, abychom již teď hledali reálné cesty a pravidla pro to, abychom integraci provedli systematicky a co nejlépe. Tato pravidla posílali mšmt, Eduinu, pedagogicko-psychologickým poradnám a Životu bez závislosti. Ať to bude 1000 nebo 100 000 muslimů, které máme v rámci následujících let přijmout (přijdou). Nejde o to, že teď aktuálně k nám nechtějí. Je potřeba dělat věci s předstihem a i kdybychom měli být jen pomocníky EU států, které se nacházejí v problémech, i to má pro stabilizaci Evropy i obecné lidství smysl. Je třeba vytvořit pravidla, na kterých budeme trvat a nenecháme se zastrašovat surovější arabskou energií a povahou, popř napadáním z xenofobismu anebo tlakem na právo užívat právo Šarija. K tomu je třeba posílit i bezpečnostní chování nás všech a potom i pravomoce a statečnost bezpečnostních složek společnosti i všech občanů.V Anglii atd. se Arabům prochází někdy drobné krádeže atd., protože si na ně lidé a mnohdy ani policisté netroufnou.

Ze zemí neprchají jen vyčůraní mladí muži, ale skutečně ohrožené rodiny. Přesto v této i další generaci nesou Arabové v sobě jinou povahu a způsoby jednání. O metodice by se mělo jednat jak v rámci ČR (máme jiné podmínky a situaci než např. Německo a Anglie), ale i v rámci EU. Již jsem příslušné orgány kontaktovala, u nás se tématikou začínají zabývat (zvolna) dvě organizace (Eduin, Život bez závislosti).

Zároveň je potřeba nastavit zákony tak, aby bylo možné vyhostit ty muslimy, kteří se nebudou chtít zapojit do společnosti (alespoň část první generace).

Jinakost Arabů může být i lekce pro nás - dotknout se i v sobě těchto složek. Ale to lze dobře jen při vědomém procesu (celkem se to daří Kanadě), nikoliv při naivně otevřených stavidlech příchodu Arabů bez naší přípravy. Opět zde má kromě metodiky zásadní význam poslední kapitola mého článku.

Jiná kultura vede Evropu k oživení

Může to znít jakkoliv bolavě (pro nás i pro Syřany, kteří mnozí trpí ve válce), ale Arabové pro nás při dobrém uchopení výzvy mohou představovat i možnost vlastní obnovy. Např. mamánkovství kluků dosahuje vysoké míry a každá další virtuálnější generace bude čím dál méně schopná přežít. Myslím tím hlavně vnitřní přežití. Idividuální zohlednění a potřeby rodičů pro své děti ve škole dosahuje už někdy i (při vší naší dobré vůli) nerealizovatelných rozměrů. Vystavení naší kultury realitě světa a hledání vlastní vnitřní síly a nutné objevování vlastních schopností (kromě zábavy) vnímám jako možnost, kterou můžeme (na rozdíl od strachuplného házení flinty do žita) i při všem tom problematickém a středověkém, co současné arabské etnikum přináší, dobře užít. Pokud to ale nezvládneme (otazník pro všechny a vykřičník proti nabírání davů Arabů), bude arabská (od 8. století degenerující) kultura a povaha pro nás hřebíček do evropské rakve.

Někteří Evropané cítí vinu za koloniální politiku a korporátní ovládání některých zemí

Jedním z pocitů, který provází některé poslance i další obyvatele Evropy, je pocit viny za koloniální politiku v Africe a i korporátní ovládání východu celým západem (nejvíce USA). Bohužel dřívější (a mnohdy ani dnešní) obchod nemá s Fair-trade nic společného a i samotná kolonizace byla problematická. Ale také přinesla do některých zemí řád, mír a blahobyt. Není to černobílé. Pokud přihlédneme i k zákonům koloběhu energie, není v rovnováze, aby Arabové (zejména muži), kteří na sebe nechávají pracovat ženy a vysedávají po ulicích, si šli nárokovat tvrdě vydřené peníze Evropy (někteří lidé v Evropě pracují dvanáctihodinové směny). Je těžké rozhodnut, zda mají jít do své země hájit práva svých spoluobčanů (zejména žen, dětí a rodičů), které nechali doma (pomocí třeba i od nás darovaných zbraní na hranicích Šengenu) anebo se skrýt pod ochranu sociálních dávek Evropy. Najít hranici mezi útěkem z války a zbabělostí a vychytralostí je těžké.

Česká republika není zemí, která kolonizovala, ale v rámci obchodu jsme propojení s celým světem. Můžeme cítit i spoluvinu za užívání levné ropy (byť z Ruska a Norska atd.) díky otevřenému východu. Tím i spoluvinu za nepřirozené vnucování demokracie a globálního obchodu zemím, které na to nebyly připraveny. Přesto ale propadnout pocitu viny a nechat si od uprchlíků rozložit republiku nevidím jako dobré řešení. Vina je oslabující negativní pocit.

Zpytování osobního i kolektivního svědomí, prosba za odpuštění a hledání nových politických cest, kontrolovaný tok peněz a i vlastní nákup ve Fair-trade obchodech, může být cestou. Kromě potravin se jedná např. i o řezané květiny atd. Stojí za to se informovat a jednat podle vlastního uvážení. Týká se to nejen ve vztahu k zemím Afriky a Asie, ale i Jižní Ameriky.

Zároveň je třeba si připustit, že nejsme ostrůvky na světě a zvláště Česká republika rozprodala mezinárodním korporátům velké části svého průmyslu a služeb. I tím se spolupodílíme na celkových světových událostech. Nemá smysl, aby si každý občan ČR, který nějak volil v současné době (a zejména v době polistopadové) sypal popel na hlavu, těžko jsme mohli domyslet v rámci "nadšení ze společného listopadového" důsledky příliš rychlé, právem nepodložené privatizace. Přesto "neznalost vesmírných zákonů neomlouvá" a prožíváme teď spolu s ostatními státy Evropy důsledky globalizace. Je dobré to mít na paměti i při snaze Syřanů dostat se právě do Evropy. Neodsuzovat je (ani ekonomické migranty), hledat řešení takové, abychom stav vyrovnali, ale nepřehoupli do druhé extrémní nerovnováhy (tj. že si necháme udělat z Evropy kůlničku na dříví). Nezávidím politikům ČR, EU i OSN řešení tohoto extrémně komplikovaného problému a každý den se za ně modlím.

OSN zatím nechce rychleji a rázněji jednat o změnách v mezinárodním právu

Kontaktovala jsem naše i evropské politiky a dostalo se mi před dvěma měsíci neradostné odpovědi: Evropa začíná problém cítit palčivěji, ale zákony, které by bylo potřeba změnit, jsou ponejvíce v kompetenci OSN, která zatím problém jen obecněji promýšlí. Odhad je takový, že se OSN danou problematikou začne zabývat intenzivněji až tehdy, kdy bude problém palčivější pro celý svět. Výhledově v řádu let, nikoliv měsíců. Ale třeba nás OSN mile překvapí a začne být velmi aktivní a v nejlepším nezávislou složkou důležitou v takovéto složité situaci. Bohužel OSN je za poslední léta u některých aktivně pracujících politiků vnímaná jako spíše pasivní a plat pobírající organizace (některými lidmi z praxe i skoro jako mafiánská organizace), což nemá co dělat s jejím bohulibým posláním, ale s tím, že je nutné tuto organizace revitalizovat a případně některé kompetence pozměnit. Ptala jsem se před časem i na možnost "reálné protiváhy" v informačních letácích, které by pro Afriku a Asii mohla vydat a distribuovat Evropská Unie nebo právě OSN (zatím jsou k dispozici letáky od mafie slibující postarání se Evropy o životy běženců a lákání na cestu). Zatím se ani po dvou měsících žádná informační kampaň (vyjma jednotlivých států) z EU směrem do Afriky a Asie neděje. Situace se ale každým dnem mění nejen v EU, ale i v OSN.

Kontaktovat OSN (pokud máme konkrétní inspirace a jsme v problému mezinárodní historie a práva orientovaní), je náročnější, než poslance EU, ale není to nereálné.

Cílená destabilizace Evropy?

Probleskují teorie, že kromě vlastního samohybu uprchlíků jde o cílenou destabilizaci Evropy. Bohužel to zprávy nemohou vyvrátit a je jen otázkou, nakolik je to masová či ojedinělá záležitost a které složky např. americké a ruské společnosti na tom mají kromě místní mafie zájem a které se v tom aktivně angažují. Nelze přehlédnou to, že Rusko spolufinancuje přepravní mafii a také některé lodě pluly pod americkou vlajkou. Korporace mají např. v Americe už svoji vlastní moc a nebezpečí destabilizovat Evropu i v rámci tlaku na nové trhy a i způsobu jednání o některých pravidlech v rámci připravované TTIP (Transatlantická dohoda o mezinárodním volnějším obchodu mezi Evropou a Amerikou) není podle mého možné brát na lehkou váhu. Už i způsob prezidentské kampaně dává tušit, že i tato relativně samostatná osoba s dobrými úmysly je nutně spoluřízena tím, kdo její kampaň podporoval. Nemá smysl zavírat oči nad tím, že jak v rámci USA, tak v rámci EU hraje lobing důležitou roli. Zde mají smysl konference typu "globalizace", kterou jsem navštívila v Jižním Tyrolsku, summity, které pořádají jednotliví politici a strany a i celkově státy: koncentrace na hledání štěstí, nikoliv maximálního zisku, duchovní růst v povolání, starost o směřování světa, "věci poslední". Zní to jako iluze, ale věřím tomu, že i tyto masové akce vytvářejí určitou protiváhu k přísně korporátnímu myšlení. Má to smysl i tehdy, kdy "korporátníci" tomu pravděpodobně porozumí z větší části jako poslední. Iniciace těchto akcí v rámci města, země, Evropy i mezinárodních jednání (každý podle své působnosti) a vlastní život koncentrovaný na určité hodnoty není malou hybnou silou.

Patří sem i výběr při nákupu a vkládání peněz do bank. Vlastní soběstačnost a podpora našich produktů podporuje i snížení ekologické stopy.

Jinak ale hlavním motorem velké migrace je globalizace světa, internet a chytré mobily. Geometrická řada má rychlý nárust: Jeden člověk se dostane do Evropy, vyšle zprávu, že se to povedlo a v různých zemích se zvedají další desítky uprchlíků. Přijatý uprchlík zve další příbuzné a to i po internetu. I proto ho uprchlíci v zemích Evropy tak vyžadují. Představte si sebe v jejich situaci (zejména v situaci válečných běženců) a bude vám jejich postup pochopitelný. I to, že se chtějí dostat do Německa: Nejde u všech jen o chtění maximálních dávek, rodina a rodinné klany jsou pro ně pochopitelně důležité právě i v situaci, kdy nevědí, jestli hned seženou práci. Kdo byl v Čechách delší dobu nezaměstnaný a ví, jaká je to deprese a pocit vykořenění ze společnosti, někdy i strach o život, tomu rozumí.

V rámci mezinárodních zájmů se hovoří i o tom, že Rusko se začíná angažovat v řešení situace a bude chtít dokonce možná i část Evropy od muslimů osvobodit a dostat zpět do sféry svého vlivu. Věřím, že to zůstane pouze teoretickou možností.

Zvláštní role je připisovaná také Německu (viz níže) a doufám, že zprávy o odposlechu USA paní Merkelové, které si za její práci vážím, ale v současné době jí ne ve všem rozumím, nejsou pravdivé. Zvláště v této souvislosti kladu na srdce EU poslancům i našim politikům pomáhat lidem - uprchlíkům, ale nenechat zničit hodnotnou evropskou kulturu i trpělivost a solidaritu lidí nerovnovážnými nároky na jejich práci pro sociální dávky nepracujícím uprchlíkům. Hledat vesmírnou rovnováhu pro všechny s nejlepším svědomím, úvahou i intuicí. Podporovat trpělivost a solidaritu. Peníze skutečně nejsou všechno a škody, které by vznikly na duších lidí, by nepřispěly ke šťastnému životu nikoho, ani boháčů.

Největší konspirační teorie míří k USA a to v rámci tzvn pojmu "Nového řádu ". Spekuluje se o speciálních vojenských jednotkách a hlavně o plánu v rámci migrantů sem potom pustit (nebo aktivovat) pár teroristů, vyvolat paniku a strach a převzít vládu nad pořádkem v evropských zemích. Nechci malovat čerta na zeď, ale je dobré vědět, že tuto teorii zastává poměrně velké procento vzdělaných lidí ČR a toto procento stále sílí. Opět s tím nejde nic jiného dělat, než v rámci vlády, parlamentu a EU urychleně jednat prakticky a tak minimalizovat škody na obou stranách a dát pomoci Syřanům jasný plán, řád a postup.

Váleční a ekonomičtí běženci

Již před dvaceti lety ve Francii i jinde bylo slyšet z úst např. alžírských či libijských studentů "vy jste nás kolonizovali, tak my jsme si přišli teď pro naše bohatství". V rámci globálního obchodu dnes je těžké jakýkoliv stát izolovat a říci "mě se světové problémy netýkají." Přesto není asi nejlepší, aby se Evropa dostala do vážných problémů ekonomických i etnických. Pokud bychom se jako západní svět rozhodli aktivně splácet svůj určitý dluh (což by muselo vyjít nejlépe z motivace korporátů) anebo prostě přijmout migrační vlnu, kterou lze těžko zastavit, je třeba do problému vtáhnout i Ameriku a rozdělit si běžence podle rozlohy území a dalších fakorů (možností je přijmout a částečně i jejich preferencí). Pokud máme jednat pouze v rámci politických dohod v Evropě, nemáme takové možnosti a je nutné najít balanci v tom, aby do Evropy přišli podle mého spíše jen váleční, nikoliv ekonomičtí běženci (ti musí být vráceni zpět a pokud by to nešlo rozlišit, tak v určitý moment zastavit příjem migrantů, což je otázka, v jakém měřítku půjde). V každém případě Evropa není nafukovací a právě malý životní prostor vytváří stres např. i ve městech. Bohužel není ale někdy snadné od sebe rozeznat ekonomické a válečné běžence a na to radu nemá ani ministerstvo obrany, ani EU ani OSN. O nutné pomoci v oblastech Afriky a Asie (v místě konfliktu i v azylových táborech) a příjmu válečných běženců v Evropě není třeba diskutovat.

Problém ale tedy nastává v tom, že není jednoduché od sebe ekonomického a válečného běžence odlišit. Nemají doklady a tím, že žijí ve svých domovech v rodinách bez registrace, nelze je při imigračním řízení zkontrolovat. Řada z nich má opálené prsty, aby jim nešly vzít otisky prstů. Otisky prstů jsou důležité proto, aby byli uprchlíci registrovaní v první navštívené evropské zemi a ne , aby všichni putovali do Německa. Podle dnešních zákonů nemáme právo primárně posuzovat takového běžence za podvodného, neboť mu nejsme schopni dokázat, že se mu to nestalo zraněním. Uprchlíci vědí, že chceme pomáhat válkou ohroženým lidem ze Sýrie, a tak mnoho lidí i z klidových území a zemí tvrdí (samozřejmě bez papírů a možností je dohledat), že jsou ze Sýrie – z válečné oblasti Nemáme dostatek tlumočníků, abychom to mohli ověřovat podle jazyka apod. Je možné, aby v tom Evropa vyslala pomocí masivní informační kampaně letákové i přes internet jasný signál, že bude přijímat jen registrované uprchlíky s neopálenými prsty. Ale je to už poměrně zásadní krok a vyžaduje i změnu mezinárodního práva. Zřídit azylová centra přímo v krizových oblastech také není jednoduché, ale možná to bude přes všechnytěžkosti nutné.

Bez změn mezinárodního práva ale přicházejí do Evropy i běženci z klidových zemí, např. Etiopie, kde by měli spíše pomáhat rozvoji místní kultury. Rozumím jejich potřebě mít se lépe, ale Evropa není ani fyzicky schopna pojmout celou Afriku a střední Asii, potažmo Jižní Ameriku do sebe.

Mezinárodní právo na moři

Pokud by se Evropa rozhodla udělat znovu hranice (vysoké ploty a ostnaté dráty jako za komunismu), bylo by to možné, byť komplikované a nákladné. Největší problém je ale na moři: 18km od pobřeží jsou výsostné vody dané země. Pokud se tam dostane člun, který žádá o pomoc, musí ho lodě z pobřeží zachránit. V praxi to probíhá tak, že převaděči vystaví uprchlíky nebezpečí a při záchranné akci rychle na svém člunu odjedou do své země. Tyto uprchlíky nemá právo Evropa již poslat zpět, resp. vede s nimi řízení na pevnině. Tuto taktiku gangů se zatím moc nedaří vyřešit. Svým způsobem to řeší Austrálie, byť mimo pravidla OSN a nějak to funguje.Odborníci z praxe navrhují i možnost odvléci člun do původních vod s tím, že ale lidem mohou dojít zásoby vody a jídla, pokud se budou opakovaně snažit dostat do výsostných vod.I to by ideálně mělo projít přes OSN, ale podle zpráv je to ta poslední instance, která by se měla k tomu měnit pravidla i při tak masovém stěhování národů. Toto je spjato s nutností vytvořit azylová centra ve válečných územích, o čemž se už dva měsíce mluví, ale zatím to není hotovo. Snad nebude praktický postup EU pomalejší, než rychlost příchodu uprchlíků.

Čechy (nejen tím, že zde Arabové nemají příbuzné) jsou vnímané v horším jako xenofobní země, v lepším jako imigrantsky přísná země a vlny uprchlíků sem zatím neputují. Podle odborníků má Evropa technické možnosti zlikvidovat přepravní lodě i celé gangy, ale znamenalo by to úmrtí uprchlíků. Přestože si mezi sebou předávají zprávy velmi rychle, zahynulo by na moři větší množství lidí a došlo by k porušení dohod OSN. Při likvidaci gangů před vyplutím by takto pravděpodobně zahynulo méně lidí, než na moři. Jde ale o to to vyjednat z tamějšími zeměmi.

Hrozba velkého mezinárodního konfliktu znesnadňuje hledání jasného rychlého řešení

Svět je destabilozovaný a v situaci, kdy je nestabilní Rusko, Řecko, do jisté míry i Turecko a východ atd. a jsou určité tlaky z Ameriky nejen přes TTIP, je těžké dělat nějaká rychlá rozhodnutí. Proto nějaká negace a napadání organizací, že nejednají rychle, by bylo jen házení klacků pod nohy důležitým složkám společnosti. Zároveň také hysterie a strach místo volání po metodice situaci komplikuje. Naopak podpora konkrétních řešení je pohybem vpřed co nejrychleji, jak je to jen v danou chvíli možné. Připomínám také sílu modlitby, která není tlakem na konkrétní řešení situace, ale podporuje v duších lidí otevření se nejlepšímu možnému řešení pro všechny. Člověk nejedná potom pouze z ega, ale je do určité míry "veden" tím nejlepším.

Pozdní řešení

O situaci se zajímám dva roky a v některých otázkách jsem právě už před dvěma lety diskutovala s některými politiky. Začátkem letošních prázdnin mi přišlo téměř pozdě uzavírat šengen a vyslat jasný signál do Afriky a Asie, že budeme pouze systematicky vybírat nejpotřebnější - zastavit či zmírnit mediálně vlnu migrantů. Ale přesto jsem to během prázdnin navrhovala naší vládě i EU parlamentu. Stejně tak jsem navrhovala tvorbu azylových kontrol v Africe atd. (s přísnými pravidly, které by odradily podvodníky) a další opatření. Dostala jsem odpověď, že politici ČR i EU přešlapují na místě kvůli veřejnému mínění i kvůli prázdninám a zároveň přešlapuje i OSN. Ani v srpnu jsem nedostala konkrétní odpovědi na mé dotazy a inspirace, ale už se nějaká konkrétní aktivita konala.

Děkuji všem politikům a i odborníkům z praxe, kteří se mnou komunikovali (a komunikují) a všem, kteří v současné době konají maximální práci na řešení situace.

Nerozumím ale tomu, proč EU a vlády nereagovaly na očekávání této situace z řad odborníků (hovořila jsem s jedním před dvěma lety) a situaci podcenila. Možná to bylo dáno koncentrací naproblémy s Ukrajinou a Řeckem, nevím.

Není pravda, že tajné služby a ochranné složky státu neodváděly dobrou práci a podcenily situaci. Již před dvěma lety byly někteří pracovníci těchto složek nikoliv šokováni, ale už z předchozích let otráveni, protože tuto situaci očekávali již před více než pěti lety a upozorňovali na ni, ale nebyli vládou ani parlamentem vyslyšeni.

Modlím se, aby Evropa postupovala teď uváženě, ale zároveň dostatečně rychle tak, aby v následujících letech bylo co nejméně škod, zejména úmrtí.

Mrzí mě, že jsou vlády i EU zatěžovány i konspiračními teoriemi od lidí, ale vnímám to jako varovný signál toho, že korporátní jednání firem je už tak masivní, že se do myslí lidí vloudí automaticky i tato úvaha a v některých lidech to zůstává jako jediná příčina daného problému s uprchlíky. Myslím si, že je to velmi zdvižený prst pro celý západní demokratický svět, že základy demokracie jsou trhem, ztrátou duchovní roviny a globalizací již natolik ohroženy, že se to projevuje ve vnímání politiky jako takové. Pokud ČR a EU, ale USA (např. v rámci TTIP, OSN) nepozvednou rovinu svého výchozího bodu (viz poslední kapitola mého článku), nemá samotná demokracie šanci na budoucí šťastný a bezpečný život. Začíná se o tom hovořit i v oficiálních katolických kruzích na veřejných bohoslužbách. Pokud je hlavní autoritou v člověku ego (individuální zájmy) a nikoliv vyšší Já (někdo tomu říká svědomí, někdo Vědomí, někdo Duch), nemůže to ani v liberální společnosti dopadnout dobře.

Proto vyzývám všechny politiky i majitele velkých firem, ale i běžné občany, aby přehodnotili to, co dělá člověka nejen šťastným, ale plnohodnotnou lidskou bytostí (viz můj přechozí článek a i poslední kapitola tohoto článku) a zkusili se na celou věc (nejen ohledně uprchlické krize) v rámci motivů jednání, toku informací a toku moci a peněz podívat z jiného úhlu.

Role Německa

Při rozhovoru s Němci vyplynulo, že štědrá azylová politika vychází mimo jiné i z pocitu viny z druhé světové války. Snaha přijmout každého, kdo to potřebuje a dobře se o něj postarat. Jakési "vykoupení karmy". Bohužel to při té rychlé vlně mělo za následek násilné přehlasování V4 ohledně kvót, což je pochopitelné vzhledem k situaci, ale pocitu dohody a konsensu - tj. "přátelství mezi evropskými zeměmi, ať jsou velké či malé" to uškodilo. Na druhou stranu hysterie, která se kvůli kvótám objevila v ČR mi při rozsahu celoevropského problému přijde zbytečná.

Zároveň mám osobní zkušenost z německy mluvících zemí, kde se pohybuji, že jejich blahobyt a charita je na takové úrovni, že štěstí pro ně znamená i dávat chudým, neposuzují tolik, zda si to zaslouží. Tím, že tolik chudých v zemích nemají, snadněji u nich žádají i slušní cizinci. I to je důvodem slabšího pudu sebezáchovy v rámci "vlny barbarů" do Evropy. Patří sem i politika kancléřky Merkelové. Je zároveň žena a tak její kvality spočívají v sociální politice a spravování státu, podpoře míru ve světě. Ale není stradég a na svém mateřství nechává ujíždět vážné problémy Evropy.

Bohužel se objevují také teorie o tom, že celá akce má ještě jiný smysl: Kromě samovolného pohybu uprchlíků jde o doplnění pracovních sil, aby měli Němci (potažmo i další státy) na důchod. A to i přesto, že není jasné, jaké procento uprchlíků se uplatní na trhu práce a kolik jich bude pobírat sociální dávky. Pokud by primární motivace byla solidární a teprve až sekundárně radost z toho, že je pravděpodobné, že uprchlíci najdou práci (Německo čeká úbytek obyvatel) a zároveň by to znamenalo jistotu německých důchodů, jsem pro. Ale výrazné a odborné (byť v krátkém čase) sociologické studie o integraci muslimů ze stran Němců jsem nezaznamenala. Pokud by byly k dispozici, předpokládám, že by měly být k využití celé Evropě, protože problém s důchody se týká všech integrovat co největší množství ohrožených lidí mají země Evropy také. Pokud šlo primárně o finanční kalkul bez domyšlení důsledků a posléze volání o pomoc do EU a tlak na kvóty s morálním podtextem, neměla bych k tomu raději ani komentář. Reálnou obavou je, že Němci přijmou větší množství uprchlíků a potom nám budou (kvótami nebo přirozeným tokem) transportovat přebrané uprchlíky - tj. ty, které nevyužili ve svém hospodářství. Je otázka, zda je to určitý kalkul v rámci očekávaného stěhování národů nebo jenom nedomyšlení situace v následujících letech. Je třeba už teď vytvořit zákony v rámci EU k tomu, aby tato situace nenastala: Pokusit se rychle zastavit Německo v tak masivním příjmu uprchlíků a vytvořit systém přerozdělování dalších uprchlíků tak, aby ve všech zemích EU byli poměrně podobně ve společnosti uplatnitelní jedinci.

Další teorií je to, že korporáty (a tím i lidé ve vládách) potřebují mít ještě větší kontrolu nad obyvatelstvem, přiživovat strach a oslabovat Evropu i Ameriku (ekonomicky, inteligenčně i silově) přistěhovalci z blízkého východu. Doufám, že obě tyto záležitosti mají naši politici, naše úřady a také poslanci EU řádně prověřené a že se jedná pouze o pesimistické konspirativní teorie. Pokud by ale jedna či druhá teorie měla pravdu, byl by to celosvětový, promyšlený a ještě větší podvod a destrukce na lidech, než Rockefelerův FED. A to bych nepřála si vzít na svědomí žádnému člověku, žádnému politikovi EU, jednotlivých evropských zemí i USA, který by se veřejně proti tomu nepostavil. To by totiž nešlo žádné "zabití v afektu", ani "politickou chybu", ale skutečně velmi temný čin, který by se odčiňoval velmi špatně.

Tyto teorie se nedají vyvráti žádným prohlášením politiků, dají se vyvrátit pouze rychlou, systematickou pomocí uprchlíkům i intergací a srdečným přijetím rovnovážného počtu uprchlíků, řešením mezinárodních zákonů a postupů nejen ČR (tam ale primárně), ale i v EU a OSN v rámci měsíců, nikoliv let. Pokud se pomoc nechává jen na humanitárních organizacích a zároveň se neřeší dostatečně rychle a účinně příčiny problému, je jasné, že tyto teorie musí obyvatele Evropy nutně napadnout.

Role České republiky v rámci EU migrační politiky ohledně vlny uprchlíků ze Sýrie atd.

Vnímám kromě celosvětových globalizačních a korporátních témat také rovinu imigrační politiky, zejména Německa. To, že nerespektovali varování některých odborníků před migrační vlnou z východu, je teď stojí obrovské problémy. Pokud máme ale fungovat na bázi sounáležitosti v EU a chceme třeba i v budoucnu očekávat nějakou pomoc, nemůžeme se chovat stylem podrazáckého kamaráda "no, já jsem Ti to říkal" zvláště v situaci, kdy sami nedomýšlíme řadu věcí a je jen otázkou kola osudu, kde se složité mezinárodní problémy provalí. Německo si navíc vyžere chybu vlastní migrační politiky každopádně a to velmi. Ale pomoci jim v nouzi tak, aby země (nebo její části) nezkolabovala, je druhá věc. Chtěla bych vidět Čechy, jak naše občany, tak naše politiky, co by dělali, kdybychom my byli na místě Německa. Na druhé straně je třeba nereálné přijímání uprchlíků do Německa zastavit.

Naprosto rozumím obavám Čechů z výrazně jiného etnika a sdílím je do určité míry též. Pokud se máme cítit nejen duchovně a společensky odpovědni za běh světových událostí, ale máme být i prakticky součástí Evropy, musíme nést (mimo dotací z EU) i riziko nutné pomoci jiné zemi a zároveň nést částečnou odpovědnost za světové dění. Jak konkrétně a v jakém rozsahu je už na jednání politiků tak, aby to bylo v rovnováze. Netroufám si dávat v tomto jako laik konkrétní doporučení. Jde o základní postoj, který mají naši i naši EU politici vzhledem k veřejnému mínění o globální integraci ztížený a rozumím tomu, že někdy jednají tak, aby to nebyla jejich politická sebevražda. Pokud bych měla naznačit základní rozpor: Přestože uprchlíci míří do jiných zemí, můžeme tuto vlnu i proti jejich vůli alespoň na čas pozdržet tak, aby se na ně mohlo Německo připravit. Ale vlastní problém to vůbec neřeší a koncentrovat svoje síly na vypočítávání kvót místo na hledání řešení je jen podporování chození okolo horké kaše – Sofiina problému. Čím rychlejší společná metodičtější rozhodnutí na různé fáze řešení problému najdeme, tím bude lépe.

Evropské soucítění

Evropské soucítění možná nemají tolik starší lidé z Čech, kteří necestují anebo cestují jen jako turisté do zemí západní Evropy. Pro ně je skutečně svět jejich země a uvažují jen v rámci Čech, nikoliv celé Evropy. Zároveň se zde ukazuje přístup sobeckého a omezeného čecháčkovství. Pro mě, která mám přátele v západoevropských zemích i v Itálii, ve mě přetížení určitých oblastí uprchlíky vyvolává stejný pocit, jako by to bylo v Čechách.Na druhou stranu pokud by za všechny státy EU mělo rozhodovat Německo, je to zásadně špatně.

Role arabských států

Uprchlíci neprchají jen z chudých zemí, ale i z bohatých zemí, jako je Irák atd. Řada lidí říká, že by se měly tyto země o ně postarat. Tyto země jsou ale postavené, tak jako každá země, na povaze obyvatel samotných a tak charita a demokracie jsou tam neznámá slova. Naopak diktatura, obchod a velké rozdíly mezi lidmi jsou pro tyto země typické. Proto očekávat, že je právě tyto země zachrání (např. Saudská Arábie) je strkání hlavy do písku z hlediska naší humanitární práce. Ano, mělo by to tak být, měli by je zachránit, ale realita je jinde. Některé arabské země ale uprchlíků mají hodně a jsou už naopak přeplněné (např. Libanon).

Přeji uprchlíkům, aby měli možnost si ponechat to nejlepší ze své kultury např. duchovnost a pravidelnost obřadů, svoji kulturu a zároveň mohli u nás získat inspiraci k dalšímu rozvoji. Pokud ale budou přicházet s tím, že se nechtějí integrovat do naší kultury a respektovat naše pravidla, respektovat ženy apod., dere se mi na jazyk věta jednoho muže:

“Tolerance by měla skončit tam, kde někdo pod záminkou tolerance chce zničit samontý princip tolerance.”

Pomoc uprchlíkům, kteří již v Evropě jsou

O pomoc uprchlíkům se stará nejen řada českých atd. neziskovek, ale hlavně samostatní dobrovolníci, kteří se rozhodli do Maďarska nebo Chorvatska odjet na vlastní pěst. Tuto činnost kritizují ti, kteří vnímají běh budoucích událostí, ale kromě obecné lidskosti zapomínají i na další věc: Přestože je jasné, že uprchlícik se teď chovají maximálně zkonsolidovaně a s vděčností (až na výjimky), tak jako my v 89. a začátkem devadesátých let 20.století, kdy jsme prožívali něco mimořádného a dnes je situace jiná (známý sociologický jev), TO, ŽE SE UPRCHLÍCI PRVNÍM KROKEM VCHÁZÍ DO EVROPY S LÁSKYPLNÝMI PRŮVODCI humanitárních organzací i jednotlivých dobrovolníků Z RŮZNÝCH ZEMÍ, SI BUDOU PAMATOVAT I POZDĚJI A UTVÁŘÍ TO JEJICH VZTAH K NÁM A PŘEDSTAVU I O TOM, JAK MŮŽE SVĚT FUNGOVAT, TJ. JAK MOHOU FUNGOVAT I ONI SAMI.

Obava Čechů z Arabů - mužů se netýká jen náboženství a integrace

Byť si jsme s hluboce duchovními Araby blízko, zároveň si uvědomuji povahovou rozdílnost. Cítím obecně u Arabů oheň, se kterým neumí Češi tak moc dobře pracovat. Němci, možná i Angličané, ale i Tyroláci a rozhodně Američané mají více energie, mohou být o něco málo lepšími partnery pro muslimy, než jsme my. Rozumím tomu, že se bojíme převálcování. Jsme jemnější a stejně jako Japonsko či Tibet je křehké, podobně vnímám Čechy (kromě našich slabých a slabošských vlastností).

Neumím zacházet s Romy a učím se to. Už si je na ulici i ve škole užívám, ale dalo mi to práci. A umím to jen tehdy, když jsem ve své síle a pokud možno v kontaktu se svojí zemitou a sexuální energií, divokostí, vtipem a i šibalstvím. Pokud jsem jinde (např. hodně v srdci, intelektu či duchovnu), jsme mimo a je i nebezpečné, že se mi budou vysmívat nebo mě napadnou. Také ne tolik optimisticky také dopadla reality show z Čech v naší televizi, kde se pokoušeli noví učitelé vzdělávat Rómy z problematických tříd. Podobně vnímám Araby.

Je to výzva - stát plně ve všech čakrách a být plně v celé energii, ale i tak má každý národ určité tendence a je to v pořádku. A proto míchání hodně rozdílných etnik může být komplikované. Musí být opatrné, v rozumné míře a rozumím strachu Čechů s trvalého pobývání většího množství Arabů na našem území, ale i s běženecké vlny. Není to jen strach a xenofobismus, je to i obezřetnost, vnímání naší osobní povahy. I to je důvod, proč se k IVČRN přidávají nejen lidé pohodlní, xenofobní, ale i lidé dobrého srdce. Z vnímání vlastní jinakosti vzhledem k arabským národům se bojí o ztrátu vlastní identity. Ještě více tomu napomáhají záběry např. z Pasova, kde se ani policistům nedaří přetransportovat uprchlíky z některých soukromých zahrad a nedivila bych se, kdyby se s příchodem zimy nastěhovali prostě do vil. Musím říci, že tento pocit se mi do duše také někdy vloudí a potom mi nepomůže nic jiného, než otevřít se tomu, co překračuje moje ego (tj. osobnost) a ptát se jen "co mám teď dělat" svého vyššího Já. Nehodnotit, jen se ptát po úkolech teď a tady. Zda se toto bude dařit českým lidem a politikům (i za to se modlím), ale také evropským politikům, je (kromě hlubokého vnitřního nastavení teď a tady v rámci vývoje každé osobnosti) společenské téma poslední kapitoly mého článku.

Sama za sebe mohu říci, že pokud by ve školách bylo i jen 5% Arabů, kteří nerespektují hranice, je moje působení ve škole (ale i kdekoliv jinde jako překvalifikované osoby) ohroženo. Arabové totiž mnohdy ani ženu jako učitelku nerespektují. V Německu jsou již jasné požadavky ze základních atd. škol, kde je větší množství Arabů, aby do škol přicházeli jen muži učitelé. Navíc jsou Arabové zvyklí na diktaturu (a silné diktátory), ne na demokracii s domluvenými a někdy i psanými pravidly. Co s tím zatím nevím.

Na druhou stranu i teď se ve škole setkávám s žáky, kteří tam nemají co dělat anebo s poměrně "těžkými případy" (nedobré rodinné zázemí, těžké adhd atd.). Právě ty děti, které jsou nejkomplikovanější, potřebují nejvíce lásky. Kolik lásky a péče (včetně budování řádu a hranic) má kdo z nás dát kterému obyvateli planety Země, nechávám (musím) do jisté míry na Prozřetelnosti.

Sofiina volba

Nemá smysl chodit okolo horké kaše. Kromě metodických postupů stojíme před velmi nepříjemnou Sofiinou volbou, která nemá jednoduché řešení. Uvádím dvě možná krajní řešení: a) ​Ohrozit obyvatele Evropy (a vzít si to na odpovědnost) přišedšími Araby, kteří mají jiné hodnoty a způsoby života a mají jinou povahu. Ohrozit je i při vědomí, že problémy budou (případně i oběti na životech našich lidí i při maximální metodice integrace) a to i v situaci, kdy se k nám do Evropy dostává i nemálo ekonomických uprchlíků, kteří si jdou pro sociální dávky. Brát prostě uprchlíky jako bližní bez pohledu do budoucnosti, rozdělovat si všechny, kteří přijdou kvótami a mít dobrý pocit ze záchrany lidských životů Syřanů. Dopřát i ostatním žití z našich peněz. Naplnit do maxima lidskou solidaritu a ideál křesťanství, ale také podpořit řadu uprchlíků k pasivnímu životu. V této variantě to ale nemusí stejně vnímat různé státy Evropy a Evropa se může rozpadnout.

b) ​Nebo v rámci toho, že nejsme schopni uprchlíky zkontrolovat, zamítnout možnost záchrany i skutečně ohroženým lidem bez dokladů. A každopádně mnoho nelegálních uprchlíků (neregistrovanýchv budoucnu v případném azylovém centru v centru bojové oblasti) vystavit situaci, kdy budou i nutné oběti na moři při vracení či ničení lodí a neumožnit jim zachránit se od jejich války v naší Evropě. Vzít si na osobní odpovědnost také nevzdělané lidi, kteří při davovém (pochopitelném) chtění za lepším životem do Evropy, která se jim otevírá, plují po moři a převrhnout nebo odtáhnout jejich lodě i s nimi do moře.

Prognóza odborníků

Podle odborníků z terénu se situace bude vyvíjet scénářem A do doby, než nastanou v Evropě první větší škody a hlavně úmrtí Evropanů. Potom se začne přemýšlet o řešení B. Zda se bude realizovat přesně podle prognózy anebo se najde nějaká třetí cesta C, která nebude znamenat smrt a újmy lidí Evropy i uprchlíků, nikdo neví. Cestou C by např. mohlo v ideálním případě být: Budou stačit azylová řízení mimo EU a bude se dařit potápět prázdné lodě nelegálních uprchlíků před výjezdem (bez ohledu na mandát OSN) a naopak váleční běženci budou mít zjednodušenou cestu. Ekonomičtí běženci z celého světa časem pochopí, že Evropa nemůže vzít všechny. Ustaví se nová rovnováha a západ bude podporovat významěji rozvoj kultur blízkého východu i Afriky. Fair trade se stane standardem.

Ztráta duchovní sféry a rozklad liberální společnosti

Nejen historici vědí, že každá kultura prochází vzestupem, vrcholem a pádem. Je to jako nádech a výdech. Jiné typy zkušeností. Dá se to sledovat na duchu společnosti i na určitých jevech ve společnosti: ztráta svědomí a duchovna a tudíž nutnost složitých zákonů, kterým nikdo nerozumí, které se dají různě vykládat a které jsou už v praxi hůře použitelné. Dále je to složitá justice, ztráta důvěry v politiky, konzumní společnost: chléb a hry místo hlubšího osobního i kulturního růstu a kontaktu s přírodou atd. Bohužel podle sociologů i historiků se nacházíme právě v době pomalého pádu (a to např. i Japonsko, kde jsem před třemi lety byla), který má ale zrychlující se tendenci. Ten pád nemusí být až na dno (ke konci evropské kultury), může po čase dojít k určitému obživnutí.Anebo právě také ne. Samozřejmě v rámci dnešního stěhování národů a i v rámci rozvoje virtuálního světa a celkově rychlému informačně-technologickému a technickému (a v ostrůvcích i duchovnímu) rozvoji společnosti je mnohem obtížnější dělat jakékoliv predikce.

Chybí nám např. i pravidelný duševní-duchovní trénink, očista a obživení. Každá kultura to má v rámci hluboce prožívaných svátků (a kromě tropů i v rámci prožívání přírodních cyklů) i denních či týdenních rituálů. Nejde o nějaké pánbíčkaření, jde o jednoduchá psychologická pravidla. Naše kultura to prožívala v rámci pohanství a potom v rámci křesťanství (byť v různých obdobích i s problematickými konotacemi). Svědomí (Vyšší Já) člověk má, ale pokud není vysoce vyzrálá bytost, je dobré a pro někoho zcela nutné to pravidelně v činnostech, rituálech a svátcích oživovat. Stejně tak vnitřní sílu, Světlo, vyšší vědomí a hlavně lásku. Hrad z písku má tendenci se rozpadat, a tak brát pravidelně do ruky lopatu a nahazovat písek zpět na hrad je nutné. Vědí to lidé (i duchovně nejvyspělejší) na celém světě a v určité míře to znají i lidé, kteří cokoliv trénují. U nás byly ještě v polovině 20.století pro větší část společnosti samozřejmé mše: pravidelné nedělní scházení se lidí za účelem osobní duševní očisty a společné hluboké naladění se na lásku a nejvyšší ideály. A k tomu pravidelná denní modlitba. Každý podle svých možností a to ať byl kněz v místním kostele lepší či horší. Po mši se šlo společně pobýt (vesnice nebo rodiny) a následoval sváteční nedělní rodinný oběd. Postupně (a v Čechách i v rámci komunismu do jisté míry i násilně) se tato tradice vytratila a dnes jsou to v různých pravidelných akcích jen "ostrůvky pozitivní deviace" (různé duchovní směry nejen v rámci křesťanství, akce komunit, kursy, semináře atd.) často ale s proměnlivou skupinkou. V západní Evropě (a obecně na vesnicích) je to lepší, ale nová generace v tom možná nebude toliko pokračovat ani tam, žijí také hodně virtuální život zábavy (a v lepším případě mentálního studia). Pouze školní výuka a internet nemůže tuto funkci společnosti nahradit. Proto nás mají někteří (a to právě i radiální nebo nevzdělaní) muslimové za barbary a cítí dobře rozbředlé pole pro vlastní rozrůstání se zde v Evropě. A i ti, co jsou integrovaní, si chtějí zachovat svoji kulturu, komunity atd.

Pokud si má evropská (a tím více česká) společnost projít určitou zkušeností, nevyhneme se tomu. Nelze manipulovat cesty jednotlivých lidí a to, co mají a chtějí v životě zažít a naučit se. Někdy musí kultura projít "přejedením se něčeho". Přesto je dobré udržet reflexi: Mohu jako mladý člověk vědět, že se chci vyřádit na metalovém koncertě (a je to z emočního i fyzického vývoje potřeba a v pořádku), ale nebudu to stavět jako skvost české kultury. Mohu sníst s chutí a potěšením nějakou prasečinku u stánku, ale nebudu to považovat za kvalitní stravu. Mohu se nechat unést komunikací, studiem i krásnými filmy na internetu, ale pořád budu vědět, že je to jen nějaké mé studijní období. Vlastní život, tj. tvořivost, projev lásky ve hmotě a vlastní trénink (cvičení, praxe) i životní trénink v práci a ve vztazích je něco jiného. Tuto reflexi mohou udržet někteří rodiče (i v rámci třídních schůzek), ředitelé, učitelé, didaktici, psychologové, intelektuálové, umělci i politici.

Nejde tedy jen o duchovní sféru, ale i o sféru kulturní: Dvanáctilené děti neznají naše lidové písně a dokonce nerozumí, o čem se tam zpívá. Nejsou schopni pochopit ani tak jednoduchý trochu poetický text. Neznají Foglara, skauta a klasická literatura je i pro starší děti méně srozumitelná. I dvanáctileté děti nevědí, o čem je Bible a jakákoliv píseň hraná na neelektronický nástroj, a hudba na něj hraná, jim připomíná pouze Vánoce, kde je ještě slyšet i hudba hraná na hudební nástroje. Rodiče mnohdy neradi dávají peníze na školní koncert a některé děti se vztekají, mají-li něco společně zažít se spolužáky (divadlo, planetárium atd.), protože by chtěly, aby finance rodiny směřovaly na jejich nový mobil s další digitální hrou a ne na akce v životě. Pro nemálo dětí jsou Vánoce (jeden z mála žitých svátků) jídlo a dárky. Pohanské ani křesťanské svátky neznají. V některých oblastech ČR je až 80% manželství rozvedených a kluci jsou vychováváni jako mamánci pouze prací přetíženými matkami. Velké rodiny se leckde rozpadají a společná jídla a disputace u jednoho stolu nejsou samozřejmostí. Děti méně než dříve naslouchají moudrosti a zkušenostem staré generace. Moudrostem lidským, které mají platnost i když prarodiče neznají poslední verzi "mein craft" ani neumí s gps. Řada mladých nerozumí tomu, co je to "vztah" a něčemu takovému se chce ve svém životě rozhodně vyhnout tj. srdečné lásce a závazku.Ne vše vyřeší škola, i když posuny se u citlivějších dětí dají dělat velké. Někteří Pražáci netuší, jakže se jmenuje ten chrám na Pražském Hradě a někteří tam dokonce ani nebyli. Některé třináctileté děti byli za celý život dvakrát v lese (jsou to naštěstí spíše výjimky), jinak tráví vycházky po nákupních centrech a většinu času tráví u počítače či mobilu. Nemálo rodin nechodí na výlety a nemálo rodičů považuje za normální, aby 15 leté dítě umělo na výletě ujít maximálně 3 kilometry. Společnost orientovaná na zisky a ne na rodinu vede i k tomu, že i děti z úplných rodin netráví s rodiči tolik času, protože rodiče musí být i o víkendech v práci (vyžadují zaměstnavatelé).

Je možné, že pochopení toho, že "štěstí nespočívá v bohatství a konzumu" se přílivem uprchlíků urychlí anebo právě naopak. Každopádně podívat se na kulturu Tibetu nebo kultury Indiánů resp. kmenů, které ještě žijí původní život, stojí za to. Taktéž se podívat do naší historie a tradic a vzít z nich to duši obnovující znovu do našich životů

Mimo kapitoly: Praktické inspirace pro politiky ČR i EU z posledních dvou let, konče zářím 2015. Pokud se situace změní, je samozřejmě třeba jednat jinak.

- Investovat do likvidace přepravních gangů (není jednoduché) a dále i proti mandátu OSN obsadit naloďovací centra a potápět lodě bez lidí

- Vyslat co nejdříve (VČERA BYLO POZDĚ) jasný signál pomocí masivní mediální i letákové kampaně do Asie i Afriky, že Evropa je naplněna a je ochotna a schopna přijmout jen vybrané ohrožené jedince, ne davy z celého světa.

- K tomuto účelu investovat spojené síly a prostředky k vybudování azylových center v ohnisku problému ( před cestou po moři), tak, aby se i chudí a na úřadech neregistrovaní občané Sýrie, kteří jsou ohrožení válkou, mohli dostat do bezpečné Evropy. ZAČÍT NEJLÉPE HNED ZÍTRA.

- Čechy (Ministerstvo obrany) nabídlo své síly na vytvoření většího množství azylových kontrol na hranicích Šengenu a kde bude potřeba. Dotáhnou to do praxe (má smysl pouze při změně imigračních pravidel) CO NEJDŘÍVE a podpořit v tom i ostatní země.

- Podpořit z fondů EU přímo kontrolovaně země, které čelí největšímu náporu imigrantů na konkrétní programy tak, aby finance nebyly použity zase jinak a tyto státy toho skutečně využily. PRŮBĚŽNĚ PO DELŠÍ DOBU.

- Ujasnit si naše hodnoty a naše způsoby jednání ve všech oblastech života a stát v těch dobrých z nimi. Podporovat v tomto i preventivní programy ve školách. Komunikovat s odborníky našimi a i světovými a ujasnit si, kde všude mohou zvyklosti arabské (nejen muslimské) kultury narušit nejen naše zákony, ale i naše zvyklosti (např. fungování ve školách, práci apod.) a přijmout rychle (co nejvíce na půdě EU, něco v rámci jednotlivých států) nové zákony, které by tyto problémy, které už mají v Anglii apod. a které se teprve objeví, řešily. ZAČÍT JIŽ ZÍTRA, ZÁKONY PŘEDNOSTNĚ PŘIJMOUT OD KONCE ROKU S PLATNOSTÍ OD 1.1.2016

- Vytvořit dostatečně stručný, ale dostatečně obsažný velmi srozumitelný výtah našeho práva (zejména rozdíly oproti právu v muslimských zemích) a přeložit ho. Do dokumentu napsat i sankce, zejména vyhoštění. Dávat dokument žadatelům o azyl, k podpisu ho dávat přijatým azylantům. Zaslat tyto dokumenty i do území, odkud lidé utíkají. Pokud možno se ale napřed na pravidlech a sankcích dohodnout v rámci celé EU, aby žadatelé o azyl nevybírali z jednotlivých evropských zemí. NEVIDÍM ŽÁDNÝ DŮVOD, KTERÝ BY BRÁNIL TOMU ZAČÍT JÍŽ ZÍTRA A VYDÁVAT UŽ V LEDNU.

- V rámci EU a ve spolupráci zejména s Německem vytvořit systém na dotace pro uprchlíky jednotlivých zemí. Rozdílnou bohatost zemí nezměníme, takže do Německa bude chtít pořád největší množství lidí (i kvůli příbuzným) , ale pokud by např. měli ja lidé se speciálním statutem "válečného uprchlíka blízkého východu" kdekoliv v Evropě pouze stravenky a ubytovenky tak, aby jejich životní úroveň byla v jednotlivých zemích přibližně stejná, mohlo by to možná na nějaký čas fungovat. Vymyslet nějaký takový nebo třeba i jiný systém a změnit příslušné zákony v jednotlivých zemích. VČERA BYLO POZDĚ.

- Vytvořit systém na rozdělování uprchlíků: Deklarovat speciální situaci a v ní speciální pravidla: Uprchlíci si nevybírají zemi, kam chtějí emigrovat, ale využívají solidarity té evropské země, která je může přijmout. Pokud to poruší (nebudou mít doklady vydané azylovým centrem mimo EU), cestují zpět. Zda se budou moci do budoucna přestěhovat lidé za příbuznými (zejména do Německa), to je otázka. Kromě dobrovolníků podporovat systematickou péči o uprchlíky a umožnit jim i nějakou činnost tak, aby neztratili aktivitu i důstojnost. Zabránit tomu, aby do Čech později proudily přebraní Arabové z Německa, které nám v kvótách (nebo přirozeně) Německo pošle. Tento problém nemá jednoduché řešení, ale JE TŘEBA PROJEDNAT A POTOM APLIKOVAT.

- Pomáhat humanitárním organizacím s uprchlíky, kteří se v Evropě již nacházejí. V tomto týdnu je kontaktovat a domluvit s nimi schůzku na konkrétní jasné kroky.

- Zrušit první stupeň registrace Muslimské obce ČR do doby, než budou splněny body, které jsou nutné pro soulad s naším právním řádem. Prodiskutovat. Toto vyloženě nespěchá, ale DO KONCE ROKU by mělo být HOTOVO (tak či tak).

- Začít systematicky řešit integraci nynějších přišedších uprchlíků. Mohou zde totiž zůstat i dlouho či natrvalo, pokud se situace v jejich zemích nezmění. Sezvat pedagogické odborníky a organizace a neřešit pouze integraci jazykovou, ale i kulturní, pracovní atd. Toto také nespěchá urgentní, spíše aby bylo hotovo do konce roku.

- Ujasnit si, jak budeme s uprchlíky (v rámci Evropy i ČR) a s jejich budoucími dětmi zacházet (jen krátkodobé pobyty? Speciální statuty?) To by bylo dobré rozhodnout do chvíle, než jich u nás přibyde více.

- Začít z pozice Ministerstva Kultury a University Karlovy vytvářet pozitivní muslimskou komunitu a tak postupně nahradit Muslimskou obec Pozvat imámy z Evropy, vytvořit pro ně podmínky. Vytvořit centra, kde budou muslimové v kontaktu i s křesťany apod. Toto udělat každopádně, i kdyby bylo uprchlíků velmi málo. Nenechávat to jen na Universitě, ale podílet se na tom i mimo resort Ministerstva Kultury. Nespěchá to, ale opět DO KONCE ROKU MÍT ROZJEDNANÉ KONKRÉTNÍ IMÁMY, je dobrým mezníkem.

- Informovat obyvatele maximálně o konkrétních činěných i plánovaných krocích. To vytváří praktické kultivované pole. Nevytvářet paniku ani nehrát na city (na jednu či druhou stranu) zprávami o "převrženém člunu" či "hozeném kameni". Podporovat solidaritu a zároveň vyvracet negativní scénáře na destrukci Evropy informacemi o konkrétních krocích politiků, armády, humanitárních organizací a dalších složek společnosti.

- Podporovat preventivní programy na školách: Problémy xenofobismu i naivity. Lehce objasnit i Korán, Bibli apod.

- Později organizovat (i EU) hluboce duchovní - politické konference ke globalizaci

- Pomáhat zároveň gloklalizaci a podporovat funkci rodiny, kultury i duchovní roviny osobním příkladem i akcemi

- Podporovat kampaněmi i vlastním příkladem a některými zákony Fair trade obchod

- Mít více pod kontrolou finančními toky ČR.

- Nejen v rámci současných problémů a tragédií lidí nejen ze Sýrie vyhodnotit pro sebe ve svém jednání jakékoliv korupce, střety zájmů a nevhodné lobingy za naprosto nepřípustné a naopak vést k finanční čistotě i charitě jak sebe, tak kolegy i soupeře i za cenu osobních či politických problémů.

Praktické inspirace pro občany ČR

​- Nenechat se strhnout hysterickými zprávami, sledovat věcné debaty a hledání řešení.

- Vlastní konkrétní inspirace sdělit politikům, odborníkům emailem či osobně. Většinou se najde někdo, kdo zareaguje a dokonce i inspiraci uvítá.

- Podporovat věcnost ve svém okolí.

- Podporovat tvorbu hodnot, rodinu, gloklalizaci i duchovní rovinu bytí.

- Na nějakých akcích porozumět křesťanství, islámu - nežít ve vzduchoprázdnu ani desinformacích.

- Duchovní lidé se mohou intenzivně modlit za vzájemnou lásku a respekt atd. všech zúčastněných a i za dobrá rozhodnutí politiků

​- Mít na paměti nutnost ochrany hranic, ale s prchajícími lidmi cítit pochopení, nenechat v sobě vyrůst nevraživosti​.

- Podle možností finančně přispět v rámci nadací k řešení uprchlické krize (ministerstvo vnitra chystá i celkovější plán k tomu).

- Řada lidí pomáhá v uprchlických táborech. Uvědomit si, že naladěnost na aktivní spolupráci všech postupně, tak jako po 89.roce20. století, klesne a vejdeme do fáze nutné integrace v dlouhodobějším kontextu. Právě tam bude o to více třeba s uprchlíky mluvit a začlenit je do naší společnosti a do různých aktivit.

- Vlastním nákupem podporovat naše producenty a také Fair trade obchod se světem.

- Mít co největší kontrolu nad tokem svých peněz.

- Účastnit se a vnitřně prožívat naši kulturu (svátky, kulturní akce, popř. duchovní setkání atd.). Brát s sebou děti.

- Být si vědomi toho, že problém s uprchlíky překračuje myšlenkovou, politickou i legislativní rovinu a neexistuje dobré řešení. Ať se politici rozhodnou jakkoliv, vždy mohou být kritizováni, že neudělali právě ten opačný krok, byť v současné době nikdo moc neví, co máme skutečně v rámci vesmírné rovnováhy konkrétně udělat. Je nutné chápat tento proces jako něco, co nás překračuje a jen se snažit naladit na to, co každý z nás má v danou chvíli dělat.

​Přeji každému z nás, aby uměl hledat a nacházet své nejlepší cesty a činnosti nejen pro vlastní vývoj, ale i pro přispění společnosti.

S přáním velkého srdce i zdravého rozumu a nejlépe i intuice Alena Kulhavá

Autor: Alena Kulhavá | neděle 27.9.2015 10:17 | karma článku: 21.89 | přečteno: 3082x

Další články blogera

Alena Kulhavá

Uvedení na pravou míru fake news pana ministra Beka a návrhy řešení situace ve školství

Pan ministr Bek (ale i další min.před ním) zveřejňovali falešné informace o platech učitelů, pan min. Bek k tomu přidává další výrazně zkreslené info. tom, jak jeho návrhy opatření nepostihnou výuku dětí. Řešení i prostor pro vás.

25.11.2023 v 18:31 | Karma článku: 24.29 | Přečteno: 610 |

Alena Kulhavá

17. listopadu 2023 s tématem "Den studentů"

Den studentů...oslava statečnosti a svobody...akcent na rozvoj člověka... proč učitelé nestávkovali za svoje platy, ale stávkujeme 27.11. v rámci nepochopení, co je dnes realita základních škol, v jaké jsme situaci? Desatero

17.11.2023 v 23:21 | Karma článku: 38.89 | Přečteno: 4714 |

Alena Kulhavá

Výzvy prezidenta směrem k vládě,možnosti a výzvy občanů: Nová situace, realita ze zákulisí

Co bude dál? Voliči Petra Pavla i Andreje Babiše mají nové možnosti. Jak to? Jaké? Využijeme toho? Umíme se podívat i na vlastní Stín? Umíme využít i toho pro sebe i ve společnosti?

29.1.2023 v 20:29 | Karma článku: 13.33 | Přečteno: 428 |

Alena Kulhavá

Proč je současná vláda "tak mimo realitu" i když jsme do ní vkládali tolik nadějí?

Situace je z mého pohledu horší v tom, že nejde o "zkorumpovanou vládu" "vládu odtrženou úplně od reality" "populistickou vládu". Vnímám spíše problémy hlubší, které by se projevily, ať by se do vlády dostala ta či ona politická

23.10.2022 v 16:02 | Karma článku: 37.29 | Přečteno: 15309 |

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 33.01 | Přečteno: 519 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 28.40 | Přečteno: 1800 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.46 | Přečteno: 274 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.21 | Přečteno: 205 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.02 | Přečteno: 266 | Diskuse
Počet článků 234 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1184

Učím biologii, chemii, zeměpis, výchovu ke zdravÍ, hudební výchovu, letos i kroužek doprovodné kytary. Zároveň jsem (již jen okrajově) poradcem ve zdravém životním stylu a pro léčbu chronických onemocnění. Zpívám, zajdu občas na mši, zatancovat, miluji hudbu, přírodu, příležitostně medituji, maluji, praktikuji jógu a "vím, že nic nevím". Jsem vděčná za život na Zemi. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...